Alkoholik

Ahoj Lukasi.Tve stavy znam.Ac jsem se lecebne branila,jen ta mi nakonec pomohla. Bez ni bych tu nebyla. Dnes nepiju 8. mesic a jsem konecne stastna.

V léčebně budeš chráněný před alkoholem, nabereš sílu, kterou tolik potřebuješ.A sám se střízlivě rozhodneš, jak chceš žít dál.

To ano Libo,ale u těch co to nevědí nebo jim to je jedno. Toto už já mám za sebou.S alkoholu respekt mám a vím jak pak to dopadá,když člověk dávky zvyšuje a zkracuje interval. Návyk mít alkohol neustále při každé chuti nebo příležitosti mám vyřešený. Libo děkuji ale o mne strah mít nemusíš. Já bych mohla do toho spadnout jen kdy mi mne potkala nějaká tragedie. To ale i kdyby jsem byla apstinujicí to riziko by bylo.

Ahojky Katko. Četla jsem si tvůj příspěvek i Žandy. Kači ne že bych ti nevěřila,ale to třetí a čvrté stádium je už složitější. Já sama měla čvrté a vím,že bez mé psycholožka bych to nezvládla. Takových rozhodutí na zkončení s alkoholem jsem zažila mockrát. Nejkratší dobu jsem měla týden a nejdelší pak 6 měsícu. Neuměla jsem se na motivovat.To Slovíčko nikdy už si nemohu dát ani kapku. Nevnucuji ti to,ale zkus na tím popřemýšlet?

Kácí u mě to pak nakonec vyvrcholilo velkému průšvihu. Také jsem musela jezdit autem i pracovně a nakonec mě chytili a to byl pro mne velký prušvih. Hlavně kvůli práci. Vlastně i to mě přesvědčilo jít někam a řešit to než sama. Sice tak silné přesvědčení jsem měla,ale v mém případě a v mém vztahu s přítelem,který byl věčně sám mimo domov a se společnými přáteli. Jsem byla psychicky neustále rozhozena a ne moc v klidu a vlastně na vše sama. Tak jsem zas začala pit. Sice doma a to je to nejhorší,když piješ sama domaa spoň dle mě. Už se kreje problém. Já když jsem pila a byla jsem věčně podrážděná a nasraná.

Tak to odnášeli i ty co za to nemohli nebo mě vadilo,že s ním chlastaj a nevidí že na vše šere a věčně ho omlouvali a zastávali se ho. Já vypadala jak histerka. Tak jsem se také věčně s nimi hádala. Nemyslí si že, když se s někým hádáš. Většinou víš proč! Jen za o pila to každý řeší ne důstojně až vypadá trapně on sám a uboze. Zamotá vše do hromady a chaoticky. Je lepší si vše vyříkat za střízliva. Alkohol z tebe udělá neschopného vyřešit problém momentální,ale nedá ti ten důvod co tě štve a proto ten psycholog může i jinak ti pomoci. S tím co máš v sobě a nějakou zlobu máš! Jinak bys druhý nenapadala. Za to se sestiď a vyřeš si to vše v sobě. To je moc důležitý pro svůj vnitřní klid.

Dobrý den,

řekla jsem si, že od dnešního dne nebudu pít. Píšu to tady s tím, že když to tady píšu, tak to myslím vážně. Chci se tu vrátit za půl roku, a napsat, že jsem opravdu neměla kapku alkoholu. Pila jsem hodně, a prostě chci přestat ze dne na den. Většinou to vzniká, když mě něco naštve, a pak mě to uklidní. Ale to není řešení. Chci žít jako dříve, když jsem alkohol neznala a bylo mi celkově fajn. Je mi 27. Zpočátku jsem chodila napár piv, pak jsem se dostala do party, kde pití byla jako zábava. Dneska vím, že mi to vzalo čas a peníze. A napadlo mě, že teda je dobrý napsat si tento termín, a pak se jen radovat, že jste to vydrželi rok, dva, ...a pak vůbec. Všem držím palečky a přeju vám hodně štěstí do nového kroku bez alkoholu. Věřím, že jde všechno, když člověk opravdu chce.

Kristýnko, fakt ti ten alkohol pomohl?Nebo jsi problém jen oddálila?Drž se toho, co radí AA, :každé ráno si řeknu, že to vydržím, večer se pochval, druhý den znovu, dna utíkají a je to lepší, než celý půlrok.

Je to boj.Začátky nepití jsou nejhorší a pak to ještě udržovat.Jednu dobu sem si vedl záznamy,počítal dny a každý večer sem si udělal čárku,že sem to zvlád a po čase je mně to už jaksi jedno,jestli nepiju 146 dní nebo kolik,žiju,abstinuju a mívám období kdy se neděje nic,vnitřně sem se sebou spokojen,taková vnitřní rovnováha,ale pak mívám i krize.Alkohol je všude,na každém rohu,nedělá mi to problémy,spíš mně to chytá někdy doma o samotě...no to je právě to.Chtělo by to nějaký nový vztah,ženu už mi nikdo nevrátí,ale ono najít tou pravou...hlavně s co nejmenším vztahem k alkoholu.

Známý má schizu,bere udržovací dávku léků,týdny je v pohodě a pak ho to chytá.Přidává si dávky léků sám,aby se z toho dostal,funguje,pracuje a překoná to.Jenže na alkoholismus žádné léky nejsou je to jen na nás jak se s tím porveme.

Pro Ondru
Ahoj,
já to měla i když jsem narazila na zprávy jak se vyvíjí situace ve světě, ničení přírody, vybíjení zvířat, myslím tím jak jim ubíráme životní prostředí a pak ta hrozba války...vždycky chytla strach, bezmoc, zlobu a následně depku. Předtím, když jsem pila, tak bych se otupila sedmičkou vína a přepla v hlavě a nezajímala se o ty informace raději.....Postupem času začínám být otrlá, prostě si říkám , nic nezměním, jenom sama za sebe se snažím chovat jinak k přírodě a zbytek neovlivním , tak proč se deptat. Zvládám to bez pití, taky si už nepočítám dny. Jenom si dělám pořádek v hlavě co můžu ovlivnit a naco sílu a možnosti nemám. Toto byl taky jeden z mých spouštěčů blbých nálad do depky a klamavý pocit, že to zapiju...ALE BYLA TO JEN MOJE VÝMLUVA SE NAPÍT.
Přeji krásné dny, všem.