Alkoholik

Dobrý den, jsem manželkou alkoholika, který pil celý život, ale dřív mi to tolik nevadilo. Pil jen pivo. Jsme svoji 18 let a nyní již pije často i destiláty, asi 3x týdně, někdy i více. Mám ho pořád moc ráda.Co dělat? Poslední rok spolu čím dál méně mluvíme, když je to neúnosné tak týden nepije a když se usmíříme, začne hned znovu.

Dobrý den!
Mám dceru 44 let, 6 let vdova, dvě děti - 18.letou dceru,která pracuje a žije mimo domov a 15.letého syna.
Pije hlavně od tragické smrti svého manžela. V roce 2009 absolvovala 3měsíční léčbu v Havl. Brodě, pak 2 měsíce v pohodě abstinovala a pít začala opět v prosinci 2009. Pije vlastné vše a přiznala mi také alpu. Je evidovaná na Úřadu práce. Pije, leží, spí, nejí. Přede mnou si telefonicky dojednala nástup do Bohnic, aby po ukončení hovoru opět odmítla. Nechce žít, hrozí sebevraždou jen při mé poznámce, že zavolám psycholožce. Začala přestavovat byt v rodinném domku svého otce, ale není schopna pokračovat. Chování je teď apatické, těžko mluví je velmi slabá, není schopné žádné činnosti. Přiznává, že vše je její chyba a strašně chce umřít. Prodělala epileptické záchvaty z alkoholu, záchranka ji musela
oživovat el. šoky, byla na JIP i Záchytné stanici, hospitalizována 4 krát. Nevím,jak jí máme pomoci. Děkuji za odpověď.

Slávku,dovolte,abych vám složil hlubokou poklonu.V pití nealkoholického piva vám neporadím.Ale moc bych ocenil vaši radu,jak jste to všechno dokázal?Jste (jak se říká),chlap ne svém místě a pro mně jednička.Je to skoro neuvěřitelné a obrovská motivace pro nás slabé.

Dobrý den, je mi 32 let asi 13 let jsem poměrně intenzivně pil, někdy více, někdy méně. Každopádně znám neurózy, neschopnost usnout, pocení, třes... Naštěstí nic horšího.
Došlo mi, že už v tom solidně lítám, takže jsem toho ze dne na den nechal, sám bez pomoci. Vůbec nepiju již 3/4 roku a byť lidé v mém okolí alkoholu holdují, nemám s tím problém. I doma manželka popíjí víno a já se držím v pohodě čaje. Konečně tedy k mé otázce - poměrně často si dávám nealkoholické pivo. Není to pro "léčícího se" alkoholika nebezpečné...přeci jen stopové množství alkoholu, pivní aroma... Není to schůdek k recidivě či "nezpomaluje" nealko pivo proces odvykání? Neměl bych se vykašlat i na tento druh "nealka"? Děkuji. Slávek

Dobrý den, začala jsem své neúspěchy v životě řešit alkoholem, potřebuji radu, chci toho nechat a potřebuji pomoct. Děkuji předem a chci se zeptat, jestli je tato závislost léčitelná nějakými terapiemi, mám dvě děti a jsem s nima často sama doma.

Dobrý den, jmenuji se Kamila, je mi 20 let a již v minulosti jsem absolvovala několikráte hospitalizaci. Nikdy však protialkoholní. S alkoholem jsem začala ve 13 letech a nemůžu přestat, ne proto, že bych nechtěla, ale neumím se ovládat, jsem agresivní - nyní si toho začíná všímat okolí, a já cítím, že již jsem za jakým si pomyslným zenitem.. Nyní jsem na neschopence a mám do 2.2. ultimátum najít si léčebnu takovou, která mi bude vyhovovat, jinak mě chtějí poslat do Bohnic, ale tam už jsem byla a nijak valně mi tam léčba nepomohla. Můžu Vás poprosit, poradíte mi nějakou krátkodobou hospitaliz. službu, kde bych už dokázala, že mám na to přestat pít..?! Díky. Kamila

