Alkoholik

Dobry den, muj blizky clovek je alkoholik (60)… zda se, ze ztratil motivaci k zivotu, vyslovne rekl, ze se zavislosti nemuze bojovat a at uz ho tak nechame. Premyslim, jestli ma jeste smysl ho drazdit dalsimi narazkami nebo zkouset raznejsi zpusoby, pokud jsou nejake mozne, ci se s tim proste smirit a od tohoto tematu s nim upustit.
Mentalni schopnosti se mu udrzuji - ackoli se objevuje typicka zpomalenost, obcas pak zapometlivost, opakovani se, dezorientace..., je zrejme, ze je intelektualni typ, s kterym je mozne si pri trose trpelivosti dlouho zajimave povidat. fyzicky ale rychle chatra - dny travi priznacne v hospode, kam uz asi brzy nedojde, protože po 3 letech neuropatie dnes stezi ujde kus na rovine (coz mi prijde brzo), aktualne zacina mit nazloutle oci… jake jsou vyhledy? nevim, na kolik jsou me obavy predcasne, protože nemam srovnani. od posledniho setkani me ale denne dost znervoznuje nejistota, jak dlouho tady bude schopen vydrzet, jak casto ho tedy navstevovat, jak ten konec muze vypadat, co zbyva delat…? je mi 21, strasne spatne se s tim uz ted srovnavam (s tim, jak ho vidim, ale vic s predstavou, ze uz ho neuvidim), tak si to chci nechat upresnit predem, pokud z toho lze neco usoudit. diky za odpoved.

Dobrý den,
Mám mamku alkoholičku a nejhorší na tom je že ona si to nechce přiznat. Pije denně už 5let, nejdřív začala vínem a teď je na destilátu. Zatím žádné zdravotní potíže nemá nebo aspoň o nich nevím. Kdykoliv za ní přijedu vždy má nalitou skleničku, bydlím od ní jen 10km tak tam jezdím obden.Táta taky konzumuje alkohol ale v menších dávkách a ví kdy má dost, kdykoliv tam přijedu na návštěvu tak mamka je v podnapilém stavu, s tátou vedeme důležitý rozhovor a ona ani neví o čem mluvíme a hned nám do toho skočí a začne hystericky nadávat jak jsme jí všichni ublížili. Chci jí pomoct ale ona mě odmítá už opravdu nevím co sní, mám o ní strach, je hysterická a zlá na všechny. Prosím o radu. Děkuji

Pro Blanku, jsem po 4měsíční léčbě v PL Havlíčův Brod. Bylo to tam dost tvrdý ale na mě to bylo potřeba. Omlouvám se panu doktorovi Mlčochovi, vím že tento příspěvek by měl být v diskusi.

Dobrý večer pane primáři jsem váš bývalý pacient a chci se pochlubit i když jsem pořád na zemi nohama že mi alkohol přestal zajímat mám fajn práci skvělou přítelkyni a nakonec jsem pochopil i ten váš semafor,který jsem v léčbě nechápal. A hlavně dělám 24 hodinový program nestarám se o zítřek abstinuji dnes a zítra se uvidí a světe div se ono to fakt funguje díky za život vděčný klient jste nejlepší.

Dobry den, muj manzel ma take problemy s pitim sice je to jeste asi v začátku, ale jak to mam rozpoznat, kdy je to jeste OK.
Pije pivo, nekdy si myslim i nejakeho panaka, chodi do mistni hospody, kde je zaroven i vycepni, ale neni to klasicka hospoda jsme mala vesnice a chlapi se schazi na pivo (točene) ktere si kupuji, většinou ho kupuje taky manžel. Ma utkvelou predstavu, že je musí skasírovat a zavřít a u toho sam popíjí a protože od mládí nebyl moc bržděnej (zůstali s mamkou a sourozenci po smrti otce když byl v pubertě sami) tak samozřejmě něco požije, to je 1x týdně a do toho tak 2x za měsíc to pořádně rozjede a opije se bud s kolegy nebo po hokeji (hraje pres zimu) a taky maji par tahu za sezonu nebo proste nejaky narozeniny a tak porad dokola se toho nashani.Už jsem si začala psat abych měla větší přehled, nejvíc mě to mrzí protože máme 1 roční dceru, s tou má hezký vzah a přístup, ale když s ním o tom mluvím, tak to vždycky přehraje, že to bylo jen ted a příště to bude jiné atd. Nebýt dcerky asi bych náš vztah ukončila mám strach, že to přeroste a bude hůř,ještě kouří,taky nemá snahu s tím něco dělat.Jeho otec se choval podobně co vím, hrával karty (manžel zatím ne) do rána a popíjel,tchyně to neřešila a manželovi eskapády v mládí také ne, je flegmatická a nad vším mávne rukou, bojím se že neměl pevnou ruku v mládí a ted asi toho moc nespravím, samozřejmě jsem věděla koho si beru, ale člověk si pořád naivně říká bude lépe.
Snad mi to vadí i proto,že můj otec se zřídkakdy opil a jako dítě jsem ho nikdy neviděla až v dospívání párkrát. Přijde mi to prostě nenormální a nemohu se s tím vyrovnat a mám tušení, že to jednou špatně skončí. Děkuji za případnou odpověd.

