Alkoholik

Dobrý večer, je jednoduché říci "neodsuzujte alkoholiky", ale pokud jste součástí jejich života, prožíváte peklo.Vím,že alkoholika pochopí jenom alkoholik, tak jako např.rybář si nejlépe o svém koníčku popovídá s rybářem a ne se včelařem. Je jasné, že alkoholismus je sice nemoc, ale bacila nechytíme ze vzduchu, alkoholikem se staneme při nadměrné konzumaci alkoholu do které nás NIKDO nenutí a každý je za své jednání zodpovědný. Já jsem zase zodpovědná za život své nezletilé dcery. Jak se svým životem v dospělosti naloží už bude jenom na ní. Ode mě však bude vědět, že alkohol je návykový a nebezpečný. Když mně poprvé zavolali, že ja mamka na JIP v kritickém stavu (z důvodu totální opilosti) byl to pro mě konec světa, když zavolali x-krát během let (vždy se z toho zázrakem dostala), tak otupíte a říkáte si, no už zase a nic. Myslím si že, rodiny alkoliků jsou citově zdeptané a otupělé, já si tak alespoň připadám.

Dobrý den, mě je 31 let a jsem alkoholik, musela jsem si to přiznat a dnes už mi nedělá problémy to o sobě říct. Začala jsem chodit mezi anonymní alkoholiky, kteří mi moc pomohli. V naší rodině má problémy s alkoholem každý druhý, někdo to zvládá líp, někdo hůř. Můj táta byl "v lihu" často i několik týdnů, než se z toho dostal. Já jsem ho za to neodsuzovala, protože to neměl lehké, ale nechápala jsem to, protože před pár lety jsem si taky dokázala dát jednu nebo dvě skleničky a nic mi nebylo. Pak se to ale obrátilo a začalo mi být po alkoholu hůř a hůř a potřebovala jsem ho stále víc a víc. Nejdřív jsem to zvládala druhý den ustát a vystřízlivět, ale pak přišly také týdny ve společnosti alkoholu. Můj problém s alkoholem trvá asi čtyři roky, ale opravdu nejvíc jsem to rozjela letos v létě, takže přišly problémy v práci, problémy s přítelem, který se mnou má opravdu velkou trpělivost. Jsem ráda, že jsem narazila na tyto stránky, píšu spíš proto, abych Vám sdělila svůj příběh. Já teď docházím mezi anonymní alkoholiky, cítím se tam velmi dobře, protože jenom alkoholik pochopí alkoholika, co cítí, navíc jsem tam potkala spoustu úžasných lidí a nikdo by do nich neřekl, že dřív měli problémy s alkoholem. Zásadním krokem pro mě bylo si to přiznat. Všem lidem, kteří alkoholiky odsuzují, vzkazuji, že kdo to nepoznal, ten to nepochopí. Alkoholici, které já znám, jsou ve skutečnosti většinou úžasní lidé a já sama, když jsem zrovna nepila, tak jsem byla velmi aktivní člověk a ledacos jsem dokázala, což jsem tedy teď svým pitím pokazila. Také jsem poznala, jak platí heslo, v nouzi poznáš přítele. Já to tedy nevzdávám, všem doporučuji, pokud s tím chtějí něco dělat, navštívit anonymní alkoholiky a doufám, že mě do budoucna čeká "střízlivý život".
Přeji hezký den.

Dobrý den,je mi 36 let a od mých 16 let oba moji rodiče měli problém s alkoholem,následovala ztráta zaměstnání a máma se propila během půl roku do 3 stádia (pila i okenu). Než jsem se odstěhovala, tak jsem zažila několik let hrůzy, na které nikdy nezapomenu. V současné době se drží a o jejich problémech s alkoholem se nesmí mluvit, škoda, že se neviděli mýma očima a že si toho většinu nepamatují. V neděli ve 2 ráno jsem našla svého manžela ležet na podlaze v předsíni opilého a pozvraceného (také se rád napije i když 1xtýdně), tak jsem ho svlékla a utřela po něm zvratky. Je ještě uražený, že s ním nemluvím, ale on asi nechápe, že tohle byla poslední kapka. Já své rodiče i manžela mám ráda a zárověň je nenávidím. Teď mi záleží jenom na dceři na mně a život s alkoholikem odmítám a žádám o rozvod.

