Alkoholik

"Buď s tím začneš dělat něco hned teď nebo je konec!" To jsem si řekl loni 18.listopadu. Dnes je 8.září, téměř 10 měsíců poté a já od té doby abstinuji a jsem šťastný jako nikdy dřív. Není to pouhá fráze, jak se Vám pokusím nastínit v mém příspěvku.

Je mi 24 let a před rokem jsem byl alkoholik a gambler. Nepil jsem ani nehrál každý den. Bylo období, kdy jsem nepil týden a alkohol mi vůbec nescházel. Přesto jsem byl alkoholikem a gamblerem. Pro mě to byly dvě spojené nádoby - když jsem pil, pak jsem i hrál.

Začalo to nevinně, jak už to tak většinou chodí. Poprvé jsem se napil 3 měsíce před svými 16 narozeninami. Většina mých kamarádů měla už bohaté zkušenosti s alkoholem. Já jsem tehdy nedopil ani malé pivo, ale kamarádům jsem nalhal, že mi jen není dobře a že na něj nemám chuť, protože jsem jim nechtěl přiznat, že jsem ještě nikdy nepil. Už tehdy jsem se styděl a už tehdy jsem lhal - lhaní bude hrát v příběhu důležitou roli.

Tři měsíce poté už jsem zvládnul 10 velkých piv (dvanáctek) a i když jsem poté usnul na záchodě pozvracený a i jinak potřísněný, v životě bych si nepřiznal, že by se to mohlo opakovat a že bych s alkoholem mohl mít někdy problémy. Ale měl.

Život na gymnáziu vesele ubíhal a já skoro každý pátek i sobotu trávil po hospodách. Ale nepřišlo mi na tom nic zvláštního, neb všichni ostatní to tak také dělali, tak přeci nebudu jiný, nebudu vybočovat z řady. S alkoholem je to přeci všechno tak zajímavější, tak živější, tak opravdovější! Místo rozvíjení mých zálib a schopností jsem se věnoval alkoholu a veškeré rozhodnutí jsem odsouval na nejzazší možnou mez a snažil se nic neřešit.

Po gymnáziu jsem se dostal na vysokou školu do Prahy. A zde to začalo naplno. Večírky, alkohol, dívky. Byl jsem jak v sedmém nebi. Začal jsem pravidelně hrát elektronickou ruletu. Nedlouho na to jsem si otevřel svůj kontokorent ve výši 20.000,- Kč. Brzy jsem ho celý vyčerpal, ale téměř 4 roky jsem to před rodiči úspěšně tajil. Školu jsem po roce a půl opustil. Ni však kvůli alkoholu, ale kvůli mým ambicím, které na této školy nebyly naplňovány. Šel jsem na jinou vysokou školu. Mezitím jsem celou tu dobu pracoval na částečný úvazek. Ale místo profesního či osobního rozvoje jsem veškerý svůj úspěch poměřoval povedeným či nepovedeným pátečním potažmo sobotním večerem. Druhou školu jsem taktéž nedodělal. Po roce a půl jsem odešel, avšak rodičům jsem ještě dalšího půl roku lhal a tvrdil jim, že na škole stále jsem.

Lhal jsem rodičům, lhal jsem kamarádům, lhal jsem sám sobě a už jsem kolikrát ani neměl ponětí o tom, co je pravda a co už pravdou není. Pil jsem a hrál jsem stále víc. Problém se školou ani s kontokorentem jsem neřešil. Nějak se to přeci vyřeší! Lhal jsem si do kapsy a když jsem propadal zoufalství, že to nezvládám, tak jsem se chápal po alkoholu a cítil se na tu chvíli lépe, osvobozen od všech problému.

Malý zlom přišel loni v září. Musel jsem před rodiči s barvou ven - školu nedělám, mám kontokorent, který nejsem schopen splatit a jsem na dně. Rodiče mi podali pomocnou ruku. Dali mi na výběr - buď se ve svých 23 letech znovu přihlásím na školu a dodělám jí anebo si můžu najít práci, ale tím pádem skončí veškerá finanční podpora a já zůstanu sám. Přihlásil jsem se na soukromou školu a začal sekat latinu.

