Alkoholik

Ahoj někdy před vánoci jsem psala na tyto stránky o svém muži který měl problém s alkoholem. Pil tajně abych nevěděla, flašky měl různě poschovávané. Chtěla jsem ať se jde léčit. Navíc má vrozenou Wilsonovu chorobu což jsou nemocná játra (ukládání mědi v játrech). Po vánocích vydržel nepít celých 7 týdnů, ale pak nevím proč zase začal a to věděl, že už ho zlobí slinivka. Nedal si říct. V březnu byl 3 týdny na detoxu. Bylo mu dobře a v den kdy se vrátil měl fůru řečí jak už přestal. Druhý den už měl koupenou placku merunky. Další 2 týdny průběžně asi po troškách pořád upíjel nějaké tajné zásoby a já v domění že je čistej jsem mu dávala jeho příděli prášků na jeho nemoc a on na ně pil! Minulý týden už nemohl jíst pít skoro chodit. Poprosila jsem lékaře aby ho poslal do nemocnice. A tam to začlo, vidiny, halucinace okamžitý převoz na protialkoholní léčebnu. Už tři dny se utápí v halucinacích, má vidiny slyší hlasy. Je v ohrožení života, je v deliriu a já jsem zoufalá. Máme dvě dcery 9 a 12 let.Co dál, mám s ním být když dva roky sliboval že přestane a došlo to až sem, co bude dál?

Jmenuji se Mariana a jsem alkoholicka. Uvedomila jsem si to, KONECNE sama, kdyz jsem sama na sobe zjistila, ze jakmile si dam jednu sklenicku, nedokazu jiz prestat,ale musim si dat druhou, treti, ctvrtou, ...atd.
Alkoholismus je nemoc, ktere se projevuje dvemy vzajemne se ovlivnujicimi se slozkami:
1. psychickou posedlosti mysli na alkohol,
2. alergickou reakci tela na alkohol.
Jakmile si dam sklenicku, mozek me zacne 'nutit' si dat dalsi, a dalsi, a tato posedlost v pokracovani konzumace alkoholu vede k alergicke reakci tela, ktere zacne alkohol vyzadovat (zavislost) , casem, temer non-stop: napr., piti jiz po ranu, piti na uklidneni kocoviny, piti pri spatne nalade, piti pred pracovnim pohovorem, piti,abych mohla usnout, piti, abych, naopak, nespala, atd., atd.aj. Alkohol, pripominam, je tzv. depresant, to jest ma tlumive ucinky. Kazdy alkoholk chce vedet perdevsim dve zakladni veci:
1/ proc nemohu pit "normalne", jako, kdysi, drive,(napr. spolecenske popijeni),a kdy jsem se hned neopil?
2/ proc nemohu s pitim prestat napriklad ted, kdyz opravdu CHCI prestat; tak proc to nejde?
Odpoved na 1/ je , ze dotycny je nemocny - ma nemoc zvanou alkoholismus. K 2/ nejde to, nebot jeho mysl je posedla po alkoholu,a pokud se napije, tak se dostavi alergicka reakce jeho tela na alkohol a jeho telo se stane fyzicky zavisle na alkoholua dojde k bludnemu kruhu: psychicka posedlost-napiti-fyzicka reakce tela, kere vyzaduje vice-mozek vyvolava silnejsi psychickou posedlost, atd. Lecba alkoholismu? Je, zatim, nevylecitelny (stejne, jako je nevylecitelna , napr. cukrovka). Ale clovek muze mit svuj alkohol pod kontrolou - dozivotni abstinenci. Predevsim si ale clovek sam musi uvedomit, ze je alkoholik, musi si priznat sam sobe, ze je nemoceny a musi chtit prestat pit. Nekdo, kdo je tezce zavisly, plus ma i jine akutni zdravotni potize (postizena jatra, aj.), tak je pro nej vhodne projit lecebnou. Nekdo, kdo, jako ja, si uvedomil nemoc (ac az po 25 letech piti), tak ten potrebuje pokracovat v abstinenci - den po dni. K tomu mi pomaha sdruzeni Anonymnich alkoholiku. Denne jsem s nimi v kontaktu, na setkanich slysim pribehy,jak lidem alkohol skodil a jak jej zvladli a jak se, posleze, jejich zivot zmenil k lepsimu. Lide projdou lecebnou, jednou - vicekrat, ale po propusteni potrebuji pravidelnou pomoc a podporu, a tu nezistne poposkytuji Anonymni Alkoholici.

Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu. Nejsem si totiž jistá, jestli třeba jen nepřeháním a příteli nekřivdím. Nicméně už asi rok trvá moje podezření, že můj přítel pije víc, než je zdrávo. Kromě několika "lahváčů", které si doma po práci otevře, popř. nějakého vína, které sem tam pijeme večer u televize spolu, si dopřává i tvrdého alkoholu. Začala jsem to řešit po té, kdy z lednice začaly postupně mizet zásoby slivovice a jiného pití, které třeba bylo otevřené po nějaké oslavě. Ze začátku - v zimě, jsme si dávali malého panáčka na zahřátí, později jsem ale zjistila, že přítel si dává i sám, že pije z lahve, abych neviděla panáka (to jsem si tedy vydedukovala sama) a v současnosti to vyvrcholilo tím, že jsem ve skříni v ložnici našla zásoby slivovice, které pije sám, vůbec mi neřekl, že je koupil a které poměrně rychle mizí (alespoň podle mého názoru). Možná to moc řeším, vím, že někteří lidé si dají doušek na chuť a na zdraví, tak je to třeba i případ mého partnera. Ale překvapilo mě, když jsem vypozorovala, že upíjí třeba v době, kdy se sprchuju, tak abych neviděla, že do té ložnice chodí. Prosím, napište mi někdo svůj názor, jestli třeba jen nejsem moc podezřívavá, třeba to tak doma dělá víc chlapů. Moje pochyby jsou totiž hodně způsobené tím, že máme partu kamarádů, kteří prostě alkohol mají rádi a hodně často se rádi opíjejí, včetně mého přítele. Mockrát děkuji za vaše názory a připomínky, co bych případně měla podniknout. Opravdu si nevím rady a bojím se, že když na něj s tímto vyrukuju, tak se urazí a pohádáme se....Na podzim se budeme brát.

Dobrý den, chtěla jsem se vás zeptat na postup, tedy co dělat. Starosti mi dělá moje sestra. Je jí skoro 40, má dvě děti. Pije už myslím tak 5let ,možná víc. Před pár dny jsem s ní na toto téma poprvé hovořila. (Nevídáme se často, tak se ke mě jen občas něco doneslo a já to bagatelizovala). Uvědomuje si, že to nezvládá, že má s alkoholem problém. Pije víno a pivo. Je z Trutnova. Co teď?
Děkuji za odpověď.

Dobrý den,
chtěla jsem vás moc požádat o radu, ocitla jsem se v situaci se kterou si úplně přesně nevím rady jak naložit, vypadá, že jsem s přítelem na dobré cestě a ráda bych věděla jak ho v jeho momentální snaze co nejvíce podpořit.
S přítelem jsem dva roky, když jsme se seznámili měl asi rok po léčbě s alkoholem v Bohnicích, sám přišel s tím, že se chce léčit. Léčbu plně nedokončil, ale odcházel s tím, že už je vyléčen, doktor mu také předepsal nějaké antidpresiva s tím, že by měl pokračovat v užívání, ale přítel je nebral. Z počátku jsem si ničeho nevšimla, přestože problém s alkoholem se vyskytl přímo v mé rodině, otec pil, ale nějak výrazněji mě to v dětství nezasáhlo, jelikož mamka se rychle rozvedla, až později v pubertě jsem viděla, že má otec problém s pitím...Občas jsme si s přítelem dali marihuanu na relax, ale on začal kouřit čím dál víc, práci měl na poloviční úvazek a hodně času na to být doma sám....několikrát jsem si také zažila alkoholové dny, to když přítel popustil uzdu v pití a několik dní byl "vyřazen mimo provoz" pak přišly sliby, že už se to nestane největší scéna přišla během naší první dovolené tam jsem poprvé viděla, že umí být i pod vlivem alkoholu agresivní a zase sliby, že příští dovolenou si užijeme. Po roce našeho chození jsme se sestěhovali spolu do podnájmu a já tak byla svědkem toho, že kouření marihuany je denodenní záležitost ke které se občas přidal i alkohol (pivo, občas i tvrdý alkohol, který vím, že pil s obrovským odporem protože ve skutečnosti mu vůbec nechutnal, jen ten mimo realitní stav co nabuzoval....) došla má trpělivost a já jsem ho žádala aby nesliboval ale činil, že už ty planý sliby nemůžu poslouchat, několik pokusů z jeho strany bylo ale vždy jen tak max na 3 týdny, mé prosby zintenzivnily a s tím i ultimáta, najít si pořádnou práci (přítel je velmi talentovaný a šikovný) a hlavně přestat kouřit marihuanu a pít. Nejdříve si plánoval, že skončí k novému roku, pak od svých narozenin (má je v únoru), nakonec se odhodlal s tím něco dělat a přihlásil se na týden na detox k Apolináři, odešel po týdnu a třetí den si opět zapálil jointa, řekla jsem že ještě jednou a rozejdu se s ním, bohužel hned druhý den si opět zapálil..., dodržela jsem slovo a ukončili jsme vztah s tím, že je tu možnost se vrátit zpět k sobě, když s tím vším něco udělá, je to 3 týdny co je pryč, občas si zavoláme, napíšeme za tu dobu jsme se viděli jednou, přítel zatím dodržuje vše (nepije, nekouří a hledá si práci) věří stejně jako já v nás dva, že spolu budeme šťastní, ale ví, že musí tyhle věci odbourat jinak to nepůjde.
S rodinou má relativně dobré vztahy nikdo z jeho rodiny nemá s pitím problém, je z rozvedené rodiny stejně jako já. Můj dotaz zní oproti příběhu velmi stroze, ale můžete mi prosímn poradit jak nejvíce mohu příteli pomoc v této těžké životní chvíli?
Mám s ním být v kontaktu, chválit ho nebo ho nechat naopak úplně být aby věděl, že vše co dělá, dělá hlavně pro sebe... Děkuji moc za radu
Amélie

