Alkoholik

Partner 33 let (otec 2 letého dítěte), určitě pije po dobu co jsme spolu (5 let), ale vím, pil daleko více než ostatní již několik let před tím. Bežně pije pivo, když je příležitost, dá si i tvrdý alkohol. Během týdne pije pivo každý den po práci, o víkendu se situace zhoršuje. Nemá problém pít hned od rána. Jakmile je nějaka akce, nikdy nejde domu střízlivý a domů mu musí často někdo pomoci. Často bývá náladový, mrzutý, umí být slovně dost vulgární. Několikrát jsem se již sbalila (i s dcerou) a odjela, jednou i na delší dobu, ale nebere to uplně vážně a vždy naslibuje hory doly, ale za čas se to stejně vrátí tam, kde to bylo. Všichni v okolí vidí, že problém s alkoholem má, jen on si to moc nechce přiznat. Bavila jsem se s nim již i o odborné pomoci, stále bohužel odmítá.

Přítel pije po práci, aby se mohl vyspat. Pije o víkendu, to pro relax a uvolnění. Pije při vaření, prý mu to tak jde líp. Nepije, jen když pracuje. V opilosti naslibuje hory doly, ale taky umí být zlý, slovně zlý.
Uvědomuje si, že má s alkoholem problém, ale neví, jestli ho chce řešit. Pije takhle dlouho, možná víc, než dvacet let, já s ním jsem rok a půl. Občas říká, že pije, aby se tím zabil, už mi párkrát řekl, že uvažoval o skoku z okna. Pití měli v rodině, dle jeho slov si jeho táta rád přihnul a máma taky, teď jeho rodiče nepijí. Osobně je neznám, brání v tom jeho comingout. Což může být jedním z problémů, proč pije, pak stres v práci a závislosti (online hry, když je opilý moc tak automaty)
Za tu dobu co se známe měl pár stavů, kdy měl okno po pití, modřiny, ztracené doklady a mobil, lži, aby mohl pít…
Opravdu už nevím, jak dál, jak ho dotlačit k odvykačce, aby to chtěl. Aby to nebral, že musí kvůli mě, ale aby to udělal kvůli sobě.
Díky za rady.

Nevím, kdy se to přesně stalo, který moment mme dostal až na morální dno… Ještě loni, touhle dobou, jsem držela jakýs takýš společenský úhel, normu… Ale letos???? Lžu, kradu, stala jsem se … alkoholičkou. .netuším, kdo k tomu nejvíc přispěl, jestli ten, ta nebo korona… ale jedno cítím naprosto jasně, drhnu bradou o dno, o morální dno,, . Když čichnu k vínu (jiný alkohol nepiju, krom občas piva), jsem nebezpečná sobě a hlavně svému okolí… Nemám problém sednout za volant, a jet jako kráva, nemám problémy plenit obchody, a brát si bez placení, co chci. Komunikace v rodině? Vztahy?? Když doma přijdou nato, že jsem si nalila skleničku (flašku skrývám), je strašné zle, moje 8 mi letá dcera strašně, ale strašně vyvádí, je samozřejmě naočkovaná mojí matkou. Ano, jsme u toho… Moje matka. Vždycky v rodině nosila kalhoty ona, ona o všem rozhodovala, a byly pouze dvě možnosti, buď s ní člověk "souhlasil" a pokud, ne, roznesla jej na kopytech. Byla jsem na ni fixovaná strašně dlouho, byla pro mneu… ona byla ta jediná a spravedlivá, vládla pevnou rukou, nepřipouštěl se jiný názor, než měla ona, nic rozdílného. Pořídila jsem si postupem času v Praze byt, na hypotéku, okolo třiceti let se dala dohromady s jedním mužem. Tři roky nato se nám narodila dcera a pak už to bralo hodně rychlý spád… Ještě před tím, než se dcera narodila, mi neustále zasahovala do života, pokud jsem se neozvala do oběda, vyzváněla, volala mme, i partnerovi, chtěla vědět, co děláme, kde jsme, když jsme byli venku, lamentovala, že mme nutí jezdit na bruslích a chodit s ním na' fotbal, když jsme byli doma, tak zase, že se válíme, nutila nás přepínat kanály, abychom se dívali co jí zrovna nadchlo. když se narodila dcera, začalo to pravé peklo. Zkrátím to, . Ve dvou letech přiletěl vytočený partner mojí dcery k mým rodičům a málem je oba zabil. jen shodou náhod to přežili… Dostal 5 let, já pronajala byt v Praze a začala žít s dcerou u nich v domku. Musela jsem začít chodit do práce, a hlavní roli ve výchově převzala matka, ona vše řídí a řídila, neustále mi dávala znát, že já nestojím za nic, i dcera mi to dnes již dává znát. Je to 6 let, co žijeme u nich, nebylo to vůbec lehké, dcera trpěla záchvaty, do jejich 7 let jsme vyhledali jednoho psychiatra a tři psychology… Teď musím říct, že se její chování stabilizuje, ale to, co jsme si s ní užili, je na samostatnou kapitolu. Neustále jsem od matky slýchávala. miminko? Chcete změnit svoje dítě? Změňte sebe! . Neustále vnímám a vnímala jsem, že já jsem ten, kdo selhat, až jsem opravdu selhala. Drcla jsem pusou o bahno. Stalo se to letos, najednou jako kdyby se ve mme něco urvalo, přerušilo, stala se ze mme alkoholička, která když se dostane k flašce nejenže ji vypije, ale dělá hrozné věci… Je to jako cizinec ve mme, který převezme vládu a odpovědnost, poslední dobou se mi stává, že už si nepamatuju, co jsem vyváděla a dělala, naposledy jsem utopila nechtěně dceři mobil v jezírku (na který jsem samozřejmě jako samoživitelka musela vydělat), piju i v práci, bojím se, že o práci přijdu, mám solidní zaměstnání, a i když neberu hodně peněz, všechno z výplaty zaplatím, a ještě mi zbyde. Nedokážu si už poručit, je to silnější než já a stupňuje se to. Co mám dělat???????? Nikdo by to do mme neřekl, působím slušně, jsem upravená, spořádaná, ale jsem časovaná bomba… Sobě, dceři a okolí…

