Alkoholik

ŽIJI ŽIVOT NĚKOHO JINÉHO
Ráda bych se svěřila se svými životními úskalími, které mi poslední dobou skutečně přerůstají přes hlavu.
Jsem svobodná žena, bezdětná. S mou drahou polovičkou jsme již 5 let (2012-2017). Za tu dobu jsme se stěhovali dvakrát. Jednou do "společného" hnízdečka do podnájmu v malém bytě.
Po 2 letech (2014) harmonického soužití (až na pár menších hádek) jsme se rozhodli přesunout do domu mých rodičů, kde máme prakticky celé patro pro sebe.
Jsme tu již necelý rok (01/2017-12/2017) a jsem přesvědčená o tom, že nám jakási snaha o normální soužití ničí vztah a nejen to.
Pocházím z domu kde žilo vždy minimálně 6 lidí. Dokud jsem nepotkala přítele a nezačla uvažovat více do budoucna, dokud jsem nezačala pracovat na sobě a mé kariéře, neviděla jsem jaká tato situace je a vlastně vždy byla. Naprosto nevyhovující a destruktivní pro všechny členy rodiny.
V pubertě jsem asi jako každý dospívající člověk toužila odejít z domu. Začít žít svůj život a pracovat na sobě jako,, ostatní". Velmi důrazně mi bylo vysvětleno, že já přeci nejsem jako ostatní.
Z úst mé matky se valilo nespočet rozumných argumentů které mě měly udržet v rodném hnízdě.
Moje matka se s babičkou půl života starali o praprarodiče. Nejprve z dědovy strany a poté z babiččiny. V podstatě NIKDY NEŽILI SVŮJ ŽIVOT.
Otec je alkoholik, nepracuje, neplatí si sociální pojištění a nemá téměř žádné hygienické návyky (příbuzní tvrdí že je takový od té doby co se vrátil z vojny.)
Moje matka je obětavá, empatická a velmi laskavá, vždy jsme si rozuměly, vždy jsme spolu vycházely.
Bohužel nedokáže uznat že jí otec život ledatak ničí. Stále vzpomíná na to jaké bylo když spolu začali chodit, kolik si užili legrace a čím jí potěšil dnes a včera (denně jí potěší asi tím že po sobě spláchne na toaletě) nedokáže přiznat že se nechá ovládat.
Jsem pro ní jediný záchytný bod v domě, vždy se o mě bála, vždy mi chtěla něčím udělat radost a zasypávala mne radami ze života.
Nemá žádné koníčky, přijde z práce a celé dny uklízí, vyvařuje a jediná její zábava je že si večer pustí nějaký trapný seriál.
Nikam nechodí, je pořád doma a snaží se ode mne a mého řítele otce držet dál.
Hraje na obě strany. Má strach o babičku které je ze svého syna ledatak zle. Nikdy nahlas neřekne svůj názor. Nezná nic. Neorientuje se ve městě, žije dobou minulou. Jediná spojka do tohoto světa a doby jsem já.
Když bydlíme u mých rodičů, střetávají se zde 3 generace názorů a téměř každá běžná debata končí konfliktem, ze kterého má jeden žaludek v křeči, druhému vyletí tlak a třetí se jde opít…
S přítelem plánujeme rychlý úprk do dalšího nájmu (sice si nikdy nenašetříme na své bydlení, ale alespoň nepřijdeme jeden o druhého)
A teď k věci.
Maminka mi obětovala celý život, upnula se na mě a musí čelit neskutečným situacím doma, kde by měla odpočívat, zvelebovat si svůj domov a ne neustále po někom uklízet nechutný svinčík a brečet v koutě.
Nejsem schopná ji pomoct, sama mám co dělat abych se nezhroutila. Jakmile řeknu svůj názor následuje gesto mávnutí ruky. Nastěhovala jsem se do domu kde jsem vyrostla, bydlím v "dětském" pokojíčku a když jsem mámě řekla že chceme pryč zlomilo jí to srdce napůl.
Co mám dělat. Přece nemohu zahodit vztah který mi tolik dal, kvůli otci který nám skoro vše vzal. Nechci v tom maminku nechat. Přítel nabízel ať jde bydlet s námi, ale ona nikdy žádnou velkou změnu nedokázala udělat a už nikdy neudělá. Mám se dívat jak jí zaživa stahují z kůže zatímco my si budeme s přítelem vést,, vysněný život "? . už si semnou ani nepovídá, jen se drží aby nevybouchl, nesbalil se a neodešel. Drží se jen kvůli mmě ale přeci teď před Vánocemi neodejdeme s holým zadkem někam do neznáma : (
Děkuju všem za reakci.

