Alkoholik

Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu. Moje matka pije asi 5 let. Je jí 43 let. Pije především vodku. Kvůli pití ji opustil před 4 lety manžel. Je mi 21 a zůstala jsem s ní sama. Na léčení byla asi 5x, ale nikdy po návratu nevydržela nepít déle než měsíc. Kvůli alkoholu má přátele pouze samé alkoholiky, spoutu dluhů, které jí splácí rodiče nebo já. Je v invalidním důchodě kvůli depresím (kvůli kterým údajně taky pije), tudíž nemá žádné povinnosti, sedí doma a nasává. Má cukrovku (musí si píchat inzulín) a epilepsii. Několikrát skončila v nemocnici, kde málem umřela. Z ničeho se nepoučí a stále pije. Jsem zoufalá a nevím, co dělat. Nejde to s ní po dobrém ani po zlém. Už je toho na mě moc.

Dobrý den, je mi 21 let, bydlím s rodiči a studuju výšku. Piju zhruba od 15-ti, ale hodně nárazově. Třeba 2 měsíce ani kapku, jenže pak přijde párty a já se zrubu jako prase, prostě nevím kdy mám dost a dělám strašnou ostudu, např. dopíjím zbytky pití z baru nebo mluvím nesmysly na cizí lidi...
Měla sem i problémy s Policií, protože sem rozbila v opilosti výlohu, na stanici mi naměřili přes 2 promile. Prostě se vůbec neovládám když se moc opiju. Někdy se snažím moc se neopit, jenže jak si dám 2 sklenky vína tak na ten slib zapomenu a jedu dál až do němoty. Nikdy se mi nestalo že bych někde vytuhla,pomočila se nebo tak, naopak tančím, všechny balím, biju se... Dá se tento stav nějak ještě zvrátit? Mnozí mi říkají, že sem prostě vypálila svoji alkoholovou přepážku a už to nejde vrátit. Nejvíc mi vadí, že ráno si skoro nic nepamatuju a o všem mě informují kamarádky, které třeba radši odešli, protože se styděli. Jak odejdou tak obvykle skončím v něčí posteli. Měla bych přestat pít úplně nebo stačí když to opravdu omezím?

Jestliže pije stále již 15 let, je to alkoholik (stejně jako já). Bez nějakého přešlapování - musí přestat pít. To je cíl. Musíš mu pomoct. Ten člověk má pro to pití silný důvod a ten důvod nikdy nezmizí. Pití ale zmizet může. Ty ten důvod spolu s ním najdeš a pomůžeš mu to všechno rozkódovat. Zcela určitě se bude spousta věcí týkat tebe. Čeká tě cesta. Práce na sobě.

Dobrý den,
je mi 25let. Nejsem pravidlený alkoholik, k pití se dostanu vyjímečně, ale když už, tak neznám svou hranici a od dané chvíle si přestávám pamatovat co se událo, prostě mam okno. Jenže v tom okně jsem zlá, hlavně na ty lidi co miluji nejvíce, jsem na ně sprostá, hrubá a když mě v tomto stavu někdo vytočí mam tendece se i prát.
Nejvíce mě to trápí, protože ubližuji svým nejbližším, kteří si to nezaslouží a když se pak dozvídám, co jsem jim řikala stydím se. Poraďte jestli se to dá nějak ovládat nebo co s tím mám dělat. Asi mi řeknete abych nepila, ale to k oslavám patří, jenže nevím kdy mám dost a pak už je pozdě.
Děkuji za odpověď

Dobry den,
moje mama ted nastoupila na protialkoholni lecbu do Opavy. O lecbe mam urcitou predstavu (studovala jsem psychologii), ale chtela bych se dozvedet vice podrobneji o jejim prubehu a proc se veci delaji tak, jak se delaji. Mohl byste mi prosim doporucit nejakou odbornou literaturu?
Dekuji moc a moc dekujem za stranky. Rada jsem si je precetla a verim, ze mame taky pomohly, nez nastoupila. Preji silu vsem co maji alkoholismus v zivote. Dita

Dobry den, rada bych se optala a prosim tim o pomoc, manzel zacal pit a pije cim dal vice alkoholu a uz je to skoro denne a slibuje ze prestane a stale nic, tak Vas chci pozadati o radu co mam delat nebo kam se mam obratit na jakou lecebnu! Manzel porad tvrdi ze prestane a ze se vyleci a stale nic! Dekuji predem za pomoc