Dobrý den,
ráda bych Vás poprosila o radu či pomoc. Moje mamka je alkoholička, která přišla o práci. Už byla dvakrát na léčení. Po prvním léčení vydržela chvilku nepít, ale po druhém, ještě ten den, kdy jí pustili, si koupila víno (pije i tvrdý alkohol) – „prý, aby to zkusila“. Už opravdu nevím, jak jí pomoct. Na druhé léčení jsem jí bohužel dostala nedobrovolně, na žádost lékaře. Ať se snažím jí jakkoliv pomoct, vždy to skončí stejně. Před půl rokem mi umřel táta, všechno vyřizování jsem vzala na sebe, aby neměla žádné starosti, ale čím víc jsem za ní dělala, tím více na všechno kašlala. Dokonce si kupovala i alkohol na dluh. Nyní jí i kvůli alkoholu vyhodili z práce a obávám se, že přijdeme o byt a že se z ní stane bezdomovec. Před třemi měsíci jsem se od ní odstěhovala, protože jsem to psychicky nezvládala. Ze všeho vinní mě a prý jsem se na ní absolutně vykašlala. Což není pravda. Snažím se jí sehnat novou práci, po dobu léčení jsem platila byt, dluhy atd., ale bohužel nemám tak vysoký plat, abych to mohla dále utáhnout. Ani se nezajímá, jestli je nájem zaplacený či účet za telefon. Ráda bych jí nějak pomohla, aby začala zase trošku žít a přestala pít, ale nepomohlo, ani když jsem byla hodná a ani když jsem byla zlá, pomoc odborníků a ani prosby rodiny. Když přijdu za ní po práci, spí, když přijdu ráno, spí. Alkohol jí udržuje ve stavu spánku a nevnímá okolí. Už nevím jak dál, jediné, co od ní slyším, jsou výčitky, nadávky a křik. Nebere telefon a nekomunikuje. Je nějaká možnost, jak jí přivést k tomu, aby s tím něco udělala, aby se pokusila proti tomu bojovat? Bohužel toto prokletí máme v rodině. Zbytek rodiny už to s ní vzdalo, ale já nechci, aby skončila úplně na dně. Prosím o pomoc. Děkuji mockrát za odpověď

Dobrý den, již jsem jednou psala. A od té doby sem občas "přijdu" a přečtu si nějaké další příběhy a problémy ostatních. Chci tímto reagovat na příspěvek "Karolíny" nebo kohokoli jiného, kdo má sám problém s alkoholem. Počínajícím alkoholikům bych poradila /či snad pohrozila/,aby se koukli na odstrašující fotky pijáků, jistě lze na netu najít spoustů odkazů na fotky, pro někoho "vtipné" pro někoho "strašné", je to dle mého ukázka toho jak může člověk skončit!! A je jedno jestli v počátku byl ing, JUDR, MUDR, či jen Franta od vedle. Skončit jako bezdomovec nebo nechutnej špinavej někde pod lavičkou.... Takhle pijáci skončí, když nepřestanou!!!!!!!!!! A je jedno co je k tomu vedlo, kolik důvodů, lidských neštěstí, osobních proher..Alkohol Vám v ničem nepomůže, možná krátkodobě, nadarmo se neříká- že alkohol nepomáhá nalézt odpovědi,ale zapomenout otázky!!!! Snad Vám něco z toho co jsem zde napsala pomůže se zamyslet, zda opravdu ten stav po skleničce či láhvi stojí za ten konec...,který opravdu není hezký!!! Tedy nemusí být, pokud s tím něco neuděláte Vy sami!

Dobrý večer pane doktore.Je mi 35 let. Několik let jsem denně pila 0,7l vína.Když jsem začala pít i tvrdý alkohol, uvědomila jsem si, že mám veliký problém a že to musím řešit. Zašla jsem za psychiatrem. Předepsal mi Antabus. Taky jsem brala Lexaurin (byla jsem dost nervózní). Po 1/2 roce jsem Antabus sama od sebe přestala brát. Věřila jsem, že jsem vyléčená. Doktor mi říkal, že léčba Antabusem trvá alespoň rok. "Již" 2 měsíce neberu Lexaurin. Od dubna do konce října jsem brala Antabus.Všechny léky jsem přestala brát, protože si s partnerem přejeme dítě.Ráda bych se zeptala, jak dlouho před početím nesmím brát léky, než se vše vyloučí z těla. 14 dní? Měsíc nebo 1/2 roku??? Jde mi o zdravé miminko.
Moc Vás prosím o odpověď a předem moc děkuji.I.

