Alkoholik

Kirčo a o to jde a fakt se nedá říkat všem stejně a pro všechny stejné rady.
Já mám zas požitek z toho alkoholu a úplně když se nápiji Tak bych se z toho požitku asi nabažuju. Je to pro mne droga a hned mám tak krásný vnitřní klid a blaho.

Moj otec je tiez alkoholik a pil asi 20 rokov dost aj tvrdeho, potom mu skoro odisla pecen. Tak 2 roky nepil nic a teraz si raz za cas da, ale tiez sa uz neopija do nemoty. Stacia mu 2-3 pivka a je spokojny.
Ale Renca ide o to, co si pisala aj ty a aj ja to mam tak. Problem je, ze nam sa ten pocit po troche alkoholu nepaci a aj preto sme potrebovali pokracovat.
Neviem, ja ked si teraz predstavim, ze ok, mozem sa napit a neopijem sa. Mna to nejak netesi, ja sa napit nepotrebujem, mne sa paci to uplne opitie sa - uplne ked mi odide mozog. Mozno by som sa dokazala zastavit, ziadne potesenie by som vsak z toho trochu napitia nemala. Takze pre mna by to bolo skor negativne ako pozitivne.
A okrem toho na mna uz tie psychicke bolesti ku koncu isli aj po troche alkohole, nemusela som sa dat ani uplne dole a na druhy den som bola zrela na sebevrazdu.
Lenze to co pise Zanda a potom skusenosti tvojej mamy a mojho otca, potvrdzuju to co si myslim aj ja. Alkoholizmus je tak zlozita vec, ze to treba brat od pripadu k pripadu individualne a nemozno nikdy generalizovat.

Zandi, ved ja to tu tvrdim na fore od zaciatku mojho posobenia, ze u kazdeho je to inak a nie na kazdeho plati to iste. Bolo mi tu za to aj dost nadavane, ale o tomto mojom nazore som presvedcena.
Vidis, ty ked sa trochu napijes, mas v sebe klud a blaho, ja zas nepokoj a strasnu tuzbu pokracovat. Potom ten pocit blaha pride, ale az ked uz je neskor a ja som total opita

Ja si pamatam, ze ked som niekde bola posediet,napr. som si dala niekde 2 piva alebo 2 pohare vina a odrazu sa prestalo pit a islo sa domov. Tak ja som trpela ako kon, chcela som pokracovat. Ten pocit s trochou alkoholu v tele mi nic nedaval, obtazoval ma. A nebolo to tym, ze som sa k tomu prepila casom. Ja som to takto mala uplne od zaciatku - uz od 15 rokoch,kedy som sa prvy krat napila. Ja som sa neopijala vzdy na srot, niekedy ano, niekedy nie. Tiez som tu komu neznasala, ale akonahle som zacala pit, spokojna som nebola, az pokial som sa do nej nedostala...

No presne Reni, ja som sa uz o vsetky organy obavala. Uz sa mi aj nejake cervene pasy vyhadzovali, som sa bala, ze je to z pecene. A na malu som tiez nechodila a to som pila hektolitre. Telo to asi nestihlo spracovavat. Vyhodou bolo, ze ked sme po takej opici isli autom na Slovensko, nemuseli sme kazdu chvilu zastavovat na benzinkach, aby som sa isla vycikat . Lebo inak chodim casto. Ale tie cesty boli strasne, uplne som umierala...

Renci, ale myslim si, ze to ma vacsina ludi, co sa opije, ze sa menia. Ja som tiez vo vacsine pripadov vyryvala, obcas som bola aj mila, podla toho do akej nalady som sa opila. Napr. moj priatel ked sa opije vacsinou je mily, ale obcas je aj neskutocne sprosty. Tym, ze ja uz nepijem, tak to viem ukocirovat. Ale ked sme predtym boli opiti obidvaja naraz, tak sme sa obcas isli aj pozabijat a fakt sme boli na seba hnusni.
A s kamoskami to iste, niekedy som im nadala ja, niekedy ony mne a za vsetkym bol len ten alkohol. Preto mi zatial nie je za nim vobec smutno, mozno to casom pride. Ale teraz keby mi aj niekto chce zaplatit velku sumu za to, ze sa napijem, tak by u mna neuspel. Nikdy som sa totiz necitila slobodnejsie, ako v tomto obdobi.