Jedná se o mého otce (50), pije denně 1 l rumu. Přestává chodit do práce, protože už ani neví, jak se tam dostane, kde pracuje, co je za den atd.
Bydlí sám v bytě, ale kousíček od každého z rodiny, s exmanželkou vychází dobře, se mnou i sestrou také, má dobré vztahy se svoji matkou i se svou sestrou a se všemi se často vídal.
Teď nechodí do práce (hrozí propuštění). Je agresivní při pití není, naopak, jen sedí, spí a trpí depresemi a když mluví, tak jen o tom, že chce umřít. Již byl v létě hospitalizován, měl epileptický záchvat. Předtím byl hospitalizován několikrát kvůli slinivce. Vždy přestal pít na pár týdnů či měsíců, ale vždy tvrdil, že se k pivu vždy vrátí a jakmile začne pít pivo, zanedouho dojde na tvrdý alkohol.
V létě 2017 již byl ve stavu, že nikoho nepouštěl do bytu, nebral telefony, nereagoval na SMS a vycházel z domu pouze do obchodu pro rum, kvůli kterému začne pak trpět depresemi.
Celá rodina je z toho špatná, nevíme, jak mu máme pomoct, protože ve chvílích, kdy je v tomto stavu, nejí, odmítá komunikovat, mluví pouze o smrti, na nikom mu nezáleží a pak už ani nás nepoznává, neví kdo jsme, jestli je ráno nebo večer, zda je víkend nebo středa. V jednu chvíli řekne, že potřebuje pomoct, za dvě minuty už neví, že něco takového řekl a pomoct nepotřebuje.
Není schopný téměř chodit. Pročetla jsem celý Internet a na radu nikde nenarážím. Všude je pouze info, že musí chtít sám. Problém je, že když si ani neuvědomuje, jak se jmenuje, nemůže ani logicky uvažovat a rozhodovat se.
S celou rodinou tráví veškerý volný čas, nechodil jen do práce a z práce domů.
Začínáme se obávat, aby se z toho nezhroutila psychicky i jeho matka.
Byla bych vděčná za jakoukoliv radu, jak postupovat dále.

Dobrý den,
prosím o radu kde začít… Mé mamince před několika lety (2011-2017) zjistili rakovinu prsu.
Asi půl roku na to mrtvičku (pořád tvrdí že ji otec zmlátil do hlavy) a pak i epilepsii. Bere 15 léků denně…
Vždy byla úžasná máma, ale teď během roku (11/2016-11/2017) z ní je troska… Nebydlíme u nich, ale bratr ano a prý už ráno si dá panáka a rozdělá pivo. No za den minimálně půl flašky rumu dá a 2-3 piva. Léky zapíji pivem.
3x upadla že to byl na doktora večer u teď prý i často zvrací…
K obědu s ní jeden knedlík nebo půl talíře polívky. Hodně zhubla…
Táta na ni pořád jen řve, když udělá dvě vajíčka k večeři víc, kvůli maličkostem.
Opakovaně mi volá totálně opilá, že na ni táta pořád jen řve. V naší rodině je to hodně složité… pijí tam všichni co v tom baráku bydlí.
Prosím jak ji pomocí, jak začít? Když o tom mluvím dělá že nepije, nebo se naštve. Schovávají si ho ale nejsem blbá…
Mám malou holčičku ve 2+1; kdybych měla větší byt vzala bych si ji k sobě.
Děkuji za odpověď.

Dobrý den,
Můj otec je alkoholik a již dvakrát se nám jej podařilo dostat do léčebny.
Poprvé jí opustil na vlastní žádost, protože to sám zvládne líp. To mu vydrželo 14dni než začal po návratu pít.
Podruhé byl v léčení rok, ale déle si jej nechat nemohli, jeho stav byl velmi dobrý. Z člověka, který jen ležel a všichni čekali že umře, se stal zas "normálním" s počáteční demencí a horší variantou cukrovky.
Vrátil se domů a hned začal pít první ligu. Doktorka mi tenkrát řekla, že s tím bohužel nemůže nic dělat, protože to dělá vědomě a každý má právo na život jaký chce.
To, že by se vyléčil, tomu nevěřím já a ani žádný doktor, ale je to 8 měsíců. Žije jako bezdomovec v bytě, sice si nějakým zázrakem dokáže dojít nakoupit něco k jídlu, vodku a cigára, ale to je vše. Ani na ten záchod to mnohdy nestihne a tím jak žije neohrožuje jen sebe (o léčení cukrovky se moc mluvit nedá) ale i lidí v baráku a právě o ty mi jde.
Chtěl bych jim pomoci, protože je jen otázkou času, kdy ten byt chytne od plynového sporáku na kterém se pálí jídlo nebo se rozšíří nějaká infekce z povalujících výkalů. Sám do léčení nepůjde.
Je tu něco, co můžu udělat proti jeho vůli?

