Alkoholik

ahoj Ľudia. Píšete tu zaujímavé člávky čo sa vám v živote stalo a stáva.
Tak sa Vám chcem zdoveriť aj ja:
2013 som spoznal svoju Vľaďku. Všetko ako vždy klapalo ako u každého nového vzťahu. po pár mesiacoch krásneho života som sa od kamaráta nechal zlákať na pivo. potom to boli každodenné návštevy v krčme a čo bolo to najhoršie začali prvé klamstvá : (jedného dňa som sa po nočnej opil a bohužiaľ ma vyhodili aj z práce kde mi bola moja priateľka nadriadená. takže si určite viete predztaviť ako sa chudinka musela cítiť. Samozrejme sme sa rozišli pretože som ostal bez práce a z agentúrneho bytu kde som vtedy býval som sa musel vysťahovať. počas celých dvoch týždňoch som ju videl asi len 1 aj to len na pár minút. Mal som čas asi 2 týždne si nájst prácu a bývanie. Podarilo sa mi to a nielen to. Nasťahoval som sa priamo k Vladke a dala mi šancu. Opet to bolo skvelé, nemohli sme sa od seba ani na chvílu odtrhnúť, prešlo pár mesiacov a už som v tom lietal zase. prišli moje narodeniny priatelka isla do práce a ja oslavovať. samozrejme som sa opil a domov som prišiel len ráno : (potom to už bolo zase len horšie a horšie ďalšie klamstváaž kým mi nepovedala že s alkoholikom žiť nebude. Rozišli sme sa opet no bývali sme ešte spolu koli vysokému nájmu a podobne. Dva mesiace som sa každý deň snažil či už som navaril alebo som jej kupil nejakú hlupost : ) vtedy som si vstúpil do svedomia a zmenil sa. naša láska bola ešte večšia ako na začiatko nášho vzťahu. Naše prvé spoločné vianoce no proste bomba. Po nejakom čase som sa mohol vrátit pracovať do tej firmy kde som nafúkal, tak som to aj využil. chcel som s ňou byť každý moment. ale nestalo sa tak pretože ma jej šef poslal na zaučenie na inú smenu a tak sme sa videli už málo a ja som sa doma začal nudiť. Kamarát ma vytiahol na pivo a ja som jej to zatajil. Nakoniec to zo mňa dostala a povedala mi že by bolo lepšie kebyže sa rozídeme že každý chceme niečo iné od života. Neviem prečo som urobil takú hlúpost preto som ju a aj teraz milujem a viem že aj ona mňa aspoň trochu no prikývol som a odišiel som von. Celý týždeň som chodil domov len opitý a nič iné. Kým som sa ja ožieral tak spoznala chalana. Poznám ho tiež a viem čo to je za človeka ale to som odbočil od toho čo som chcel. Je to už pár dní čo som nepil a ani nebudem. Teraz sa ona stretáva zatial ako kamarátka s tým chalanom a ja sedím doma alebo som v práci z myšlienkami prečo som sa vzdal tak úžasného života? Budem o ňu bojovať za každú cenu či už to bude pár mesiacov alebo rok je jedno lebo je fakt úžasná veeeeľmi moc ju milujem.

Dobrý den, jsem 2011-2015 s přítelem, který mě opravdu miluje a myslí si, že mám velký problém s alkoholem. Ne že bych snad pila denně ale mám takzvané kvartály, kdy prostě jednou za čas (intervaly se zkracují) vypiji do němoty že nevím ani čí jsem. Chovám se jako prase a ještě ke všemu jsem na přítele agresivní.
Pořád se bráním tomu, že mám problém, ale teď jsem skončila na záchytné stanici a to mi bylo ze sebe vážně zle.
Můj přítel mi dal poslední šanci s podmínkou a to je Antabus. Jsem pro, ale nevím co mám udělat jít na psyhiatrii a říct, dobrý den chci antabus a pomůže mi to vůbec? Vím že mám problém a chci s tím něco konečně dělat.
Alkohol mě ne jednou dostal do blbé situace jak v práci tak osobním životě. soudím že alkoholička jsem. Děkuju za případné rady. J.

