Alkoholik

Dobrý den,
jsem velice zoufalá,proto jsem se rozhodla napsat Vám o radu. Problém se týká mého přítele, kterému je 29 let, dle toho co mi říkal, tak pije cca od 17 let. V 18 letech odjel z ČR a 8 let cestoval po Evropě. V ČR se neodhlásil a nyní má velké dluhy u zdravotní pojišťovny, které neřeší. Nemůže proto vyhledat lékařskou pomoc, jelikož nemá kartičku pojištěnce a momentálně ani OP, byl mu odcizen. Následky pití se již začínají objevovat (problémy s chrupem, bolesti kloubů atd.). Jsme spolu necelý půlrok, bydlíme u mé matky v 1 + 1, takže velice stresující prostředí. Chvíli jsme byli v podnájmu, ale tam byl také problém s alkoholem. Přítel pije vždy, když je příležitost a pije do té chvíle, dokud únavou neusne. Za dobu, když jsme spolu, tak měl pár zaměstnání (samozřejmě načerno), ale vždy jej vyhodili, většinou už po 2 dnech, opět k vůli tomu, že se opil. Já jsem k vůli němu nechala studia na VŠ, nepřál si abych tam chodila, je velice žárlivý a stále mne obviňuje z nevěry, přitom já poslední dobou žiju jen pro něj. S matkou se zhoršil vztah, kamarádi se se mnou přestali stýkat a sousedi ho raději přehlíží. Stále se hádáme, když třeba pár dnů nepije (i když to je vyjímečné, na pivo si vždy peníze sežene). Je často agresivní, potí se, má paranoidní myšlenky (stále tvrdí, že jsou všichni proti nám, že nám nepřejí a jak jsou lidi okolo zlí atd). Ješte bych se vrátila k tomu zahraničí, kde takovou dlouhou dobu pobýval. Nepřivezl si sebou ušetřenou ani korunu, žil bohémským stylem života, který se snaží praktikovat i u nás. Často chodí do hospody bez peněz, ma velké kouzlo osobnosti a velice dobré přesvědčovací schopnosti, takže mu většinou každy těch pár pivek koupí. Další jeho závislostí je marihuana, kterou naučil kouřit i mě. Alkoholu se snažím vyhýbat, ale jointa si s ním občas dám. Je to jediný únik od té děsivé reality. Za těch pár měsíců co spolu jsme, tak mě již několikrát zbil (nejen mě, ale i mou matku) a co je ještě horší, tak to, že nás všechny citově vydírá a snaží se nás zmanipulovat. Sprosé slova jsou skoro na denním pořádku a také urážky, které se střídají s vyznáním lásky a sliby. Přítel je velmi labilní, jeho nálady se z minutu na minutu mění. Jeho chování je nepředvídatelné, je na mě závislý(protože ho také živíme)ale dokáže odejít a sedět v hospodě sám klidně až do rána, pak příijde tak se omlouvá anebo si z toho ještě dělá srandu. Nikdy mi nic nekoupí,jediné za co je ochotný dát peníze, tak je alkohol nebo tráva. Já ho stále omlouvám, protože vím hodně o jeho minulosti. ŽIL s matkou a nevlastním otcem(vlastní otec alkoholik-nestýkají se), který ho často bil, tak že do něj kopal na zemi atd. Navíc utrpěl hroznou ztrátu. Ve Francii, kde nějakou dobu žil, mu umřelo v 5 měsících dítě, které velice miloval a v té době se to zvrtlo úplně. Celý rok od té doby se denodenně opíjel a bral drogy. Když byl mladší, tak si prošel závislostí na pervitinu, dlouhou dobu si i píchal. Pak v Holandsku bral trávu, hašiš a velmi často kokain.
A co vlastně očekávám od Vás? chtěla bych pouze radu, jak se mám k příteli chovat, abych ho naplňovala do takové míry, že by si na alkohol neměl ani čas vzpomenout. Ráda bych docílila toho, že by se šel léčit nebo navštěvoval skupinu anonymních alkoholiků, ve městě kde žijeme, je tato možnost. Jenomže jak ho k něčemu donutit, je příšerně svéhlavý a ikdyž vím, že touží po normálním rodinném životě, tak mu styl kterým žije do jisté míry vyhovuje. Je to pohodlné, nemusí se vlastně o nic starat. Je nezodpovědný a není na něj v ničem spoleh. Věřím, že si zaslouží žít plnohodnotným životem a taky vím, jak citlivý a hodný dokáže být. Připadá mi, že má více osobností a já chci probudit pouze tu dobrou, která se v něm skrývá. Kam se můžu obrátit, když má přítel dluhy u pojišťovny a je vlastně bezdomovec?Existují nějaké organizace či poradny, kde bychom našli odbornou pomoc? Předem mnohokrát děkuji za Vaši odpověď. S pozdravem.Anet