Dobrý den,
je mi 33 a myslím, že jsem kvartální alkoholik.
Před několika dny jsem na místní taneční zábavě opil zase jednou (takhle se opiju 3x-5x do roka, v poslední době míň) do mrtva a dělal jsem ostudu (to není vždy pravidlem, ale ani žádná vyjimka). Zatím nebývám agresivní. Ale obtěžovat známé holky, zvlášť vdané není taky super. Výčitky jsou o to horší, že čekáme miminko (moc se těším).
Vždycky po podobné otravě alkoholem mam dlouho úzkosti (před několika lety jsem úspěšně absolvoval léčbu úzkostných stavů a navazující deprese; pomohla mi terapie a nakonec i antidepresiva), výčitky svědomí a vůbec morální kocovinu. Změním se pod vlivem alkoholu v jiného (poměrně odporného) člověka, přitom ve skutečnosti jsem celkem úspěšný a spokojený chlapík, který se moc neužírá a daří se mu. Ale některé strachy a komplexy jsou asi schovaný hlouběji a chtějí vylézt ven.
Myslím, že by pro mě bylo nejlepší přestat s alkoholem vůbec. Špatný je, že si to nedovedu představit. Dokázal jsem přestat s cigaretama (býval jsem extrémně silný kuřák, fyzickou závislost mi vyřešily antidepresiva a ani po vysazení jsem vlastně neměl problém nezačít, protože jsem byl rozhodnutý nekouřit), ale nevím jak s alkoholem. Nepiju moc víno, nepiju tvrdý (teda pokud už nejsem opilý, pak je to rychlý skok do propasti), ale mám strašně rád dobré pivo. Teda, když se mám opít, tak je mi celkem jedno jaké pivo piju.
A teď když to píšu uvědomuju si, že si občas dostanu do nálady (ale zatím ne do mrtva) i doma, prostě se chci picnout...
Jak si to po sobě čtu, hraju si s ohněm.
Vzhledem k tomu očekávanému dítěti a k tomu, že se nedá očekávat, že se ty moje alkoholické stavy začnou zlepšovat, mimochodem otec je zřejmě na cestě stát se alkoholikem, asi bude lepší být střízlivý.
Jenže jak se udržet bez piva? Doma to půjde, prostě si to nebudu kupovat.
Několikrát jsem si ověřil, že kontrolované pití v hospodě u mě nepřichází v úvahu. Asi ten příjemný stav po napití budu muset oželet. Vlastně ani nemám kamarády, kteří by mě nutili nějak extra chlastat, takže na to se vymlouvat nemůžu.
A propos okolí. Mám pocit, že ty moje průsery řeším spíš já sam (touha po dokonalosti?), okolí je na alkoholiky a na to co dokáže alkohol celkem zvyklé, na Valašsku neni zase takový problém na někoho opilého narazit.
Hm, největší problém bude asi v práci. Spočátku jsem to občasné popíjení bral jako výhru, teď se toho děsím.

Dobrý den, jmenuji se Petr a jsem abstinující alkoholik už (teprve) 10.měsíců, má oblíbená scéna ve filmu Rok ďábla,v níž Jaromír Nohavica vysvětluje svou teorii alkoholismu zní: kopec K a na úpatí toho kopce normální průměrný člověk, chlastá jako duha a jde nahoru, vše je v pořádku absolutně vše, dokud jde nahoru dobrý, ale vrcholek je zlom a pak jen cesta dolů, o co jde: někdo chlastá celý život a nic se mu nestane, protože jak říká J.N. někdo má kopec vysoký a celý život na ten vrcholek nedojde (volně převyprávěno). Můj názor je trochu jiný já myslím,že cesta s alkoholem je spíše cesta z kopce a z jak vysokého kopce kdo jde, já už svou horu slanil trvalo mi to 25let pití kdo má problémy s alkoholem a čte si na tomhle webu je na dobré cestě, protože si začíná uvědomovat, že má problém, šance s tím něco dělat má pouze ten, který si řekne ano jsem alkoholik, není to jednoduché znám spoustu lidí v mém okolí, kteří pijí přes míru, ale problém si nepřiznají. Proto když tady čtu příspěvky o radu pro pomoc pro svého manžela/ku, přítele/kyni atd. mám špatnou zprávu pokud dotyčný sám nebude chtít tak šance je hodně malá spíše nulová Člověk nemá nikdy vyhráno tahle nemoc požaduje 100%ní trvalou abstinenci, žádné jsem z toho venku trochu mi neuškodí, (toho už jsem tady taky přečetl dost) alkohol si dávám pouze ve vodě po holení (zatím v poho )s alkoholem už nebojuji pouze ho ignoruji, do nového roku přeji všem to nej, těm kdo chtějí přestat pít bojujte stojí to za to.