Dobrý den. Potřebuji poradit.
Mám bratra, který má problém s alkoholem. Myslím si, že je to ještě ve stádiu, kdy se tomu dá zarazit, ale pokud se tak neučiní co nejdříve, smete ho to.
Bratr začal více pít po ukončení několikaletého vztahu se svou přítelkyní. To období pro něj bylo opravdu skličující. Jednou dokonce upadl a měl nějaké zdravotní problémy. Ze všeho se dostal. Na několik měsíců se poučil a přestal pít, max. si dal jedno pivo nebo skleničku na Vánoce, ale bylo to v mezích. Domnívala jsem se, že se vzpamatoval. Našel si novou slečnu, se kterou je podle svých slov šťastný, ale opět začal pít. Uvědomuje si, že by neměl, ale asi to nedokáže. Problémem je i to, že jeho parta kamarádů je k alkoholu pozitivní. Jednou do týdne zajdou na pivo, poté zajde třeba ještě jednou s nějakým kamarádem; není-li v práci, dojde si pro něco "dobrého na zub". Jde-li do práce nebo je-li v práci tak si nikdy nedá. Dokonce ani když jde řídit auto - toto respektuje. Když se o tom s ním chci pobavit, můžu jen začne-li o tom sám. Nemá cenu bavit se s ním když vím, že má nalito. Jednou dokonce schoval flašku… to už je podle mě problém, když má potřebu schovávat alkohol.
Vím, že nemá moc cenu chtít po něm léčbu nebo schůzku s odborníkem, když si sám zatím není schopný přiznat, že už to na něj začíná moc.
Nemůžete mi nějak poradit, jak mu nastínit, že začíná mít problém? Jak ho donutit zamyslet se nad tím, že je něco špatně? Popřípadě jiné rady nebo kontakty na někoho, kdo by mi mohl poradit?
Děkuji a přeji hezký den.

Jsem v koncích, nevím jak pomoc dceři. Je jí 38 let, 2010 se rozvedla a zároven rozjela pití. 3 děti, 3x lečení, nakonec jsme museli odebrat děti přes sociálku. vždy tam byli muži s posledním se odstěhovala do Prostějova, tam nepila 3 měsíce, nyní znovu pije, přítel ji opustil, je tam sama, bez práce, bez peněz, léčit se nechce. Nejhorší je, že už je z toho pítí úplný magor, prominte ten výraz. Neví co mluví, má deprese pití míchá s prášky. Je zralá na psychyatrii. Je možnost ji tam dostat přes její nesouhlas? Hrozně se o ni bojím, ale nevím jak pomoc. Děkuji za radu

Ahoj, jmenuji se Jana a potřebuji se k něčemu přiznat. Mám problém s pitím. V mojí rodině nikdo nepil. Měla jsem krásné dětství a nic mi nikdy nechybělo. Ale k alkoholu jsem vždy měla kladný vztah. Například na střední škole, když jsme šli s partou na kafe, jsem si vždycky dala víno. Kafe si přeci můžu udělat doma. Zkrátka jsem hledala jakoukoliv možnost se napít alkoholu. Cca ve dvaceti letech jsem žila několik měsíců v zahraničí, kde mě nikdo nekontroloval a mohla jsem pít kdy jsem chtěla a kolik jsem chtěla. (Nutno dodat, že jsem se snad nikdy neopila natolik, abych někde dělala ostudu.) Alkohol pro mě tedy znamenal jakousi svobodu a dospělost.
Po návratu do ČR jsem se nastěhovala k příteli a každý večer po návratu z práce jsem si dala jednu až dvě sklenky vína. Každý den. Poté mě povýšili, koupila jsem byt a přišla zodpovědnost a starosti.
Zkrátím to. situace se zhoršovala a nyní je to tak, že sotva rozlepím oči ráno, už si nalévám víno. Nedovedu si představit den bez alkoholu. Za den vypiju minimálně litr vína. Ráno před prací, k obědu, večer po návratu domů. Když mám stres, když mám dobrou náladu. Zkrátka při každé příležitosti. Ale v poslední době spíše kvůli stresu.
Ráda bych podotkla, že se neopíjím. Neplete se mi jazyk, nemotám se. Nenávidím kocovinu. O to je moje pití pravidelnější.
Zatím mi to nijak výrazně nekomplikuje život, kromě toho, že přítel (abstinent) občas okomentuje, že mám zase nalité víno. Přibrala jsem na váze a samozřejmě alkohol není zadarmo. Chtěla bych s tím přestat, stydím se. Jenže je to tak jednoduché, koupit si lahev a simulovat "pohodu" doma při sklence. Lépe se mi spí, zapomenu na starosti.
Potřebuji prostě pomoct. Na koho se obrátit, jak začít? Chci s tím něco dělat, než mi to začne přerůstat přes hlavu. Děkuji za radu…

Dobrý den.
Mohl by mi prosím někdo dát kontakt na odborníka, který se zabývá ne jen alkoholem, ale i hazardem?
Děkuji, Honza.