Pane doktore,reaguji na vaši odpověď,nevím,zda jste si pořádně přečetl můj příspěvěk.Píši v něm,že moji rodiče mají problémy s alkoholem,máma pila i okenu OPRAVDU TO BYLA HRUZA!!!!!!!Radíte mi,abych se s manželem domluvila na "přiměřeném pití 1x za 14 dní".????!!!!!CO to je přiměřené pití???????To mám 1x za 14 dní tolerovat opilého manžela a děkovat za to ,že nepije každý den?????(již v létě jsme mu řekla ať se rozhodne,buď rodina nabo hospoda,ale to víte vždy se najde důvod k napít,jednou měl kámoš narozky a pak se druhému narodil syn). Jenom teď, když si vzpomenu jak ležel na podlaze pozvracený, tak se celá třesu. Jsem asi velice netolerantní co se alkoholu týče. Vůbec spolu nemluvíme a je mi odporný. Z jeho chování mám pocit,že je ještě uražený,že mu nevařím, neperu......Já se válet na zemi ve zvratkách tak se druhý den hanbou propadnu!!!!!!!!!Připadá mi, že se řeší problém alkoholiků,ale to jak OPRAVDU trpí rodina a okolí nikdo neřeší,i teď se někdy v noci budím hrůzou.Vím,mám si zajít k psychologovi,ale alkoholik si za své trable může sám a za já za své problémy vděčím alkoholikům,opravdu moc dík.Je mi ze všeho tak strašně smutno.

Dobry den piju 5let, pil jsem opravdu hodně a často došlo to tak daleko že duvod k piti jsem měl vlastně pořad.. (cesta do města, jizda autobusem) až teď se snažim 3 tydny přestat nechci jit do nějaké léčebny (slyšel jsem hrozné zkušenosti) vydržím nepit 2dny a třetí den už sem nervozní a pod.. Někdy se mužu uklidnit tím že si večer koupim flašku vina a přitom si ji pak nekoupim ale tim že sem si ji vlastně slíbil tak sem si udělal dobře a uklidnil jsem se na ten den..nejde to ale pořad.. když už je opravdu nejhuř tak si koupim 2 piva a vydržím dalši 3-4 dny bez.. to je u mě opravdu zlepšeni.. dřiv jsem se opijel často tak moc že sem vždycky zapomněl třeba bundu v hospodě chodil jsem v zimě domu v tryčku nikdy jsem nevěděl co jsem ten den dělal.. zajimalo by mě jestli to jak si dam max 2 piva za 3-4 dny je v pořadku nebo jestli musím přestat uplně.. když 4dny nepiju tak si začinam všímat víc věcí vidim přesněji..dřiv jsem viděl i nenapitej třesavě nepřesně.. děkuju všem co se ozvou.. Dan