Ahoj Dádo, tak tedy klobouk dolů. 3 roky je pro mě nepřectavitelný, ale budu o to usilovat. Já si myslím, že je super, když chodíš na tyhle stránky a bojuješ. Je to vždycky lepší to s někým sdílet. Přeji Ti sílu odolávat a snažit se nasměrovat myšlenky jiným směrem i když je to někdy nad lidské síly Drž se Katka

Ahoj Katko,děkuji za podporu.To co jsi napsala tím jsem prošla. Chodila jsem s turistama, dodělala další vyšší studium. Vím nesmí být nuda a využívat veškerý volný čas k odpočinku, práci která nás baví - zahrádka,cvičení, turistika,apod. To se snažím dělat znova. Nejhorší je já vydržela nechlastat 3 roky! Začínám od nova. Jenže ty myšlenky se objevují a nyní dělají větší potíže je zahnat. Tobě drží pěsti a vydržiž neudělej kravinu jako já. Dáda

Ahoj ALKOHOLICI, (za to oslovení se omlouvám,ale uvědomit si že jím jsem byl pro mne první krok ke změně).Jmenuji se Mirek a dlouho jsem si namlouval že nemám problém-můžu přece kdykoli přestat když budu chtít.Je mi právě 40 a před několika lety jsem se rozvedl.Nebylo to ovšem kvůli alkoholu-v té době jsem si jen občas zašel na dvě se společností a pak jen poviné rodinné oslavy.Zlom nastal po rozvodu kdy se mi zhroutil svět a já seděl v prázdném bytě sám.Začal jsem tedy hledat společnost kde jinde než v hospodě-tam je to přeci nejjednodušší.Můj vztah k alkoholu se změnil a já se stal "štamgastem".Z práce do hospody,přespat v prázdném bytě a zase do práce.Tak se okolo mně uzavřel začarovaný kruh.Dlouho mi trvalo si to uvědomit a začít hledat řešení.Snad stokrát jsem si říkal už se nebudu pít,ale mnohem častěji-Dneska si dám jenom dvě a půjdu domů.Šel "do společnosti kde jsem si udělal kamarády" a skončil jako vždy.Druhý den se bál vyjít na ulici kvůli sousedům co mně potkali v "jiném stavu"-a že jich v paneláku je.Postupem času jsem přestal do hospody chodit a udělal fatální chybu-kupoval jsem si alkohol domů.Ze začátku pivo,pak přikoupil lihoviny a nakonec kupoval už jenom "tvrdej".Čas běžel a já si stále namlouval že když si řeknu nenapiju se.Nesmysl!!Dokud jsem chodil do hospody tak jsem řekněme byl alkoholik,ale ve chvíli kdy jsem začal pít doma stal se ze mně vlastně anonymní alkoholik protože jsem sil v utajení a stal se ze mně Vlk samotář protože za prvé jsem pil sám a za druhé se uzavíral před okolním světem jen kamarádkou flaškou.Někdy v té době začal problém s mou psychikou,nebo jsem si ho začal uvědomovat.Není přeci normální když jsem se bál vycházet z bytu jindy než brzy ráno do práce.Vyvrcholilo to tím že jsem se při pravidelné návštěvě u lékaře při otázce Jak se máte,co vás trápí? psychicky složil jako domeček z karet a skončil na psychologii.Netrvalo dlouho a já poskočil na psychiatrii.Dostal jsem léky,léčil se a pravidelně docházel na kontroly.Jenže nikdo nevěděl že prapůvod je v mém pití.Až jednou na mně lékařka přímo uhodila jestli piju a já se opět složil a přiznal se.Přiznat se tenkrát že piju a přiznat si že jsem ALKOHOLIK bylo jedno z nejhorších přiznání co jsem udělal.To bylo před víc jak rokem a já nastoupil ambulantní léčbu a do nedávna jsem docházel na Antabus.Přestal jsem s jeho užíváním z vlastního rozhodnutí,ale samozřejmě po konzultaci s lékařkou.Mohl bych ho asi užívat ještě klidně mnoho dalších let,ale žádné léky i kdybych jich užíval kilo denně mně nevyléčí,jen mi pomohli si to tak nějak srovnat v hlavě že já sám musím chtít vyřešit problém.A to je vlastně důvod proč jsem se rozhodl napsat. Když budeme chtít ,tak už nás chlast NEDOSTANE.Teď se chystám k návštěvě nejbližší poradny AA.Těm co už se vyléčili či zrovna léčí přeji - VYDRŽET! No a těm kteří se ještě neodhodlali-PRVNÍ KROK JE NEJTĚŽŠÍ,ale nikdy není pozdě ho udělat. Hodně zdaru všem!