Dobrý den,
žiji s přítelkyní (28 let) 09/2014-03/2015, je hodný člověk, neměla lehký život, přišla o maminku 2012, selhání jater, alkoholik. Moje přítekyně si "občas" zajde na pivo. Jenže z občas se stalo pravidlo, 2-3 do týdne, vypije klidně i deset piv, panáky. Byla doporučena praktickým lékařem k psychologovi, protože se jí zastavuje dech, bere léky. Bohužel je jí to nějak jedno a pije na ně.
Dokáže řešit životní situace pouze u piva. Nevím jak se pozná alkoholik, ale vím, že je tu problém. Opije se, pozvrací okolí, válí se po zemi, ztrácí věci, dovedu ji domů, je agresivní, rozbíjí věci, a za vinu dává mě, že se vůbec o ni starám a omezuji ji v pití.
Měla jsem období, kdy jse neměla problém vypít dvě láhve rumu, jen tak. Přes 9 let jsem omezila alkohol, a poslední rok a půl absolutně nepiji. Když vidím, co to s člověkem dělá, je mi zle. Chci ji pomoct, ale obávám se, že ona nechce, nevím jak to řešit. Kontaktovat jejího prakticého lékaře, říct ji o problmu, aby s ní promluvil. nevím. Okolí to samozřejmě vidí, že má problém, ale nic neřeknou, nepomohou, aby si to uvědomila.
Obávám se, že je to příčina i alkoholu, protože má zdravotní problémy. Poradte prosím, přijde mi nefér ji opustit a nechat ji na pospas. Děkuji

Dobrý den.
Prosím Vás po jaké době je bezbečné (po 2měsíčním užívaní Antabusu 2 krát týdně po 400mg) pít alkohol?
Děkuji za odpověď.

Dobrý den! Jsem závislý na alkoholu a potřebuji hospitalizační pomoc. Absolutně svůj život nezvládám a ohrožuji v normálním
fungování svou rodinu. potřebuji urgentní pomoc. jakoukoliv! Děkuji. JG

Dobrý den,
mám problém s manželem. V první řadě je to Rus, který tu žije již 16 let. Je mu 31 let a spolu jsme 2009-2015, z toho 2012-2015 manželé. Máme 1,5letého syna. Jako otec je manžel úžasný i jako manžel. Ale problém je v tom že skoro každý víkend když jedeme s kamarády na chatu, pije. Pije vodku a není pro něj problém vypít i víc jak flašku za večer. V týdnu nechodí naštěstí ale jde o to že má hrozně opice i kocoviny. Ať mlčím, tvářím se milé nedejbože mu řeknu jen trochu jiným tónem "ahoj" už je ihned na střeše, přestane se bavit a uráží se. Nejhorší je že mu to uraženi trvá klidně i pár dní. Když se ho milé normálně zeptám co se stalo a proč je uražený popr na mě hnusný, hned vyjede a je z toho hádka jako trám. A tím myslím opravdu ošklivá a vlekla hádka. Vymyslí si, popírá skutečnosti, vyčítá mi věci že mu vadí jak se chovám ale nikdy mi nebyl schopen říct co konkrétně mu vadí. Když mu odvětí že jestli mu opravdu něco vadí tak ať mi to ale řekne ať na tom mužů zapracovat tak řekne že se mi boji cokoliv říct, že jinak bude zase zle. Přitom to bylo vždy naopak. I když jsem být sebemenší chybičku podala na stříbrném podnose, hned se urazil a zase se nebavil a jelo to na novo. Když už jsem chtěla podat žádost o rozvod, lekl se a přiznal že asi má problém tomu panáků říct ne. A dohodli jsme se že nebude pít když budeme spolu, že si uvědomuje že do mě rýpe a tím vyvolá konflikt popř. si ho sám najde i bez rýpnutí, a může pít když bude s kamarády sám. Ve finále to vypadalo tak že pil stejně jen to mírnil a bylo to celkem dobrý ale vydrželo mu to jen necelého půl roku a už je to zase to samé. Dokonce jsme byli i v manž. pořádně. V poslední hádce dokonce popřel že by kdy něco přiznal a že bysme se na něčem dohodli. Manžela miluju ale už nechci snášet veškeré tyhle hádky a výčitky které přicházejí s jeho kocovinou. Poraďte mi prosím co mám dělat, už jsem bezradná.
Předem moc děkuji.