Dorý den, obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Já, můj manžel, tchýně i dědeček žijeme s alkoholikem. jedná se o babičku (63 let) pije od mládí a doposud si není schopna přiznat, že je alkoholik, podsoupila již (tehdy ještě dobrovolně, aby nám dokázala, že nepije), léčení na psychiatrii, ale léčení nedokončila.
Nyní je četnost pití alkoholu různá někdy se půl roku alkoholu nedotkne a jindy je tři dny "v lihuˇ" kdy brečí, křičí, nadává nebo jen spí a má občasné halucinace. Z tototo stavu se někdy dostane za dva dny a nikdo krom rodiny nic ani netuší, jindy se její snaha o vystřízlivění protáhne na další týdny kdy je vlastně opilá třeba měsíc v kuse. Nevíme co máme dělat. Naše snaha pomoci selhává, pokud s ní zkusím mluvit o jejím pití, tak já jsem zlá, já piju, to já jsem to vypila, to já jí rozházela věci ze skříně a pod. Nyní je babička v dúchodu a nemá žádný důvod přestat. Nevím co je jejím spouštěčem, ale před každým jejím opilstvím je abnormálně podrážděná a vyčítá vše co se dá. K lékaři či psychologovi ke konzultaci nechce. Snaha rodiny o léčbu selhala, odešel od ní manžel, který se po čase vrátil ze strachu o tehdy ještě malou dceru. Léčení na psychiatrii ukončila sama, alkohol když neni doma si buď koupí sama do zásoby nebo se v opilosti vydá do zdejšího obchodu a to vážně není příjemné .... v opilosti kdy upadne si způsobia již nesčetněkrát poranění ať drobná či vyžadující hospitalizaci jako třeba po vymknutém rameni... Ale příčinu zranění udává náhodný pád a pije jen příležitostně dle jejího sdělení. Obvodní lékař nezanesl diagnozu alkoholismus do její složky, ptž. ji nikdy neviděl opilou, testy krve měla vždy v pořádku... Každý den kdy ji vidím se ve me hromadí vztek, jak je možné že se stydime my a ne ona, co máme dělat, aby to přestalo nebo čekat až jednou upadne a praští se tak, že již nebude pomoci.... Vážně se ní nedá žít a nevíme co máme dělat, protože u ní přece (dle jejích slov) problém není. To máme všichni někam odejít a nechat ji ať se sama uchlastá? Ve stavu střizlivosti pak vymetá po doktorech, ptz. ji bolí ruce, nohy apod. Ale netuší, že je to po pádu v opilosti, protože se nic nepamatuje. Prodělala před lety CMP, drobnou embolii, ale vše bez léčby protože byla zrovna jak jinak než opilá...
Moc děkuji za odpověd Iveta a rodina.

Dobrý den, obracím se na Vás prosbou o radu. Jedná se o moji bývalou třídní učitelku ze základní školy. Jsme skupina jejich bývalých žáků, v současné době již pracujích anebo studujících vysoké školy. Už v době, kdy nás učila měla problémy s alkoholem (jedná se tedy hruba o časový interval 7let) po 2 letech ji vyhodili z pozice učitele. Pokud je nám všem správně známo, tak se jednalo o alkohol ve formě piva a jeho denní vysokou spotřebu. Dnes to vyústilo do situace kdy přišla o střechu nad hlavou a my se rozhodli, že bychom se měli pokusit nějak jí pomoci. Problém je s tím, že nikdo z nás nemá skušenosti s tím, jak takovou situaci řešit. Její věk je kolem 55 let. Manžel se s ní rozvedl ještě mnohem dřív, než jsme ji vůbec poznali. Dcera bydlí v Americe a evidentně zájem a svoji matku neprojevuje. Pokud někoho z nás potká snaží se spíše schovávat, než byse s námi snažila dát do řeči, proto bohužel informace o její chuti, či nechuti se léčit prozatím nemáme. Nejsme si jisti zda je správné rozhodnutí abychom se do toho vůbec pletli. V současné situaci se nám jeví jakoby neměla pro co žít a tak máme obavy, abychom vůbec udělali správně, kdybychom se motali do její situace. Z jednoho hlediska, se pravděpodobně před námi totiž stydí a nebude od nás chtít jakoukoliv pomoc, z druhého hlediska nás měla strašně ráda, vždy nás brala jako svoje partnery a ona sama nám pomáhala ve všem. Pro upřesnění jedná se o bývalou vrcholovou sportovkyni, magistru a vysoce inteligentní ženu, kterou její naivní žáci nechali dojít až do této situace. Omlouvám se, pokud používám zbytečné detaily, nebo nenacházím ta správná slova. Poraďte prosím, co nejdříve to bude možné.

Dobrý den, je mi 20 let a piju zhruba od 16-ti let, zprvu jsem si říkal že jsem mladý a že je normalní pít, teď ale pociťuju že to není v pořádku, nepiju třeba měsíc a pak to na mě příjde a dokážu pít i tři dny v kuse a samozřejmě z těch dnů si pamatuju minimum, nevím co mám dělat, nebavé mě takový život, mívam celkem i deprese v posledni době, proto jsem našel Váš web, snad mi někdo poradí co mám dělat, nevím jestli opravdu nejsem alkoholik,děkuji.