Nevím, kdy se to přesně stalo, který moment mme dostal až na morální dno… Ještě loni, touhle dobou, jsem držela jakýs takýš společenský úhel, normu… Ale letos???? Lžu, kradu, stala jsem se … alkoholičkou. .netuším, kdo k tomu nejvíc přispěl, jestli ten, ta nebo korona… ale jedno cítím naprosto jasně, drhnu bradou o dno, o morální dno,, . Když čichnu k vínu (jiný alkohol nepiju, krom občas piva), jsem nebezpečná sobě a hlavně svému okolí… Nemám problém sednout za volant, a jet jako kráva, nemám problémy plenit obchody, a brát si bez placení, co chci. Komunikace v rodině? Vztahy?? Když doma přijdou nato, že jsem si nalila skleničku (flašku skrývám), je strašné zle, moje 8 mi letá dcera strašně, ale strašně vyvádí, je samozřejmě naočkovaná mojí matkou. Ano, jsme u toho… Moje matka. Vždycky v rodině nosila kalhoty ona, ona o všem rozhodovala, a byly pouze dvě možnosti, buď s ní člověk "souhlasil" a pokud, ne, roznesla jej na kopytech. Byla jsem na ni fixovaná strašně dlouho, byla pro mneu… ona byla ta jediná a spravedlivá, vládla pevnou rukou, nepřipouštěl se jiný názor, než měla ona, nic rozdílného. Pořídila jsem si postupem času v Praze byt, na hypotéku, okolo třiceti let se dala dohromady s jedním mužem. Tři roky nato se nám narodila dcera a pak už to bralo hodně rychlý spád… Ještě před tím, než se dcera narodila, mi neustále zasahovala do života, pokud jsem se neozvala do oběda, vyzváněla, volala mme, i partnerovi, chtěla vědět, co děláme, kde jsme, když jsme byli venku, lamentovala, že mme nutí jezdit na bruslích a chodit s ním na' fotbal, když jsme byli doma, tak zase, že se válíme, nutila nás přepínat kanály, abychom se dívali co jí zrovna nadchlo. když se narodila dcera, začalo to pravé peklo. Zkrátím to, . Ve dvou letech přiletěl vytočený partner mojí dcery k mým rodičům a málem je oba zabil. jen shodou náhod to přežili… Dostal 5 let, já pronajala byt v Praze a začala žít s dcerou u nich v domku. Musela jsem začít chodit do práce, a hlavní roli ve výchově převzala matka, ona vše řídí a řídila, neustále mi dávala znát, že já nestojím za nic, i dcera mi to dnes již dává znát. Je to 6 let, co žijeme u nich, nebylo to vůbec lehké, dcera trpěla záchvaty, do jejich 7 let jsme vyhledali jednoho psychiatra a tři psychology… Teď musím říct, že se její chování stabilizuje, ale to, co jsme si s ní užili, je na samostatnou kapitolu. Neustále jsem od matky slýchávala. miminko? Chcete změnit svoje dítě? Změňte sebe! . Neustále vnímám a vnímala jsem, že já jsem ten, kdo selhat, až jsem opravdu selhala. Drcla jsem pusou o bahno. Stalo se to letos, najednou jako kdyby se ve mme něco urvalo, přerušilo, stala se ze mme alkoholička, která když se dostane k flašce nejenže ji vypije, ale dělá hrozné věci… Je to jako cizinec ve mme, který převezme vládu a odpovědnost, poslední dobou se mi stává, že už si nepamatuju, co jsem vyváděla a dělala, naposledy jsem utopila nechtěně dceři mobil v jezírku (na který jsem samozřejmě jako samoživitelka musela vydělat), piju i v práci, bojím se, že o práci přijdu, mám solidní zaměstnání, a i když neberu hodně peněz, všechno z výplaty zaplatím, a ještě mi zbyde. Nedokážu si už poručit, je to silnější než já a stupňuje se to. Co mám dělat???????? Nikdo by to do mme neřekl, působím slušně, jsem upravená, spořádaná, ale jsem časovaná bomba… Sobě, dceři a okolí…