Pane doktore, děkuji vám za rychlou odpověď!
Kdybych tyto řádky četla ještě před pár lety, nikdy bych nevěřila, že jednou budou směrovány k mé osobě.
Příliš jste mne nepotěšil tím, že podle vás (máte zkušenosti), se po uzdravení opět “vesele” vrátím k pití. Vlastně jsem o svém odhodlání začala trochu pochybovat. Ano, svým způsobem to je berlička, bohužel z berličky se stala větev, která podráží nohy. A já si to plně uvědomuji.
Co asi nedokážu je návštěva psychiatra, mé tajemství, kostlivce ve skříni I bolest jako takovou hluboko v sobě skrývám a konkrétní osobě se pravděpodobně svěřit nedokážu.
Nevím jak srovnat závislost na alkoholu se závislostí na cigaretách. Nekouřím asi 5 možná už 6 let.
Bohužel si myslím, že s alkoholem to bude o něco složitější. Vlastně nevím, co mne nutí ho pít. Mé tělo nebo hlava?
Ráda bych se pokusila obnovit svou pevnou vůli, kterou jsem někde ztratila a vyvrátila tak vaše tvrzení, že bych měla užívat antidepresiva a není jisté zda bych k vůli jejich užívání upustila od pití.
Pane doktore, za pokus to stojí, nemyslíte? Pokud by se nedařilo, zkusím vyhledat odbornou pomoc.
Můžete mi dát pro orientaci nějaký návrh co se týče času, pokoušet se o samoléčbu a jak je to s tím rozdílem mezi alkoholem a nikotinem?

Děkuji!

Dobrý den, prosím, o radu a pomoc. Synovi je 23 let, pracuje (střední školu nedokonči), je sportovně nadaný. Hraje závodně volejbal a hrával i fotbal - velmi dobře. Bohužel o víkendu chodí s kamarády pít a neví kdy skončit. Téměř celou výplatu utratí jen v pohostinství a dělá i dluhy. Nestydí se i vzít si peníze ode mě z peněženky. Když přijde opilý domů dělá mnohokrát hysterické scény, vyčítá vše možné, brečí, je zlý a agresivní. Nedá se s ním vůbec hovořit. Když je střízlivý, je pracovitý a docela milý. Rádá bych ho chtěla nechat léčit a nějak mu pomoci. Bohužel domluvou to nejde, ani na manžela od kterého několikrát dostal fyzicky - bohužel bezvýsledně. Přítelkyně se s ním kvůli alkoholu a agresivitě rozešla. Je žárlivý. Poslední dobou začal vyhrožovat, že si něco udělá.
Prosím o jakoukoliv radu, jak postupovat nebo co udělat.
Děkuji
Hana

Dobrý den, je i 31 let, jsem několik let vdaná a zatím bezdětná. Je to asi 4 roky co jsem neúspěšně prodělala umělé oplodnění. Už dříve jsem se alkoholu výrazně nebránila, ale po tomto nezdařeném pokusu jsem si dopřávala častěji. Později sama doma u televize (asi ta nejhorší forma pití). Piji převážně víno, ale to tím neomlouvám. Poslední dva roky jsem pití zintenzivnila, vymlouvám se na to, že je to relax. Ale denně vypít min. 1,5l vína je opravdu moc. Uvědomuji si to, ale stále se mi nedaří večer si pro to vínko nezajít. Manžel není abstinent, ale nevypije z daleka tolik co já. Chodím pozdě spát, poněvadž nemusím brzy ráno vstávat. Mám pocit, že pokud se napiju méňe nebo vůbec, nedaří se mi usnout. Už jako dítě jsem sem tam trpěla nočními můrami, občas je mám i dnes a bojím se, zda to nesouvisí i s alkoholem ( podle mé endokrinoložky to může být i dáno tím, že tělo není zdaleka v pořádku). Nic méně abych se dostala k věci. Často ještě než přijdu z práce domů (časově si ji přizpůsobuji) začínám mít pocit, že nemohu volně a klidně dýchat. V souvislosti s tím, mne doprovázejí myšlenky na alkohol, tedy nevím, zda to není abstinenční příznak. Když se napiji alkoholu (vína) tyto pocity mizí. Nyní jsem doma s nachlazením, beru i nějaké léky ale nemám potřebu se napít alkoholu, ač je doma. Nemám žádné pocity dušnosti. Myslíte si, že je to ovlivněno tím, že mi není dobře, popř. léky? Nebo jsem na dobré cestě a zdá se, že až se uzdravím, mé tělo mne nebude nutit běžet si pro vínko? Děkuji vám za info :-)

Dobrý den. Je mi 16 let, alkoholu libuju už přez půl roku... Poslední dobou dyž to rodiče začali zjištovat, nechtějí mě pustit ven. Sedim doma a přemýšlím jen nad alkoholem. Přijde mi to směšný, že mi dáwají zákaz chození ven.. kdyby mi jen zkrátily vycházky a podobně... Chtěl bych prosím radu jak s mojim pitím i s těmi tresty jak by to mohlo být. Děkuji

