Alkoholik

Pěkný den,

prosím o radu. Mám ve svém okolí člověka, který denně či obden holduje v nějakém množství pivu a tvrdému alkoholu (vodka), který kombinuje s prášky na spaní (lidově řečeno "spěchá do hrobu").
Jde o starší ženu (70 let), která žije sama (občas navštěvována syny), je stále poměrně samostatná a obejde se zcela bez cizí pomoci. Pro okolí nepředstavuje víceméně zátěž. Na naléhání členů rodiny svou situaci s alkoholem bagatelizuje.
Členové rodiny váhají, zda ji dát léčit, protože tato žena není sto svou situaci vidět objektivně a sama se nikdy léčit nepůjde.
Kdy lze takové pití kvalifikovat za chování, které už je na úrovni nutné protialkoholní (ústavní) léčby, a kdy takové chování pouze s nevolí přecházet v rámci cesty, kterou si takový člověk volí pro ulehčení tíhy života…
Netřeba dodávat, že jde o nešťastnou existenci, která žije život oběti a je zapšklá vůči celému světu…
Děkuji za rady směřující k realistickému řešení situace.
MS

Dobrý den,
existuje nějaké doporučení, jak přimět člověka ke konci s alkoholem? Partnerka, se kterou mám dítě pije více než je zdrávo. Je ji 32 ve velké míře pije cca. 2 roky a stále se to stupňuje. Nyní jí je jedno, co pije. Ale pije celý den. Došlo to tak daleko, že musí mít alkohol po ruce i během noci. kolem druhé hodiny ranní se budí, aby se opět napila. Jsou to 2 litry vína, nebo láhev destilátu, nebo cokoliv jiného. Pije sama doma a pokud se má napít někde na veřejnosti, tak u destilátu se snaží dělat pocit pohoršení nad tím, jak to je silné, přitom doma pije přímo z láhve. Bohužel se napije i před odchodem do práce. Důvodem toho, proč spolu jsme je syn. Bojím se toho, pokud by se řešila péče, tak soudy většinou svěří dítě do rukou matky a k tomu nechci, aby došlo. Rád bych se zeptal, co byste doporučili v tomto případě? je jasné, že toto není dlouho únosné. Její život se skládá jen z pití, lži o nutnosti něco zařídit, přitom je to pouze nákup alkoholu. Důvody k pití jsou pokaždé jiné. Bohužel jsem zjistil, že začíná žít svůj vnitřní život, který se vůbec nespojuje s realitou. Vymyšlení přátelé, vymyšlené činnosti, které nikdy nedělala. Bojím se i toho, že ani tělo nemůže toto nemůže dlouho vydržet. Navíc syn je ve věku, kdy začíná chápat, že tohle není zcela normální. Celé dny prospat a být vzhůru jen po dobu 2 hodin, do doby, kdy alkohol nezačne znovu působit. Děkuji za radu

Dobrý den,
můj přítel je kvartální alkoholik, o svém problému ví a prý by ho chtěl řešit, ale byl už 3x v léčebně a po dvou letech abstinence začal znovu pít v intervalech tří měsíců. Tvrdí, že do léčebny po čtvrté už nemůže. Je to pravda a jestli ano, jak tuhle situaci řešit. Na ambulanci už nedochází.
Mě to jeho pití ničí jak psychicky, tak finančně a nechci zajít do extrému, že nebudou peníze na běžný život… když jsem mu pohrozila rozchodem, šel se opít znovu… už nevím co s tím, ráda bych mu pomohla, ale nevím jak. j.

Dobrý den, je mi 46 let a piji od svých 16ti let. Prošel jsem těžkými abstinenčními příznaky i deliriem. Konzumoval jsem kdysi ve velikém různý alkohol, včetně tvrdého. Když jsem se před dvěma lety nechal v těžkém stavu zmatenosti dovézt do nemocnice, nasadili mne po poradě s ústavem v Kosmonosích lék TIAPRIDAL. Skoro měsíc jsem doma ležel jako polomrtvý a už bych to nikdy nechtěl zažít. Alkohol jsem však nepřestal pít, jen jsem totálně skončil s destiláty. Mám nyní určitou hranici za kterou nejdu, bohužel, nyní jsem však bral nějaké léky na bolest a k tomu jsem se trochu více rozpil. Momentálně opět zařívám těžké odvykací stavy. A nyní dotaz, který pan Dr. Nešpor nerad slyší: Mohu se z absťáku normálně vypít??? Jaký na to máte pohled Vy? Dejme tomu první den 10 piv, druhý den 8 a za týden je člověk čistý. K tomu jen chci poznamenat, že pak třeba dva měsíce nepiji vůbec. Děkuji

