Alkoholik

Dobrý den pane doktore,
rád bych Vás požádal o radu ve věci mé matky, alkoholičky. Dovolím si v úvodu nástin situace, nechť je možný lepší vhled do situace.
Mé matce je 70 let, 2 roky s největší pravděpodobností abstinuje, neb v té době skončila v nemocnici s cirhózou jater. S tímto staven se pojí další sekundární choroby a i relativně snadný zákrok je následně komplikovanější, což je současná situace, kdy leží cca měsíc v nemocnici po poměrně rutinním zákroku.
Má matka pije v různé intenzitě po celou dobu co ji znám, neboli si tyto situace dobře pamatuji ze svého dětství. Od 18 let jsem mimo domov z důvodu odchodu na studia a následně již trvale setrvávám mimo domov. Jsem 27 let mimo domov a i v této době pokračovalo pití, tak jak mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, jeho intenzitu však z výše uvedených důvodů neznám.
Současný stav se dá charakterizovat přesně dle textu na Vašem webu:
„Závislý má častější deprese (matka se ambulantně léčí u psychiatra), úzkostné stavy, vyhledává samotu (vyhýbání se společnosti - aby ostatní neviděli, že pije) … Často sledujeme duševní unavenost, nezájem o okolí, apatie, snížená vůle k jakékoliv činnosti (hypobulie) a duševní pohotovosti… Dostavuje se jakási směs sentimentality, zhrubělosti a otupělosti. Příznačná je nespavost, egoismus (myšlení především na sebe sama), citová labilita, ochudnutí duševního života. “ – vše výše uvedené na její stav platí.
V současnosti je ve stavu, kdy se ji při návštěvách nemocnice doptávám na její budoucí přístup, který se dá charakterizovat slovy, budu dělat to, co poslední dva roky, tj. nepít a celé dny ležet u televize a odmítat kontakt s okolím, maximálně si říct, když budu něco chtít. Považuji tuto životní strategii za zhoubnou a sám jsem ji řekl, že pak se musí připravit na to, že se bude do nemocnice opakovaně vracet.
Je třeba sdělit, že s matkou jsem na téma alkoholismu nikdy otevřeně nehovořil. Důvodem je citlivost tématu, ale především její nepředvídatelná reakce na tento možný rozhovor.
Kladu si otázky o tom jaký přístup je třeba zvolit a nevím, co je možné opravdu reálně očekávat?
Pokusím se tedy formulovat otázky, na které možná máte možnost odpovědět z hlediska základních principů psychologie alkoholika, i když si uvědomuji, že je každá situace individuální:
- Reflektují alkoholici svůj stav jako realitu, nebo si jej interpretují jako nějaký příběh, ve kterém alkohol příliš nefiguruje či jeho role ji spíše potlačena? V jejím případě, nemoc nesouvisí s alkoholismem a způsobem života, ale se stářím a vyčerpaností atd.
- Je prospěšné téma alkoholismu plně otevřít v debatě? Mám obavu, že se mnou přeruší kontakt a ničeho nedosáhnu. Matka odmítá psychologickou i terapeutickou pomoc, akceptuje pouze psychiatrickou. Dochází, jak jsem již uvedl, ambulantně na psychiatrii, ale co řeší je otázkou?
- Je vhodné akceptovat její stav odmítání jakékoliv činnosti (není reálné očekávat změnu či pozitivní vývoj a mou ideální polohou je akceptace stavu a smíření se se stavem) nebo se vůči tomuto vymezit i za cenu konfliktu a vymezení hranice, tj. odmítnutí pomoci, pokud nebude sama aktivní? Citové vydírání je z její strany běžně praktikováno.
- Má z Vaší zkušenosti terapeutická péče v tomto věku šanci na úspěch?

Za sebe bych za ideální trajektorii k udržitelnému a pozitivnímu progresu viděl tyto následující kroky:
Otevřený rozhovor, tj. popis stavu a akceptace stavu … podpůrná psychiatrická a terapeutická péče, která ji stabilizuje psychicky a umožní ji lépe pečovat také o své tělo … změna obecného fungování, tj. větší aktivita ke každodenním úkonům a snad i rodině a okolí.
Chci jen podotknout, že finanční aspekty změny fungování nejsou limitující, nicméně odmítání například lázeňské péče, nad rámec přidělené lázeňské péče lékařem je setrvalý.
Budu velice vděčný za Vaši reakci. S díky a pozdravem