Dobrý den, na Vaše stránky chodím již delší dobu a stále přemýšlím, zda Vám mám napsat. Po nepříjemném včerejším dnu jsem se rozhodla, že to udělám. Je mi 21 let, mám přítele (25), pracuje jako kuchař (pekelné povolání), jsme spolu více než rok a žijeme ve společné domácnosti. Pije cca od 15 let. Jeho rodiče spolu nežijí, přítele vychovával otec, který alkoholu holdoval a stále holduje ve značné míře. Když jsme se poznali, tak jsem přítelovo pití moc neřešila a napila jsem se taky. Brala jsem to jako takové zábavné seznamování. Jenže pak jsme zjistili, že se z toho klube vztah a ouha! Najednou už mi to nepřišlo tak zábavné a jeho neustálé příchody v podnapilém stavu mi začaly dost vadit. Taky se napiji, ale pouze příležitostně, s rozumem a samozřejmě ne, když vím, že vstávám do práce. Ale to přítel nedokáže, neumí si jít sednout "na jedno, na dvě", jak dost často říkává. Většinou se ten počet několikrát znásobí a příjde domů úplně "na kopr". Dříve jsem mu věřila a moc jsem se na něho těšila. Těsila jsem se, až si popovídáme o tom, jaký jsme měli den, až budeme vymýšlet, co podnikneme atd.. Jenže mojí radost většinou velmi brzy srazí na kolena realita. Pro přítele se z našeho (pronajatého) bytu rázem stane překážková dráha, z vany past, ze které není úniku, z postele chlív pro prasata a z okolí postele v horších případech zóna na zvracení. Povídání je rázem v troskách. Většinou se snaží o nějaký fyzický kontakt, ale z toho je mi akorát tak špatně. Párkrát mě ani nenechal vyspat a když chci jít spát do jiné místnosti, nepustí mě. Je hrubší a jeho slovník se omezí na pár slov, mezi kterými se dost často opakuje fráze, že mě strašně moc miluje a že chce být se mnou (to mimochodem dokáže říct, i když je střízlivý). Tato situace není každý den, ale dost často se opakuje. Když zrovna není opilý "na šlupky", tak je alespoň v "náladě". Bez kapky alkoholu je pár dnů v měsíci, a když je střízlivý, tak je to skvělý chlap. Pomůže mi doma, dokáže plno věcí opravit, krásně se mi s ním povídá, je pozorný, je s ním sranda a jsem šťastná. Jenže těch příjemných dnů je bohužel méně, než těch nepříjemných. Moc dobře ví, že mi jeho pití vadí a neustále se omlouvá a slibuje, že už bude hodnej - ano, ale vydrží mu to jen pár dní a pak to jede nanovo. I přes tohle všechno ho stále miluji a chci mu pomoci, ale když s něčím takovým příjdu, tak odmítá se slovy, že nic takového nepotřebuje, že není zádný alkoholik. Už jsem mnohokrát uvažovala nad tím, že od něho odejdu, ale já na to prostě nemám. Jak mám odejít od člověka, kterého miluji a kterému chci pomoci? Přirovnala bych to ke schizofrenii, jednou pan úžasný, podruhé úplně jiný (špatný) člověk.. Ráda bych znala Váš názor na mou situaci, popř. bych Vás požádala, zda byste mi nemohl doporučit nějakou poradnu či jinou instituci v Pardubicích. Mockrát děkuji.

Děkuji za výborné stránky! Své problémy diskutuji na fóru, nicméně... opravdu stránky, které poodhalují tabu mnoha rodin...

DOBRY DEN,JE MI 27,ASI PUL ROKU SKORO KAZDY DEN SI DAM 2,3 SKLENICKY TVRDEHO ALKOHOLU ANEBO VINO,MYSLIM ZE UZ JSEM NA TOM ZAVISLA, MAM 2 ROCNIHO CHLAPECKA A S MANZELEM SE HADAME KAZDY DEN,MAM MOC NERVYA KVULI TOMU JSEM ZACALA PJIT,PORAD'TE MI,COMAM DELAT??NECHCI PIJT

Dobrý den, četla jsem si některé příspěvky a už jen samotný fakt, že jsem z vlastní vůle navštívila tyto stránky o něčem asi svědčí. Myslím, že můj přítel má problém - jsme spolu dva roky, předtím prošel celkem kritickým manželstvím, které jeho vztah k alkoholu silně podpořilo a sám se mi přiznal, že půl litr až litr vodky denně po práci pro něj bylo normální. Nedávno mu zjistili steatosu (ztučnění) jater, souvislost s alkoholem smozřejmě popírá. Poslední dobou tvrdý alkohol spíše omezil, přesto si nedokáže odpustit alkohol denně, ať je to pivo, víno i třeba medovina...vína vypije denně cca 7dcl a tvrdý alkohol zase s návštěvami, kterých je ovšem celkem hodně. Omezit to nechce, nechce se o tom bavit, je nevrlý. Sama si říkám, proč s ním vlastně zůstávám...protože alkoholika v rodině máme (tutového, o tom ani nemusím psát) a já vím, že nikoho takového za budoucího manžela rozhodně nechci. Tak si říkám: je to alkoholismus nebo není? Je můj přítel alkoholik? Je mu 27 let, pracuje spíše manuálně, nesportuje, diag.steatosa. Děkuji za Vaše vyjádření.

