Alkoholik

Dobrý den, potřebuju poradit s mamkou. Už nevíme co dál. Pije už několik let, někdy několik dní v kuse do mrtva, někdy je nějakou dobu bez alkoholu, no to asi tím, že ji z toho táta vždy vykřesal. Táta to už po hromadě let nevydržel a rozvedl se s ní. Je jí 56 let, byla zrovna po 4měsíční léčbě u Apolináře tak jsme ji s manželem nabídli nový start v novém městě. První týdny pohoda, nadšení, nový byt, zařízení, hledání práce. Ale hned jak se do bytu nastěhovala začala pít. Nejprve víno, pak vodka, pomohli jsme jí stejně jako to dělal táta, ale pak vše nanovo. Z bytu už dostala výpověď, otravuje nájemníky kvůli alkoholu. Venku upadla, odřela si ***čej, tento víkend spadla ze schodů, má zlomenou nohu a modřiny a monokly. Vypadá příšerně. Zároveň byla o víkendu i na záchytce. Minulý víkend na mě dvakrát zavolala policii, že ji zamykám v bytě, chtěla jsem ať u nás vystřízliví, nají se, vykoupe, ale zajímalo ji jen jak utéct pro alkohol. JE jí vše jedno, i když jsou Vánoce, smrdí a jen shání pití. Víceméně nebude mít kam jít ale to je ji taky jedno. Do léčebny nechce, AA navštívila jednou a pak už kvůli pití nebyla schopná, k psychologovi nedorazila. Jsme zoufalí a celá rodina ji už odepsala. JE nějaká šance nařídit ji léčbu když si neustále takhle ubližuje? Má sádru na noze, samé podlitiny ale ve sněhu běhá do obchodu pro další alkohol.

Dobrý den, chtěla jsem požádat o pár rad před nástupem na protialkoholní do BV. Za každou radu budu vděčná. U mě se jedná po 9 letech o recidivu. Má to vliv na výběr komunity? Poprvé jsem byla hospitalizována v Opavě, kde jsem léčbu absolvovala od začátku do konce. V BV způsob léčby a terapie probíhá jinak a navíc i více individuálně, což bych velmi ocenila. Nastupuju začátkem prosince. Jelikož to tam mám déle než 2 hodiny cesty autem, pokud může někdo poradit, co je nejlepší si sbalit sebou? Mám z toho obavy, ale kvůli pití neminim přijít o báječné lidí, kteří mě mají rádi a umřít nechci.

Dobrý den, chtěla bych poradit, mám manžela, který má psychické problémy, šíleně se zadlužil skoro ve všech společnostech, co rádi půjčují peníze a místo toho, aby to řešil a splácel, co se dá, tak vždycky to řeší ženskýma, pak popadne alkohol a pije neustále např. celý týden v kuse a v tu chvíli jde vše stranou a myslí jenom na alkohol a vůbec mu nevadí, že nemá žádné peníze jak v hotovosti, tak na účtu a v tu chvíli to řeší, že chce prodat své věci nebo i klidně rodinné věci z bytu, který je rodičů. Dobrovolně se sám léčit nechce, bere předepsané léky od psychiatra (citalex), ale nyní je od pátka pod obraz a ani ty léky nebere, jen chlastá, dělá ostudu a my jako celá rodina jsme zoufalá. Je mu 32let a je otcem dvou dcer (9let a 2roky)

