Alkoholik

Abstinuji 33 let. Léčebna Šternberk.
RADA: pít co nejvíc, aby se člověk co nejdříve dostal do léčebny. Neroztahovat to na celý život. Léčbu jsem bral jako zábavu a byl jsem zvědavý co a jak se mnou dokážou udělat a povedlo se.
PODMÍNKA: přiznat si že za všechno můžu jen já, nesvádět NIC na ostatní!
Poslouchat rady lékařů a spolupracovat ve všem i když se někdy zdá, že po vás požaduji nesmysly. Jinak se úspěch léčby nedostaví. Pak je to brnkačka.
33 let jsem nevzal alkohol do úst a nemám absolutně žádné nutkání se napít. A pil jsem fest.

Dobrý den, máte zkušenosti s léčbou Antabusem? Čeho se vyvarovat? Je pravda, že se nesmí ani pralinky a raději nepoužívat parfém?? Jak je to s některými jídly - např. vinné klobásy, kefír apod.? Děkuju.

Nekdy mam pocit,ze spise pomoc by meli vyhledat lidi,kteri s alkoholikem museji zit. Denne se koukat na to jak clovek,ktereho z celeho srdce mate rad nici sama sebe. Nejhorsi je ta bezmoc. Hadky, nachazeni alkoholu po byte ... pod drezem ve skrinich atd. atd. Poslouchat jen plane sliby. Uz ani nemam silu se dohadovat, hadat se, ale mam strach,ze pokud se odstehuji a zacnu zit svuj vlastni zivot, ze ten, ktereho tak ze srdce mam rad, ze se jednou upije az na dno "lahve" a ja budu litovat toho, ze jsem se nepokusil udelat jeste vice nez jsem mohl. Existuje vubec nejake vychodisko? "konec tohoto zacarovaneho kruhu" ? S pozdravem David

Dobrý den všem, jak to tady čtu, tak jsem i na jednu stranu ráda, že v tom trápení a v tom jak jim bezmezně věříme nejsem sama, ale na druhou stranu mě mrzí, že je tolik lidí co řeší takové problémy a hlavně, že si nikdo z nás nedokážeme říct, že to co nám slibují jsou jen nesmysly a lži. Přítel byl již 2 x na detoxu. Po 7-letém pití. Nikdo z jeho rodiny problém s pitím nemá. Poprvé, když tam byl na 6 týdnů, byl jeho návrat velikým očekáváním. Všichni ho podporovali... drželi ho. Ale najednou v tom byl znovu. Schovával si pití. Po asi 3 týdnech to začalo na novo. Všude zvracel, bylo mu špatně. Nemohl stát, sedět, ležet..nic. Jistě,že jsem kolem něho lítala (stejně jako poprvé), opečovávala a bylo mi ho líto. Slyšela jsem tolik slibů. I na slzy došlo.
Po domluvě šel znovu na detox. Sliboval a dušoval se (když byl zavřený) jaký je to svinstvo, že uvažuje o léčbě v Kroměříži ... a jak plynul čas, tak to přešlo na to jak půjde na antabus jak to bude jiný, že už ví jak je to špatný pít.
A dnes po 4 týdnech co je venku? Opět řešíme to, že je v klidu a má to pod kontrolou. Na antabus nešel. Říká, že si dá jen na nějaké oslavě nebo, když půjdeme na večeři třeba jen 2 pivka. Že ho můžu hlídat. A já?! Od té doby co je venku jsem s ním. Nepiju alkohol. Ani doma nic nemáme. Bojím se, že to přijde znovu. Mám mu věřit a pomáhat mu v tom aby nepil a vydržel to. Ale to se mu nelíbí. Nebo mám mu říct, že může. Toto je moje otázka, která mě pronásleduje každých 5 minut. Strašně mě štve, jak jsme všichni naivní.
Alkoholici vidí, jak je to ničí, jak to ničí jejich okolí a je jim to jedno. Vidí nás uplakané, zničené a nedělají s tím nic. Jen slibují a slibují. Všem manželkám, dcerám prostě všem držím pěsti!!! Přeji hodně sil a klidné svátky. Ivana

