Alkoholik

Ahoj Katko,děkuji za podporu.To co jsi napsala tím jsem prošla. Chodila jsem s turistama, dodělala další vyšší studium. Vím nesmí být nuda a využívat veškerý volný čas k odpočinku, práci která nás baví - zahrádka,cvičení, turistika,apod. To se snažím dělat znova. Nejhorší je já vydržela nechlastat 3 roky! Začínám od nova. Jenže ty myšlenky se objevují a nyní dělají větší potíže je zahnat. Tobě drží pěsti a vydržiž neudělej kravinu jako já. Dáda

Ahoj ALKOHOLICI, (za to oslovení se omlouvám,ale uvědomit si že jím jsem byl pro mne první krok ke změně).Jmenuji se Mirek a dlouho jsem si namlouval že nemám problém-můžu přece kdykoli přestat když budu chtít.Je mi právě 40 a před několika lety jsem se rozvedl.Nebylo to ovšem kvůli alkoholu-v té době jsem si jen občas zašel na dvě se společností a pak jen poviné rodinné oslavy.Zlom nastal po rozvodu kdy se mi zhroutil svět a já seděl v prázdném bytě sám.Začal jsem tedy hledat společnost kde jinde než v hospodě-tam je to přeci nejjednodušší.Můj vztah k alkoholu se změnil a já se stal "štamgastem".Z práce do hospody,přespat v prázdném bytě a zase do práce.Tak se okolo mně uzavřel začarovaný kruh.Dlouho mi trvalo si to uvědomit a začít hledat řešení.Snad stokrát jsem si říkal už se nebudu pít,ale mnohem častěji-Dneska si dám jenom dvě a půjdu domů.Šel "do společnosti kde jsem si udělal kamarády" a skončil jako vždy.Druhý den se bál vyjít na ulici kvůli sousedům co mně potkali v "jiném stavu"-a že jich v paneláku je.Postupem času jsem přestal do hospody chodit a udělal fatální chybu-kupoval jsem si alkohol domů.Ze začátku pivo,pak přikoupil lihoviny a nakonec kupoval už jenom "tvrdej".Čas běžel a já si stále namlouval že když si řeknu nenapiju se.Nesmysl!!Dokud jsem chodil do hospody tak jsem řekněme byl alkoholik,ale ve chvíli kdy jsem začal pít doma stal se ze mně vlastně anonymní alkoholik protože jsem sil v utajení a stal se ze mně Vlk samotář protože za prvé jsem pil sám a za druhé se uzavíral před okolním světem jen kamarádkou flaškou.Někdy v té době začal problém s mou psychikou,nebo jsem si ho začal uvědomovat.Není přeci normální když jsem se bál vycházet z bytu jindy než brzy ráno do práce.Vyvrcholilo to tím že jsem se při pravidelné návštěvě u lékaře při otázce Jak se máte,co vás trápí? psychicky složil jako domeček z karet a skončil na psychologii.Netrvalo dlouho a já poskočil na psychiatrii.Dostal jsem léky,léčil se a pravidelně docházel na kontroly.Jenže nikdo nevěděl že prapůvod je v mém pití.Až jednou na mně lékařka přímo uhodila jestli piju a já se opět složil a přiznal se.Přiznat se tenkrát že piju a přiznat si že jsem ALKOHOLIK bylo jedno z nejhorších přiznání co jsem udělal.To bylo před víc jak rokem a já nastoupil ambulantní léčbu a do nedávna jsem docházel na Antabus.Přestal jsem s jeho užíváním z vlastního rozhodnutí,ale samozřejmě po konzultaci s lékařkou.Mohl bych ho asi užívat ještě klidně mnoho dalších let,ale žádné léky i kdybych jich užíval kilo denně mně nevyléčí,jen mi pomohli si to tak nějak srovnat v hlavě že já sám musím chtít vyřešit problém.A to je vlastně důvod proč jsem se rozhodl napsat. Když budeme chtít ,tak už nás chlast NEDOSTANE.Teď se chystám k návštěvě nejbližší poradny AA.Těm co už se vyléčili či zrovna léčí přeji - VYDRŽET! No a těm kteří se ještě neodhodlali-PRVNÍ KROK JE NEJTĚŽŠÍ,ale nikdy není pozdě ho udělat. Hodně zdaru všem!

