Alkoholik

Prosím,
mám bratra (50 let, svobodný, bez bydlení) který je těžký alkoholik. Trestné činnosti se nedopouští. (čistý TŘ). Jak jej dostat násilně do léčebny? Prosím pište na email. Zde na foru nebývám. Děkuji

Prosím, mám bratra (50 let, svobodný, bez bydlení) který je těžký alkoholik. Trestné činnosti se nedopouští. (čistý TŘ). Jak jej dostat násilně do léčebny? Prosím pište na email. Zde na foru nebývám. Děkuji

Žije s babičkou (86) a není možné, aby s ní zůstal. Nevíte někdo tam se může takový človrěk dát. Myslím nějaký ústav atd. Děkuji za jaroslav37w

Dobrý den,
mám strýce těžkého alkoholika. Je mu 56 let a váží tak 32kg. Už neudrží moč a stolici, zvracívá atd. Když myslím těžkého tak opravdu těžkého.
Pije i alpu.

Dobry den, mám dotaz. Je mi 43 let a už 10 let piju každý den sedmičku vína vždy po práci. V posledním roce (11/2015-11/2016) o víkendu i dvě za večer. Čím víc piju alkohol, tím víc mi to chutná. Nyní mám pocit, že už je toho moc, že musím přestat. Problém je to, že manžel po práci si chce dát pivo v hospodě a já neumím sklenku odmítnout. Když jdeme s kamarádkama posedět a objednám si nealko, hned mě zkritizují a hned mi objednají karafu vína.
Nechci přijít o přátelé tak s nimi držím krok. Když jim řeknu, že mám problém s pitím tak to berou jako legraci.
Chci přestat pít, ale nevím jak na to.

Dobrým den, mám problém. Moje dloholetá kamarádka pije. Pije o víkendu na chlupě kde se nudí. Pije rum a za dvě hodiny se dokáže opít tak, že sotva stojí na nohou. Pije nejméně 4 roky, možná déle. Mluvila jsem s jejím manželem, mám dojem, že celou situaci silně poceňuje a hlavně si myslím, že i on má k alkoholu více než blízko. Mluvila jsem i s její dcerou, ta mi řekla, že už i ona se snažila na pití matky upozornit, ale byl z toho jen veliký konflikt, matka si problém nepřipouští a manžel stojí na její straně.
Nechce se mi přihlížet, jak se kamarádka sune do propasti. Ja jí mohu pomoci?
Existuje anonymní ambulantní léčba? Mám vyhledat pomoc psychologa, nebo psychyatra?
Poardíte mi prosím? AP

hoj,

můj příběh je asi jiný než vaše a přesto s vámi mám (s některými) mnoho společného. Nejsem alkoholik. Alespoň v to doufám. Nevím jen co vlastně jsem.
V současné době rok (10/2015-10/2016) nepiju kromě občasných Birelů žádný alkohol. Jak k tomu došlo? Měl jsem zdravotní problémy a musel jsem pití vynechat kvůli lékům na cca tři měsíce. Jelikož jsem se neválel nikde po hospodách jen jsem prostě pil jako každý normální Čech, neviděl jsem v tom problém.
Pak jsem se ale bavil s kamarádem. to bylo asi týden co jsem nepil a bylo to v hospodě. Divil se proč mám před sebou nealko. A on mě povídá:
"tři měsíce nedáš ani náhodou kámo. věř mě."
A já se zajímal proč. A zjistil jsem že má pocit že piju prostě často a nějak to patří k té mojí osobě. To mě teda hodně vadilo. a tak jsem se hecl:
"tři měsíce že nedám? . něco ti povím. dám klidně rok! "
A tak vzniklo to že skoro rok nepiju. Na birelech jsme se dohodli že nevadí. Vlastně jsme se o nic konrkétního nevsadili. Teprve před asi třemi měsíci začal kamarád vážně uvažovat že to asi prohrál a popravdě. já zhruba ve stejném období začal věřit že to dám.
Proč sem píšu a co mě trápí? Já totiž teď nevím jeslti chci vůbec zase začít pít. Ono. předtím jsem se považoval za bezproblémového abstinenta. Ale kupodivu až asi po čtvrt roce nepití se mě tan pohled na dobu minulou začal měnit. Začali se objevovat vzpomínky. Respektive byli tam dycky ale vidím je v jiném světle. Jako bych pořádně vystřízlivěl.
Co konrkétně? No pil jsem nějak normálně doma dvě nebo tři piva po práci tak 4x týdně. V sobotu dejme tomu 4 když byla nálada. Ale tak jednou za měsíc nebo dva jsem měl akci. Tak 50% zkončil tak že jsem se z toho dostával tři dny. Zatím jsem tedy nepil na přepití kocoviny… ale to možná jen díky tomu že jsem musel do práce a že mám doma ženu. Některé akce končili ztrátama dokladů, klíčů, mobilů velmi často ztrátama paměti. Většina bala plánovaná do nějaké hodiny kterou jsem NIKDY nedodržel. Nebo do nějakého množství pití které jsem opět NIKDY nedodržel.
Kocoviny byli u mě vždy kapitla sama pro sebe. Šílený progesivní stav včetně pocitů na ondlení, bušení a něčeho jako "schýza" se postupně přerodil do celkové večerní vyčerpanosti. Ale tím to nekončilo. Pak přišla holka "nespavost". Díky tomu jsem se z toho dostal tak za tři dny. Byla to ještě kocovina? Nebo snad abstinenční příznaky?
S odstupem času vidím že to prostě nebylo tak v pohodě jak jsem si myslel. A to že mám tolik vrstevníků (kol 40ti) kteří to mají stejně mě nějak neuklidňuje.
Co tedy dál? Rok vyprší o vánocích. Původní plán byl na dobrou láhev vína. Ale teď? Jako bych uviděl něco co jsem v sobě choval dlouho a nechtěl to vidět. A teď se bojím že to nakrmím a vyleze to znovu. Horší a silnější.
Proč to píšu vám? Protože byste mohli rozumět. Těm stavům co byli a co jsem nechtěl správně pojmenovat. A tomu strachu co v sobě mám. A taky píšu proto, že jsem to forum četl abych načerpal inspiraci do abstinence. I díky špatným případům. I díky těm dobrým.
Jen aby nedošlo k mýlce. dost dobře si uvědomuju že tu možnost si někdy dát to nealko pivo mám jen díky tomu že asi nejsem klasický alkoholik. A sakra dobře vím jak lehčí to abstinování mám oproti těm kdo léta pijí a nadokážou přestat. Nejsem tu abych machroval svou abstinencí.
Dík za názory.
Mulder