Dobrý den.
Je mi 17 let a tak mě možná nebudete brát ani vážně ale i tak...chtěla bych znát Váš názor...myslím si že je můj taťka alkoholik. Už od doby co si ho mamka vzala začal dělat problémy, ale až po tom co jsem se narodila já se to docela zhoršilo. Takže to bude asi i moje chyba ale přesto...pije opravdu dost, téměř každý den, domů chodí až v noci a když příjde bývá agresivní a tak. Nemůžeme se s ním bavit o normálních věcech, není schopný vnímat co říkáme nebo si pamatovat co říkal on a to i když se najde nějaký den bez alkoholu. Doma se s ním moc nevídáme, protože je buď v práci a nebo v hospodě. Je to ale lepší než když doma je. Kdysi hodně pil a když býval doma tak nás bil, rozbíjel věci a tak, nebo předstíral že se zabje, to bylo taky na denním pořádku. Jednou to přehnal a skončil v nemocnici, pak ho chtěli zavřít do Opavy ale mamka se za něho tehdy přimluvila. Chtěli by jsme od něho odejít, už jen proto že mám teď malou sesru a nechceme aby vyrůstala v akovém prostředí. Psychiatr ale mamce řekl že by jsme se museli odstěhovat jedně do vesmíru, že by dělal hrozné problémy a tak...Myslíte že je nějaká možnost takovému člověku pomoct nebo od něho odejít? Nebo se nedá nic dělat? Děkuji za odpověď.

Dobrý den,nejdříve bych Vám chtěla moc poděkovat za Váš web.Pocházím z rodiny absolutních abstinentů a až zde jsem našla neocenitelné informace o alkoholismu. Bývalý přítel je kvartální alkoholik. Je cizinec, Dán, opustila jsem ho po propitém prosinci. Ráda bych mu ale pomohla najít nějakou odbornou pomoc tady v Čechách. Bohužel mluví pouze anglicky. Má tady práci a platí si zdravotní i sociální pojištění. Děkuji moc za odpověď a ještě jednou děkuji za Váš web. S pozdravem, Kamila

Asi 10 let jsem pil, hlavně víno 1-2 litry denně (stresy, přepracování, rodinné problémy). Teď na Silvestra to bude 7 let, co jsem silou vůle a autoterapií přestal a nepiju žádný alkohol. Nemám potřebu.
Jsou ale situace, při oslavách, společenských akcích apd. kdy si připadám vyčleněný z kolektivu, neumím se uvolnit a bavit, vlastně jsem málo společenský. Myslíte si, že bych si mohl dát sem tam třeba 2 dcl vína, příležitostně? Jsem přesvědčený, že jsem dost silný na to, abych s alkoholem ve větším množství znovu nezačal, protože i za těch 7 let proběhlo dost situací, kdy by to alkoholik asi řešil pitím ale já jsem to ustál bez alkoholu. Saša

Pane doktore, mam dotaz manzel pije uz 15 let pil jen pivo a dokaze pit i tri dny v kuse nevi co dela a co mluvi jenze ted zacal i s frtany a to vodky ale to je pak uplne mimo ma okna a je dost zlej a agresivni on si mysli ze semnou mluvi a prritom mi nic nerika a zniceho nic na me vylitne ze ho neposloucham nevim co si mam myslet ma snad halucinace, mam zneho docela sttrach co mi na to reknete a co by ste mi radil dekuji predem

Dobrý den, měla bych dotaz a zároveň bych potřebovala poradit. Mám "přítele" u kterého mám podezření, že je závislý na alkoholu. Chtěla bych se tedy zeptat na koho se mám obrátit a jak to řešit, určitě ho do žádné poradny dobrovolně nedostanu. Jsme z Mělníka? Děkuji

Dobry den,
studujem na vysokej skole zameranej na socialnu pracu a prave pisem svoju bakalarsku pracu na temu Priciny a dosledky alkoholizmu a chcem sa spytat Vas ako odbornika, ci by ste mi nemohli poradit, akym sposobom moze pomoct socialny pracovnik alkoholikovi, aku formu intervencie by mal zvolit, ktora by bola najucinnejsia?
Dakujem Vam velmi pekne a prijemny den Vam prajem.

Dobrý den, potřebuji radu. Mamka mého přítele pije (méně nebo více) asi celý svůj dospělý život. Občas ji někdo přitáhne na zádach z hospody. A je nutné zmínit, že je trochu jednodužší, namá žádné koníčky ani nikdy neměla. Nyní je situace taková: Její manžel odjel na měsíc na dovolenou (už neměl sílu vedle ní fungovat) v den, kdy odjížděl, byla jeho mamka opilá, hysterická, volala mému příteli, že končí se životem, chtěla se pověsit, měla už oprátku na krku, ale manžel ji ten čin zhatil (stejně to bylo jen divadlo), ten večer skončila na záchytce. Můj přítel s ní mluvil na rovinu, léčit se dobrovolně nechce, nepřipouští si problém, za všechno totiž můžou ostatní, když jí řekl, že svým chováním dělá jen zlo a ztratí celou rodinu, tak ji to bylo jedno... Je mi jasné, že se to mělo řešit dříve, proč ji její manžel nedotlačil k léčbě nevím, ale teď je situace vyhrocena a dál není na co čekat. Je schopná všeho, asi jako každý alkoholik... Na vašich stránkách jsem se dočetla, že je možné nuceně nařídit léčbu. Můžete mi říct, jak bysme měli postupovat? Děkuji za odpověď Monika.