Dobrý večer, je jednoduché říci "neodsuzujte alkoholiky", ale pokud jste součástí jejich života, prožíváte peklo.Vím,že alkoholika pochopí jenom alkoholik, tak jako např.rybář si nejlépe o svém koníčku popovídá s rybářem a ne se včelařem. Je jasné, že alkoholismus je sice nemoc, ale bacila nechytíme ze vzduchu, alkoholikem se staneme při nadměrné konzumaci alkoholu do které nás NIKDO nenutí a každý je za své jednání zodpovědný. Já jsem zase zodpovědná za život své nezletilé dcery. Jak se svým životem v dospělosti naloží už bude jenom na ní. Ode mě však bude vědět, že alkohol je návykový a nebezpečný. Když mně poprvé zavolali, že ja mamka na JIP v kritickém stavu (z důvodu totální opilosti) byl to pro mě konec světa, když zavolali x-krát během let (vždy se z toho zázrakem dostala), tak otupíte a říkáte si, no už zase a nic. Myslím si že, rodiny alkoliků jsou citově zdeptané a otupělé, já si tak alespoň připadám.

Dobrý den, mě je 31 let a jsem alkoholik, musela jsem si to přiznat a dnes už mi nedělá problémy to o sobě říct. Začala jsem chodit mezi anonymní alkoholiky, kteří mi moc pomohli. V naší rodině má problémy s alkoholem každý druhý, někdo to zvládá líp, někdo hůř. Můj táta byl "v lihu" často i několik týdnů, než se z toho dostal. Já jsem ho za to neodsuzovala, protože to neměl lehké, ale nechápala jsem to, protože před pár lety jsem si taky dokázala dát jednu nebo dvě skleničky a nic mi nebylo. Pak se to ale obrátilo a začalo mi být po alkoholu hůř a hůř a potřebovala jsem ho stále víc a víc. Nejdřív jsem to zvládala druhý den ustát a vystřízlivět, ale pak přišly také týdny ve společnosti alkoholu. Můj problém s alkoholem trvá asi čtyři roky, ale opravdu nejvíc jsem to rozjela letos v létě, takže přišly problémy v práci, problémy s přítelem, který se mnou má opravdu velkou trpělivost. Jsem ráda, že jsem narazila na tyto stránky, píšu spíš proto, abych Vám sdělila svůj příběh. Já teď docházím mezi anonymní alkoholiky, cítím se tam velmi dobře, protože jenom alkoholik pochopí alkoholika, co cítí, navíc jsem tam potkala spoustu úžasných lidí a nikdo by do nich neřekl, že dřív měli problémy s alkoholem. Zásadním krokem pro mě bylo si to přiznat. Všem lidem, kteří alkoholiky odsuzují, vzkazuji, že kdo to nepoznal, ten to nepochopí. Alkoholici, které já znám, jsou ve skutečnosti většinou úžasní lidé a já sama, když jsem zrovna nepila, tak jsem byla velmi aktivní člověk a ledacos jsem dokázala, což jsem tedy teď svým pitím pokazila. Také jsem poznala, jak platí heslo, v nouzi poznáš přítele. Já to tedy nevzdávám, všem doporučuji, pokud s tím chtějí něco dělat, navštívit anonymní alkoholiky a doufám, že mě do budoucna čeká "střízlivý život".
Přeji hezký den.

Dobrý den,je mi 36 let a od mých 16 let oba moji rodiče měli problém s alkoholem,následovala ztráta zaměstnání a máma se propila během půl roku do 3 stádia (pila i okenu). Než jsem se odstěhovala, tak jsem zažila několik let hrůzy, na které nikdy nezapomenu. V současné době se drží a o jejich problémech s alkoholem se nesmí mluvit, škoda, že se neviděli mýma očima a že si toho většinu nepamatují. V neděli ve 2 ráno jsem našla svého manžela ležet na podlaze v předsíni opilého a pozvraceného (také se rád napije i když 1xtýdně), tak jsem ho svlékla a utřela po něm zvratky. Je ještě uražený, že s ním nemluvím, ale on asi nechápe, že tohle byla poslední kapka. Já své rodiče i manžela mám ráda a zárověň je nenávidím. Teď mi záleží jenom na dceři na mně a život s alkoholikem odmítám a žádám o rozvod.