Je mi 17 měla jsem přítele se kterým jsem otěhotněla, když jsme mu to oznamila, zmlátil mě a obvinil mě z nevěry a to k tomu neměl důvod jelikož ja každy den byla doma a starala se o domacnost a byla štastna.
Potom všem jsem se pomalu dostavala ke skleničce denně a čim dal více se to stupňuje už si nevím rady. Je mi smutno po mém ditěti i když vím, že to bylo toho nesprávného.
Kv§li něj jsem nechala prestižní školy. Ano ted jsem zpět ve škole, ale stále na to nemužu přestat myslet.
Už nevím jak dál.

Dobry den,
Mam priatela asi pol roka (04/2016-11/2016) a zacinam mat pocit, ze ma problem s alkoholom. Kedze nie som ista a v tejto problematike sa velmi nevyznam, popisem aspon priznaky…
Od zaciatku vela pil, ale brala som to tak, ze ved bola vzdy prilezitost… V poslednom case sa uz zrejme moc nepretvaruje a zacne pit v piatok, pije sobota… Uplne do nemoty a v nedelu rano este ma celkom dobru naladu, ale ked zacne klesat alkohol tak je podrazdeny unaveny poti sa, trasie.
V noci nespi, ma nocne mory. To trva asi dva dni. Cez tyzden pravdepodobne nepije, ale to nie som si ista ale byva apaticky, depresivny. Samozrejme ze sa niekedy opije aj cez tyzden ale o tom ja ani nemusim vediet, pretoze spolu nebyvame.
Vyhladava doslova akcie a prilezitosti kde sa pije a ked zacne tak pije dovtedy, kym je alkohol k dispozicii.
Nechce davat ultimata ani nic podobne… Len by som Vas chcela poprosit, ci podla toho co som uviedla, moze ist o zavislost.
Je rozvedeny tak ako aj ja
Velmi pekne dakujem za odpoved

Dobrý den,
mám problém s alkoholem. Já skoro nepiju, ale když se napiju tak se sežeru uplně na plech, že nejsem schopna ničeho. Je ze mě obluda. A to se mi stalo asi za tento půl rok asi 10x. Rodina mě za to nenávidí. Mám 7letou dceru a ta mě včera i viděla : cry. Muž měl včera narozeniny a já se mu na oslavě tak sežrala, že jsem nedokázala obsloužit hosty. Lituju všeho, ale on mi už nic nevěří což je pochopitelné. Ale mám strach, že to udělám zas znovu : (. Proboha já už nechcu nikomu ubližovat. Jak pokračovat? Děkuji