Dobrý den,je mi 33 let a pití jsem propadla ve svých 18.letech. Nejdříve to byla sama zábava a potom večírky atd . Nicmeně pak jsem tomu dala pokoj a mam 13. leteho syna, kterého vychovávám sama. Mám dobrou rodinu, sestru, maminku teď i nového přítele a začala jsem se nudit. Pije totiž také sice jen víkendově protože je řidič. Nevím a přesto chci nás nějak zabavit jinak než alkoholem. Jedno je jisté o syna se starám velice doře a mé pití je tak 0,7 či litr vína ob dva dny. Jinak ,když někam jdeme tak nemám klapku. Moc se za to stydím a vím že mám problém. Děkuji

dobry den, podle toho cojsemsi precetl bude muj prispevek asi nestandartni. je mi 31 let a k alkoholu jsem se dostal vicemene nedobrovolne. vysvetleni tu asi nema misto. dulezite je finale. velmi rad bych prestal, bohuzelme alkohol zivotem provazi od 15ti let. tatinek, strejdove, vsichni byli alkoholici. na druhou stranu byli ale schopni uzivit svou rodinu. a to ja bohuzel nejsem. v porovnani s jinymi lidmi mam nadherny prijem, ale od rozvodu proste nedokazu nepit. alkohol byl take duvodem naseho rozvodu. takze mam pocit, ze lzu i do teto zpravy. rad bych vas poprosil o radu, ale trochu nestandardni. chtel bych se lecit, ale nekde, kde mohu jako programator i pracovat. myslim tim umoznit mi praci.

Dobrý den, chtěl bych se poradit ohledně řešení problému s alkoholem. Můj otec, jemuž je 46, pije asi 15 let. Zpočátku vypil za večer asi 2 litry vína. V té době se u něj objevovaly stavy úpné opilosti, kdy byl zcela nepoužitelný, párkrát do roka. Za poslední dva roky se častost těchto stavů rapidně zvýšila a jednou za měsíc je na mol s tím, že vypije víno a pokračuje velkým množstvím tvrdého alkoholu, které i exuje, a líta v tom týden (je zcela nepoužitelný). Dokonce jsme ho museli před 4 měsící resuscitovat, načež ho k životu přivedla záchranná služba, i přesto v pití pokračuje dál a hájí si ho. V opilosti je agresivní. Není ochoten přiznat problém, naopak se domnívá se , že má vše pod kontrolou a je dotčen. Neuvažuje o jakékoliv léčbě. Byl tu náznak docházet na individuální protialkoholní sezení, ovšem na něm byl jednou. Mohli byste mi prosím poradit, jak se k takové situaci může rodina nejlépe stavět, aby alkoholikovi pomohla a nepodporovala ho v tom? Děkuji moc za radu, Martin.

Dobrý večer. Mám problém s manželem (30 let, já 26). Brali jsme se velmi nedávno, ale žijeme spolu už 7 let. Problémy s alkoholem přišly asi tak před rokem. Nemůžu říci, že bychom ani před tím nechodili spolu a s kamarády si někam sednout, ale naše návštěvy restaurací začaly být v posledních asi 2 letech pravidelným "koníčkem". To by ještě nebylo tak strašné, ale posledního asi čtvrt roku začal pít i doma, tedy respektive na zahradě, v dílně, když něco dělá. Už mi to začíná vadit. Nejdříve jsem to přecházela tím, že jsem s ním nekomunikovla, chodila jsem spát do vedlejšího pokoje. Myslela jsem že s to tím vyřeší. Ale nic se nedělo. Nakonec jsem si sním promluvila. Domluvili jsme se na určitých věcech, ale opět je porušil.
Na léčení nechce, nepociťuje, že by měl problém.
Mám o něj strach, myslím že je to i trochu v rodině, jeho strýc z otcovy strany byl alkoholik, již je po smrti. Jenže on si to nejspíš neuvědomuje, měl ho strašně rád.
Chtěli bychom založit rodinu, ale myslím, že by to asi nic nevyřešilo.
Sice se už jednou dostal sám z jedné závislosti, a to na herních automatech, tvrdí že s mou pomocí, když jsem mu řekla, ať si vybere mě nebo automaty, ale teď to nějak nefunguje.
Už nevím jak dál. Já od něj odejít nemůžu, bydlíme u mý rodičů, ale vyhodit ho taky nedokážu, na toho mám moc ráda, bála bych se že by to bylo ještě horší.
Poraďte mi prosím.

Všem vašim maminkám, držím palce a přeji aby to dokázaly! Moje maminka byla krásná, vzdělaná, hodná, inteligentní, šikovná, veselá, vtipná, všemi milovaná a nedokázala to.. Před rokem zemřela. Smiřte se s tím že už možná víc udělat nemůžete. Jenom milovat, věřit a odpouštět. Pokud budou vaše maminky chtít, bude to pro ně ta největší pomoc. A pokud chtít nebudou...víc udělat nemůžete. Důvodů proč bojovat mají dost.