Dobrý den,

jsem moc ráda za tyto stránky jsem poměrně krátkou dobu z léčebny a chtěl jsem jen upozornit na důležitost tzv. doléčování a možná poprosit o zveřejnění kontaktu na organizaci http://www.almafemina.cz, která nám všem co jsme vyšli z léčebny pomáhá udržovat abstinenci. Věra Částková

Pro Janu:
To, co jste mi napsala já vím. A víte co je na tom to nejhorší? Že to pociťuji na vlastní kůži. Píšete mi proč jsem nepřestal? Odpovím vám. Důvěru ztratíte velmi rychle, ale získat ji zpátky, je o něco těžší. Tím nechci svůj problém zlehčovat. Ano, nejsem na tom správném místě, kde bych měl být - ale snažím se to nějakým způsobem - řešit. Proto jsem napsal na tyto stránky. Víte, já nepotřebuji, aby mně někdo soudil. Já vím,že jsem vinen, vím o své chybě, za chyby se platí. Kritika, ano je určirtě na místě, ale já jí mám doma a hojnou. Tak jsem spíše zde hledal, návod k nápravě. Ale děkuji za příspěvek a za váš názor. Jindra.

Pro Danielu : Ve zkratce - Váš manžel je obyčejná slibotechna a moc dobře ví, že mu to u Vás projde. Vyšetření u psychiatra a následná léčba je jediná šance (ne jistota), jak může přestat pít. Na mě to působí tak, že jemu to takto vyhovuje, ale odnášíte to Vy a hlavně Váš syn, který pokud to necháte být může mít psychické následky po zbytek života plus předpoklad, že jednou bude pít také. Jste příliš mladá na takovéto "kompromisy".Přeji hodně štěstí a rozhodnost.

Jindrovi
můj muž je stejný případ jako vy. Vymlouvá se na všechno, ale nic proto,aby přestal neudělá.Je mu jedno co naše dvě dcery prožívají, jak ho postupně přestavají respektovat a že celá rodina trne hrůzou, jaký zas bude víkend. Nikdo sám nepřestane, kdyby to bylo tak snadný, proč jste už nepřestal? A nevymlouvejte se na studia svého syna a jak nakonci víkendu vezme peníze a odjede. Možná kdyby viděl, že jeho táta jde na léčení a udělá něco proto, aby se nemusel doma bát, nebo stydět, možná by k vám znovu našel cestu! Ale to je na vás,ne na dětech, manželkách..... Chápu,že jste měl špatné dětství, ale co vaše děti? Vy je třeba nebijete, ale psychcky jsou na tom stejně.