Ahoj, muj tata 68let chodí na vesnici ráno do obchodu, jenže tam už pár chlapíku čeká, aby si vypili pul deci, kupuji si to navzajem. Pride domu už opily, a na obed tam de znova, pak už neobedva, de spat, nebo neco delat na zahrade. Ak už de i do krčmy v 15, tak to už ledva chodí, mluví, nebo je počuranej, pada na hlavu. Jak sem to zistil jak to chodí začal sem za nim chodit rano k obchodu, nedovolim mu pit panaky, jenom pivo, moc se hneva, i tak neobedva. Sem v koncich, citim tam i zaškodnictvi od tech"kamaradu" od 30 let po 68 let, ale je to i jeho zavislost na vine, protože co mu daji neodmitne. Jak to bude dal, co delat, co s tim, do prace ja chodit musim, nemam nikoho na hlidani. Dekuji za rady

Dobrý den,

chtěla bych se zeptat: žiju ve společné domácnosti s partnerem (42 let) a dvěma nezletilými syny (3 a 5 let). Přítel pravidelně během pracovního týdne konzumuje 1 pivo k obědu a večer, když přijde domů, tak další 2-3, občas i 4 piva a to denně (povětšinou 12° nebo černé Argusy, to je tuším 14°, ale jistě to nevím). Sem tam to proloží panáky vysokoprocentní kořalky. O víkendu běžně každý den vypije 5-6 piv. Pokud jde do hospody (cca 1x za měsíc), vypije asi 6-7 (možná i více) piv za večer a k tomu nějakého toho panáka. Jednu za čas mu "cvakne" a je schopen vypít láhev kořalky na "posezení" - bez ohledu na to, že má za mnou a dětmi přijet na chatu nebo že má jít druhý den do práce - není totiž problém poslat sms, že mu není dobře (většinou ho do té práce vykopu, i když už se i stalo, že mi řekl, že jde do práce a byl zašitý v bytě u rodičů, kteří byli na dovolené, a přišel večer pěkně nalámaný). Pracuje jako manažer požární ochrany a bezpečnosti práce u jedné soukromé firmy. Už jsem zažila i to, že si musel dát ráno panáka, aby mohl fungovat - když jsem doma, jde do práce a když nejsem, klidně pije od rána. Po pár takovýchto dnech zvrací a má střevní potíže (jinak - bohužel - kocovinou netrpí). Po posledním takovémto popíjení, mu bylo tak zle, že nebyl v práci několik dní a prý vydržel nepít 4 dny za sebou (za těch 7 let, co ho znám, jsem nezažila, že by vydržel bez jakéhokoliv alkoholu více dní za sebou; sem tam se mu povedlo pár dní s 1 pivem, pak to zvedne na 2, na 3 a už to jede - přece nebude pít vodu nebo čaj, zažil hrozný den v práci a potřebuje se odreagovat a vypnout; zažil nějaký stres; má na panáka prostě chuť a to nemluvím o nejrůznějších rodinných oslavách, kde se v jejich rodině pije vždy - když to přežene, bývá pak i agresivní - zatím teda jen slovně). Píšu prý, protože jsem s dětma mimo domov, užíváme si léta na chalupě, takže nevím, jestli mluví pravdu. X-krát jsem ho načapala při lži (co se pití týče). Když nyní vydržel 4 dny nepít, nabyl dojmu, že není alkoholik a že není na alkoholu závislý… Co si o tom myslíte? Má pravdu a můžu mu věřit, že se polepší? Kdybychom neměli děti, nic neřeším a rozejdu se s ním (jen za poslední rok mi mnohokrát sliboval, že nebude tolik pít), ale takhle. Není to tak dávno, co měl děti hlídat jedno odpoledne (byla jsem na návštěvě u rodičů) a když jsem přijela, byl opilý… Že má problém s alkoholem si po x letech konečně přiznal.

