Alkoholik

Katka napsal:
to je ale strašný...

je mi jasné, že do konce života bez alkoholu...akorát nevím jestli si to uvědomuje on. mluvil o hranici pití..neví - nechce vědět, že u něj by byla nulová

je hrozný to číst, čím jste si prošel...děsí mě to, a zároveň mi dává jasnou odpověď, že při tomhle bych být nechtěla

Ten "můj" si taky stanovoval denní limity.. nechápal, že to fungovat nebude, a to je to jinak docela inteligentní člověk, o alkoholismu si četl, ale myslí si, že zrovna u něj to kontrolované pití půjde.. šílené

Katko, to je tak nejak jen ve ztratce Tech neprijemnosti s alkoholem bylo samozrejme nespocitane.

Tak samozrejme napit se muzu. To ze bych si nekde dal jedno dve piva by nutne nemuselo znamenat, ze se to silenstvi zopakuje ihned, ale po nejakem case urcite. Urcite relativne kratkem a s daleko vetsim rizikem. Alespon si to myslim a proto to ani nepokousim.

Prosel. No, prosel. Ale cim si prosli blizci .. koukat se bezmocne, jak se zabiji clovek, na kterem jim zalezi a nelze mu pomoci. To muselo byt strasne.


Jano, ja presne nevim. Po 4-5 dnech chlastani mi bylo tak zle jako uz x krat (abstak). Vedel jsem, ze to potrva tak 2-3 dny a pak zase muzu chlastat.
Kdysi jsem si rikaval: ne, uz ne, uz to znova nechci zazivat, mam deti, rodice, sestru. Uz nebudu mit. Boze, slibuji te, ze uz nebude pit.
To vsechno bylo doslova na hovno!
Pred tim pul rokem jsem si nic nerekl. Preklepal jsem abstak. Jeste v abstaku si sehnal psychiatricku, psycholozku - nez bych se zase chytl piva a uz bych se k tomu nedostal. A .. zatim to jde. Zadne sliby, zadne velke cile.

Jana napsal:


Ten "můj" si taky stanovoval denní limity.. nechápal, že to fungovat nebude, a to je to jinak docela inteligentní člověk, o alkoholismu si četl, ale myslí si, že zrovna u něj to kontrolované pití půjde.. šílené
...v takýchto prípadoch logika, matematická úmera ani pevná vôľa neobstoja proti závislosti - má jednoznačne navrch!

Michal napsal:
Zadne sliby, zadne velke cile.

Tohle je asi dost zásadní, že? Být nohama na zemi, nemít přehnané představy o sobě, nemít přehnané představy o alkoholu. "Můj" říkal, že je na dobré cestě, že už ztratil hrdost. Já myslím, že to ale nic dobrého není... Že je prostě jen o stupeň níž.

Keď som mal prvý absťak, tak ani ja, ani moji rodičia nevedeli, čo sa so mnou deje. Zavolali záchranku. Diagnóza- abstinenčné príznaky, abuzus alkoholu. Postupom času boli tie absťáky stále horšie. Radšej som sám šiel do nemocnice, mal som strach, že také niečo sa nedá prežiť. Ja som mal z tých absťakov taký strach, že som sa bál vytriezvieť. Vedel som, čo nastane, až vytriezviem. Tak som mál niekoľkodňové ťahy. Stále som doplňal hladinu, keď som cítil, že alkohol vyprcháva a začína my byť zle. Niekedy som sa radšej hneď opil, aby som netrpel. Totiž kto nezažil ten skutočný, pekelný absťak, nikdy nepohopí, o čom to je. Prepiť sa do stavu, že sa bojíš vytriezvieť.

Jano, ad sliby/cile. Pro me ano. Pred tim jsem upnul na to, ze kdyz nebudu pit, dame se ex manzelkou dohromady.

Tá zimnica a potenie bolo pri tom absťaku najmenej. Keď ustúpil fyzický absťak, po pár dňoch, nastúpila psychika. Chaos v hlave, v noci doslova hororové živé sny. A chodenie. Stale dookola. Samozrejme po byte. Nachodil som tak kilometre. Chodidlá ma neskutočne boleli. Keď som si ľahol, po chvíľke už som bol hore a chodil. Po izbe. Z rohu do rohu. Alebo dookola. Z prava do ľava a potom naopak. Po pár dňoch som myslel, že mi z toho preskočí. Boli to hrozné časy. Opakovalo sa to tak raz za pár mesiacov. Každý pokus o kontrolované pitie takto dopadol. Trvalo riadne dlho, kým som pochopil, že jediná cesta je úplne bez alkoholu.

A aj potom ešte trvalo nejaký čas, kým sa mi začalo dariť. Kým som pochopil o čom to je. Že nestačí len chcieť. Treba pre to aj niečo spraviť. A aj tak som mal po 2 rokoch recidívu. "Riešil" som problém. Teraz som opäť 16 mesiacov čistý. A nejak cítim, že tak by to malo fungovať. Je mi fajn.

Přeji ti, ať to funguje, ať už přijde nějaký mráček nebo ne.

já jen doufám, že ten můj na tom ještě není tak špatně, ale tuším, že je. a jak to tak všechno popisujete, a já ho znám, to nikdy nemůže zvládnout...musí se to v něm zlomit, musí asi dopadnout na samé dno, aby se vzpamatoval a chtěl sám.

když čtu vaše příspěvky, je to hrozný, čím jste si prošli, ať na jedné straně nebo na druhé. s přítelem se známe tři roky, bydlíme spolu od Mikuláše. takže něco málo přes dva měsíce. a když vidím, kam mě teď během 12 hodin změn a zvratů dostal s psychikou...nevím, jak bych to mohla zvládat dál. tohle je přece hrozný. takhle se ničit, ubližovat si, zatloukat si hřebíky do rakve...navíc dobrovolně...

fakt u to nechci být. možná budu jeho posledním hřebíkem... možná že moje rozhodnutí ho dostane na dno ale bude mít sílu se odrazit..nedokážu to odhadnout.

už jsem si udělala seznam, co mu chci říct, ne vyčítat, ale v klidu říct, co to dělá se mnou, a že takhle to dál nejde. buď se začne léčit nebo se odstěhuje a jak mi radila tuším Jana, nabídnu mu pomoc, když o ni bude stát. a pak budu jen čekat.

přesně vím, co mi řekne, že se bude léčit - ovšem sám. vydrží pár dní.....a pak pochopí, že tahle šance byla opravdu poslední.