Alkoholik

Dobrý den, pane doktore,
tento problém se ani tak netýká mě jako jednoho mého známého. Známe se už od dob studií, a už na škole rád chodil pít po restauracích. Frekvence jeho pití narůstala, pil i při sebemenší pauze a restaurační zařízení navštěvoval klidně 4x – 6x denně, a tvrdil, že pije jako všichni ostatní. Už tenkrát mi jeho spolužáci i personál jednotlivých zařízení říkali, že mu mám domluvit, protože už se chová nestandardně. Stále měnil bydlení a pokračuje v tom, a vždy, když se napil, tak když měl vážný vztah, byl nevěrný a stávalo se mu to, když byl zrovna střízlivý, a to u každého vztahu, který měl. V létě loňského roku se mi svěřil, že si prý 2x do roka zahraje automat a zakouří marihuanu a ke konci roku už tvrdil, že to byla pouze jedna etapa a nyní v tom nepokračuje. Pokud vím, marihuanu kouřil (kouří) více než 4 roky. Od ostatních lidí zjišťuji, že má často konflikty s okolím a změnil zaměstnání z pozice, která vyžaduje inženýrské vzdělání na pozici, která vyžaduje výuční list, aniž by ho zaměstnavatel propustil. Hádal se několikrát i se mnou, a připadalo mi, že hádku záměrně vyvolal a další den se tvářil, že se nic nestalo. Bývá velmi náladový, jindy je pozorný a vnímavý, jindy se chová nápadně protivně a podrážděně. Je silným kuřákem, přičemž tvrdí, že na nikotinu závislý není. Mohou tyto příznaky poukazovat na poruchu osobnosti nebo je to spíše člověk, který je závislý na omamných látkách?
Děkuji za odpověď
Radka

Dobrý den! 1.4.2019 jsem se rozhodl definitivně skoncovat s alkoholem. Začal jsem hodně běhat a chodit na procházky. Po tři dennim utrpení se mi vyčistila hlava a já zase začal radostné fungovat. Nicméně mě teď po těch cca 16 dnech dohnaly opět hrozně stavy úzkosti, děsivé sny, pocit neskutečna a desorientace. Hrozně mě to děsí, ale moje rozhodnutí o abstinenci to nezmění. Jen bych chtěl vědět, zda je to klasický projev při odvykání a stačí jen vydržet nebo se jedná o něco jiného?
Předem děkuji za odpověď.

Ahoj všem,
je mi 55 let, jsem okolím hodnocena jako hodná, slušná, tichá holka a já sama sebe hodnotím spíš nešťastná a závislá na alkoholu. Děti jsou samostatné, dospělé, mají své rodiny, z důvodu nevěr partnera jsme se rozvedli, mám hodného přítele, ale když jsem večer sama otvírám si víno, že vypiju jen 2 deci a vždycky vypiju nejméně celou láhev, někdy otvírám i další, ráno pak nikdo nic nepozná, funguju jako robot, trvá to už dlouho, jsem unavená, ale nedovedu si poručit, racionálně si to dovedu vysvětlit, ale alkohol mě uvádí do stavu, kde je mi dobře, včera jsme měli oslavu a tam jsem se před všema opila, když jsem střídala víno a panáky a mám z ostudy kabát, možná by stačilo si s někým promluvit. Díky za názor.

Dobrý den, prosím o radu. můj partner, 40let, pije od 15let a to vše (pivo, víno, destiláty). Je víkendový piják. někdy víkend vydrží a pije ob víkend. Pije většinou 2 dny, nespí, nejí. někdy si zdřímne 2-3 hodiny, vzbudí se a jde zas pít. bydlíme společně máme dvě děti 5, 7 let. Když nepije je pracovitý a moc šikovný člověk. Ale, jak se napije svoje chování nemá vůbec pod kontrolou - nadávky sprosté před dětma, sem tam letí nějaký kus nábytku, někdy zas talíř nebo sklenička. vypíná nám elektriku atd. pondělky po bujarém víkendu nepracuje, říká, že odpočívá - pracuje u svého otce, který pořád jen vyhrožuje, že ho vyhodí a uvidí. stejně pak vychladne a neudělá to. a tak to taky jedem pořád dokola. Léčit se nechce a říká, že problém nemá. Už jsem z toho unavená. jen chci vědět Váš názor na tuto situaci. a ještě podám informaci, že to byl silný kuřák 2-3krabičky denně, přestal ze dne na den - 2roky již nekouří. Děkuji.

Dobrý den, tento problém se ani tak netýká mě jako jednoho mého známého. Známe se už od dob studií a už na škole rád chodil pít po restauracích. Frekvence jeho pití narůstala, pil i při sebemenší pauze, a restaurační zařízení navštěvoval klidně 4x-6x za den a tvrdil, že pije jako všichni ostatní. Už tenkrát mi jeho spolužáci a personál jednotlivých zařízení říkal, že mu mám domluvit, protože už se chová nestandartně. Stále měnil bydlení a pokračuje v tom, a vždy, když se napil, tak i když měl vážný vztah, který mu nejdéle vydržel 3 roky, tak podváděl, toto bylo u každého vztahu. V létě loňského roku se mi svěřil, že si prý 2x do roka zahraje automat a zakouří marihuanu a ke konci roku už tvrdil, že to byla pouze jedna etapa a že vůbec nic z toho nedělá, ale okolí zjišťuji, že má neustále nějaké konflikty s okolím a dokonce změnil zaměstnání z pozice, která vyžaduje inženýrské vzdělání na pozici, která požaduje pouze výuční list. Hádal se několikrát i se mnou, a připadalo mi, že hádku záměrně vyvolal a další den se tvářil, že se vůbec nic nestalo. Bývá velmi náladový, jindy je pozorný a vnímavý, jindy se chová vyloženě protivně. Je silným kuřákem, přitom tvrdí, že na nikotinu závislý není.
Poukazují tyto příznaky na poruchu osobnosti nebo je to spíše závislost?
Děkuji za odpověď
Radka Starová

