Edna : Imho pro mě léto je na abstinenci daleko těžší než zima, dny jsoiu dlouhé, horké, nabité energiíí a přitom mnoho volna. a přehršle myšlenek...zatímco člověk hledá spíš jakousi vnitřní úlevu, spočinutí, zklidnění. Dost to spolu koliduje... Zaplaťpánbu za včerejší deštík, i když tady na Moravě ho nebylo moc, asi jsme si ho vybrali už před měsícem i s tornádem na celé léto dopředu:-(. Zdravím, držte se.
Ja:
Edna,... jsi-li roztěkaná, zůstáváš po škole! A neodmlouvej! Žákajdu, píšu Ti tam: ... 
Kleris: Ano, zdá se, že Markéta "home office" příliš nezvládá. Vlastně je to hrozné....- jen číst a nemoci pro člověka nic udělat. Doufám, že Markét vyhledá terapii, která ji bude vyhovovat a vyvede ji z bludného kruhu.
Kleris: Edna: Já pila konstantně bez rozdílu ročního období (v létě světla moc, v zimě málo...). Před pár týdny jsem měla těžkou krizi (něco v práci + zdravotní potíže + vztahové problémy). Zařekla jsem se, že než se znovu rozpít, raději v případě nouze poběžím pro Antabus. Zatím ho nebylo třeba, ale cítím, že už dlouho tak nějak balancuji na okraji...
Erika:
Tak já se asi musím pochválit. V sobotu veliká rod.oslava. Až když jsem na tý oslavě byla, mi došlo, že jsem neřešila několik dní předem, jak jsem to dělala dřív, co tam budu bělat, když všichni budou pít. Jak se na ně budu muset koukat, jak dlouho tam s nima vydžim. Tak to vypadá, že jsem postoupila o dalši level. 
Kleris: Znáte takové ty "našeptávače" ve vlastní hlavě ("stejně vše stojí za prd, tak proč si nepomoci rozpouštědlem chmurů??"...atd.). Je to děs.
Erika: Kleris-znám. A ještě se mi u toho začalo blbě dýchat
Erika:
ale recept, jak se toho zbavit nemám. Jen vydržet 
Ja: Dievčatá,... "riešte situácie priamo = za pochodu!" Keď som "vyvetraný", vtedy si premyslím vzory/modely možných situácií a reakcií na ne = sedliacky manuál!" Mne TOTO pomohlo a pomáha dodnes... A keď niečo nevyjde podľa mojich predstáv — uvedomím si,že
Kleris: Jen zkušenosti snad můžou pomoci. Já se např. bojím, že když se napiju, čeká mě opět dalších x měsíců až let amnézie. To prostě nechceš prožívat znovu. A divím se, že je můj organismus natolik primitivní, že dosud (po všech těch hororech) touží po alku.
Edna : A přesně proto si tu píšeme... Já také mám pocit, že se nemůžu nadechnout. Skoro je mi líto, že to také znáte... na druhé straně mě posiluje, že to také znáte... Takže držím čelisti u sebe, jak pravila Erika, a jedu další den. Nic nebylo pro mě těžší než prázdniny a karanténa, díky, holky za sdílení. Jinak za mě ten stejný pocit jako Kleris- představa toho, co by přišlo, je tak děsivá, že ze zbabělosti jednoduše nekoupím... Děkuju za vaše psaní, moc mi to pomohlo.
Ja:
Kleris,... Einsteinova definícia šialenstva... Tohoto strašiaka je treba dennodenne vylepšovať. Telo si pamätá a na sklonku života TO každému spočíta a nebude to podpásovka, to iba pamäť objaví výhody amnézie a pôžitok z nevedomia. 
...čuduj sa, svete! 
♥︎♡♥︎ Kleris:
Tohle je vtipný, jo, ale když jsem před pár týdny po čase navštívila fórum, zrovna zde operoval Háčko. A tak jsem si řekla - ok - v šílenství mám ještě rezervy. 
Takže ano, fórum pomáhá a kolikrát i netušeně. Ja:
...tiež si uvedomujem a pripomínam, ČO nastane po abúze drogy, pretože Ja už konzumne piť nikdy nedokážem! Smutné ale viem TO a mám obranu: odlož prvý dúšok na neurčito — inokedy, veď ešte neumieraš! Ja:
Záludné na závislosti je TO, že viem čo nastane po (zne)užití drogy ale napriek tomu — idem proti sebe a urobím to. Tragédia v priamom prenose a na vlastné oči!... "Vypi Jano, vypi wodu — tá nepácha škodu!" Kleris: Hm, kéž by bylo možné, vrátit se v čase a ty první doušky si nedopřát.