Dobrý den pane doktore, příběh Martiny (otec alkoholik) je tomu mému velice podobný. Je mi 33, mám svou vlastní rodinu, ale jsem nucena řešit problémy svých rodičů. Otec začal pít před 33 lety, kdy stavěli rodiče dům. Od té doby se to stupňuje. Od dětství slyšíme jen ty nejhorší urážky, vyhrožování a výčitky, že je vše jeho a že nás musí živit (nebyla to pravda). Vždy si našel důvod k hádce. Večer nebylo možné spát. Jeho noční výlevy , psychické vydírání typu rozsvěcování světel v pokojích, slovní útoky apod. nebraly konce. Poslední 3 roky to myslím graduje. Máma se na měsíc odstěhovala k nám, vyhrožovala rozvodem, ale po jejím návratu se vše uklidnilo jen na pár týdnů, vlastně zásadně se tím nic nezměnilo. Na podzim si otec nechal vypálit velký sud slivovice a během pár týdnu (denně vypil 0,5l + základ min. 3piva) vše vypil. Teď si vodku schovává v různých skrýších (garáž, kotelna, sklep...) a jakmile příjde z hospody, chodí se postupně "dorazit" tam. Gradují i slovní útoky, sám si odpovídá. Vypadá to, jako by slyšel, že mu někdo oponuje a tak se dokáže "rozpumpovat do běla" a stupňovat své agresivní výstupy. Bratr, který žije u rodičů v podkrovním bytě si už ani nezve návštěvy, protože jde vše slyšet skrz podlahu. Otec napadá mámu tak, že bratr již musel několikrát fyzicky zakročit a poslední kapka byla, kdy začal dělat naschvály a vypíná bratrovi plyn a vodu, schválně přetrhal kabely v autě, aby máma auto nenastartovala, vyhrožuje výměnou zámků. Léčbu a závislost na alkoholu nikdy nepřipustí (problémy přece nemá), pracuje jako OSVČ, takže pokud ho jeho společník nehodí přes palubu, tak práci má. Jen doma se to nějak hroutí. Dnes rozbil vchodové dveře a skončil na záchytce. Mám strach co bude. Máma se nerozvede,nemá na vyplacení otce, otec je na domu bytelně závislý, dobrovolně by nikdy neodešel, bratrovi patří nově vybudované podkroví (1/2domu) a se samotným otcem by to pod jednou střechou nevydržel.Máma přespává u bratra, protože se bojí, bratr s otcem přestal komunikovat a já nevím, jak situaci řešit. Když je střízlivý (opravdu jen pár hodin o víkendu, pokud zrovna nespí), tak je tichý, hodný táta a fajn dědeček, ale jinak...

Ahoj Dado, znám ten pocit, kdy Ti hlavou běží jen myšlenky na alkohol. Je to strašný. Někdy jsem se chovala jak smyslů zbavená, šla prostě do obchodu a tam koupila flašku, doma otevřela a už to jelo. Když jsem byla jó rozjetá, tak si došla ještě pro druhou. Mám vždy pocit, jako kdyby jednal někdo za mě. Vím přesně jak to dopadne, ale ta chuť je prostě silnější. Každopádně myšlenkou to začíná, takže je to zase jen na nás co s tím uděláme. Snadno se to píše, hůř realizuje. Já jsem se teď nenapila 14 dní a cítím se moc dobře. Jak už jsem jednou psala - je dobré vyměnit závislost za závislost, takže Ti můžu jen doporučit, když Tě to bude takhle pronásledovat, jdi třeba běhat, nebo si zajezdit na kole, prostě zkusit se tomu postavit. Myslím si, že je to vždy období, které je potřeba překonávat a né tomu podlehnout. Jenže když pak přijdou zátěžové situace, tak se lahvinka zdá, jako jediné "rozumné" řešení. Já osobně jsem začala dělat spinnig a jsem vždycky tak vyřízená, že mi tak nějak alkohol na mysl ani nepřijde. Sport je určitě dobrá kompenzace. Snaž se - pokud máš s kým mluvit o tom, vždycky je lepší, to před někým otevřít. Já mám kamarádku, které má podobný problém, tak se navzájem povzbuzujem. Držim Ti palce, abys byla silná nepodlejhat tomu, co nás ničí. Zkus třeba nějakou knížku,nebo kino, prostě něco, co Tě bude naplňovat. Předávám Ti moje zkušenosti. Měj se a drž se Katka