Dobrý den, pane doktore.
Je mi 36 let. S pitím mám problém zhruba 2010-2015. Moje zvýšené pití začalo tím, že se se mnou po dlouholetém vztahu rozešla přítelkyně. Piju tak 5x týdně. S rodiči si téměř každý večer dám tak 2 sklenice vína (a občas si dám panáka) a jdu spát. Tak 3x do měsíce se mi ale stane, že jdu s kamarády do hospody, vypiju tak 10 piv a několik panáků.
Druhý den je mi špatně a hned ráno si jdu koupit pivo a v pití pokračuji celý další den. Potom přestanu, abych mohl jít další den do práce (pracuji na směnný provoz).
Moje pití bych chtěl pouze omezit, nikoli přestat. Myslíte, že je to reálné nebo už jsem definitivně závislý a musím přestat úplně?
Moc děkuji za Vaši odpověď

Život citlivého jedince, empatického natolik, že vnímá křivdy celého světa, je těžký. Den co den se zaobírat tím, proč je svět jaký je, co dělat, aby to bylo správné, jak být dobrým a jak šťastným, to sebou nutně přináší pocity bezmoci, strachu, pochybnosti, nejistotu. Vidět jít po ulici starého člověka najednou spustí vlnu smutku, výčitek vůči vlastní rodině, strach z budoucnosti, ze samoty. A tak je to stále. Studium filozofie toto dumání jen prohloubilo a já se uzavřela v bludném kruhu negativních pocitů. Přišla špatná rozhodnutí, špatný partner a ještě špatnější řešení toho všeho. Alkohol. To, co od mých patnácti let bylo zdrojem zábavy stalo se najednou zdrojem uklidnění. Alespoň chvíli utišit ty emoce, se kterými neumím pracovat. Sednout si a tiše se utápět ve svém zmaru, jindy si naopak připíjet na naději, díky které zítra vše změním. Nejprve občas, postupně každý den. A partner, kterému se člověk svěří a on ho v tom jen podporuje, protože jemu to vyhovuje, vše jen ztíží. Ale když prostě nejde odejít, když ta závislost je silná, prohlubuje se i závislost na tom stimulu, na tom jediném, co mi, alespoň na chvíli, pomáhá. Neopíjím se do bezvědomí, to jsem nedělala nikdy. Ale už se to stalo mým zvykem, nechci se doma dívat na televizi, číst si… chci si jen dát tu dávku, která navodí chvilkové vyrovnání a jít spát. Jakmile dojde pití, co dělat jiného. Neopíjím se, ale dávky se zvyšují. Uvědomuji si ten problém, ale pasivita a distancování se jsou silnější. Nevidím smysl, kudy směřovat a s kým. A alkohol mi dá pocit zadostiučinění, že za vše to zlé co snáším s partnerem, svojí vrozenou povahou, v práci… za to vše že mám alespoň chvilku pro sebe. Nejsem ještě na dně, ale vím, že tam směřuji. Zoufale hledám cestu ven, ale nevidím ji. A stokrát si řeknu, že už ne a stejně sáhnu po tom nejjednodušším řešení. Protože prostě v reálu to nezvládám, život, zodpovědnost sama za sebe, pocit nedocenění od partnera, nepochopení, vztek, že mu nestojím za nic, pochybnosti o sobě a neustálé řešení věcí tohoto světa, se kterými stejně nic neudělám. Je to na zbláznění když tohle máte stále v hlavě. Člověk si musí chvíli odpočinout. A tohle mi dává alkohol. To, že den nekončí dalším dumáním, ale čtyřma pivama a osmi cigaretama. Píšu sem proto, že asi potřebuju cítit, že v tom nejsem sama. Jestli jsem dost silná na to začít život žít a ne jen přežívat? To zatím nevím. Ale alespoň si uvědomuju, že mám problém a alkohol pomáhá víc než terapeuti, kteří jen koukají na hodiny, kdy bude konec sezení… : cry Díky všem za případný komentář.