Myslel jsem si, že mám vyhráno. Že jsem tímto odhodil všechny okovy, které mě tížily a které jsem táhl za sebou a že teď už vše půjde jako na drátkách. Šlo to měsíc, dva, pak jsem zase propadl sázkám a hraní. Ačkoliv jsem věděl, že rodiče mají přístup k mému účtu a že mě budou z logického důvodu kontrolovat, tak i přesto jsem v opilosti vybíral tisíce a dával je do rulety znovu a znovu. I když se mě otec nesčetněkrát ptal, zdali nemám problém s alkoholem a hraním, tak jsem mu vždy žoviálně odpovídal, že nikoliv. Že nejsem přeci žádný alkoholik!

Zlom přišel 18.listopadu. Po předchozí propité noci, kdy jsem opět prohrál peníze na ruletě. Otec na mě udeřil - kam se poděly peníze z mého účtu. Opět jsem se snažil lhát, vymýšlet si, ale už nebylo kam uhnout. Jsem alkoholik a gambler a buď s tím něco začnu dělat hned teď nebo je konec a za pár let ze mě bude naprostá troska, ne-li mrtvola. Bolelo to. Věřím, že rodiče ještě víc než mě. Ale i přesto to byl pro mě den, kdy se můj život změnil. Kdy jsem se podruhé narodil a začal žít svůj život!

Ihned ten den jsem si našel kontakt na ambulantní léčbu, na kterou jsem začal od dalšího týdne pravidelně docházet. Člověk, který se mě tehdy ujal, byl jako dar z nebes. Provedl mě cestou od závislosti na alkoholu až k úplné abstinenci, na kterou jsem na jednu stranu hrdý a na druhou stranu jí už ve svém životě vůbec nepociťuji. Je to prostě součást mého já. Jsem to já.

Během ambulantní léčby jsem prošel různými fázemi. Nejdříve fáze uvědomění si svého problému, poté získání si jistoty v samu sebe. V této fázi jsem vydržel dost dlouho. Byla to fáze, kdy jsem měl jistotu sám před sebou, ale ještě jsem neměl tu sebedůvěru vyjít s tím ven, mezi známé a přátelé a mluvit o mé abstinenci. Nestyděl jsem se za ní, ale nebyl jsem si jist, zdali jsem tak silný, abych svou nově nabitou abstinenci dokázal konfrontovat se svým vesměs alkoholickým okolím.

Pak přišla fáze, kdy jsem pomalu začal chodit do společnosti a postupně začal o své minulosti a o své abstinenci mluvit. Nejdříve to byly takové malé nesmělé krůčky, kdy jsem teprve získával svou sebedůvěru. Ale šlo to. A já získával sebedůvěru, že to, co dělám, je správné a že se za to nestydím.

Dnes - téměř po 10 měsících - jsem hrdý na to, že nepiju a je to na mě znát. Nebojím se jít do prostředí, kde 100% lidí pije a nebojím se konfrontovat svůj názor s jejich. Mám šťastný život. Studuji. Mám práci, která mě baví. Vím, co chci. A poznal jsem konečně člověka, který mi rozumí, který sice zatím nechápe, co a proč se u mě odehrálo, ale respektuje to. A to mi stačí. A je to člověk, s kterým chci trávit svůj volný čas. Což je u mě velká změna, protože doteď jsem veškerý svůj volný čas chtěl trávit především sám se sebou. Ale za tu dobu jsem poznal sám sebe, zjistil jsem, co je pro mě důležité. Zklidnil jsem se. Zjistil jsem, že věci, které jsou mimo náš dosah, je zbytečné řešit. Našel jsem sám sebe a konečně si poprvé ve svém životě můžu říct, že jsem něco dotáhl do zdárného konce - Jsem abstinent a jsem na to hrdý.

Je to dlouhá a trnitá cesta, než si tohle člověk může upřímně říct. Je to cesta, na které budete vždycky sami. Je to cesta, na které musíte být sami. A je to cesta, na kterou se musíte chtít vydat sami. Když si to neuvědomíte vy, nikdo vám s tím nedokáže pomoct. Prosím Vás, nebojte se o svých problémech mluvit. Nebojte se života bez alkoholu. Ztratíte tzv. "přátelé", ale získáte nové a těch starých, kteří s vámi zůstanou i poté, si budete o to víc vážit. Každý, kdo si jednou jedinkrát připustí, že má s alkoholem problém, by ho měl řešit. Alkoholik není pouze ten, kdo si musí dát sklenku tvrdého alkoholu, aby vůbec vstal. Alkohol je zlý sluha a ještě horší pán.