Dobrý den, prosila bych vás o radu, abych byla upřímná moc nevěřím psychologům a psychiatrům....po zkušenosti s mou sestrou která měla kázeňské problémy docházela k psycholožce, jejíž úroveň dosahovala základům psychologie na SZŠ, kde jsem studovala,sestře nepomohla.Váš web mi dodává důvěru, zájem o problémy a je opravdu na úrovni....a proto Vás žádám o radu, můj manžel pije již od mládí (známe se již od puberty) pivo popíjel pravidelně o víkendu, někdy i přes týden, tvdrý alkohol jen zřídka. Před svatbou pil také často o víkendu vždy vysedával s kamarády po hospodách a přes týden asi taky, píšu asi protože jsem v té době pracovala v jiném městě jako zdravotní sestra..noční atd. Manžel pracoval pouze na ranní směny od pondělí do pátku, občas se stalo že nešel do práce, ale opravdu jen zřídka. Narodilo se nám dítě, byly velké problémy i v těhotenství, když jsem musela podstoupit vyšetření ohledně zdraví dítěte, on je se mnou podstoupil, šel vesele pít s kamarádem a věděl že je mi zle, několikrát jsem ho opouštěla vždy sliboval. Manžel když pil - pil vždy do rána bez ohledu na povinnosti, po té začal jezdit jako montér za prací, uvítala jsem to jelikož jsem myslela, že bude pít méně, ano nechodil již tak často po hospodách, pije jen na návštěvách vlastně každý víkend né až tak intenzivně, ale pravidělně. Časem mi došlo, že co 3 měsíce (už dopředu vytuším že bude problém než přijede) pije v hospodách do rána několik dní, jen se příjde domů vyspat, vstane a jde zase do hospody většinou to bylo 2 až 3 dny vkuse, posledně již 6 dní, nezajímá ho pak žádná povinnost, ani starost a zodpovědnost k synovi, je mu jedno kdo se o syna postará, když musím do práce (pomáhá mi během manželovy nepřítomnosti má matka), slibuje, že příjde že chce jen za kamarády, a nikdy nepřišel, párkrát jsem musela brzo ráno zavést syna k rodičům, protože nepřišel a já musela do práce, teď když odchází do hospody automaticky vedu syna k matce,.... stává se to pravidělně, když pije nic ho nezajímá, cití se dotčen, uražen, že se sním pak nikdo nebaví, nehádám se s ním a bavit se o tom, že zase pije mě po 10 letech omrzelo. Ví že mě to trápí ví, že to ubližuje našemu 8 letému synovi. Jeho rodiče taky vždy popíjeli, otec zemřel v necelých 50letech na rakovinu slinivky, bratr je bez práce a je alkoholik, matka taky pije, pivo i tvdrý alkohol, ale umí se opít jak se říká namol. Když jí navštívíme často se pořádně opijou, syn už ví, že je vždy problém, už se pak bojí, je nervozní, a šeptá ať se nehádáme. Manžel totiž začal být v posledním půl roce už grasevní. Na poslední rodinné oslavě se opil již odpoledne, dělal jen ostudu, večer mě napad, držel mě pod "krkem" a lomcoval se mnou, chtěl mi dát i "pěstí", ale když jsem neodporovala nechal mě, syn šíleně plakal, pak jsme museli odejít z domu, syn se od té doby bojí. Po další návštěvě ( u jeho matky) večer doma po nás nepříčetně křičel, i po synovi ten se před ním krčil u stolu...to bylo ještě horší, syn z těch nervů měl červené fleky po těle, ráno tvrdil, že si nic nepamatuje.Pak si dal den pauzu, ale opět pak pil 6 dní vkuse. Podala jsem žádost k soudu o dítě, opět prosil přemlouval, že se bude léčit...jenomže to už bylo mnohokrát...léčení, pak jen ambulantní, pak to zvládne sám, pak už zase pije slibuje že do hospody, ale chodit nebude, pak je zase hospoda a znova. Musím neustále vymýšlet různé aktivity, nechávala jsem ho i vypít si u známých, u jeho matky, aby se jak on říká odreagoval, tvrdí že na montážích nepije, jen občas. Ale pokud ho neuhlídám...posledně jsem odešla na noční a on byl sám doma, tak jde hned do hospody a nezajímá ho ani vyzvednutí syna od babičky, babička ho už zná a sama ví že nepřijde, říkáme tomu klasika. Je to pro mě hrozně vyčerpávající, čekat kdy to zase na něho přijde, nevěřím mu, nemám v něm oporu, nemáme finanční problémy, tak naštěstí nemusím řešit kolik propije (kdysi ano, dnes ne). Má mě rád i syna já vím, ale žít se tak nedá, když nepije je na nás hodný, pomůže mi v domácnosti, máme plány, ale když pije je to nesnesitelné, chodím do práce nevyspaná, vystresovaná, bolí mě žaludek a mám pak vysoký TK, někdy i zvracím....on to ví, mrzí ho to, ale jen do té doby než začne pít. Holduje čím dál častěji tvrdému alkoholu, já taky nejsem abstinent, ale nikdy se neopíjím. On ví, že má problém, ale úplně se alkoholu vzdát nechce, pivo má rád jak tvrdí, ale ví že je jeho kříž hospoda, tvrdí že už nebude pít, že opravdu jen pivo na oslavách, ale já nevím jestli jde aby toto zvládl, nemá zase až tak pevnou vůli, není úplný slaboch, přstal kouřit a myslím, že opravdu nekouří, občas doutník. Jsme z okresu Frýdek Místek, myslíte že dokáže sám tenhle jeho problém s alkoholem zvládnout s tím jeho "kompromisem" ? Netvrdím, že chci aby byl úplný abstinent, ale to věčné opíjení se namol, a za vším hned hledat příležitost k pití nejde s rodinou moc kombinovat a nevím jestli toto jde řešit tím jeho kompromisem . I přesto jak je tento příspěvek dlouhý se to nedá popsat, kdo si to asi nezažije to nepochopí, ale žít tak, že jsem ráda, když odjíždí, že to třeba tentokrát vyšlo a nebyl problém mi připadá smutné. Manžel má příznaky kvartálního alkoholika, našla jsem článek v časopisu sestra , on sám po přečtení se tam našel. Byla bych vám opravdu nesmírně vděčná za jakoukoliv radu, ale k psychologovi nevím jestli půjde, má bohužel s lékaři spíše špatné zkušenosti. Pořád se obhajuje, že jsou horší než je on, že ten a ten pije častěji než on, sám uznává že né tak intenzivně jak on, ale častěji pijou, že pak jsou asi všichni alkoholici ??! Má spoustu kamarádů kterým je od 30 do 35, jen jeden má rodinu, všichni ostatní nemají ani přítelkyni, snad jen občas, všichni z nich sice práci mají, ale koníček je hospoda. Děkuji mnohokrát