Dobrý den,
ráda bych Vás poprosila o radu či pomoc. Moje mamka je alkoholička, která přišla o práci. Už byla dvakrát na léčení. Po prvním léčení vydržela chvilku nepít, ale po druhém, ještě ten den, kdy jí pustili, si koupila víno (pije i tvrdý alkohol) – „prý, aby to zkusila“. Už opravdu nevím, jak jí pomoct. Na druhé léčení jsem jí bohužel dostala nedobrovolně, na žádost lékaře. Ať se snažím jí jakkoliv pomoct, vždy to skončí stejně. Před půl rokem mi umřel táta, všechno vyřizování jsem vzala na sebe, aby neměla žádné starosti, ale čím víc jsem za ní dělala, tím více na všechno kašlala. Dokonce si kupovala i alkohol na dluh. Nyní jí i kvůli alkoholu vyhodili z práce a obávám se, že přijdeme o byt a že se z ní stane bezdomovec. Před třemi měsíci jsem se od ní odstěhovala, protože jsem to psychicky nezvládala. Ze všeho vinní mě a prý jsem se na ní absolutně vykašlala. Což není pravda. Snažím se jí sehnat novou práci, po dobu léčení jsem platila byt, dluhy atd., ale bohužel nemám tak vysoký plat, abych to mohla dále utáhnout. Ani se nezajímá, jestli je nájem zaplacený či účet za telefon. Ráda bych jí nějak pomohla, aby začala zase trošku žít a přestala pít, ale nepomohlo, ani když jsem byla hodná a ani když jsem byla zlá, pomoc odborníků a ani prosby rodiny. Když přijdu za ní po práci, spí, když přijdu ráno, spí. Alkohol jí udržuje ve stavu spánku a nevnímá okolí. Už nevím jak dál, jediné, co od ní slyším, jsou výčitky, nadávky a křik. Nebere telefon a nekomunikuje. Je nějaká možnost, jak jí přivést k tomu, aby s tím něco udělala, aby se pokusila proti tomu bojovat? Bohužel toto prokletí máme v rodině. Zbytek rodiny už to s ní vzdalo, ale já nechci, aby skončila úplně na dně. Prosím o pomoc. Děkuji mockrát za odpověď

Dobrý den, již jsem jednou psala. A od té doby sem občas "přijdu" a přečtu si nějaké další příběhy a problémy ostatních. Chci tímto reagovat na příspěvek "Karolíny" nebo kohokoli jiného, kdo má sám problém s alkoholem. Počínajícím alkoholikům bych poradila /či snad pohrozila/,aby se koukli na odstrašující fotky pijáků, jistě lze na netu najít spoustů odkazů na fotky, pro někoho "vtipné" pro někoho "strašné", je to dle mého ukázka toho jak může člověk skončit!! A je jedno jestli v počátku byl ing, JUDR, MUDR, či jen Franta od vedle. Skončit jako bezdomovec nebo nechutnej špinavej někde pod lavičkou.... Takhle pijáci skončí, když nepřestanou!!!!!!!!!! A je jedno co je k tomu vedlo, kolik důvodů, lidských neštěstí, osobních proher..Alkohol Vám v ničem nepomůže, možná krátkodobě, nadarmo se neříká- že alkohol nepomáhá nalézt odpovědi,ale zapomenout otázky!!!! Snad Vám něco z toho co jsem zde napsala pomůže se zamyslet, zda opravdu ten stav po skleničce či láhvi stojí za ten konec...,který opravdu není hezký!!! Tedy nemusí být, pokud s tím něco neuděláte Vy sami!

Dobrý večer pane doktore.Je mi 35 let. Několik let jsem denně pila 0,7l vína.Když jsem začala pít i tvrdý alkohol, uvědomila jsem si, že mám veliký problém a že to musím řešit. Zašla jsem za psychiatrem. Předepsal mi Antabus. Taky jsem brala Lexaurin (byla jsem dost nervózní). Po 1/2 roce jsem Antabus sama od sebe přestala brát. Věřila jsem, že jsem vyléčená. Doktor mi říkal, že léčba Antabusem trvá alespoň rok. "Již" 2 měsíce neberu Lexaurin. Od dubna do konce října jsem brala Antabus.Všechny léky jsem přestala brát, protože si s partnerem přejeme dítě.Ráda bych se zeptala, jak dlouho před početím nesmím brát léky, než se vše vyloučí z těla. 14 dní? Měsíc nebo 1/2 roku??? Jde mi o zdravé miminko.
Moc Vás prosím o odpověď a předem moc děkuji.I.

