Alkoholik

Dobrý den, prosím o radu. Pár let zpátky mi diagnostikovali depresi, kterou jsem prostě přepíjela. Ale už nějaký čas je mi dobře, pravidelně docházím na terapie. Problém je ale jinde. Vždycky, odjakživa, jsem ráda pila takzvaně do mrtva. Když jsem byla v depresi, večer jsem si otevřela flašku a pila tak dlouho, dokud jsem nebyla úplně mimo. A začalo mi to zasahovat do práce, párkrát jsem vůbec nebyla schopná vstát a prošvihla jsem práci. Teď už jsem nějak psychicky v pohodě, takže alkohol nevyhledávám, dokážu bez problémů třeba deset dní nepít. Pokud vím, že druhý den pracuju, rozhodně nepiju. Ale. Jakmile se mi naskytne příležitost pít, nedokážu udržet míru. Prostě musím naplnit svoji hranici "do mrtva". Když mě druhý den čeká práce, jsem schopná se jakž takž ukrotit, ale pokud ne, je to marnost… Hledám lidi, kteří to mají stejně, nebo nějakou poradnu, kde bych o tom mohla mluvit. Chtěla bych být schopná (jako normální lidi) si dát večer jednu skleničku a tím skončit. Nebo normálně odcházet z večírku, ne jako poslední, když už všechny židle jsou nahoře… Je tu někdo, kdo by mi pomohl? Děkuju.

Dobrý den, měla bych na Vás dotaz - dříve jsem po dobu asi dvou let pila každý den, kolem tří jednotek alkoholu, někdy víc, někdy míň… Pozorovala jsem na sobě znaky zatím "jen" psychické závislosti, a tak jsem se rozhodla přestat. Nepila jsem měsíc a půl, potom jsem si ve slabé chvilce dala večer své tři jednotky, a pak dva a půl měsíce nic a včera zase tak ty tři jednotky… Dneska opravdu nemám potřebu tu flašku dopíjet… A teď nevím - připadá mi to netypické - jestli to znamená, že a) zvládnu nějakým způsobem sama prodlužovat interval, dokud nepřestanu úplně, nebo b) nemám nad pitím kontrolu a potřebuju pomoc (a pokud ano, tak jakou formou)? Díky moc předem!

Dobry den, poprosil bych Vas o radu. Pri poziti alkoholu a nasledne kocovine se potykam s velice neprijemnymi stavy. Obcas i male mnozstvi alkoholu, ktere ve mne zanecha klasicke opojeni ve mne vyvolava uzkosti, pocity strachu, neprijemne navaly a zmatene myslenky o zivote, obcas nespavost. To vse den pote, kdy alkohol odezni. Vim, ze bych alkohol konzumovat nemel, ale obcas to nevyjde ikdyz vim, co me druhy den ceka. Mate proto nejake vysvetleni, proc se potykam s takovymi stavy a jak by se daly odstranit?

Děkuji moc za odpoved

. Dobry vecer,
otra rano po dnes odchazim z nestske nemocnici.
Prevzli me Z duvodu, uZ tretiho epiletlickeho zachvatu.
Nebyt vzdycky nekoho pri sobe nevim co by se stalo…
Q
Piji uZ 14 let a to vetsinou sam, nekdy s nekym.
Jen skoro kaDy den. Hodne prielkyn ztratil.
V vcera dopo me privezli
… Ja grcal krvAtd. Dali mi infuse na cely a jsem se souhlqsil zustat I pres noc.

UZ jsem se prrstal klepat atd a chut na alkoholik nemam.
Co by na to? Co byste udelal vy na svem miste?

Dekuji za odpoved

Dobrý deň, potrebovala by som poradiť.