Dobrý den, nevím, jestli mám problém nebo ne.
Denně vypiji láhev sektu. Resp. za večer. Nikdy nepiji přes den, na to ani nemám chuť. Na oslavy jezdím autem, nemám potřebu tam pít. Ale těším se na večer, kdy si naliju a užiji si pěkný večer v klidu. Pokud sekt (nic jiného nepiji) doma nemám, mám špatnou náladu, že nebudu mít večer "pohodu". Když se zapřu a nejdu si sekt koupit, doslova se večer nudím. Jinak opilá nebývám, mám dobré spalování. Nepiji nikdy více než 1 láhev (cca od 21h do 24h). Ale bohužel ani míň. Mám to tak v hlavě nastavený. Přijde večer, seriál, láhev. Když si večer nedám, nemám nějaké fyzické problémy, ale jak píšu, nebaví mě nic a nudím se. Sekt je pro mě večerní kámoš, relax. Mám problém? Děkuji za odpověď.

Dobrý den,
mám zřejmě problém s alkoholem. Neopijím se do mrtva, ale mám problém s ovládáním, když jsem ve stresu, docela mi to i rodině začíná vadit. Pokud mám někam jet pracovně, není problém, uhlídám to, ale v místě bydliště a i podnikání piju denně a beru to jako upuštění páry. Poslední tři roky sto takhle přestalo fungovat a je to spíš na obtíž. navíc, se výrobou alkoholických nápojů zabývám profesně. Takhle jsem žil spoustu let a bylo to v pořádku, protože jsem s tím nikoho neobtěžoval, ale teď už to takhle nejde. Mám spoustu práce a zodpovědnosti. Nechci se dopracovat do stádia, kdy už si to neuvědomím. Kde mám začít? Děkuji Karel

Dobrý den.
Velmi prosím o radu.
Můj manžel je s největší pravděpodobností závislý na alkoholu, konkrétně na pivu. Pivo, respektive piva, konzumuje každý den, jen výjimečně vynechá (cca 2-4x za měsíc a to buď z důvodu, že předešlý den přebral a nebo, že na nej tlačím, at nepije). Počet piv je obvykle 3, spíše 4 denně. Výjimečně i 5. Jen někdy méně. Do toho dlouhodobě užívá Cipralex kvůli agorafobii, léčí se s rozsáhlým kožním onemocněním a denně vykouří minimálně jednu krabičku cigaret. Často má pivo místo jídla (přijde odpoledne z práce, kde měl naposledy oběd a pije jen pivo, maximálně se nají až pozdě večer poté, co vypije tu svou dávku piv).
Takto funguje několik let. Jen letos v únoru vydržel kromě 1 dne, nepit cely měsíc. Kuřák je od mládí a pivo měl vždy rád. Ale dříve ne v takovém množství. Údajně jeho děda měl problémy s alkoholem, fyzicky napadal svou ženu.
Popravdě musím říct, ze kvůli alkoholu nic nezanedbává, povinnosti si plní velmi dobře. Máme malé děti, o které se stará vzorově. Nikdy nebyl fyzicky agresivní. Jako partner je starostlivý, pracovitý a ohleduplný.
Poslední asi 2 roky se kvůli pivu hádáme téměř každý den. Moc se obavám o jeho zdraví. Zkoušela jsem vše- diskuzi, toleranci, limity…. Vše marné. Pivo si nedokáže odpustit. Navíc za alkohol a cigarety “vyhodí” přibližně 5 000kč měsíčně. Rád sportuje, ale sport má také vždy spojený s alkoholem.
S člověkem závislým na alkoholu se ani při největší vůli, v poklidu žít nedá. Permanentní pivní výpary, plus cigaretový kouř…. Navíc na něm je to hned poznat v jeho chování, mluvě a výrazu. Navíc mi prijde poslední dobou “hloupější”. On si problém nepřipouští, mě nazývá hysterkou, která svými výmysly narušuje rodinnou pohodu. Někdy je po požití slovně hrubý, kvůli mé “netoleranci” k jeho pivům.
Miluji ho, a nechci o nej prijit, ale bojím se, že si svou závislost nikdy nepřipustí a nebude to chtit řešit. Zatím bylo vše neúspěšné. Odbornou pomoc nevyhledal.
Nikdo v našem okolí neví, jaké potíže s alkoholem má. Ve společnosti je oblíbený, maximálně se ví, že se rád občas napije.
Navenek působíme jako ideální rodina a partneři.
Prosím o objektivní posouzení naší situace a o radu.
Děkuji moc.

