Alkoholik

My u jedněch přespíme a k druhým to máme 200 metrů.
Já přijela z nákupu kde jsem mimo jiné dokoupila i to co jsem stihla vypít.Manžel moc nepije,čas od času jedno pivo nebo panáka.Ale už se mi párkrát stalo,že měl na něco chuť a nebo přijela nečekaně návšťeva a nikde nic k pití.Vždycky když slyším,že se někoho ptá jestli si dá víno nebo panáka a já vím,že v celým baráku nic není,tak bych skočila do kanálu.

Děkuji,Ožraloku. 13. den je super! Určitě to zvládneme a užijeme si krásné,střízlivé vánoce.Pamatuju si jedny,kdy jsem se vzbudila 25.12. s hrozným bolehlavem a nepamatovala jsem si,co říkal syn na dárky.Doma bylo samozřejmě dusno a k tomu nás čekal oběd u rodičů.Hrůza.

Eriko, děkuju, tohle fórum mi hodně pomáhá se držet.

Hope, to znám, rána, kdy máš okno, jsou nejhorší... Ten pocit nenávidim a hodně přispěl k tomu, že jsem se rozhodla s pitím navždy seknout.

Až přežijeme ten začátek, tak už bude jen líp

Ty jo, holky, a chcete vlastne vubec prestat pit?
Me to vase povidani silne pripomina me. Nechtel jsem pit, jenze ve skutecnosti jsem chtel pit, ale bez tech vedlejsich ucinku a problemu. Nechte me lejt, jen nechci, aby mi bylo blbe a nekdo s necim otravoval.
To byl strasnej stav.
Volal jsem: "Boze, pomoz mi, at uz to se mnou myslis, jak chces, ale ukonci to nejak, prosim!"

"Neco se stalo", lekarka, antabus, terapie - vse v jednom tydnu, aby nebyl cas se vzpamatovat a zacit znovu lejt. To neco bylo jako kdyz vam krupne treba v zadech nebo krcni pater a pak je krasne, uvolnene. Do te doby to byla desna krec, spoustu zklamani, slibu, place, znechuceni, velmi, velmi bola cesta a alkoholove tmy. Mam pocit, ze jsem nejakou dobu zil v psychoze. No a pak me dohnalo delirium

MichaleB, souhlasím. A mohu potvrdit, že povídat si o nepití a přitom pít, spásu vskutku nepřináší. V podobném rozpoložení jsem se plácala několik let. Vzpomínám, že mě kdysi právě z tohoto důvodu vyloučili z jedné alko-terapeutické skupiny. Řekli: "Víš co, přijď tehdy, až spadneš na to své pomyslné dno. Přijď, až věc budeš myslet opravdu vážně."
Tehdy jsem jejich závěr považovala za křivdu, ale dnes jsem smířlivější. Úlohou terapie přeci není donekonečna přesvědčovat člověka o výhodách střízlivého života, když - a dokud - člověk sám raději volí flašku před odvykáním (ať už k tomu má důvod jakýkoli).

Tak tady pročítám vaše příspěvky a jak se vám vede dal. Asi to má každý jinak. Já ani nejsem schopna to nějak rozebírat. Peru se s tím sama v sobě. Včera mi bylo psychicky tak zle... Chtělo se mi plakat, litovala jsem sebe i všech situaci jaké jsem zažila pod vlivem a stydím se do dnes. Je mi ouvej. Neztrácím odvahu a sílu. Pátý den nepiju. Dnes jsem odmítla u známých víno. Reakce jako vždy. Co blbnes, výsměch. Ale víte co? Prvně v životě jsem pocítila hrdost. Poslala jsem spoustu věcí, ale můžu jich taky spoustu udělat dobře. Věřím, že budu moct brzo napsat všem ahoj, měsíc nepiju... Půl roku... Rok.

Pisinka, vira je zaklad. Na tom stoji nase zivoty a svet/y . To urcite znas .. Dnes nepiju a zitra uvidim. Vecer odmena. Rano - dnes nepiju a zitra uvidim. Vecer odmena. A tak porad dokolaka a bude z toho za chvili rok. Neodkladat nic, ted, ted to udelat .

Ty strachy, vinu apod. se daji prijmout, prozit, pak to od-pustit.

Kleris, ja terapii chapu jako pruvodcovstvi zivotem ve forme konzultaci.

Přesně proto jsem si řekla : ne po vánocích, ne po silvestru. Prostě teď. Hned.

Ožralok je mimochodem super jméno.

Já vim, že chlast nic neřeší. V noci jsem se vzbudila. A děkovala si, že sem nepila. To večerní uvolnění, vykoupený rozpomínáním se, co se dělo, pachutí v puse a úzkostí za to fakt nestojí. Ta krize u mě má už svoje zákonitosti. Problém--stres---večer. Nemožnost se jít projít, zacvičit, dát si vanu. Únava. A je to tu. A taky moje matka, tu mi stačí potkat a mam chut si otevřít lahev .

Ahoj všetci som Meggie a som alkoholička, tieto stránky čítam pár týždnov a dozvedela som sa tu neuveriteľné veci či už o chlaste alebo o sebe... ani neviem ako to začalo s tým chlastom...ale intenzívnejšie pijem asi niečo ololo jedného roka, možno viac....ale už mám toho po krk a dnes abstinujem 25.deň a je to pre mňa veľmi oslobodzujúce....uvidím kolko času budem mať sem písať ale každopádne si tu budem naďalej čítať vaše príspevky....

Krtko som rada že si tu, si inšpirácia a opora...

Rachel drž sa a nevzdaj to, pol roka je nádhera a ja dúfam že to tu budem môcť napísať aj ja raz....držím palcd všetkým aby ti zvládli a aj sebe, lebo sa cítim odhodlane ale stále s pokorou ktorá nesmie chýbať....pekný večer