Podat ruku Vám můžou, ale chytit se jí už musíte sami. Zjistíte, že bez alkoholu dokážete fungovat daleko lépe, efektivněji. Dokážete svůj volný čas využít tak, jak sami chcete a nebudete otroky pátečních a sobotních večírků. Buďte šťastni nezávisle na ostatních. Nepoměřujte svůj život s jinými. Jsem jedineční, stejně tak i naše problémy jsou jedinečné. Vše záleží jen na nás.

Dobrý den, manžel pije pivo denně. Vždy mu chutnalo, ale v průběhu let se dávky zvyšují. Před cca 10 lety říkal, že 3 denně pít nikdy nebude, dnes už jsou to "jenom 3", a to pouze když přijde z práce kolem 17. hod. a do žádné další práce (kolem domu) se nepouští. Navíc si 2 dá najednou (během 15 minut) a do hodiny 3., s tím, že "potřebuje doplnit tekutiny". Stále mi tvrdí, že od minulého večera žádné neměl, a tudíž není závislý. On ale za celý den přijme cca 0,3 - 0,5 l nealko tekutin. Pokud pracuje (seká, zalévá...) dá si pak klidně 5 piv (třeba během 4 hodin). O víkendu 5 běžně, a to je minimum. To začíná už dopoledne.
Jeho důvody jsou směšné, "musí doplnit energii", "lépe se mu dělá", apod. Pravda to není, je věčně unavený... Mám zkušenosti se schováváním lahví, prý aby se se mnou nemusel hádat. Já jsem hysterka a mám nulovou toleranci, když chci, aby byly dny, kdy pivo mít nebude. On se nebude omezovat, protože mu pivo "pomáhá". Je VŠ vzdělaný, do hospod nechodí, není agresivní, nebije nás, neopíjí se do němoty, ale mám pocit, že se potřebuje tzv. oblbnout, že má slabou vůli.
Dětem se věnuje (sport,výlety, doprovod na kroužky)."Manželství" se nevěnuje, "já jsem dospělá a on nemá čas a je unavený" - na pivo ano.Doporučují se aktivity údajně vylučující pití, ale on si i na výlety veze s sebou pivo, k tomu si ho ještě někde dá a pokud ne, doma to dožene.
Myslím, že už je nějakým způsobem závislý.On si pod pojmem závislost představuje až to poslední stadium... Jeho otec taky pije pivo, snad 2 nebo 3 denně, nad tuto dávku nejde.Asi i to má vliv, protože to u nich bylo normální. Ale manželův přístup byl před lety opravdu jiný. Mám strach z toho, že děti budou jednou mít podobné problémy, ačkoliv o tom vědí a znají můj přístup. Z tohoto důvodu zvažuji všechny možné varianty. Prosím o Váš názor. Mockrát děkuji.M

Dobrý den,
prosím o pomoc o informace ohledně mého syna. Synovi je 19,5 let, studuje posledním rokem střední školu. Zhruba od začátku roku začal požívat větší množství alkoholu, v minulosti asi dva roky kouřil marihuanu.
V posledních měsících je značně opilý, v některých případech si nic nepamatuje. Poslední 2 měsíce požívá alkohol denně, vypije cca 1 litr vína. Někdy i více. Na začátku pil pivo, poté přešel k vínu. Tvrdí, že bez alkoholu nemůže usnout. Zhruba od odpoledních hodin 14-15hod. každý den začíná pít.
Někdy, což mi sám přiznal už hlídá hodiny, aby se napil. Agresivní není, přiznává, že má problém s alkoholem, ale léčit se odmítá s tím, že za měsíc či dva přestane. V komunikaci se mění k horšímu (jen po požití alkoholu), komunikace během dne se bez problémů. Prosím o pomoc jak mám postupovat, kam se mám obrátit. Děkuji.

Vzhled webu.
Na těchto stránkách jsem našel mnoho velmi užitečných informací o alkoholismu a léčení, jen mi trochu vadí volba barvy podkladu, písma a barevně odlišné podtržené odkazy.