Pane doktore, chci Vám trošku přiblížit stav věci. Manžel pije celá léta, začal pít v době, když pomáhal bratrovi stavět jeho dům. Bratr má VŠ, manžel SŠ, celá léta zřejmě byl v jeho stínu. Z toho plyne jeho nejistota, přestože neopodstatněná. My jsme spolu 15 let, v té době žil 10 let s rodiči, pil jen příležitostně a s rozumem. V době, kdy jsem těžce stonala, začal pít víc. Jeho pití se stále stupňuje, ale mluvit se s manželem o tom nedá. Co vlastně pije, nevím. Má vypálené velké množství slivovice, hruškovice, kupuje si vodku, pivo. O léčení se s ním nedá mluvit, kouká do země a mlčí, neodpovídá. Léčit se nechce - nemá problém. Problém mám já. Děkuji za jakoukoli radu, Šťastná

Dobrý den, posílám vzkaz Jindrovi. Milý Jindro, budu vás kontaktovat na mail a pokud budete mít zájem, spoustu otázek týkající se léčby bych vám řekla třeba i po telefonu. Již jednou jsem tu nechávala vzkaz pro Dana, který se taktéž zamýšlel nad tím, zda se má jít léčit či nikoliv. Léčba je dobrovolná a nikdo vás k ní nedonutí. Vy sám musíte vědět a rozhodnout se jak dál...i financovaníní vašeho syna na studiích se jistě dá nějak řešit.
Nespoléhejte však na to, že z léčebny příjdete jakoby vyléčený ... vše další totiž bude záležet opět jen a jen na vás ... pobyt v léčebně vás "nevyléčí", jen si po tu dobu snad uvědomíte v čem je váš problém, jeho podstatu, budete moct se věnovat jen sám sobě a poznáte, že spousta lidí je na tom ještě daleko jakoby hůř ... ale to už se vlastně opakuju. Vše záleží opravdu jenom na vás a pokud chcete, diskuzi s vámi se nebráním.