Hľadala som odpoveď aj v diskusiách, chcela som napísať do fóra ale neprišiel mi ešte potvrdzujúci mail k registrácii.
Skúsim to v rýchlosti touto cestou. Môj problém trvá už dlho. Nepijem každý deň, ale keď mam chuť padne jedna fľaša vína niekedy aj viac čo má trápi.
K tomu keď sa pridajú cigarety o to horšie ráno a deň má čakajú.
Skúšala som viac krát prestať jak s alkoholom tak s cigaretami. vydržala som zakaždým iba asi týždeň.
Problém s ktorým si neviem pomôcť je neskutočná únava od polovice dňa. Fyzická, psychická únava oči červené. Niesom schopná fungovať. Viete mi prosím poradiť ako toto premôcť? Poprípade ako dlho môže tento stav trvať?

Ahoj, je to poprvé, co se někam obracím, i když problém je dlouhodobý. Jde o mého manžela (57 let). jsme spolu přes 20 let. Vždycky se rád napil, hlavně tvrdého alkoholu, ale nechoval se nezodpovědně. Posledních asi 5-6 let už ale přestal mít zábrany a klidně vypil čtvrt litru vodky, sedl do auta a jel do práce. Za posledních pět let kvůli pití 4x přišel o práci a 2x o řidičák. Teď naposledy na 2 roky, nadýchal 1,86 promile. Pije tajně, tvrdí, že vůbec nic ten den nepil a že si dá se mnou rád večer skleničku vína. Pak ale zjistím, že sotva odejdu na chvíli třeba do koupelny, honem běží a a napije se vodky z nějaké schované láhve. Pomalu už přichází o přátele, naše děti už nám nechtějí svěřovat vnoučata. Sám ale vůbec nepřipouští, že by měl problém s pitím, nechce se ani s nikým poradit nebo se dokonce léčit. Prý nepije proto, že to potřebuje, ale proto, že chce. Když se napije, bývá slovně zlý, fyzicky ne. Ale změnila se mu povaha, býval pohodář a spolehlivý partner, teď je neustále vzteklý a hodně jsme se odcizili. Mockrát už jsem ho chtěla opustit, ale bojím se, že když zůstane sám, spadne rychle až na dno. Chci mu pomoct, ale ode mě pomoc nepřijme.

Partner 33 let (otec 2 letého dítěte), určitě pije po dobu co jsme spolu (5 let), ale vím, pil daleko více než ostatní již několik let před tím. Bežně pije pivo, když je příležitost, dá si i tvrdý alkohol. Během týdne pije pivo každý den po práci, o víkendu se situace zhoršuje. Nemá problém pít hned od rána. Jakmile je nějaka akce, nikdy nejde domu střízlivý a domů mu musí často někdo pomoci. Často bývá náladový, mrzutý, umí být slovně dost vulgární. Několikrát jsem se již sbalila (i s dcerou) a odjela, jednou i na delší dobu, ale nebere to uplně vážně a vždy naslibuje hory doly, ale za čas se to stejně vrátí tam, kde to bylo. Všichni v okolí vidí, že problém s alkoholem má, jen on si to moc nechce přiznat. Bavila jsem se s nim již i o odborné pomoci, stále bohužel odmítá.

Přítel pije po práci, aby se mohl vyspat. Pije o víkendu, to pro relax a uvolnění. Pije při vaření, prý mu to tak jde líp. Nepije, jen když pracuje. V opilosti naslibuje hory doly, ale taky umí být zlý, slovně zlý.
Uvědomuje si, že má s alkoholem problém, ale neví, jestli ho chce řešit. Pije takhle dlouho, možná víc, než dvacet let, já s ním jsem rok a půl. Občas říká, že pije, aby se tím zabil, už mi párkrát řekl, že uvažoval o skoku z okna. Pití měli v rodině, dle jeho slov si jeho táta rád přihnul a máma taky, teď jeho rodiče nepijí. Osobně je neznám, brání v tom jeho comingout. Což může být jedním z problémů, proč pije, pak stres v práci a závislosti (online hry, když je opilý moc tak automaty)
Za tu dobu co se známe měl pár stavů, kdy měl okno po pití, modřiny, ztracené doklady a mobil, lži, aby mohl pít…
Opravdu už nevím, jak dál, jak ho dotlačit k odvykačce, aby to chtěl. Aby to nebral, že musí kvůli mě, ale aby to udělal kvůli sobě.
Díky za rady.