Ahoj, našla jsem tyto stránky a myslím,že je čas podělit se o mé zkušenosti s alkoholem.Chlastala jsem fest. V roce 2006 jses totálně pokazila dovolenou. A řekla si dost. Našla jsem kontakt. Začala s ambulantní léčbou za pomocí Antabusu. Vrátila se ke mě rodina. Bylo to jako když jsem se podruhé narodila. Do poradny chodím dodnes. Stalo se bohužel před půl rokem, že jsem zrecla. Teď mojí hlavou běhá chlast nevím jak to vyhnat. Nejdu si koupit, ale nevím jak to dostan ven. Poradí někdo sodobným problémem? Ahoj

Pro Hynka.Ahoj Hynku, jako bys vypadl z oka mému muži. Pár let se choval naprosto stejně.Postupem času se jeho "příležitostné" akce a rozestupy mezi nimi zkracovaly a dnes pije téměř denně.Na rozdíl od Tebe si ale svůj problém nepřipouští. Možná by to přiznal někde tady na netu, anonymním lidem,ale v reálném světě ne.Vyhledej pomoc, dokud je čas a než ztratíš důvěru svých nejbližších.Bojovat musíš především Ty, sám za sebe.Protože pokud sám nebudeš chtít, nikdo z Tvého okolí nemá šanci Ti s tím pomoct. To je moje osobní zkušenost. Hodně štěstí :-)

Ahoj Hanko, tak jsem uposlechla rady a šla na diskuzi. Pokud bys mě tam hledala, píši do tématu - Přestal jsem pít alkohol den ze dne, tak se tam můžem zase potkat. A Vás pane doktore prosím, jestli mi můžete napsat, kdy můžu psát do knihy návštěv a kdy mám psát do diskuze??? Díky s pozdravem Katka

Pro Katku: Ahoj Káťo, zatím jsem kontaktovala pouze on-line poradny a čekám na jejich vyjádření...Abych Ti pravdu řekla, moc si nedokážu představit, že půjdu za nějakým cizím člověkem, přesto, že to je odborník, a budu mu vyprávět pro mě takhle citlivou situaci. Každopádně díky za kontakt...nakonec ho třeba využiju. Taky jsem přemýšlela o tom, že když neumím pít, tak bych neměla pít vůbec. Učinila jsem tedy následující rozhodnutí: Pít pouze s přítelem (pokud ještě nějakého mám) a na nějakých pařících akcích raději vůbec, (budu to dělat jako ty...prostě beru léky) protože v momentě, kdy alkohol začne působit, tak už se pohybuju hodně na hraně. Tak mi drž palce :-\

PROSÍM , LENKO, KATKO, VYUŽIJTE DISKUZI, OD TOHO TU JE. DĚKUJI. AUTOR.