Dobrý den,
prosím o radu jsem psychycky v háji a na dně.
Můj přítel 28 let pije přes 10 let (2007-2017) pivo. Bydlíme v bytě. A je opilý tak 3-4x týdně. Nedá se to s ním vydržet když je opilej, je na zabití. Žvatlá pátý přes devátý, mele nesmysly co nedávají hlavu ani patu.
Je agresivní mlátí do postele a do stolu rozchází se se mnou, je mu vše jedno co se mnou bude vyhazuje mě z bytu, stěhuje mě domů, nadává mne do krav a do debilů.
Naštěstí mě nebije je to psychycky.
Do práce chodí nic mu zatím nehrozí. Jinak je hodný milý, pozorný, vše doma víceméně udělá vypere, uvaří.
Potom se za svoje chování omluví jenže za nějaký den to začne nanovo.
Často se hádáme protože on si svůj problém s pitím nepřizná třeba se někdy zašije do hospody a je tam celé odpoledne a vypije jen tři piva a už je opilý a v náladě.
Mě to vytočí jenže pro něho je to v pořádku a jsme v sobe. Léčit se nechce ani ambulatně ani hospitalizací.
Tak co mám dělat nedokážu si to bez něj už představit strašné to bolí a hrnou se mi slzy do očí už jen při pomyšlení na rozchod. Jsem s ním 2 roky skoro ale tohle snášet taky nechci.
Tak existuje nějaké řešení které by pomohlo?

Dobrý večer,
můj život není a nebyl nikdy peříčko brzy jsem se vdala ale jak to tak bývá růžové brýle na mých očích udělaly své.
Už po třech měsících našeho vztahu jsem otěhotněla a můj milovaný miláček chodil domů věčně opilý a ubližoval mi tak, že jednoho večera mě zbil. Málem mě zadusil.
Naštěstí byla u nás na návštěvě moje sestra která vše slyšela a zachránila mě.
Jedna zlá kapitola skončila a nová přišla - utekla jsem od něj za jiným mužem, který je o 22 let starší. Myslela jsem si že bude rozumnější. Byl hodný, neubližoval mi a já byla šťastná. Byla jsem s ním 16 let a poté jsem se pláčem mé dcery dozvěděla že ji sexuálně znásilňoval od jejich 9 let a k tomu ještě její kamarádku. Nevydržela jsem to psychicky a odvezly mě na psychiatrii a od té doby se to se mnou veze.
Začala jsem pít, nyní je to už asi 6 let (2011-2017), nemohu se nějak s tím vyrovnat a k tomu ještě pravidelně po požití alkoholu je mi strašně zle na druhý den.
Bez léku Neurol to absolutně nedávám, ale ty léky pravděpodobně potřebuji až na druhý den trápím se a jako naschvál našla jsem si Holanďana a myslela, že mi snad pomůže ty problémy překonat. Opak se stal pravdou většinou jsem s ním byla psychicky na dně a skončila v rukou lékařů.
Dnes už jsem od něho pryč ale nevím jak dál.
Chtěla bych se léčit snad ambulantně ale neví co to obnáší a docela se všeho bojím už jsem si toho zažila mnoho těžkého a začala dostávat panické ataky, ono toho bylo více co mě skolilo s mými tehdejšími přítely, ale to by bylo tak na knihu a myslím že by vás to mohlo i rozhodit. Není to nic krásného.
Nemám již chuť na žádné mé koníčky, nic mě nezajímá, jsem v nějakém jiném světě.
Jedno vím tohle nejsem já pokud se najde někdo, kdo mi může poradit budu za to moc vděčná.
Kolikrát jsem si řekla už nebudu pít ale ale to co se mi vše stalo mě provází všude přeji vám krásný večer

Dobrý den, prosím o radu.
Tatínek je alkoholik, přizná si to. Denně vypije litr vodky (i více), nic nejí a nechce pomoci. Hrozí, že ho vyhodí z bytu.
Mám nějakou možnost ho donutit se léčit? V léčebně už jednou byl (před 10 lety - v roce 2007).
Je psychicky nevyrovnaný, vždy si najde nějaký důvod k pití.
Chce abychom mu našli podnájem, ale v takovém stavu ho nikde nevezmou. Zpije se do mrtva, zatím nikoho neuhodil, ale je slovně zlý, vulgární.
Jak mu mohu pomoci? Dříve zabrala vnoučata, ale teď už ani ona ne.
Děkuji. MK