Dobrý den,

můj manžel začal pít. Nejdříve to nebylo tak špatné, občas si dal jedno dvě piva, klasika chlap. Pak se to zhoršilo a teď vypije za večer 10 piv. Když už mi pivo dojde a má ještě slinu, tak si dá i tvrdej alkohol. Je na mě sprostý, ponižuje mě, vyhání mě z domu a pije a pije.
Pivo si i schovává po bytě a dělá že nepije. Když má volno v práci a já přijdu domu, hlídá dvě malé děti a už je opilej.
To ale nejhorší je, že je držitelem zbrojního průkazu a doma drží 2 samopaly, 4 pistole. Má plný trezor zbraní.
Jednou byl opilej a čistil je. Taky mířil z okna, byl úplně na mol.
Co mám dělat, aby mu aspoň ty zbraně vzali? Mě neposlechne a bojím se, když odejdu s dětmi z domu, že nás zastřelí nebo udělá nějakou blbost. Jeho rodina mu nepomůže a mnou opovrhuje. Co mám dělat prosím? Poraďte mi někdo prosím.

Dobrý den, obávám se, že můj muž má již problém s alkoholem. Jeho pití mi vadí. Pije víceméně denně, často začíná již ráno, kolem 10 hodiny. Pracuje 2x týdně z domova, a pak pije právě i dopoledne, i přesto že ví, že ještě bude řídit. Pokud ho na to upozorním, řekne, že jede až za 3 hodiny a to jedno pivo vyprchá. O víkendu vypije basu piv a někdy to ještě večer proloží lahví vína. Opilý bývá tak jednou týdně, nejméně však 1x za 14 dní. Pivo otevírá ihned po návratu domů. Na moje výtky reaguje podrážděně. Ráda bych věděla, zda mám strach z jeho alkoholismu oprávněně a mám činit nějaké kroky, jak mu v tom zabránit, nebo jsem jen zbytečně paranoidní a je to normální, jak často slýchávám od něj. Děkuji za odpověď

Dobrý den
Moc piju a nevím jak z toho ven. Mám práci rodinu a přesto to dělám. Někdy se cítím strašně sama tak to zaháním pitím.
Poraďte mi prosím někdo

Dobrý den, mám problém. Jsem 19letá studentka, která žije se svými rodiči. Už delší dobu mi chování mé mamky přišlo divné. Neartikulovala správně, dost lehce jí rozbrečelo pouhé rýpnutí, nad kterým by se ostatní zasmáli a měla příšerné nálady - neustále na mne i mého taťku křičela. Pokud nastal nějaký problém, nehledala řešení, ale vždy hlavně křičela.
06/2016 mi přišla u nedělního oběda velice zvláštní. Napadlo mne, zda se třeba něčeho nenapila, jelikož její chování se podobalo tomu mému nebo mým přátelům, když spolu popíjíme. Po obědě jsem se podívala kde jsem mohla, abych našla nějaký alkohol. Našla jsem ve skříňce v kuchyni schovanou láhev vodky. Od té doby to pozoruji a každý den najdu láhev vodky nebo rumu.
Nikomu jsem zatím nic neřekla, ale každým dalším nálezem v sobě cítím ten tlak. Je pro mě těžké svou matku odsoudit jako alkoholičku.
Bojím se poradit i se svými přáteli. Potřebuji od vás pomoc; co mám tedy dělat? Mám se na někoho obrátit? Zeptat se mamky?
Vážně si nevím rady a jsem z toho nešťastná.
Děkuji za jakoukoliv radu.

Dobry den, potrebuji poradit. Jsem na dne. Je mi 27 let a mam 5leteho syna. Uz od mladí se mi hodne často stávalo ze sem se absolutně nekontrolovala, kdyz sme nekde s přáteli popijeli. Za svůj život sem zažila tolik " oken" ze se opravdu stydím za to co sem dokázala. Pak se narodil syn a ja se na chvilku uklidnila. A ted mam pocit ze alkohol dokážu mit pod kontrolou ale vzdy v nějakém intervalu (tak jednou za půl roku) přijde akce která je absolutně zoufalá. V létě 2015 jsem i zjistila ze sem se takhle v hospodě svlékla. Bylo mi hrozně kdyz sem se to dozvěděla a byla sem zralá na zavření někam do blázince.
Mam přítele 2 roky (2014-2016) a neustále řešíme problém ze mi díky situacím které se mnou uz zažil nevěří. Tento víkend to přišlo zase. Proste dobry dobry a najednou přijde bum a nevím a chovám se absolutně nepochopitelně. Kvůli těmto excesům jsem okolím vnímána jak opilec a sem všem jen pro smích.
Myslíte si, ze je to problém a je na čase přestat pít úplně? Nebo dá se to nějak natrenivst a mit jistotu ze se to nebude opakovat?
Kdyz na tom tak přemýšlím tak mi alkohol pokazil v zivotě hodně věci.
Děkuji

Tereza