Milá Lenkou, koukám, že máme podobný problém. Taky jaksi nemám klapku a když začnu pít, tak vypuju ce se mi pod ruku dostane. Občas mám světlé chvilky, kdy to dokážu ustát a kontroluji se, ale těch je opravdu málo. Psala jsem na tyto stránky 20.4 a chodím sem každý den koukat co a jak Osobně si myslím, že je super, když Tě to trápí a chceš s tím něco dělat. Taky moc dobře znám věty typu - už nikdy více, to bylo naposledy apod. Prostě v mém případě, možná i v Tvém, si myslím, že je jediné rozumné řešení a to - přestat pít úplně. Už teď se bojím budoucnosti, co přinese, kdybych zase ujela, ale prostě musím bojovat. Kvůli sobě, své rodině a kvůli tomu, abych život prožila s čistou hlavou a ne v nějakém alkoholovém oparu. Dokonce jsem si na těchto stránkách našla kontakt na odbornou pomoc, ale vzhledem k tomu, že bydlím dost daleko od Prahy, tak toho nemůžu využit a to mi docela mrzí. Tady Ti posílám tel.kontakt, kde je možné se objednat na konzultaci. Osobně Ti to doporučuji. Je to tým odborníků, ktěří se tomuto problému věnují 15-20 let, tak si myslím, že zkušenosti mít budou. Jinak mi i pomohlo, když jsem svůj problém napsala. Tzv. terapie psaní, dnes prvně jsem sedla po dlouhé době na rotoped a cítím se dobře. Jednou mi kámoška řekla, že je dobré vyměnit závislost za závislost, takže asi prostě, když se budu chtít napít, tak budu muset jít třeba běhat, nebo vytřít, nebo prostě něco. Je jasné, že přijdou situace, kdy se bude slavit a to je pak boj, ale osobně se budu snažit se těmto akcím vyhnout. Už dlouho přestávám pít - je to začarovaný kruh, ale mám taky vyzkošenou dobrou fintu, když mi kamarádi podsouvají skleničku a já nechci, tak prostě říkám, že nemůžu, že beru dlouhodobě léky na které nemůžu pít. Je to lež - to se mi osobně příčí, ale v mém případě je to stále menší zlo, než držet basu. Snad Ti můj pohled a zkušenosti osoví a třeba i nasměrujou. Přeji Ti ze srdce hodně zdaru a budu ráda, když napíšeš, jak to zvládáš. Drž se
Telefon: 603 291 593

Dobrý den, jmenuji se Lenka, bydlím v Praze, je mi 26 let a úplně nezvládám alkohol. Pravidelně alkohol nepiji, ale když se napiju, tak kolikrát nevím kdy mám dost. Navíc začnu dost vyvádět. Většinou se to projevuje tak, že svádím jiné muže a pak si to ani pořádně nepamatuju. To, co mě na tom trápí nejvíc, je můj přítel, kterému tímhle ubližuji.
Včera se stala zajímavá věc. Opět jsem se strašně opila a můj přítel mi ten večer natočil a já se viděla, jak se plazím po ostatních a sotva stojím na nohou. Byl to opravdu hrozný pohled. Nechci, aby se to opakovalo, nechci kvůli mému pití přijít o přítele a chci to řešit.
Akorát si nejsem jistá, jestli to zvládnu úplně sama. Věta "Mě to strašně mrzí, já už to nikdy neudělám" se neustále opakuje. Předem děkuji za radu, či odkaz na literaturu.

Dobrý večer, mám velký problém s maminkou - 61 let, druhým rokem v důchodu. Mám podezření, že dlouhodobě (min. půl roku, možná i déle) pije 5-6 piv 12st. denně. Pivo pila vždy, ale tak 1-2 denně a to navečer, když přišla z práce. Začaly se u ní střídat nálady, byly jsme i u psychologa s podezřením na hlubší depresi, ale ten to přisuzoval přechodu do důchodu a na téma alkohol se nejspíš nehovořilo (to bylo před 1,5 rokem). Pak se psychika zlepšila a od té doby jsou častější výkyvy. Před 2 týdny došlo k přiznání, že tyto výkyvy nálady jsou způsobeny jednak určitou nespokojeností v partnerském vztahu a dále alkoholem! Slíbila, že počet piv omezí na max. 3 denně. Tvrdila, že se to daří, ale dnes byl den D.
Chování bylo velmi neobvyklé (doma), odjížděla na návštěvu k sestře, ale bylo vidět, že je pod vlivem a nebyla schopna se rozhodnout, zda vůbec jet a také co si sbalit apod. Nakonec odjela ---- my nyní se sestrou a jejím manželem přemýšlíme JAK DÁL? Poraďte, prosím. PS. Ona nejspíš svůj problém vnímá jako ostudu, ale vypadá to, že to chce řešit.