Dobrý den
Potřeboval bych radu. Poslední dobou mi přijde, že se opíjím čím dál více do stavů absolutní vyřízenosti a dost mě to trápí, jelikož si nedokážu říct v tom okamžiku NE. Po malém pátrání na vašem webu jsem zjistil, že jsem asi ve třetím tedy "Rozhodném stádiu" a popravdě bych s tím chtlě něco dělat.
Pil jsem i potajmu, ale teď jsem delší dobu abstinoval, ale porušil to znova.
Pocházím z rodiny, kde se v mém dětství dost pilo a tak mi přijde jestli náhodou jsem to tak trochu "nepodědil".
Každopádně Vás touto cestou žádám o radu co s tím, jelikož obecné "tak si to nekupuj" zabírá 50x50 a popravdě jsem maličko zděšený.
Díky za Váš čas a s pozdravem Matouš

Dobrý den,
vážený pane doktore, chtěla bych Vás požádat o radu. Píši bakalářskou práci na téma duálních diagnoz. (psychiatrického onemocnění a látkových i nelátkových závislostí), nevíte, prosím, o nějaké literatuře k tomuto tématu? Může být i cizojazyčná.
Mnohokrát Vám děkuji. S pozdravem, Klára : )

Dobrý den,
kamarádka dělá v nejmenované bance, když jde na oběd o polední hodinové pauze, dá si občas k jídlu malé pivko nebo v tomto období i jeden punč. Smí se to?
I když je přestávka a po ní opět nastupuje do práce?

Dobrý den,
mám problém s pitím již delší dobu. Narazový. Nepiji denně, většinou v pátek sobotu a pak se léčím ještě v pondělí. Je mi 45 let. Ovšem když pít začnu neskončním.
Potřebuji plnou abstinenci, ale nedaří se. Teď mám za sebou několikadenní záchvat a už toho mám dost.
Potřebovala bych návod jak to sama zvládnout.
Děkuji.

Dobrý den,
je mi 26 let a piji cca 4 roky (2011-2015) téměř každý den, zejména pivo. Nepiji vždy proto abych se opil, ale pivo mi prostě chutná, takže většinou nikdy neskončím jen u jednoho.
05/2014-11/2015 pozoruji, že prostřednictvím alkoholu utíkám před všedními starostmi.
Jelikož se živím jako číšník je pro mě opravdu těžké se alkoholu vyhnout. Nejen, ze jsem 05/2015 dostal kvuli alkoholu vyhazov z práce, ale ted me na víc chce opustit přítelkyně, jelikož se u mě začla po požití většího množství projevovat nejen verbální, ale i fyzická agrese.
Myslíte, že je nutné vyhledat odbornou pomoc?
Předem děkuji za odpověd.

Dobrý den, prosím o radu, můj otec je alkoholik a chtěl by s tím něco dělat, můžete mi poradit, je pro začátek dobrý nápad navštívit psychologa? Nebo je to zbytečné? Slíbil, že zkusí přestat sám do konce roku, ale myslím si, že to sám nezvládne. Jaké jsou možnosti léčby, aby nepřišel o práci, popř. na koho se dále obrátit? Děkuji. V

Dobry den, p. terapeut, moja 53-rocna sestra, zijuca v Bratislave, pije. Dnes uz denne, nasava v jednom kuse. Este donedavna jej stacili 2-3 L vinna denne, dnes siaha uz i po tvrdom. V praci je na vyhodenie, vynechava smeny, je agresivna a hlucna, pachne, casto unavena, ospala, dohovorit si nenecha od nikoho.
Svoju zavislost priznava, no protialk. ambul. liecbu odmietla.
Jej zufala matka i s nou zijuci priatel su jej lahostajni. Choru pecen jej uz raz davali do poriadku. Alkohol si schovava, k psychiatrovi nechce ist. Prave je doma na PN-ke (zenske zal.) Prosim poradte. Dakujem.