Pane doktore, děkuji vám za rychlou odpověď!
Kdybych tyto řádky četla ještě před pár lety, nikdy bych nevěřila, že jednou budou směrovány k mé osobě.
Příliš jste mne nepotěšil tím, že podle vás (máte zkušenosti), se po uzdravení opět “vesele” vrátím k pití. Vlastně jsem o svém odhodlání začala trochu pochybovat. Ano, svým způsobem to je berlička, bohužel z berličky se stala větev, která podráží nohy. A já si to plně uvědomuji.
Co asi nedokážu je návštěva psychiatra, mé tajemství, kostlivce ve skříni I bolest jako takovou hluboko v sobě skrývám a konkrétní osobě se pravděpodobně svěřit nedokážu.
Nevím jak srovnat závislost na alkoholu se závislostí na cigaretách. Nekouřím asi 5 možná už 6 let.
Bohužel si myslím, že s alkoholem to bude o něco složitější. Vlastně nevím, co mne nutí ho pít. Mé tělo nebo hlava?
Ráda bych se pokusila obnovit svou pevnou vůli, kterou jsem někde ztratila a vyvrátila tak vaše tvrzení, že bych měla užívat antidepresiva a není jisté zda bych k vůli jejich užívání upustila od pití.
Pane doktore, za pokus to stojí, nemyslíte? Pokud by se nedařilo, zkusím vyhledat odbornou pomoc.
Můžete mi dát pro orientaci nějaký návrh co se týče času, pokoušet se o samoléčbu a jak je to s tím rozdílem mezi alkoholem a nikotinem?

Děkuji!

Dobrý den, prosím, o radu a pomoc. Synovi je 23 let, pracuje (střední školu nedokonči), je sportovně nadaný. Hraje závodně volejbal a hrával i fotbal - velmi dobře. Bohužel o víkendu chodí s kamarády pít a neví kdy skončit. Téměř celou výplatu utratí jen v pohostinství a dělá i dluhy. Nestydí se i vzít si peníze ode mě z peněženky. Když přijde opilý domů dělá mnohokrát hysterické scény, vyčítá vše možné, brečí, je zlý a agresivní. Nedá se s ním vůbec hovořit. Když je střízlivý, je pracovitý a docela milý. Rádá bych ho chtěla nechat léčit a nějak mu pomoci. Bohužel domluvou to nejde, ani na manžela od kterého několikrát dostal fyzicky - bohužel bezvýsledně. Přítelkyně se s ním kvůli alkoholu a agresivitě rozešla. Je žárlivý. Poslední dobou začal vyhrožovat, že si něco udělá.
Prosím o jakoukoliv radu, jak postupovat nebo co udělat.
Děkuji
Hana

Dobrý den, je i 31 let, jsem několik let vdaná a zatím bezdětná. Je to asi 4 roky co jsem neúspěšně prodělala umělé oplodnění. Už dříve jsem se alkoholu výrazně nebránila, ale po tomto nezdařeném pokusu jsem si dopřávala častěji. Později sama doma u televize (asi ta nejhorší forma pití). Piji převážně víno, ale to tím neomlouvám. Poslední dva roky jsem pití zintenzivnila, vymlouvám se na to, že je to relax. Ale denně vypít min. 1,5l vína je opravdu moc. Uvědomuji si to, ale stále se mi nedaří večer si pro to vínko nezajít. Manžel není abstinent, ale nevypije z daleka tolik co já. Chodím pozdě spát, poněvadž nemusím brzy ráno vstávat. Mám pocit, že pokud se napiju méňe nebo vůbec, nedaří se mi usnout. Už jako dítě jsem sem tam trpěla nočními můrami, občas je mám i dnes a bojím se, zda to nesouvisí i s alkoholem ( podle mé endokrinoložky to může být i dáno tím, že tělo není zdaleka v pořádku). Nic méně abych se dostala k věci. Často ještě než přijdu z práce domů (časově si ji přizpůsobuji) začínám mít pocit, že nemohu volně a klidně dýchat. V souvislosti s tím, mne doprovázejí myšlenky na alkohol, tedy nevím, zda to není abstinenční příznak. Když se napiji alkoholu (vína) tyto pocity mizí. Nyní jsem doma s nachlazením, beru i nějaké léky ale nemám potřebu se napít alkoholu, ač je doma. Nemám žádné pocity dušnosti. Myslíte si, že je to ovlivněno tím, že mi není dobře, popř. léky? Nebo jsem na dobré cestě a zdá se, že až se uzdravím, mé tělo mne nebude nutit běžet si pro vínko? Děkuji vám za info :-)