Ahoj, jmenuji se Katka, je mi 33 let a jsem stále začínající abstinent. Nevím kde začít psát, ale jsem moc ráda, že jsem narazila na tyhle užitečné stránky, kde se může člověk vypsat z problémů a nikdo ho nebude soudit. Mám 3 děti a tak nějak si prostě ráda dám skleničku. Jenže z té skleničky se pak stane celá lahev a někdy to má i pokračování. Prostě jak se říká nemám klapku a piju one ende. Nevím přesně kdy jsem začala alkoholu tak nějak propadat, ale určitě to souvisí s mojí bouřlivou pubertou Stále si říkám, že to mám pod kontrolou, ale zjišťuji, že nemám. Navíc k tomu, abych dosáhla určitého otupění a uvolnění potřebuji čím dál větší dávky. Můj otec je alkoholik, takže si myslím, že tam bude i určitá rodinná dispozice. Napiji se spíš, když je doma stres, nervy s dětma a to je vlastně skoro každý den. Nejhorší na tom je, že to manžel ani neví, že si takhle ráda dám. Nebo spíš to ví, ale tak nějak to neřeší. Furt si říkám, že si prostě sem tam dám, ale neumím sí dát tu stopku. Pořebovala bych víc vůle to opravdu zvládnout. Dokážu nepít 14 dní až 3 týdny, ale pak prostě si zase dám. Je to začarovaný kruh. Docela jsem i přibrala, takže se necítím nějak dobře. Chci začít sportovat, ale zase - ta vůle začít mi chybí. Budu ráda za každou reakci a povzbuzení, které dostanu. Budu se snažit psát častěji a jak se říká - zůstat čistá pro dnešní den. Jinak tedy smekám před každým, kdo píše, že třeba 4 roky nepil apod. Máte můj obdiv a zároveň je to pro mě naděje, že se to prostě dá...

Musím napsat - mámu se nám společně s doktory a rodinou podařilo včera přesvědčit a dnes poprvé nastoupila léčbu do PL na odvykání. Jsem za to strašně ráda a nejen já a budu si strašně přát, aby to zvládla. Cítím obrovskou úlevu, ale hlavně naději.
Těm - kdo se rozhodují zda jít na léčení, držím palečky, aby se odhodlali.

Dobrý večer, přečetla jsem si příspěvky v této knize a ani mě to nedá a musím Vám napsat. Mám matku (60 let), která je dle mého názoru alkoholička a nejen to. Pít začala tak před osmi lety, nejdříve pivo, pak víno, tvrdý alkohol do toho se přidaly psychické problémy a už z dřívějška nespavost. Teď hlavně pivo. V současné době bere Stilnox, Zyprexu a ještě nějaké léky na nervy, to vše zapijí pivem, kterých udělá 5 i více za den. A tak si tak říkám, jak dlouho ještě tohle její organismus vydrží... Dojíždí k psychiatričce, kde jí nabízeli, že ji hospitalizují na odvykání, jenže ona prostě nechce. Jezdím domů jednou za čtvrt roku a proto úplně vidím, jak se její staavy zhoršují, naposledy to bylo hrozný, pohled do nikam a nemohla ani pořádně mluvit, ráno to šlo, ale večer úplně mimo, sama vidím , že nemá zájem už vůbec o nic jak sama řekla, ze všeho nejraději spí, není schopna už ani uvařit oběd,nepamatuje si, co před chvílí řekla ona, nebo ostatní, celé dny tráví tím, že přemýšlí, kde sežene svůj oblíbený Stilnox (na můj dotaz, proč se nejde léčit, odpověď - vzali by mi Stilnox).Takového člověka už nezajímá vůbec nic, ochladne ke svému okolí a vlastně i okolí k němu. Já vím je to moje máma, ale já už jsem snahu jí pomoci vzdala. Vlastně mohu poděkovat tátovi, který má sice své koníčky a žije si svůj život, ale pořád s ní je. Hrozně mě to dřív psychicky ničilo, mrzí mě to i teď... Ale, jeden můj kamarád psycholog mi řekl, že pokud se nebude chtít léčit sama, nikdo ji nemůže donutit, pokud nebude ohrožovat sebe, nebo své okolí a proto jsem vám - nám rodinným příslušníkům chtěla napsat, soustřeďte se na své koníčky, radosti, ŽIJTE SI SVŮJ ŽIVOT, jinak se budete pořád trápit a ničit sami sebe. To je můj názor, co na něj řeknete Vy pane doktore? Děkuji za odpověď.