Dobrý den,

začínám mít strach.
Je mi 26 let - alkohol jsem pila ve velké míře především během studentských let, a né že by to byla malá množství. Jednu chvíli jsem si i popíjela doma u psaní diplomové práce, u filmu… Prostě jen tak - vždyť je to jen víno, že jo. Po přistěhování partnera jsme žačali mít díky alkoholu problém - štvalo mě, že mi to vín vyčítá a nechápala jsem, proč se na mě zloví - 1. signál problému. Doma jsem pít přestala, ale jednou za čas si např. doma láhev načneme - ale už nikdy ne sama - 1. úspěch. Piju především během tzv. soviálního alkoholismu. Nemyslím si, že četnost je problém… ale způsob pití je alarmující. Nemám míru, neznám své meze v chování, několikrát se mi stalo, že jsem se během spánku pomočila. Jsou dny, kdy svou míru vyloženě hlídám, ale potom jsou party, kdy se prostě ztratím a vím, že není na mě hezký pohled. Nevím, jestli Vám to píšu z důvodu svěření nebo z důvodu potvrzení toho, že mám problém. Nevím, jak postupovat - vyloženě vyhledat profesionální pomoc nebo prostě skoncovat a "smířit" se s tím, že alkohol není pro mě… Ach jo, jen jak jsem to napsala, tak odpověď vidím. Díky i za to, že jsem to mohla napsat

Dobry den, muj pritel se kterym jsem 1,5 roku pije vikendove. Je mu 48. Podle toho co vim, pije takhle dlouhodobe a problem v tom nevidi. Kdyz jsme se potkali, byl pozorny, spolecne vylety, dovolena. Jakmile jsem se pristehovala k nemu, tak zacal pit hned v patky po praci a vetsinou je to i sobota. V nedeli pred praci vyspava, aby byl pres tyden fit. Pres tyden nepije, a proto si mysli, ze s alkoholem problem nema. Premyslim, jestli se na tento vztah da zvyknout a jestli ma smysl zustavat. Nase spolecne volno prakticky neexistuje, jen to, kdyz jsme pres tyden po praci doma spolu. Pres vikend na nej neni absolutne spoleh a kdyz jsem na nej nastvana, tak jsem ta spatna ja, protoze vsichni chlapi prece potrebuji relax. Nevim ani, jestli chci nejakou radu, spis mi je lito, ze dava prednost alkoholu prede mnou, kdyz na zacatku vztahu by se pro me rozkrajel.

Dobrý den, moje maminka je ve svých 48 letech alkoholicka. A bohužel pije čím dal víc. Nacházíme poschovávané prázdné lahve od vodky, už jsme jí i volali s bratrem sanitku, kdy nadýchala 3.6 promile. Nyní je sobota devět hodin a je opila zase. Léčit se nehodlá, prý problém nemá a pijou všichni, tak ať ji dame pokoj. Je prý v životě nešťastná a nikdo ji nemá rad. Sice kolem ni celá rodina skaceme a konkrétně já ziju víc její život než svůj, ale nestačí to. Už začínám byt psychicky na dne. Chci se zeptat, zda v Plzni existuje i nějaká poradna pro rodiny alkoholiků nebo nějaká terapie, kam bych mohla docházet já. Když ji nikam nedostanu. Děkuji. K.