Nevím, kdy se to přesně stalo, který moment mme dostal až na morální dno… Ještě loni, touhle dobou, jsem držela jakýs takýš společenský úhel, normu… Ale letos???? Lžu, kradu, stala jsem se … alkoholičkou. .netuším, kdo k tomu nejvíc přispěl, jestli ten, ta nebo korona… ale jedno cítím naprosto jasně, drhnu bradou o dno, o morální dno,, . Když čichnu k vínu (jiný alkohol nepiju, krom občas piva), jsem nebezpečná sobě a hlavně svému okolí… Nemám problém sednout za volant, a jet jako kráva, nemám problémy plenit obchody, a brát si bez placení, co chci. Komunikace v rodině? Vztahy?? Když doma přijdou nato, že jsem si nalila skleničku (flašku skrývám), je strašné zle, moje 8 mi letá dcera strašně, ale strašně vyvádí, je samozřejmě naočkovaná mojí matkou. Ano, jsme u toho… Moje matka. Vždycky v rodině nosila kalhoty ona, ona o všem rozhodovala, a byly pouze dvě možnosti, buď s ní člověk "souhlasil" a pokud, ne, roznesla jej na kopytech. Byla jsem na ni fixovaná strašně dlouho, byla pro mneu… ona byla ta jediná a spravedlivá, vládla pevnou rukou, nepřipouštěl se jiný názor, než měla ona, nic rozdílného. Pořídila jsem si postupem času v Praze byt, na hypotéku, okolo třiceti let se dala dohromady s jedním mužem. Tři roky nato se nám narodila dcera a pak už to bralo hodně rychlý spád… Ještě před tím, než se dcera narodila, mi neustále zasahovala do života, pokud jsem se neozvala do oběda, vyzváněla, volala mme, i partnerovi, chtěla vědět, co děláme, kde jsme, když jsme byli venku, lamentovala, že mme nutí jezdit na bruslích a chodit s ním na' fotbal, když jsme byli doma, tak zase, že se válíme, nutila nás přepínat kanály, abychom se dívali co jí zrovna nadchlo. když se narodila dcera, začalo to pravé peklo. Zkrátím to, . Ve dvou letech přiletěl vytočený partner mojí dcery k mým rodičům a málem je oba zabil. jen shodou náhod to přežili… Dostal 5 let, já pronajala byt v Praze a začala žít s dcerou u nich v domku. Musela jsem začít chodit do práce, a hlavní roli ve výchově převzala matka, ona vše řídí a řídila, neustále mi dávala znát, že já nestojím za nic, i dcera mi to dnes již dává znát. Je to 6 let, co žijeme u nich, nebylo to vůbec lehké, dcera trpěla záchvaty, do jejich 7 let jsme vyhledali jednoho psychiatra a tři psychology… Teď musím říct, že se její chování stabilizuje, ale to, co jsme si s ní užili, je na samostatnou kapitolu. Neustále jsem od matky slýchávala. miminko? Chcete změnit svoje dítě? Změňte sebe! . Neustále vnímám a vnímala jsem, že já jsem ten, kdo selhat, až jsem opravdu selhala. Drcla jsem pusou o bahno. Stalo se to letos, najednou jako kdyby se ve mme něco urvalo, přerušilo, stala se ze mme alkoholička, která když se dostane k flašce nejenže ji vypije, ale dělá hrozné věci… Je to jako cizinec ve mme, který převezme vládu a odpovědnost, poslední dobou se mi stává, že už si nepamatuju, co jsem vyváděla a dělala, naposledy jsem utopila nechtěně dceři mobil v jezírku (na který jsem samozřejmě jako samoživitelka musela vydělat), piju i v práci, bojím se, že o práci přijdu, mám solidní zaměstnání, a i když neberu hodně peněz, všechno z výplaty zaplatím, a ještě mi zbyde. Nedokážu si už poručit, je to silnější než já a stupňuje se to. Co mám dělat???????? Nikdo by to do mme neřekl, působím slušně, jsem upravená, spořádaná, ale jsem časovaná bomba… Sobě, dceři a okolí…