Dobrý den, psala jsem před měsícem.....mám problém s manželovým pitím, reagoval jste na můj přispěvek.... máte pravdu já to všechno vím, manželovi jsem opět naletěla..Sliboval, když se dozvěděl, že jsem podala žádost o rozvod... "budu abstinent - úplný abstinent, zůstaneš se mnou jestli přestanu pít, půjdu se léčit??, Vím, že je můj problém hospoda". Slíbila jsem , že pokud přestane pít tak zůstanu.Když jsem s ním o tom všem mluvila měl slzy v očích jak nám tím ubližuje... Vydržel celý týden co byl doma nepít... odjel a vím že na montáži již pil, když přijel rozhodně řekl že pít pivo bude, že mu chutná, ale jen výjmečně.... do poradny nešel, zase to bylo, že to zvládne sám. Ale nedělala jsem z toho vědu. Ano pil jen na návštěvách, pak zase jedno dvě pivka občas po večeři, je celý měsíc doma a vyčítá, že je jak hospodyně (myslí to i s humorem) ano pomáhá postaral se o syna o domácnost, když jsem byla v práci, ale už jsem cítila, že ho to táhne do hospody za kamarády, když jsem měla noční pozval si kamaráda domů a opili se tak že zase spal ráno na gauči, televize hrála (pili i tvrdý alkohol, nevím kolik), syn spal v pokoji, byla jsem naštvaná, ale nepokračoval v pití jako vždy ( no né tak uplně šel s námi na rodinnou oslavu). Včera jsme byli u známých tam si dal dvě piva...bylo to v pohodě, ale poslední týden je nervozní, poudlivý ... dnes jsme se pohádali, vyříkali si to a OK....ale za chvíli za mnou přišel a zase se ptá " můžu jít do hospody na pivko" pro mě je to rána pod pás, proběhne mi hlavou zase bude pít až do rána, (ne-li pár dní) a ta klasika, vyhrkli mi slzy a brečela jsem (manžel mě nevídá brečet asi tak 5x víckrát ne co jsme spolu)tak mě bral jak nějakou histerku, že "zase brečím" jsem už z toho tak unavená, jsem nešťastná z takového soužití, zase jsem jen čekala napnutá kdy to na něho příjde a když to opět přišlo, vím že tak žít nechci říkala jsem mu to, ale když se rozhodne nic ho nezajímá, vyčítala jsem mu proč mi teda sliboval, budu abstinent pak budu pít jen výjmečně...pak už zase i pivo doma atd, ví že jsem nešťastná, už jsem mu i řekla že opravdu jsme každý někde jinde, a že nevím jak bych se zachovala kdybych potkala někoho kdo do hospody nechodí....zuřil a nadával, odešla jsem k holiči (byla jsem objednaná), on mi napsal jdu do hospody, vím že jsi nešťastná.....jsem hrozně blbá pořád jsem si namlouvala, že přestane, že nás má rád, ale on potřebuje k životu i kamarády a ty má jen v hospodě. Ubíjí mě takový život, ale jsem asi slabá to ukončit (dokonce jsem ztáhla tu žádost o rozvod), manžela miluji, ale když nepije i přesto to není ono nevěřím mu, závidím kamarádkám, které nemusí řešit, jestli bude chlap zase pít nebo ne. Když nepije je mi s ním dobře, ale důvěra tam není ani tak. Nechci se smiřovat s tím že pije, ale nechci aby jsme se rozešli kvůli jeho slabosti k pití, léčit se nepůjde v tom mám jasno.... Možná jsem mu ublížila, když jsem řekla, že nevím jak bych se zachovala, když bych potkala někoho kdo je na tom jinak než on s tím pitím, ale už si sama nevěřím vím, že tak žít nechci, ale asi to nedokážu ukončit, možná až přestane vždycky prosit, ale to může taky být za 10let a já zjistím, že jsem si ten život zničila vlastně sama.Děkuji za Vaše stránky, manžel to odmítá číst, "až on bude chtít tak si sám napíše a ne co píšu já", má pravdu každý to vidíme a cítíme jinak. I přesto děkuji, aspoň trochu se mi uleví, stydím se o tom mluvit, v našem kraji je alkohol skoro ve všech rodinách, bohužel znám rodiny kde to tak není, asi proto jsem tak nešťastná, že tak žijem. Přiznávám jsou horší chlapi co chodí denně do hospody, více pijou...ale já mám názor opačný, že jsou i chlapi kteří neholdují alkoholu a taky žijou. Manžel si dal sám kompromis a stejně ani to nevydržel,já mu podmínky nekladla, on sám si je dal a on sám si je přece může porušit??? Myslím, že asi tak to myslel.

