Alkoholik

Ahoj Ivo,
neboj se svěřit mamce, když mě bylo 15, spolykala jsem prášky, protože jsem si myslela, že mě nemá ráda,i když jsme si nerozuměly tak, jak jsem si představovala já, vzájemně jsme se podporovaly a pomáhaly si,poslední 4 roky jejího života nemohla chodit, starala jsem se o ní, jak hodně mě měla ráda mě došlo až teď, když už nežije. Řekni jí co teď prožíváš, že z toho chceš ven, že už pro to hodně děláš a že se zároveň bojíš.Nebuď zhnusená, že máš chuť sáhnou po flašce, to má chuť jenom tvůj mozek, ale ty ho teď potřebuješ úplně na jiné věci, které se s chemickou látkou, která je v alkoholu neslučují, ba přímo vylučují

Já ale nevím jestli by mi pomohla.. jestli by mi CHTĚLA pomoc.. a to mě fakt nehorázně děsí, že bych jí všechno vyklopila a ona by mi nepomohla.. Kdybych jí všechno řekla, tak bych byla totálně na dně.. Asi bych se naprosto zhroutila.. Nechci aby mě tak viděla..
Ona si doopravdy myslí, že se mám pořád hrozně moc fajn, nic nedělám a jenom se bavím. Užívám si života a jsem naprosto v pohodě.. Tak proč jí kazit tuhle iluzi tím, že jsem prase.. Že když začnu pít, tak nemůžu přestat a pak jedu v tahu několik dní..že mám neustále nějaký deprese, výčitky.. že jsem několikrát přemýšlela nad sebevraždou a jednou sem byla fakt neuvěřitelně blízko všechno skončit..
Mám chuť mlátit hlavou do zdi.. Naprosto všechno si z té palice vymlátit..

Já bych to riskla, mamce vše řekla.Podobné pocity jsem také mívala, léta, naposledy, když jsem maminku viděla, promluvili jsme si, poznala jsem, jak jsem se pletla, mýlila, ubližovala nám oběma, asi i vědomě, výmluva pro pití.Maminka zemřela brzy po našem rozhovoru, jsem moc ráda, že jsme si stihli vše důležité říct.

já si právě myslím, že ju chráním tím, že nic neví.. Myslím si, že nevědomost je síla.. Aspoň pro ni.. Vím o 100 záporech proč jí to neříct a 1 proč jo.. jednoduše ji potřebuju..
Předtím jsem si neuvědomovala, že by mi na rodině mohlo tak záležet.. že by pro mě rodina mohla něco znamenat.. Ale teď mám pocit, že ta moje střízlivost a jakási celková vnitřní pohoda stojí na tom, jakej mám vztah k rodině.. Potřebuju se na ně obrátit, ale jsem srab..

Ivo, nejde o to : všechno co mám ve vnitř hodit na mamku, od toho máte terapeutku, máma tomu problému třeba moc nerozumí,ale je to tvoje máma, která tě má ráda.
Zhlavy se vše vymlátit nedá, ale máte bezvadnou možnost si to tam srovnat s pomocí kam docházíte.

Setkávání s terapeutkou mi dává dost..Ale je to naprosto cizí člověk.. Ani teď nevím, jestli tam chodím ráda. Je pravda že mi to pomáhá a díky ní si můžu srovnat spoustu věcí v hlavě.. Ale hrozně mě to vždycky (skoro vždycky) na nějakou dobu vydrtí.. Není fajn uvědomovat si některý věci a mě to pak dostává do ještě větších depresí.. Mám pocit, že mi dá vždycky hroznou čočku..

tak ja hlasim,ze jsem zase kde jsem byla...opijim se a opijim a nejde prestat...strizlive mesice pryc...nastvana a unavena na sebe a ze sebe...boze muj to nikdy neskonci...mam takovy strach ze to nedam a ze se mi tobude opakovat...porad dokola

Ahoj Petrotato, už jsem tady dlouho nebyla. Abstinuji už půl roku a před tím jsem byla v léčebně v Bohnicích. Proč se tak trápíš? Proč se nejdeš léčit? První věc je uvědomit si, že to sama nezvládám a nechám si pomoci.