Chtěl bych reagovat a zároveň poděkovat panu Jiřímu, který poslal svůj příspěvek do diskuse a musím přiznat, že má bohužel pravdu. Důvod k pití alkoholu si vždy člověk sam zdůvodní .A to je ten problém. Určitě není důležité, čím se člověk živí, jestli pracuje jako úředník nebo jako dělník nebo jestli je podnikatel. To moje podníkání spočívá v tom, že pracuji na živnostenský list pro firmu a dostávám za to provize. Nemám fabriku ani obchod, nikoho nezaměstnávám. To co si vydělám mám. A v tom je tedy celý problém. Jestli půjdu do léčebny, dostanu minimální nemocenskou a jak zaplatím synovi kolej,školu a vše kolem toho.Ale-jak se říká, všechno jde-když se chce. Souhlasím s tím, že léčebna je ten správný krok. Ale zároveň musím napsat, že jsou lidé, kteří v léčebně už byli a to nekolikrát. A pijí alkohol dál. A tak si myslím, že budu muset především začít sám u sebe. Nějak. Budu rád za každý názor, který pošlete, proto zveřejňuji svoji @ adresu - anary@centrum.cz. Zatím díky a ahoj.

Chtěl bych reagovat na pana Jindru z Ústí nad labem.Já jsem již 4. roky úspěšným Abstinujícím alkoholikem,a chci jen říct,že sám se s tím nepopere!!! Léčba je jediné řešení! A to, že jste podnikatel je jen výmluva, proč do léčebny nejít! Poznal jsem v léčbě dost podnikatelů, a i ze svých zkušeností vím, že alkoholik si najde tisíce výmluv,PROČ TO NEJDE, a proč tam vlastně nemohu jít!!! I já nebyl jiný, nevěděl jsem, do čeho jdu, ale odhodlal sem se, a teď jsem za to rád! Jeden z kroků které jsem udělal správně!!! Ono dokud si člověk nesáhne až na samé dno, tak se nerozhodne! A jinak vidím, že sem píší o rady manželky, přítelkyně a podobně! Je to jednoduché-alkoholik si to, že je závislý, nechce přiznat! Svádí vinu na ostatní, ostatní pijí přeci víc, tak já na tom nejsem zas tak blbě.... ale to je omyl. Takže má rada je, že pokud nebude chtít člověk opravdu SÁM, nikdo ho nikdy do léčebny nedostane! S pozdravem Jirka D.

Manžel 62 let, právě odešel do důchodu, celý den v pohybu kolem hosp. zvířat, která chováme, kolem zahrady, večer se vrátí z venku, jeví známky podnapilosti, motá se, vytahuje z ledničky jídlo, které nechává nedojedené po bytě, když reaguji podrážděně, odejde z bytu do sklepa a vrátí se úplně namol, oblečený leze do postele, každou chvíli vyleze, projde bytem, kde nechává otevřené dveře, rozsvícené světlo, přikládá do kotle ÚT, dvířka nechá dokořán, takže kouř je rázem v celém domě. Nedá se s ním o řešení mluvit, neodpovídá, neslibuje, nekomunikuje - on problém nemá. Není agresívní, spíš tupě zírá, kouká jedním okem a hlavně neustále courá. Mluvila jsem o něm s obvodní lékařkou, jen kroutila hlavou, že neví, co s tím, neporadila mi, nepomohla v ničem. Navštívila jsem psycholožku, ta mi řekla, že se musí chtít léčit sám. Což on nechce. Prosím, poraďte. Děkuji,Šťastná

Dobrý den, můj problém je šíleně rozvětvený, můj přítel (21 let) se kterým chodím 3 roky je alkoholik a gambler, bohužel jsme na to přišli až po dlouhé době a nevím co s tím léčit se nechce, krade peníze, je agresivní, nechce se se mnou bavit a mluví hodně o sebevraždě, jsem opravdu na dně, dnes došlo i k násilí, dokonce mě škrtil už nemůžu, jsem mladá je mi 18 vím, že ho miluju a záleží mi na něm, i když je to divné, bohužel on se léčit nechce, co mám dělat, jsem ochotna chodit na terapie pro příbuzné, jestli nějaké existují..Prosím o pomoc mám dojem, že jestli rychle něco neudělám stane se strašná věc..Děkuji předem za každou radu.