Dobrý den a díky za Vaše stránky. Žiji s partnerem devět let a před rokem se nám narodil krásný chlapeček. S alkoholem koketoval již kdysi, ale problém nastal, když pod vlivem způsobil obrovský malér, za který byl odzouzen. Ani to ho neodradilo a v přestávkách pije dál. Sice se nespíjí, ale sedmička vína denně padne + možná nějaký destilát. Mám dotaz na pana Jindru, kde a v jakém městě existuje takový výborný psychiatr, nebo zda mi poradí sám pan doktor Mlčoch, zda by mi nepředal kontakt na nějakého psychiatra (třeba i soukromého) v Praze. A pak mám dotaz na pana Honzu, jak se mu podařilo abstinovat.
Děkuji, zdraví Blanka

Dobrý den,
ráda bych se podělila o zkušenost s otcem alkoholikem, budu vděčná za jakoukoliv reakci, či radu, i když chápu, že podobných příběhů už jste asi přečetl stovky a jistě těžko budete dávat nějaký kouzelný recept na řešení problémů. Protože však píšete, že máte zkušenost z vlastní rodiny, třeba se dozvím i nějaký skrytý tip, jak dál. Jsem třicetiletá dcera rodičů, kteří žijí 200 km od mého současného bydliště v rodinném domě. Přes tuto vzdálenost mě problémy rodiny nemíjí a nevyhnu se jejich řešení. Otec (58 let) pije alkohol odedávna (od mládí si pamatuji, že denně vypil 4-5 piv - 10st. a většinou i nějaký destilát - cca 5 cl). Situace začala být komplikovanější asi před 8 lety, kdy otce vyhodili ze zaměstnání, pravděpodobně pro problémy s alkoholem a větší neshody související s tímto....(S největší pravděpodobností otec chodil pít během přestávek domů, neboť mu to umožňovala krátká vzdálenost do sídla podniku.) Otec vystřídal neúspěšně několik dalších zaměstnání. Množství vypitého alkoholu se zvyšovalo. Matka upozorňovala na jeho měnící se osobnost apod., ale připisovala jsem vše manželské krizi a syndromu "opuštěného hnízda". Asi před 4 roky jsem osobně zaznamenala výpadky paměti, zanedbávání péče o sebe, ztrátu osobních cílů a jakékoliv motivace pro cokoliv, apatii, únavnost a jiné drobné známky poukazující na alkoholismus. Poslední rok se objevily zdravotní potíže v podobě alkoholické polyneuropatie s dominancí na dolních končetinách (obtížná chůze, obzvl. do schodů, občasné pády). Byl vyšetřen v nemocnici, kde se na nátlak lékaře nechal přesvědčit k abstinenci. Po čtrnáctidenní abstinenci následoval epileptický záchvat, který všechny vystrašil a proběhlo další kolo vyšetřování (neurolog, CT hlavy, páteře, EMG, EEG, atd.) Závěr zněl ovšem jednoznačně: polyneuropatie toxo-nutritivní etiologie, a epi-záchvat jako následek náhlé abstinence. To vše otce přesvědčilo o tom, že má pokračovat v pití dál. Od této doby pije veřejně pivo (4-5 denně) a tajně destiláty (cca 0,5 l denně). Situaci komplikuje skutečnost, že je v současné době v pracovní neschopnosti a to už skoro celý rok, což mu umožňuje neomezené pití. Opilý je denně - jeho denní režim je následující: okolo deváté hodiny vstane a den tráví v křesle před televizí s občasnými návštěvami garáže (zdroj). Přes den je spavý a uléhá taktéž brzy - okolo sedmé hodiny. Za den sní zhruba jednu polévku, zdůvodňuje to gastrointestinálními obtížemi. Agresivita je denodenní, verbální, ale zaměřená jen vůči matce. Přede mnou otec předstírá, že nepije, a opakovaně to popírá, i pokud se mu to snažím dokazovat. Komplikace v životě "bohužel" nemá zatím žádné, protože jeho praktický lékař dle mého názoru vůbec netuší, že otec je alkoholik a jak vážné to s ním je. Matka mu ze soucitu zajišťuje veškerý servis, takže on se o nic starat nemusí. Opustit ho odmítá, bojí se ztráty společného jmění (dům). Kromě toho již dlouhodobě mají problematický a nevyrovnaný vztah, takže se dá říci, že situace se jen postupně zhoršovala a oba si zvykli. V zaměstnání problém taktéž není (t.