Dobrý den pane doktore, příběh Martiny (otec alkoholik) je tomu mému velice podobný. Je mi 33, mám svou vlastní rodinu, ale jsem nucena řešit problémy svých rodičů. Otec začal pít před 33 lety, kdy stavěli rodiče dům. Od té doby se to stupňuje. Od dětství slyšíme jen ty nejhorší urážky, vyhrožování a výčitky, že je vše jeho a že nás musí živit (nebyla to pravda). Vždy si našel důvod k hádce. Večer nebylo možné spát. Jeho noční výlevy , psychické vydírání typu rozsvěcování světel v pokojích, slovní útoky apod. nebraly konce. Poslední 3 roky to myslím graduje. Máma se na měsíc odstěhovala k nám, vyhrožovala rozvodem, ale po jejím návratu se vše uklidnilo jen na pár týdnů, vlastně zásadně se tím nic nezměnilo. Na podzim si otec nechal vypálit velký sud slivovice a během pár týdnu (denně vypil 0,5l + základ min. 3piva) vše vypil. Teď si vodku schovává v různých skrýších (garáž, kotelna, sklep...) a jakmile příjde z hospody, chodí se postupně "dorazit" tam. Gradují i slovní útoky, sám si odpovídá. Vypadá to, jako by slyšel, že mu někdo oponuje a tak se dokáže "rozpumpovat do běla" a stupňovat své agresivní výstupy. Bratr, který žije u rodičů v podkrovním bytě si už ani nezve návštěvy, protože jde vše slyšet skrz podlahu. Otec napadá mámu tak, že bratr již musel několikrát fyzicky zakročit a poslední kapka byla, kdy začal dělat naschvály a vypíná bratrovi plyn a vodu, schválně přetrhal kabely v autě, aby máma auto nenastartovala, vyhrožuje výměnou zámků. Léčbu a závislost na alkoholu nikdy nepřipustí (problémy přece nemá), pracuje jako OSVČ, takže pokud ho jeho společník nehodí přes palubu, tak práci má. Jen doma se to nějak hroutí. Dnes rozbil vchodové dveře a skončil na záchytce. Mám strach co bude. Máma se nerozvede,nemá na vyplacení otce, otec je na domu bytelně závislý, dobrovolně by nikdy neodešel, bratrovi patří nově vybudované podkroví (1/2domu) a se samotným otcem by to pod jednou střechou nevydržel.Máma přespává u bratra, protože se bojí, bratr s otcem přestal komunikovat a já nevím, jak situaci řešit. Když je střízlivý (opravdu jen pár hodin o víkendu, pokud zrovna nespí), tak je tichý, hodný táta a fajn dědeček, ale jinak...