Nevím, kdy se to přesně stalo, který moment mme dostal až na morální dno… Ještě loni, touhle dobou, jsem držela jakýs takýš společenský úhel, normu… Ale letos???? Lžu, kradu, stala jsem se … alkoholičkou. .netuším, kdo k tomu nejvíc přispěl, jestli ten, ta nebo korona… ale jedno cítím naprosto jasně, drhnu bradou o dno, o morální dno,, . Když čichnu k vínu (jiný alkohol nepiju, krom občas piva), jsem nebezpečná sobě a hlavně svému okolí… Nemám problém sednout za volant, a jet jako kráva, nemám problémy plenit obchody, a brát si bez placení, co chci. Komunikace v rodině? Vztahy?? Když doma přijdou nato, že jsem si nalila skleničku (flašku skrývám), je strašné zle, moje 8 mi letá dcera strašně, ale strašně vyvádí, je samozřejmě naočkovaná mojí matkou. Ano, jsme u toho… Moje matka. Vždycky v rodině nosila kalhoty ona, ona o všem rozhodovala, a byly pouze dvě možnosti, buď s ní člověk "souhlasil" a pokud, ne, roznesla jej na kopytech. Byla jsem na ni fixovaná strašně dlouho, byla pro mneu… ona byla ta jediná a spravedlivá, vládla pevnou rukou, nepřipouštěl se jiný názor, než měla ona, nic rozdílného. Pořídila jsem si postupem času v Praze byt, na hypotéku, okolo třiceti let se dala dohromady s jedním mužem. Tři roky nato se nám narodila dcera a pak už to bralo hodně rychlý spád… Ještě před tím, než se dcera narodila, mi neustále zasahovala do života, pokud jsem se neozvala do oběda, vyzváněla, volala mme, i partnerovi, chtěla vědět, co děláme, kde jsme, když jsme byli venku, lamentovala, že mme nutí jezdit na bruslích a chodit s ním na' fotbal, když jsme byli doma, tak zase, že se válíme, nutila nás přepínat kanály, abychom se dívali co jí zrovna nadchlo. když se narodila dcera, začalo to pravé peklo. Zkrátím to, . Ve dvou letech přiletěl vytočený partner mojí dcery k mým rodičům a málem je oba zabil. jen shodou náhod to přežili… Dostal 5 let, já pronajala byt v Praze a začala žít s dcerou u nich v domku. Musela jsem začít chodit do práce, a hlavní roli ve výchově převzala matka, ona vše řídí a řídila, neustále mi dávala znát, že já nestojím za nic, i dcera mi to dnes již dává znát. Je to 6 let, co žijeme u nich, nebylo to vůbec lehké, dcera trpěla záchvaty, do jejich 7 let jsme vyhledali jednoho psychiatra a tři psychology… Teď musím říct, že se její chování stabilizuje, ale to, co jsme si s ní užili, je na samostatnou kapitolu. Neustále jsem od matky slýchávala. miminko? Chcete změnit svoje dítě? Změňte sebe! . Neustále vnímám a vnímala jsem, že já jsem ten, kdo selhat, až jsem opravdu selhala. Drcla jsem pusou o bahno. Stalo se to letos, najednou jako kdyby se ve mme něco urvalo, přerušilo, stala se ze mme alkoholička, která když se dostane k flašce nejenže ji vypije, ale dělá hrozné věci… Je to jako cizinec ve mme, který převezme vládu a odpovědnost, poslední dobou se mi stává, že už si nepamatuju, co jsem vyváděla a dělala, naposledy jsem utopila nechtěně dceři mobil v jezírku (na který jsem samozřejmě jako samoživitelka musela vydělat), piju i v práci, bojím se, že o práci přijdu, mám solidní zaměstnání, a i když neberu hodně peněz, všechno z výplaty zaplatím, a ještě mi zbyde. Nedokážu si už poručit, je to silnější než já a stupňuje se to. Co mám dělat???????? Nikdo by to do mme neřekl, působím slušně, jsem upravená, spořádaná, ale jsem časovaná bomba… Sobě, dceři a okolí…