č. dlouhodobá pracovní neschopnost) a dříve tolerance alkoholu na pracovišti dle mého názoru (poslední zaměstnání - stavební dělník na montážích). Pití si otec nepřiznává, popírá ho a již vůbec si nepřipouští a nevěří tomu, že jeho zdravotní problémy by mohly souviset s užíváním alkoholu. (Nechci opakovat věty jako "to je blbost" apod.) Nejhorší na celé věci mi připadá to, že poslední dobou kromě výpadků paměti zjišťuji i jakési "hloupnutí", či nevím jak to nazvat. Ale tento člověk je už úplně mimo realitu. Je schopen komentovat pouze počasí a jiné trvalé věci, ale nedokáže a nerozumí současným věcem. Na ostatní lidi působí milým dojmem a během desetiminutového hovoru nikdo nic zvláštního na něm nepozná - opakovaně jsem se o tom přesvědčila. Léčbu protialkoholní i jakoukoliv jinou návštěvu lékaře odmítá ("k doktorům už nepůjde"), on žádné problémy nemá, dle svých slov. A to i přesto, že jsem mu mnohokrát jeho stav a situaci vysvětlovala a prosila ho, ať se léčí. Taktéž matka. Snažila jsem se poprosit o pomoc jeho bratry a přátele, ale nikdo nechápe vážnost situace a vždy se zdá, že jen přeháním. Matku jsem se snažila přemluvit k návštěvě psychologa, nebo nějaké skupiny pro manželky alkoholiků, ale odmítla. V současné době se ji snažím přesvědčit, aby otce opustila, protože si od toho slibuji, že otec konečně pozná realitu života, když se bude muset o sebe postarat a i když to s ním pravděpodobně špatně dopadně, třeba konečně bude mít motivaci, aby se pokusil s pitím skoncovat.
Celá situace je dost složitá, snažila jsem se vše stručně nastínit dle vašich kritérií, ale asi jsem to i tak s tou délkou trochu přehnala. Nicméně děkuji za Váš čas, i pokud si příspěvek jen přečtete.
Martina

Do cesty životem se mi připletl inteligentní akademický malíř a spisovatel. Navštívila jsem ho v úctě a pokoře k jeho dílu. Jenomže jsem zjistila, že od vernisáže prý opět nepřestal pít, takže pije v kuse 14 dní, všechny jeho známé, co znám i já jsem zpunktovala aby mu nějak pomohli. Poslední, co nás napadlo, odvést ho do léčebny. Je možné ho naložit do auta, taky jestli by se nám to nějak povedlo a bez jeho souhlasu ho někam zavést? Lze to právně? Přijali by ho někde? A kde? Nevím jak jinak mu pomoci. Co vlastně může přítel pro toho člověka udělat aby mu pomohl a neublížil?Děkuji za radu

Ahoj, přečetl jsem si článek jak se Jindra vypořádal s alkoholem pomocí Antabusu. Určitě je to správný krok, ale při tom bych se spíš zajímal co tě vedlo k chlastu a jak to bude po vysazení antabusu. Strašák je fajn a pomůže v začátcích, ale musíš myslet s předstihem. "budu dostatečně silný až antabus vysadím?". Zkus s psychiatrem rozebrat co tě k tomu vedlo že jsi se napil a a jaký to bylo když si pil, co ti to vzalo dalo atd... je toho moc. Jinak držím palce. Taky abstinuji chvíly 13měsíců Honza

