Alkoholik

Pokud se zamyslím nad tvým příspěvkem, pak ano, asi máš pravdu, je to alibismus. Na svou obranu bych jen řekla, že jsem to myslela tak, že bys lépe volila slova, která by ho přesvědčila. Soudě podle jednoho tvého příspěvku staršího data. S

Ty se ho bojíš?

Ne nebojím. Spíš je mi ho líto, už má jen ten chlast. S.

Nikdo ho nenutil, vybral si tuto cestu dobrovolně.Nyní je možná už mimo realitu, neví, kam se řítí.

Co přiměje alkoholika abstinovat a jiný to nedokáže? S

Chuť žít, přestat být troskou, fungovat jako člověk, ne nula.........

je to strasne kolik lidi se trapi tak jako ja..nejhorsi je ta strasna beznadej..kdyz clovek nemuze pomoci a musi prihlizet tomu jak se mu jeho nejblizzsi ztraceji pred ocima..kdyby oni jen trochu vedeli jak strasne nas trapi nici nam tim cely zivot a nasledky si myslim poneseme cely zivot.ja se tak snazila tak strasne ale kazda pomoc dopadla spatne.vse selhalo.uz nemuzu dal.nemam silu dal to resit sama bych potrebovala pomoci sem silne depresivni ztoho vseho uz jsem premyslela ze nejjednodussi by bylo skoncit ze zivotem.moje mama pije nekolik let nekolikrat sem se snazila ji pomoci.ale uz nemuzu chtela bych aby umrela.bylo by to pro ni vysvobozeni a i pro me jinak se uz utrapim uz nemuzu.budit se den co den dotoho strasnyho pekla a dotoho strachu oni...znicila si cely zivot znicila ho i me..nici me ho tim ze ji tak miluju a ona se mi zabiji a umira primo pred mima ocima.uz asi nikdy nebudu normalne zit jsem poznamenana tim co sem videla zazila uz asi navzdycky.je doma zavrena,bud v abstaku nebo v opilosti.uz ji selhava i telo i mysl..je to chodici troska.kazdeho rada byla vykasli se nani odejdi.odesla jsem ale chodim tam denne ale pokazdy kdyz odchazim citim se tak strasne mizerne..kdyz ji vydim v jakem zbidacenem stavu je..kazdemu se to lehce rekne ale mama je mama at je jakakoli.umrel mi tata pred rokem pred pul rokem zase pes.ted mi umira mama jen cekam kdy ten konec prijde.vyhodili me zprace kvuli jednomu dni ve kterem sem se oni starala bylo ji desne zle slozila semi do naruce,uz mam pocit i blouzni obcas...nevim co se to deje je to nocni mura ze ktere uz bych se chtela probudit!nemam praci,nemam silu,si nejakou hledat ale musim platit podnejm...mam deprese strasne sem porad unavena nemam chut zit,jak se mam uchazet o zamestnani?prosim poradte uz jsem se i po letech dokopala objednat k psychiatrovi ale vjeho pomoc moc neverim mam pocit ze me uz nepomuze vubec nic.jinak vsem kteri prozivaji to same sklanim poklonu protoze je to tezke strasne tezke...porad si rikam snad jednou budelip...mozna

Kristýnko, o mamce si promluv s obvodním lékařem, ať ji prohlédne, pošle do nemocnice, mamka nevystřízliví, je už v tom kolotoči, kdy neuvažuje normálně.Ty sama zajdi k psychiatrovi, musíš se zklidnit, nabrat sílu, žít.

Ahoj Kristýnko a všichni ostatní. Prožívám úplně to stejné. Maminka mi umírá,je to pravděpodobně poslední stádium selhávání jater. Nevím co dělat. Poslední měsíc bojuji ze všech sil o její život,byla v nemocnici,pak prudké zhoršení,JIP a masivní krvácení ze všeho. Doktorka jí davala dva dny. Maminka je silná a přežila to nejhorší. Každý den jsem jezdila 200km za ní do nemocnice a zase zpátky,hodiny seděla u lůžka a modlila se za každou hodinu. Maminka to zázrakem vše přežila,a vrátila se na oddělení,doktoři to označili za zázrak a řekli že má šanci žít nějaký měsíc místo dnů. Svitla mi naděje,zase jsem se začala usmívat a těšit se že ji budu ještě chvíli mít. Tatínek mi zemřel před dvěmi měsíci a je to pro mě velice těžké. Celý život budu poznamenaná tím co jsem s našima prožila,přestože když opominu alkohol,tak to byli nejlepší rodiče na světě a nejhodnější, a o to víc to bolí. Maminku pustili domů. Volala jsem hurá!!! Ale o to větší šok byl,když si opět sehnala hned druhý den láhev. Zhasl mi celý svět. Ted je to týden co je doma. Zítra má narozeniny a já se bojím aby se jich dožila. Tak se těšila domů ale nezvládá ten boj. Závislost je silnější. Vidím v jejích očích strach,a volání o pomoc. Hrozně se bojím co bude:-(((( Vím že je konec,a nedávám to!!!!!!!!!

Leni, můžu Tě jen na dálku pohladit, víc nevím, jak Tě potěšit.