ahoj,je mi 32,už asi rok se kvůli problémům doma s partnerem a penězům obden opíjím.Vypiji tak litr a dvě deci vína,jsem po něm opravdu ko a taky mám okna. Každý druhý den mám na alkohol opravdu chuť. Jak jí mohu překonat? Potřebuji již navštívit lékaře, nebo to mohu zvládnout ještě sama? Vydržela jsem abstinovat nejdéle týden. Nechci přestat úplně pít, ale chtěla bych mít alkohol zase pod kontrolou, je to vůbec možné? Existuje nějaký volně prodejný lék, který pomůže chuť překonat? S partnerem jsme již opět v pohodě a finance se nám už také vyřešily, nemám tedy již důvod se alkoholem
"zmizíkovat" ze světa.

Souhlasím s předchozím příspěvkem, stránky jsou opravdu výborné.
Mám také otce alkoholika, který pije denně piva a půl litru tvrdého alkoholu, v kombinaci s prášky, některé víkendy pije jen tvrdý alkohol, kdy 2dny od rána do večera propije a neděli prozvrací, tudiž pár pracovních dní nemůže jít do práce, neni toho schopen a takhle znovu a znovu. jí nezdravě, pohyb má minimální, většinu dne stráví u televize a propije. Někdy je agresivní, někdy lítostivý... Ale on problém nemá. Jen my. Před pár lety lékaři přišli na to,že má problémy s játry, krevním tlakem, cholesterolem... Doporučení na léčbu vyhodil, lékaři nemají pravdu, jen on. Od té doby už u žádného lékaře nebyl. Jinak se i léčil, vydržel pár let a spadl do toho znovu. Od té doby se to stále zhoršuje a stupňuje a myslim že mu už ani moc času nezbývá, když vidim jak vypadá - zarudlej, oteklé "pivní" břicho a bez alkoholu se celý třese a je nervozní. Co s takovýmy alkoholiky? nic. Počkat až se v tom utopí sami. V případech jako je můj otec nic jiného nezbývá. Do života už vím že alkohol je největší svinstvo, co může být, protože ničí životy lidí z blízkého okolí a to je na tom to nejhorší. alkoholik se ničí sám, proč ne. Jen kdyby do toho nikoho nezatahoval :-(.
poslední dobou sem chodim prakticky denně, tak trochu se uklidnit, přečíst příspěvky ostatních a rady. A chci moc poděkovat MUDr. Zbyňku Mlčochovi. Párkrát , když sem byla opravdu na dně, mě jeho rady moc podpořily. Vim, že se nic nezmění, ale alespon se tu mám komu svěřit, protože Pan Mlčoch opravdu ví, jaké to je být v kontaktu s alkoholikem, tak sem chodím pro podporu. A vidim, že jsou na tom lidé podobně, někdy hůř. Proto ještě jednou děkuji za stránky a všem lidem přeju, at to trápení s alkoholikem netrvá moc dlouho a od paličatého alkoholika nejlépe co nejrychleji utéct a nenechat si zkazit kus života!!!je jen jeden a nestojí to za to. Nám způsobil hrozné trápení a komplexy, které se nedají odpustit a poznamenaly nás na celý život, proto tvrdím, že jsem tátu nikdy nepoznala, bohužel...

Výborné stránky - díky za ně...

Dobrý den, měl jsem na Vás dotaz z kocovinou. Zde na webu jsou jen klasický informace kterých je plný internet, mne spíš zajímá Váš názor na to, že mám kocovinu po jednom pivě nebo skleničce vína. Jestli je to normální jev, nebo nějaký jiný třeba skrytý zdravotní problem. Děkuji