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda mám problém. Je mi 29let, piju už cca od 15 (takové ty mladistvé mejdany atd.) Poslední 3 roky ale piju i v práci a to každý den už od rána. 6:00 někdy první panák, v 7:00 pivo. Průměrně každý den v práci 1-3piva a kolem 5 panáků. Doma pak večer 3-4piva. Nikdy nepiju sám, vždy s někým, ale prostě nemám vůli říct ne, nebo nejít. O víkendu, když se jeden den víc opijem (ve 3lidech cca 4x0,5L rumu a nějaké pivo), tak druhý den jsem,, nesmrtelný" a o to víc to do mě vše padá. (Konkrétně pivo a chutná mi mnohem víc, to jsem někdy schopný vypít cca 10piv a nepřijdu si nějak opilý, naopak mi to dělá dobře a baví mě to) nikdy mi po alkoholu nebylo špatně a kocoviny vesměs neznám. Za poslední 3 roky jsem vynechal maximálně 3 dny, kdy jsem neměl ani pivo. Jinak pivo jsem si dával i na antibiotika. V životě a ani v práci mě to zatím nijak neomezuje, ale pociťují, že je něco špatně… Předem děkuji za odpověď

Dobrý den, 9 měsíců jsem ve vztahu s mužem, o kterém jsem neměla tušení, že má problém s alkoholem. Pečlivě to přede mnou tajil a já jsem nic nepoznala. Nestýkali jsme se denně. Je mu 32 let, je svobodný, má dítě se ženou závislou na pervitinu. Pije tak nějak od mládí. V současné době pije vždy, když se nakumuluje stres, což je v poslední době často, zhruba jednou za 7-10 dní. Vždy, když pije, pije 2-3 dny. Začne odpoledne a pokračuje do druhého dne, mezitím krátký spánek. Mívá problémy s policií, sklony k agresivnímu chování, dvakrát v životě skončil na záchytce. Udělal si i hodně dluhů. Pije pivo a destiláty. Dříve kvůli alkoholu přišel o přítelkyni, nyní mu to taky hrozí, protože poté, co vím, jsem také rozhodnutá, že jestli nepřestane, opustím ho. Jednou se opil za přítomnosti své dvouleté dcery, kterou musela policie odvézt k její matce.
Svůj problém si uvědomuje, chce s ním něco dělat. Občas bagatelizuje, ale většinou už si sám přiznává, že je alkoholik. Přede mnou to 8 měsíců úspěšně tajil. Je reálná šance, aby se vyléčil? Jak mu můžu pomoct já? Případně mám do toho vztahu ještě vůbec investovat energii?

Dobrý den pane doktore,
rád bych Vás požádal o radu ve věci mé matky, alkoholičky. Dovolím si v úvodu nástin situace, nechť je možný lepší vhled do situace.
Mé matce je 70 let, 2 roky s největší pravděpodobností abstinuje, neb v té době skončila v nemocnici s cirhózou jater. S tímto staven se pojí další sekundární choroby a i relativně snadný zákrok je následně komplikovanější, což je současná situace, kdy leží cca měsíc v nemocnici po poměrně rutinním zákroku.
Má matka pije v různé intenzitě po celou dobu co ji znám, neboli si tyto situace dobře pamatuji ze svého dětství. Od 18 let jsem mimo domov z důvodu odchodu na studia a následně již trvale setrvávám mimo domov. Jsem 27 let mimo domov a i v této době pokračovalo pití, tak jak mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, jeho intenzitu však z výše uvedených důvodů neznám.
Současný stav se dá charakterizovat přesně dle textu na Vašem webu:
„Závislý má častější deprese (matka se ambulantně léčí u psychiatra), úzkostné stavy, vyhledává samotu (vyhýbání se společnosti - aby ostatní neviděli, že pije) … Často sledujeme duševní unavenost, nezájem o okolí, apatie, snížená vůle k jakékoliv činnosti (hypobulie) a duševní pohotovosti… Dostavuje se jakási směs sentimentality, zhrubělosti a otupělosti. Příznačná je nespavost, egoismus (myšlení především na sebe sama), citová labilita, ochudnutí duševního života. “ – vše výše uvedené na její stav platí.
V současnosti je ve stavu, kdy se ji při návštěvách nemocnice doptávám na její budoucí přístup, který se dá charakterizovat slovy, budu dělat to, co poslední dva roky, tj. nepít a celé dny ležet u televize a odmítat kontakt s okolím, maximálně si říct, když budu něco chtít. Považuji tuto životní strategii za zhoubnou a sám jsem ji řekl, že pak se musí připravit na to, že se bude do nemocnice opakovaně vracet.
Je třeba sdělit, že s matkou jsem na téma alkoholismu nikdy otevřeně nehovořil. Důvodem je citlivost tématu, ale především její nepředvídatelná reakce na tento možný rozhovor.
Kladu si otázky o tom jaký přístup je třeba zvolit a nevím, co je možné opravdu reálně očekávat?
Pokusím se tedy formulovat otázky, na které možná máte možnost odpovědět z hlediska základních principů psychologie alkoholika, i když si uvědomuji, že je každá situace individuální:
- Reflektují alkoholici svůj stav jako realitu, nebo si jej interpretují jako nějaký příběh, ve kterém alkohol příliš nefiguruje či jeho role ji spíše potlačena? V jejím případě, nemoc nesouvisí s alkoholismem a způsobem života, ale se stářím a vyčerpaností atd.
- Je prospěšné téma alkoholismu plně otevřít v debatě? Mám obavu, že se mnou přeruší kontakt a ničeho nedosáhnu. Matka odmítá psychologickou i terapeutickou pomoc, akceptuje pouze psychiatrickou. Dochází, jak jsem již uvedl, ambulantně na psychiatrii, ale co řeší je otázkou?
- Je vhodné akceptovat její stav odmítání jakékoliv činnosti (není reálné očekávat změnu či pozitivní vývoj a mou ideální polohou je akceptace stavu a smíření se se stavem) nebo se vůči tomuto vymezit i za cenu konfliktu a vymezení hranice, tj. odmítnutí pomoci, pokud nebude sama aktivní? Citové vydírání je z její strany běžně praktikováno.
- Má z Vaší zkušenosti terapeutická péče v tomto věku šanci na úspěch?