Partner (46let) je alkoholik, a odkládá léčbu. Vždy min 1x týdně, je opravdu na mol, (mezitím pije tak, že to ani nepoznám) nemůže ani artikulovat, schovává si alkohol, přeléva do petek s nealkem… klidně sedne za volant, a jede. Samozřejmě jsem vyzkoušela být milá a naslouchat, ale už mě to nebaví, prohledávat mu věci, atd takže teď jsem spíš ve stavu, kdy mám děsnej vztek. Při posledním jeho opití-včera, jsem mu řekla, že ho udám jestli ještě sedne za volant, opilý.
Vůbec nevím jak něj. Střídají se dny, kdy je úplně fantastickej a pak najednou zase tyhle zkraty.
Máte někdo zkušenost, jak mu můžu pomoci a při tom ho nezabít a sebe nezničit?

Dobrý a veselý den všem.
Chlastala jsem. Díky tomu, jsem si přivodila nemálo starostí navíc. Povedlo se mi přestat. Už ani nekouřím. Nechybí mi k životu alkohol, ani tabák. Žije se mi lépe.
No prostě, chci Vám sdělit, že lidé si Vás jako alkoholiky budou nějakou dobu pamatovat, včetně vlastních dětí. Dost to bolí, když Vám pak vyprávějí, co si ani nepamatujete. Ale když vidí, že se držíte, jsou skvělou podporou. Radost.
Přeji všem závislým: Uvědomte si svou závislost. A bojujícím: Buďte silní a vytrvejte ve své střízlivosti.

Dobrý den, pane doktore,
nevím, co dělat. Partner je alkoholik, ale také jej už léčili na schizofrenii v ústavu Petrohradě a v Bohnicích na poškození mozku po drogách. Je mu 34 let, má za strašnýchsebou 5let bezdomovectví, téměř 40 záchytných pobytů. Já se snažila mu být přítelkyní ale je nebezpečný když se napije nebo má abstinenci. Musela jsem mu vzít klíče, je na ulici a žebrá. Je psychicky nemocný, nebere antipsychotika a pije jak o život. Jak pomoci. Lze nařídít ochrannou léčbu ještě před tím než ublíží sobě nebo mě? Už mě i napadl. Vyhrožuje sebevraždou.

Alkoholik je každy vlastní vinou všechny prostředky dám nemocným dětem a alkoholikovi vyžírkovi. Vyhnat na ulici at se starají. A že Praha těch bezdomovců co by mohli dělat a alkáčů má přehršle.

Dobrý den všem proboha nezabývejte se alkoholikama, zabývejte se dětmi, pokud pije i žena at manžel vezme děti a pryč a madam at platí alimenty. Zdá se Vám to špatné? a když nebudeme řešit a léčit alkoholiky a fetáky bude na léčbu malých dětí leukemie motýlí křídla, zrakově postižených. Tihle jen vyžírají peníze které by se daly užít jinde. Paní Kleopatro proberte se a běžte pryč. Co si chcete dokázat? Mates

Dobrý den, alkoholika nelitujte. Manžel pije 35 let nyní v důchodu 2 litry vodky. Nechat a odejít pryč kopat alkoholiky do zadní části těla. Nejsou nemocní- motyku do ruky a práci a práci. Režim a přísnost. Neléčit- aby léčení z daní platili slušní lidé. Nebo zavřit alkoholiky do rezervace. Žádn=é slitování. Jsou to vyděrači a příživníci.

Dobrý den. Mám maminku, které je 86 roků. Je 3 roky vdova, bydlí blízko mě a každý den ji navštěvuji, bereme ji na výlety, za pravnoučaty, o víkendu k nám chodí na oběd. Je soběstačná, zdravá. Posledních 14 dní se hodně změnila, často si stěžuje, že se ji motá hlava, že má nejisté nohy, zdá se mi oteklá v obličeji a má zvláštní pohled.
Zjistila jsem, že ji mizí alkohol, který má ve skříňce. Stále mi říká, že by se sama nenapila, jen když nemůže v noci spát nebo ji bolí žaludek, že si dá "panáka". Nedávno si koupila vaječný koňak a slivovici, kdyby přišla nějaká návštěva. O 4 dny je půl lahve slivovice je pryč a půl lahve vaječného koňaku.
Vůbec nevím, jak se mám zachovat, bojím se o ní a je mi trapně ji kárat. Když jsem se zeptala, jak je možné, že tolik alkoholu během dvou dnů zmizela, řekla mi, že neví, že teda asi pije a neví o tom. Poraďte mi, prosím, co mám dělat, mám o ni strach a bojím se, že ani já to nezvládnu a budu na ni nepříjemná. Předem děkuji za radu. Eliška