Odpověď Janě,
Jano,psychiatr vám Antabus neředepíše.Musíte chodit k němu dvakrát týdně do ordinace lék vypít.Je to otázka třech minut.Lék vám podá sestra bez čekání a potvrdí vám to do průkazky,aby byl přehled jak s léčbou pokračujete, stačí zaklepat.Tak to není vůbec žádná věda.Že užívám Antabus vím jen já,sestra a lékař.Lék pojišťovny nehradí.Já platím třicet korun.Pořád mně to ale vyjde levněji než kdybych si kupoval alkohol.Držím palce-musíte se rozhodnout sama.Věřte,že strach se napít,při užívání tohoto léku je bič na alkoholíky.Jindra.

Dobrý den všem alkoholikům. Jsem na této stránce poprvé a ráda bych se zeptala někoho, kdo má zkušenosti s odvykáním, jak se mu to podařilo. Četla jsem příspěvek pana Jindry a hodně mě zaujal, protože ještě předtím jsem se sama rozhodla, že si nechám napsat Antabus a pokusím se s problémem poprat sama. Mám dvě děti (5 a 13) a nemám vůbec žádné hlídání a sociálka mě nutí do léčebny. Jsem nezaměstnaná, takže peněz taky není nazbyt. Moje hlavní otázka je, kolik stojí Antabus, resp. kolik se doplácí, když mi ho psychiatr předepíše. Děkuji všem za odpověď. Jana

Dobrý den. Je mi 16 let a můj otec je alkoholik. K léčbě ho nepřinutím protože nepije kvůli problémům, ale pije rád, baví ho to a o léčení nechce ani slyšet.Mám problém v tom že možná kvůli toho, proto že vidím jak ti lidé dopadnou, jaké to má následky a čeho jsou lidé pod vlivem alkoholu schopni mi vadí alkohol u všech...vím že je to dobou, že je normální že se v těch 16 letech chodí po akcích, pije se a podobně... jenže na tom nevidím nic dobrého. Klidně se přizpůsobím, ale pít proto abych zapadla do kolektivu mi nepřijde zrovna nejlepší, a i když bych třeba chtěla tak to nedokážu. Myslíte si že je lepší se nějak přizpůsobit, snažit se taky začít pít a zapadnout mezi ostatní nebo riskovat že kvůli tomu že mám na alkohol negativní názor přijdu o některé, možná i o všechny kamarády? Děkuji za odpověď.

Dobrý den
Je mi 24 let a mám problémy s alkoholem. Nepiju často, ale když piju neznám hranici a často to dopadá fauxpasem a totální negramotností. Nedokážu to ovládat. Prosím o pomoc.. Kam se mám obrátit a tak. díky

Zdravím, hodně informací, za něž děkuji, ale jestli Vy jste doktor (rozumějte: vysokoškolsky vzdělaný člověk),tak já jsem jaderný fyzik. Nejprve si přečtěte, co jste napsal, opravte si hrubky a pak budete (snad) vypadat trochu víc věrohodněji.

Dobrý den,
je mi 30, žiji se svými rodiči a 27-letým bratrem na vesnici v rodinném domě. Problém je náš otec, je to silný alkoholik – 50 let, opilý je už hodinu po probuzení, pak se naobědvá, spí 3 hodiny, pak se vzbudí, nadává, uráží, nic si nepamatuje, nemá ohled vůbec na nic, chová se nevyzpytalelně a pak pokračuje v pití až do noci. Pije pivo a vodku, kterou si schovává. Že je alkoholik si nepřizná, ani když mu flašku najdeme (říká: „to tam dal asi někdo jiný“) .Ale nebije nás, ovšem zatím. Ale už to trvá 20 let, do práce nechodí, jen propíjí peníze. Kdo by ho taky zaměstnal, že? On si ovšem myslí, jak se bezvadnej chlap, jak ho mají všichni rádi (hlavně kámoši z hospody) a my jsme idioti a mamka je protivná kráva apod. horší urážky. Žádní přátelé ani rodina už k nám dávno nejezdí, vědí, že zas bude otec opilý, bude jen nadávat a hádat se. Odstěhovat se nemůžeme, máme hospodářství, zvířata - on by se o ně jednak nepostaral, a potom dům je maminky a kdo ví co by tam ten ožrala ještě napáchal. Prostě je to tak, že čekáme co se stane, kdo koho první zabije. Něco už se musí stát!