Za sebe bych za ideální trajektorii k udržitelnému a pozitivnímu progresu viděl tyto následující kroky:
Otevřený rozhovor, tj. popis stavu a akceptace stavu … podpůrná psychiatrická a terapeutická péče, která ji stabilizuje psychicky a umožní ji lépe pečovat také o své tělo … změna obecného fungování, tj. větší aktivita ke každodenním úkonům a snad i rodině a okolí.
Chci jen podotknout, že finanční aspekty změny fungování nejsou limitující, nicméně odmítání například lázeňské péče, nad rámec přidělené lázeňské péče lékařem je setrvalý.
Budu velice vděčný za Vaši reakci. S díky a pozdravem

Dobrý den, nevím, jestli mám problém nebo ne.
Denně vypiji láhev sektu. Resp. za večer. Nikdy nepiji přes den, na to ani nemám chuť. Na oslavy jezdím autem, nemám potřebu tam pít. Ale těším se na večer, kdy si naliju a užiji si pěkný večer v klidu. Pokud sekt (nic jiného nepiji) doma nemám, mám špatnou náladu, že nebudu mít večer "pohodu". Když se zapřu a nejdu si sekt koupit, doslova se večer nudím. Jinak opilá nebývám, mám dobré spalování. Nepiji nikdy více než 1 láhev (cca od 21h do 24h). Ale bohužel ani míň. Mám to tak v hlavě nastavený. Přijde večer, seriál, láhev. Když si večer nedám, nemám nějaké fyzické problémy, ale jak píšu, nebaví mě nic a nudím se. Sekt je pro mě večerní kámoš, relax. Mám problém? Děkuji za odpověď.