Ahoj je mi 33 let a myslym ze mam problém s alkoholem. Davam si otazku jestli sem Alkoholik. Nekdy vypiju aj 10piv za den, a myslim na alkohol. O víkendu sem byl posedět na zahrádce so ženou aj s dcerkou dal sem si jedno Točené pivo, pak druhe, pak třetí a stvrte. Zena uz nechtěla aby sem si dal další. Ale ja sem proste jeste mal chuť pit. Tak sem ji řekl ze jedu na záchod a na baru sem si kupil jeste pivo a panaka a nechal sem si to tam aby otom nevěděla. Pak sem jej říkal ze jedu na záchod aby sem se tam mohol napít. Pak sme přijeli domu a ještě sem vypil 4piva. Dnes je 20.5 a rozhodl sem se prestat úplně. Včera sem byl na rybách vypil sem tam 4 piva a s ryb sem odešel o hodinu dřív aby sem šel jeste na pivo dal sem si dvě a jedneho panáka. Žena otom nevěděla myslela si ze sem byl na rybách ještě. Sem Alkoholik???

Dobrý den, moc prosím o radu a pomoc, hlavně pro mou mamku, je už hodně zoufalá, potřebujeme bratra alkoholika (36 let) dostat do protialkoholní nebo psychiatrické léčebny. Pije asi už 16 let a posledních deset let je to intenzivní pití. Přes jaro a léto je z něho bezdomovec, na podzim si většinou způsobí nějaký úraz, aby se dostal k mamce do domu, tam přežije zimu, vydrží nepít cca 1-2 měsíce a na jaře to rozjíždí znovu a tak se to táhne již několik let. Rodina vyzkoušela snad vše, jednou byl i v léčebně půl roku, rok to vydržel, po té opět stejná režie. Jsme už hodně zoufalí a mám strach o svoji mamku, je to babička mých dětí, ke které je ani nemůžu dát, protože je tam on. Mamka ho vždy přichýlí, on ji naslibuje hory doly, ale opět zajede do svých kolejí. Počůrává se, propil se k epilepsii, když má absťák, tak se vyvrátí, k mamce často jezdí policie a sanitka, má z ostudy kabát před sousedy. Bratr se neustále lituje a dává svůj stav za vinu mamce. Já žiji normálním životem, pracuji od svých 19 let, mám rodinu, také bych se mohla litovat, že se naši rozvedli atd. Existuje prosím nějaká možnost ho někam dostat, bývá i agresivní, zatím na mamku nešáhl, ale velmi sprostě ji uráží a nádává, mám strach, aby jí něco neudělal, ona ho u sebe zatím teď nechává, nechce se zase dívat jak leží na zastávce… Otec nejeví zájem… Předem moc děkuji za rady. Petra

Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu - třeba máte někdo stejný problém a povedlo se vám ho vyřešit. Moje mamka (65 let) má už delší dobu problémy s alkoholem. Sama říká, že pili vždycky, ale my ten problém začali vnímat tak před cca 8 lety. Začínalo to pár skleničkami vína, dnes už pije tvrdý alkohol (vodka, rum, gin). Vše svádí na nespokojenost v manželství, sama pro to ale nic nedělá. Říká, že potom co jsme se sestrou odešly z domu, už si s tátou nerozumí. Mamka pracuje na zkrácený úvazek jako učitelka na malém městě. Vždy si zakládala na dobré pověsti, ale postupně už o jejím problému ví více a více lidí (v opilosti je schopna telefonovat komukoliv). Když ji na její problém s alkoholem upozorníme a chceme s ní o tom mluvit, začne si vymýšlet, že už např. 14 dní nepila nebo že si dala jen jednoho panáka do čaje. Nic z toho ale není pravda, máma pije téměř denně a rozhodně ne jen jednoho panáka (občas tedy vydrží třeba 10 dní, ale to spíše výjimečně).
Se sestrou už máme každá svou rodinu – mamka má 3 vnoučata, ale bohužel je nevídá. Snažily jsme se to využít jako možný impuls, proč by se mamka měla jít léčit („Pokud se s námi a našimi dětmi chceš vídat, běž se léčit“). Bohužel to ale nezabírá.
Máma je hodně hrdý člověk, myslí si, že je ve všem nejlepší a nesnese neúspěch. Proto je pro ni asi těžké si přiznat, že nějaký problém má. Raději bude svádět vinu na všechny kolem („táta si dá pivo, proč já bych si nemohla dát skleničku“).
Chtěla bych se zeptat, zda někdo nevíte, jak postupovat? Je nějaký způsob jak ji donutit se jít léčit? Úplně přerušit komunikaci dokud se léčit nezačne? Mám strach, aby kvůli její paličatosti („léčit se prostě nepůjdu“) nebylo pozdě a něco se ji nestalo.
Moc děkuji za radu