Dobrý den. Mám takový zajímavý dotaz na který jsem nedokázal zatím najít odpověd´. Je mi 30 let a před několika léty mi celkem dost chutnalo, naštěstí období samo přešlo a alkohol už mi tolik nechutná a konzumji už velmi zřídka a když už tak málo. K věci. výška 2 metry váha 140 kg. Zvládl jsem za večer i 7 dc rumu a relativně sem byl pořád v pohodě. Problém nastal po ulehnutí do postele a následném spánku. do cca 15 min po usnutí jsem začal pravidelně nahlas a dost výrazně křičet až řvát. Jak říkali doma. jak by mě na nože brali. Po probuzení během toho křiku absolutní amnézie a vůbec jsem o tom nevěděl. Nasleduje okamžite pokračovaní ve spánku a do minuty a až pěti opětovný křik a řev, opět probuzen a opět nechápu proč mě někdo budí když normálně spím. I třikrát za noc.
No nedozvěděl jsem se do teď co to vlastně bylo za afekt?
Prosím o vysvětlení jestli nějaky bude… jinak už dlou ho se to něděje asi proto že už tolik nepiju,,,, Děkuji za případnou odpověd´… georg

Dobry den pane doktore mam takovy dotaz. Muj brat je alkoholik. Lecil se uz 9x v ruznych lecebnach. Nyni je opet umisten na detoxu a opet miri smer lecebna. Uz nevim co s nim. Je z neho bezdomovec a rodice uz na nej zanevrely. Zbyla jsem mu jen ja. Ale uz take nemuzu. Myslim ze me jen zneuziva kdyz chce privest kafe a cigarety do lecebny.
Poradte mam s nim nadale byt v kontaktu nebo ho take odepsat jako rodice?

Dobrý den,
rád bych se zeptal na Váš názor a poprosil bych o radu. Moje matka - 70 let (bohužel smutný příběh) je alkoholička a pravidelně pije už aspoň 15 let, ale v poslední době už je to opravdu neúnosné. Nechci popisovat všechny ty problémy, starosti, nervy atd. který rodina zažívá pokud jeden z její členů propadne alkoholu. Dříve než ji najdu jako úplného bezdomovce u popelnice bych potřeboval vědět jakým způsobem ji lze dostat na léčení pokud ona sama nechce. Mám na ni zavolat záchranku pokud ji najdu opilou doma, aby ji odvezli na záchytku (jsem ochoten ji zaplatit) a takto to provést několikrát (aspoň 2-3x) abych měl v ruce aspoň nějaký doklad na základě kterého bych ji mohl dát s soudu s tím, že je nebezpečná pro sebe samotnou a soud by jí na základě těchto skutečností nařídil ústavní léčbu. Lze takový postup použít nebo případně jak postupovat u alkoholika, který se dobrovolně odmítá léčit. Děkuji předem za radu či nějakou zkušenost s podobnou situací.

Dobrý den,
obracím se na Vás, protože už nevím, co mám dělat. Mám bratra alkoholika. Bydlel u mě, aniž by o tom věděl majitel bytu. Nesnesu ho vidět a slyšet denodenně napitého, je mi z toho zle. Tak jsem mu 2x zajistila levný podnájem, ale přišel tam v onom stavu, takže zase pobýval u mě. Bydlím s tátou, který se ho pořád zastává. Jednou jsem ho i vyhodila, tak byl na ulici, ale ponaučení nikde. 27.2.2015 jsem si tedy vzala malou půjčku na ubytovnu, ale zas ke mně došel, že prý je tom tam takový a takový, nelíbí se mu tam… Jistě dál víte. Jsem už z toho vyčerpaná, naštvaná, ztrácím síly atd. atd. Také jsem na něj 2x zavolala Policii, ti mě řekli, že ho nemám vpouštět do bytu. Tak jsem se podle nich zachovala, ale byla z toho hrozná ostuda po celém domě, protože co on vyváděl - kopal do dveří, spal na chodbě, křičel, vztekal se a hlavně používal ta "slušná" slova.
Už nevím, jak mu zabránit nebo domluvit, aby sem pořád nechodil. Jsem plně invalidní, a jestli nepřestane, tak opravdu nevím. Psychicky se hroutím. Moc Vás prosím, nějakou osvědčenou radu, která by už konečně zabrala. Takhle se nedá normálně žít, o všechno se starat a hlavně se soustředit na práci z domu. Předem děkuji. : sigh : cry : ?

8-12 piv denně, abych vůbec mohl jít spát po dobu skoro 1 roku, není problém dát za víkend i 50 piv. Je mi 27 sem na antidepresivech, ale i tak nejsem schopen trávit volný čas jinak než s petkou piva u seriálů. Do práce jezdím vlakem ale skoro vždy se zbytkovým. A odpoledne už chci jen domů a dát si pivo. A to mi pivo vlastně ani nechutná. Nějak z toho nemůžu ven.