Dobrý den, manžel 43 let, vždycky si rád dal alkohol, většinou o víkendech, nyní cca poslední 3 roky se pití stupňuje, víkendy, dovolená, nyní i ve dnech kdy má ranní směnu tak odpoledne propije. Nyní cca 5 měsíců to je skoro 6 dní v týdnu (měl dlouhodobou neschopenku). Nejvíce pije víno, či pivo, sle množství nevím, pije tajně, nacházím prázdné lahve a účtenky. Rozhodně svoje pití nepovažuje za problém, tvrdí, že to má pod kontrolou. Objevuje se u něj slovní agrese vůči dětem a mě. Občas vyhrožuje sebevraždou, synovi (10 let) již dvakrát řekl, že nás v noci všechny podřeže. Máme 4 děti- 20,17,10,3 roky a já velice zvažuji rozvod a odchod od něj. Chtěla bych vědět jaké jsou možnosti dostat ho na léčení, domnívám se že trpí depresemi a potřeboval by psychiatra, ale nechce o tom ani slyšet. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, manžel 43 let, vždycky si rád dal alkohol, většinou o víkendech, nyní cca poslední 3 roky se pití stupňuje, víkendy, dovolená, nyní i ve dnech kdy má ranní směnu tak odpoledne propije. Nyní cca 5 měsíců to je skoro 6 dní v týdnu (měl dlouhodobou neschopenku). Nejvíce pije víno, či pivo, sle množství nevím, pije tajně, nacházím prázdné lahve a účtenky. Rozhodně svoje pití nepovažuje za problém, tvrdí, že to má pod kontrolou. Objevuje se u něj slovní agrese vůči dětem a mě. Občas vyhrožuje sebevraždou, synovi (10 let) již dvakrát řekl, že nás v noci všechny podřeže. Máme 4 děti- 20,17,10,3 roky a já velice zvažuji rozvod a odchod od něj. Chtěla bych vědět jaké jsou možnosti dostat ho na léčení, domnívám se že trpí depresemi a potřeboval by psychiatra, ale nechce o tom ani slyšet. Děkuji za odpověď.

Zvládl jsme skončit s kouřením, mám rodiče alkoholiky, mám spotřebu 0,5l vodky denně, ale pokud alkohol nesmím (řízení, práce) tak nepiji. V "alkoholovém" "opojení" nejsem agresivní a pro "neznalé" nevykazuji zásadní rozdíly chování. Dokázal jsem vydržet suchý únor. Bohužel jsem stejně do toho padl. Nejsem zatím naštěstí pitím zdravotně a společensky zásadně postižený, nicméně je to samozřejmě problém. případě kouření jsem to dokázal, v případě pití sice dokážu "odolat". ale "vracím se". Upozorňuji, že jsem fakt fyzicky ok, a dokážu se "vzepřít". Ale prostě lahev vodky se vrací. Co s tím? Děkuji.

Dobrý večer, jsem zoufalá… moje mamka pije několik let, je kvartálový alkoholik, před 5 lety při takovém stavu proletěla sklem u dveří a poznamenalo jí to ***čej, až od doktorky jsem se dozvěděla, že měla 3 promile, přestala pít a vydrželo jí to 2 roky, potom se to opakovalo zase a to si poprvé řekla o pomoc, jinak samozřejmě celou dobu si nepřipustila, že má problém, vyhledali jsem ambulantní léčbu, ale to už 2 měsíce nepila, po dvou sezeních usoudili, že to má pod kontrolou a opět skoro 2 roky klid až do dnešního dne… našel jí bratr, jenže to nejhorší je, že ve stavu své piatiky má myšlenky na sebevraždu… chci se poradit, nechci jí dát na psychiatrii, má už dost pokročilý věk, jen si nejsem jistá, jestli tyhle sklony půjde vyřešit ambulantně a kam se můžeme obrátit v Ostravě… děkuji

Dobrý den, můj manžel (35), kvartální alkoholik, je po dlouhém boji (cca 2,5 roku) v léčebně. Jak se mám teď chovat, abych ho podpořila? V léčebně je 10 dní. Chce po měsíci ukončit léčbu a dnes na návštěvě jsem mu řekla, že si myslím, že měsíc je málo. Vždy 14 dní max 3 týdny vydržel nepít. Proto mi přijde měsíc krátká doba. řekla jsem mu i, že to tedy záleží na něm, ale pokud se jednou napije, ví jak to dopadne, že bude konec. Jednám s ním narovinu. A tak se dnes velice naštval, že ho nepodporuji, že mu nevěřím, že nemá žádnou motivaci a že mu vyhrožuji odchodem. Celou návštěvu a cestu domů jsem probrečela. Jen chci docilit toho, aby tam byl déle. Představa, že ta krátká léčba nepomůže a vše budeme zažívat znova je děsivá. Prosím o názory a rady.