Ja:
...asi hľadám novú čarovnú bonanzu — oázu relaxu a "tripu" do extázy transcendentna, o ktorom nikto nič nevie ale každý ho túži ochutnávat... Kleris: Kdo by kdysi čekal, že si přivodíme celoživotní hendikep...
Ja:
...všetci mi TOTO hovorili ale myslel som si, že ma chcú ojebať aby si sami užívali a viac sa im ušlo... Ja:
...s vekom prichádzajú nemoci ako účet za výstrelky z mladosti a s nimi aj poznanie, že múdrosť nie je funkcia času ale inteligencie... Edna : KLeris, a stokrát si člověk může říkat, že jsou horší handicapy... Normálně se rouhám, vím o tom, je mi to protivné, ale...
Ja:
..."zručnosti/(dovednosti) ožrať sa sa pomerne rýchlo a ľahko naučí každý — aj hlupák a ignorant!" Kleris: Nevím, už se v tom nebudu pitvat... Jen, víte, chvíli jsem si přišla vcelku suverénní a náhle mám pocit, že věc vůbec nemám dořešenou. Ten "hendikep" je jakési prázdné místo, které se v určitých momentech může stát černou dírou. Ale, jak řekla Erika, nezbývá, než vydržet.
Kleris: Ještě mě napadá... - kolik let střízlivosti, než se člověk cítí méně "invalidní" (cítí se být svobodný)? Občas vzpomenu na Formánkovu hlášku (myslím, že zazněla i ve filmu): "Proč si přes veškeré výhody abstinence stále myslím, že bez chlastu budu nekompletní?"
Tes: Kleris. já se cítím invalidní pořád. Asi už do konce života budu cítit ty výčitky svědomí, protože jsem toho poničila tolik. A hlavně největší krach života nastal, po pár letech abstinenci. Je to v podstatě se znovu narodit....vše jsem začala vnímat jinak a sobecky. Bohužel mé opakované stavy deprese a vyhoření zapříčiňují to, že se uzavírám víc, a víc a nikoho k sobě nepouštím. Bojím se abych za někoho nezranila. Jsem sama.....je to popsané v mém vlákně Abstinence, jak žít po závislosti? Ten vypálenej cejch na duši mám doživotně. Poslední roky se točím v kruhu. Souvisí to i s mým zdravotním postižením....nemohu dělat to co jsem tak milovala a co mi dodávalo energii. Poslední roky na mě působí stejně ničivě pozitivní i negativní zásahy. Stojí to strašnou sílu jít dál a dál......
Tes: Kleris: asi tak si připadám ...Každý den hledám cestu ven z labyrintu, každý den mě loví Minotaur.
Snaha uniknout jen dodává býkovi na síle.
Jediná cesta ven vede dovnitř.
Musím přijmout, že ve středu labyrintu nebudu čelit Minotaurovi, ale sám sobě.
To já jsem Minotaur.
Ja:
Tes,... nahlížej z nadhledu, vznes se dronem nad "přízemní chlast/labyrint" a uvidíš stezku (ven)... (svoboda je věčný proces)... Minotauři jsou koagulační jádra možných cravingů — ignoruj je! Tes: Ja, tohle všechno vím, ale je to těžké....
Kleris: Tes: Čtu tvé vlákno. Život tě evidentně nešetřil.
Kleris: Zvláštní, každý má svůj příběh... Jen já vlastně nevím, co se přihodilo...
Kleris: Byla jsem svého času normální dívka. Studijní typ. Mírně posedlá kariérou. Přišly nějaké psychické potíže, 2x rodinná tragédie a rozchod s dlouholetým partnerem... Střih. Jsem ve svém bytě sama a o litru vodky denně (šílené to bylo) - třicetiletá holka...nevím, o co mi tehdy šlo, snad jsem se chtěla zabít, či co...
Kleris: Po čase následovala léčebna. Doufala jsem, že pobytem se "tragédie" uzavře, ale ne - byl to spíše začátek (dalšího příběhu, ještě vtipnějšího)...
Kleris: Tes, minulost si nevyčítej. Zbytečnost. Nic už s tím holt nenaděláme.
Tes: Kleris, já mám po své doživotní medikaci totálně živé sny, většinou jsou to noční můry, které jakoby pokračovaly celý den, nejde se z té pavučiny snu dostat. Nejhrůznější jsou ty kde jsem na šrot, a objevují se moje okna, cítím chuť chlastu celé dopoledne. Nemám ale žádné bažení, jen obrovský odpor. Za poslední roky jsem toho měla dost. Nechtělo se mi tu být. Tak jsem začala zraňovat, bolest fyzická přeprala tu psychickou. Bojuju každý den, každou hodinu......pomáhá mi psát sem.....jsem ráda, že vás mám.....ráda bych vás všechny poznala.....chci v zimě chodit do stacionáře....něco musím dělat....
Fórum
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