Dobrý den,
prosím o pomoc, přítel je alkoholik a nechce si to přiznat, vypije denně lahev a půl Ferneta a připadá mu to v pořádku, občas je pak agresivní a nic si nepamatuje druhý den.
Děkuji Matěj

Dobrý den,
chtěla bych absolvovat ambulantní léčbu alkoholismu.
Poradil by jste mi prosím kde a jak bych tuhle službu mohla sehnat? Případně psychoterapii s tím, že nejsem nyní pojištěná v ČR a žiji v Německu.
Bydlím asi 60 km od hranic směr Plzeň. Chtěla bych se ještě zeptat prosím.
Dají se koupit léky na snížení touhy po alkoholu volně v lékárně?
Děkuji, Petra

Dobrý den,
zabýváte se prosím ambulantní léčbou alkoholismu? Popřípadě nevíte o takové možnosti v okrese Bruntál?
Děkuji.

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, jaké máte zkušenosti z přesvědčováním závislých lidí na alkoholu, aby se přihlásili k léčbě. Jde mi o moji matku, která pije denně sama doma a tím mívá deprese a nezvládá normální osobní život.
Léčit se samozřejmě nechce, jako problém to nevidí.
Prosím poraďte, zda na ním mám tlačit, nebo nebo naopak postupovat nějak jinak. Případně, zda bych se mohla zastavit na nějakou konzultaci (prozatím bez matky).
Předem děkuji za odpověď, EE

Mám problém s alkoholem a chtěla bych podstoupit ambulantní léčbu. Potřebovala bych se nějak někam objednat.
Děkuji.

Dobrý večer,
Už nevím co dělat jsem s rozumem v koncích. Mám problém s manželem, který má velký problém s alkoholem. Já sama ho znám 5 let (2012-2017), z toho 3 roky (2014-2017) jsme spolu a půl roku (04/2017-10/2017) manželé.
Od začátku jsem věděla že se občas rád napije, ale až co jsme spolu začali žít jsem poznala, jak časté to je a jaký je problém. A ten problém je dost velký, muž nemá problém vypít litrovou láhev slivovice za odpoledne....
Takže doma nesmí být jediná lahev alkoholu. Jak doma je ... přůšvih a do dvou dnů zmizí. A to na tajno. Když se vyhýbám tvrdému alkoholu, tak si kupuje pět lahví piva nebo víno. A samo sebou vždy natajno a pije to potají.
Stačí mu i ta jedna pět láhev piva a je zlý, nepříjemný, urýpaný. Pak je schopen na mě třeba i dvě hodiny v kuse sprosté a hnusné řvát. Nebo je schopen ze vteřiny na vteřinu usnout což je i dost nebezpečné vzhledem k tomu, že máme dvě děti.
Jeho pití je opravdu denně, přijde z práce a první cesta vede do lednice jestli tam má náhodou pětku. Dřív jsem mu občas koupila pětku na víkend ale jelikož poslední dobou už to vážně beru jako problém. Přestala jsem mu to kupovat tak si to pravé kupuje natajno sám.
Jeho slovní agrese je opravdu stále větší. 2016 mi sám slíbil že s alkoholem přestane protože jsem ho vyhodila tak to mu vydrželo skoro rok pít jen občas trochu piva. 2017 po svatbě je to stejné jako to bylo něž jsem ho vyhodila. A když mu řeknu že má problém že to musíme řešit, tak na mě řve že já jsem psychopat a že já mám problém a on ne.
Starší syn už se ho začíná bát a já místo lásky začínám pociťovat nenávist.
Alkohol už nemůžu ani vidět nikde jinak mám hned vztek doma chodím po baráků a hledám kde zas najdi prázdné lahve. Je nějaké řešení jak ho přemluvit k léčbě? Nebo se mám dohodmout s obvodním dr. A nechat předepsat lék na potlačení chutě a začít mu je natajno dávat? Opravdu už si nevím rady a vím že se s tím musí něco udělat teď, protože déle už bude pozdě. Moc děkuji za odpověď.

Prosím, je možné se někde objednat na konzultaci?
Díky. J

Dobrý den,
chci pomoct a udělat radost a stihnout sehnat knihu od pana MUDr. Nešpora "Zůstat střízlivý"… budu vděčná kde ji sehnat?
Děkuji.