Dobrý den,
mám zřejmě problém s alkoholem. Neopijím se do mrtva, ale mám problém s ovládáním, když jsem ve stresu, docela mi to i rodině začíná vadit. Pokud mám někam jet pracovně, není problém, uhlídám to, ale v místě bydliště a i podnikání piju denně a beru to jako upuštění páry. Poslední tři roky sto takhle přestalo fungovat a je to spíš na obtíž. navíc, se výrobou alkoholických nápojů zabývám profesně. Takhle jsem žil spoustu let a bylo to v pořádku, protože jsem s tím nikoho neobtěžoval, ale teď už to takhle nejde. Mám spoustu práce a zodpovědnosti. Nechci se dopracovat do stádia, kdy už si to neuvědomím. Kde mám začít? Děkuji Karel

Dobrý den.
Velmi prosím o radu.
Můj manžel je s největší pravděpodobností závislý na alkoholu, konkrétně na pivu. Pivo, respektive piva, konzumuje každý den, jen výjimečně vynechá (cca 2-4x za měsíc a to buď z důvodu, že předešlý den přebral a nebo, že na nej tlačím, at nepije). Počet piv je obvykle 3, spíše 4 denně. Výjimečně i 5. Jen někdy méně. Do toho dlouhodobě užívá Cipralex kvůli agorafobii, léčí se s rozsáhlým kožním onemocněním a denně vykouří minimálně jednu krabičku cigaret. Často má pivo místo jídla (přijde odpoledne z práce, kde měl naposledy oběd a pije jen pivo, maximálně se nají až pozdě večer poté, co vypije tu svou dávku piv).
Takto funguje několik let. Jen letos v únoru vydržel kromě 1 dne, nepit cely měsíc. Kuřák je od mládí a pivo měl vždy rád. Ale dříve ne v takovém množství. Údajně jeho děda měl problémy s alkoholem, fyzicky napadal svou ženu.
Popravdě musím říct, ze kvůli alkoholu nic nezanedbává, povinnosti si plní velmi dobře. Máme malé děti, o které se stará vzorově. Nikdy nebyl fyzicky agresivní. Jako partner je starostlivý, pracovitý a ohleduplný.
Poslední asi 2 roky se kvůli pivu hádáme téměř každý den. Moc se obavám o jeho zdraví. Zkoušela jsem vše- diskuzi, toleranci, limity…. Vše marné. Pivo si nedokáže odpustit. Navíc za alkohol a cigarety “vyhodí” přibližně 5 000kč měsíčně. Rád sportuje, ale sport má také vždy spojený s alkoholem.
S člověkem závislým na alkoholu se ani při největší vůli, v poklidu žít nedá. Permanentní pivní výpary, plus cigaretový kouř…. Navíc na něm je to hned poznat v jeho chování, mluvě a výrazu. Navíc mi prijde poslední dobou “hloupější”. On si problém nepřipouští, mě nazývá hysterkou, která svými výmysly narušuje rodinnou pohodu. Někdy je po požití slovně hrubý, kvůli mé “netoleranci” k jeho pivům.
Miluji ho, a nechci o nej prijit, ale bojím se, že si svou závislost nikdy nepřipustí a nebude to chtit řešit. Zatím bylo vše neúspěšné. Odbornou pomoc nevyhledal.
Nikdo v našem okolí neví, jaké potíže s alkoholem má. Ve společnosti je oblíbený, maximálně se ví, že se rád občas napije.
Navenek působíme jako ideální rodina a partneři.
Prosím o objektivní posouzení naší situace a o radu.
Děkuji moc.

Partner (46let) je alkoholik, a odkládá léčbu. Vždy min 1x týdně, je opravdu na mol, (mezitím pije tak, že to ani nepoznám) nemůže ani artikulovat, schovává si alkohol, přeléva do petek s nealkem… klidně sedne za volant, a jede. Samozřejmě jsem vyzkoušela být milá a naslouchat, ale už mě to nebaví, prohledávat mu věci, atd takže teď jsem spíš ve stavu, kdy mám děsnej vztek. Při posledním jeho opití-včera, jsem mu řekla, že ho udám jestli ještě sedne za volant, opilý.
Vůbec nevím jak něj. Střídají se dny, kdy je úplně fantastickej a pak najednou zase tyhle zkraty.
Máte někdo zkušenost, jak mu můžu pomoci a při tom ho nezabít a sebe nezničit?