Ahoj, muj tata 68let chodí na vesnici ráno do obchodu, jenže tam už pár chlapíku čeká, aby si vypili pul deci, kupuji si to navzajem. Pride domu už opily, a na obed tam de znova, pak už neobedva, de spat, nebo neco delat na zahrade. Ak už de i do krčmy v 15, tak to už ledva chodí, mluví, nebo je počuranej, pada na hlavu. Jak sem to zistil jak to chodí začal sem za nim chodit rano k obchodu, nedovolim mu pit panaky, jenom pivo, moc se hneva, i tak neobedva. Sem v koncich, citim tam i zaškodnictvi od tech"kamaradu" od 30 let po 68 let, ale je to i jeho zavislost na vine, protože co mu daji neodmitne. Jak to bude dal, co delat, co s tim, do prace ja chodit musim, nemam nikoho na hlidani. Dekuji za rady

Dobrý den,

chtěla bych se zeptat: žiju ve společné domácnosti s partnerem (42 let) a dvěma nezletilými syny (3 a 5 let). Přítel pravidelně během pracovního týdne konzumuje 1 pivo k obědu a večer, když přijde domů, tak další 2-3, občas i 4 piva a to denně (povětšinou 12° nebo černé Argusy, to je tuším 14°, ale jistě to nevím). Sem tam to proloží panáky vysokoprocentní kořalky. O víkendu běžně každý den vypije 5-6 piv. Pokud jde do hospody (cca 1x za měsíc), vypije asi 6-7 (možná i více) piv za večer a k tomu nějakého toho panáka. Jednu za čas mu "cvakne" a je schopen vypít láhev kořalky na "posezení" - bez ohledu na to, že má za mnou a dětmi přijet na chatu nebo že má jít druhý den do práce - není totiž problém poslat sms, že mu není dobře (většinou ho do té práce vykopu, i když už se i stalo, že mi řekl, že jde do práce a byl zašitý v bytě u rodičů, kteří byli na dovolené, a přišel večer pěkně nalámaný). Pracuje jako manažer požární ochrany a bezpečnosti práce u jedné soukromé firmy. Už jsem zažila i to, že si musel dát ráno panáka, aby mohl fungovat - když jsem doma, jde do práce a když nejsem, klidně pije od rána. Po pár takovýchto dnech zvrací a má střevní potíže (jinak - bohužel - kocovinou netrpí). Po posledním takovémto popíjení, mu bylo tak zle, že nebyl v práci několik dní a prý vydržel nepít 4 dny za sebou (za těch 7 let, co ho znám, jsem nezažila, že by vydržel bez jakéhokoliv alkoholu více dní za sebou; sem tam se mu povedlo pár dní s 1 pivem, pak to zvedne na 2, na 3 a už to jede - přece nebude pít vodu nebo čaj, zažil hrozný den v práci a potřebuje se odreagovat a vypnout; zažil nějaký stres; má na panáka prostě chuť a to nemluvím o nejrůznějších rodinných oslavách, kde se v jejich rodině pije vždy - když to přežene, bývá pak i agresivní - zatím teda jen slovně). Píšu prý, protože jsem s dětma mimo domov, užíváme si léta na chalupě, takže nevím, jestli mluví pravdu. X-krát jsem ho načapala při lži (co se pití týče). Když nyní vydržel 4 dny nepít, nabyl dojmu, že není alkoholik a že není na alkoholu závislý… Co si o tom myslíte? Má pravdu a můžu mu věřit, že se polepší? Kdybychom neměli děti, nic neřeším a rozejdu se s ním (jen za poslední rok mi mnohokrát sliboval, že nebude tolik pít), ale takhle. Není to tak dávno, co měl děti hlídat jedno odpoledne (byla jsem na návštěvě u rodičů) a když jsem přijela, byl opilý… Že má problém s alkoholem si po x letech konečně přiznal.