Ahoj Dado, znám ten pocit, kdy Ti hlavou běží jen myšlenky na alkohol. Je to strašný. Někdy jsem se chovala jak smyslů zbavená, šla prostě do obchodu a tam koupila flašku, doma otevřela a už to jelo. Když jsem byla jó rozjetá, tak si došla ještě pro druhou. Mám vždy pocit, jako kdyby jednal někdo za mě. Vím přesně jak to dopadne, ale ta chuť je prostě silnější. Každopádně myšlenkou to začíná, takže je to zase jen na nás co s tím uděláme. Snadno se to píše, hůř realizuje. Já jsem se teď nenapila 14 dní a cítím se moc dobře. Jak už jsem jednou psala - je dobré vyměnit závislost za závislost, takže Ti můžu jen doporučit, když Tě to bude takhle pronásledovat, jdi třeba běhat, nebo si zajezdit na kole, prostě zkusit se tomu postavit. Myslím si, že je to vždy období, které je potřeba překonávat a né tomu podlehnout. Jenže když pak přijdou zátěžové situace, tak se lahvinka zdá, jako jediné "rozumné" řešení. Já osobně jsem začala dělat spinnig a jsem vždycky tak vyřízená, že mi tak nějak alkohol na mysl ani nepřijde. Sport je určitě dobrá kompenzace. Snaž se - pokud máš s kým mluvit o tom, vždycky je lepší, to před někým otevřít. Já mám kamarádku, které má podobný problém, tak se navzájem povzbuzujem. Držim Ti palce, abys byla silná nepodlejhat tomu, co nás ničí. Zkus třeba nějakou knížku,nebo kino, prostě něco, co Tě bude naplňovat. Předávám Ti moje zkušenosti. Měj se a drž se Katka

Ahoj, našla jsem tyto stránky a myslím,že je čas podělit se o mé zkušenosti s alkoholem.Chlastala jsem fest. V roce 2006 jses totálně pokazila dovolenou. A řekla si dost. Našla jsem kontakt. Začala s ambulantní léčbou za pomocí Antabusu. Vrátila se ke mě rodina. Bylo to jako když jsem se podruhé narodila. Do poradny chodím dodnes. Stalo se bohužel před půl rokem, že jsem zrecla. Teď mojí hlavou běhá chlast nevím jak to vyhnat. Nejdu si koupit, ale nevím jak to dostan ven. Poradí někdo sodobným problémem? Ahoj

Pro Hynka.Ahoj Hynku, jako bys vypadl z oka mému muži. Pár let se choval naprosto stejně.Postupem času se jeho "příležitostné" akce a rozestupy mezi nimi zkracovaly a dnes pije téměř denně.Na rozdíl od Tebe si ale svůj problém nepřipouští. Možná by to přiznal někde tady na netu, anonymním lidem,ale v reálném světě ne.Vyhledej pomoc, dokud je čas a než ztratíš důvěru svých nejbližších.Bojovat musíš především Ty, sám za sebe.Protože pokud sám nebudeš chtít, nikdo z Tvého okolí nemá šanci Ti s tím pomoct. To je moje osobní zkušenost. Hodně štěstí :-)

Ahoj Hanko, tak jsem uposlechla rady a šla na diskuzi. Pokud bys mě tam hledala, píši do tématu - Přestal jsem pít alkohol den ze dne, tak se tam můžem zase potkat. A Vás pane doktore prosím, jestli mi můžete napsat, kdy můžu psát do knihy návštěv a kdy mám psát do diskuze??? Díky s pozdravem Katka

Pro Katku: Ahoj Káťo, zatím jsem kontaktovala pouze on-line poradny a čekám na jejich vyjádření...Abych Ti pravdu řekla, moc si nedokážu představit, že půjdu za nějakým cizím člověkem, přesto, že to je odborník, a budu mu vyprávět pro mě takhle citlivou situaci. Každopádně díky za kontakt...nakonec ho třeba využiju. Taky jsem přemýšlela o tom, že když neumím pít, tak bych neměla pít vůbec. Učinila jsem tedy následující rozhodnutí: Pít pouze s přítelem (pokud ještě nějakého mám) a na nějakých pařících akcích raději vůbec, (budu to dělat jako ty...prostě beru léky) protože v momentě, kdy alkohol začne působit, tak už se pohybuju hodně na hraně. Tak mi drž palce :-\

PROSÍM , LENKO, KATKO, VYUŽIJTE DISKUZI, OD TOHO TU JE. DĚKUJI. AUTOR.