Dobrý deň. Mám 25 rokov, sestru (29r.),brata (20). Máme matku alkoholičku, má 46rokov. Prije asi tri roky. Pila aj predtým, príležitostne, ale potom to prepuklo do neustáleho pitia, až ju vyhodili z práce. Pred dvoma rokmi sme ju prinútili ísť na liečenie, ale ako náhle sa vrátila bolo to to isté, a dodnes nám vykrikuje že sme ju tam dostali. Po liečení pila asi dva týždne a potom sama od seba prestala. Od vtedy je to tak, že zhruba štyri mesiace nepije, a znova začne.
Netrvá to dlho pretože to riešime tak, že sestra sa s ňou na dva dni zamkne doma, nikam ju nepustí, vyhádže alkohol a stráži ju. Ja za tie dva dni robím namiesto mami, lebo robí v krčme, takže viem za ňu odrobiť. Na tretí deň je v pohode a opäť funguje zhruba tri-štyri mesiace a potom sa to opakuje. Týždeň pije, dva dni je s ňou sestra doma a ja za ňu robím. Aj tento víkend to tak má byť. Naposledy sa napila asi pred týždňom a predtým v apríli, ked bola v kúpeľoch. Ako to máme riešiť? Je dobré ju takto podporovať, alebo jej naopak škodíme tým, že jej stále kryjeme chrbát? Myslím si že jej nič nechýba, peňazí má dosť, deti vyrastené, so sestrou sme od 20 rokov osamostatnené, brat žije spolu s ňou a otcom (s otcom nemajú dobrý vzťah, hádajú sa, nedokážu sa podporovať), sestra je už Ing., ja Bc. a brat študuje na vysokej. Mama chodí po dovolenkách (paríž, grécko, anglicko, rím atď). Ale nikde nie je spokojná, uteká sama pred sebou. Ked je opitá správa sa ako herečka, všetci okolo nej sú najväčší hlupáci, len ona je tá najlepšia, nikoho nepočúva a to ani ked je triezva-stále je mysľou niekde inde. Rozvod jej nehrozí, otec je na invalidnej a zrejme mu to takto vyhovuje, lebo mama sa o všetko postará. ani vyhodenie z tejto práce (krčmy) pretože aj majiteľ s ňou občas popíja a podporuje ju. A ked nepríde do práce, tak to zatiahnem za nu ja a je všetko v poriadku. Voči sebe nieje kritická, lebo hoci si uvedomuje že má problém a chce ho riešiť a štyri mesiace je zase presvedčená že pitie zvládne. Ambulantne nemá záujem sa liečiť, lebo to už absolvovala a ked opäť začne piť tak my so sestrou ju z toho na štyri mesiace dostaneme (ona je s ňou doma, a ja robím). Chceme jej pomôcť ale myslím si že tým, že ju stále kryjeme sa nič nevyrieši. Ako máme postupovať?

Dobrý den,pane doktore.
Během posledních 3-4 měsíců jsem zjistila, že maminka pije víc, než je "normální". Vlastně mám pocit, že si dávala odjakživa do čaje rum, ale nikdy mi to nepřipadlo divné. Nikdy nebyla opilá, nemotala se, ani neměla jiné příznaky opilosti. Teď ji je skoro 70 let, tatínek velmi vážně onemocněl a jsem tak u svých rodičů denně několik hodin a mám ji tudíž velmi často na očích.
Pořád se ptá na stejnou věc, mluví sama pro sebe (občas používá hrubé výrazy), nepamatuje si základní věci (jako kam dává kafe), opakuje stále stejné historky. Při mých návštěvách často odchází na pár minut do svého pokoje. Tatínek ji několikrát našel flašku od rumu, kterou měla někde schovanou. Mám maminku moc ráda. Dřív jsem myslela, že trpí počínající stařeckou demencí nebo Alzhaimerem, ale zřejmě to tak nebude. Nevím jak dlouho bude tatínek žít a je mi jasné, že i proto se mamka léčit nepůjde. Už léta se straní lidí (je bývalá učitelka) takže na sezení AA ji nedostanu. Navíc jsme z malého města, kde se všichni znají. Pro pití si chodí do obchodu (netuším jak často a kolik toho vypije). Vůbec nevím jak bych ji mohla pomoct. Tatínka to taky trápí, ale nemá sílu cokoliv řešit. Děkuji moc za jakoukoliv radu.

Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jaké jsou možnosti léčby závislosti na alkoholu? Lze ji léčit i doma, za pomoci nějakých léků či přípravků?
Popřípadě, který lékař může tyto léky předepisovat?
Předem děkuji za odpověď.
S pozdravem MM

Jde někde koupit Revia?

Čau. Po 7 letech se rozvádím. Manžel byl v Beřkovicích, psychárně. Já už taky i na detoxu, ale teď jem sama. Nikdo mě nemlátí a já zjišťuji, že mám problém. Nějak jsem se naučila snídat, obědvat i večeřet víno. Teď dokonce spíš vodku a ruma, pač to nejde tak dlouho cítit.
Už od malička jsem pila. Táta je supr, ale je to alkáč a já vyrůstala u pivovaru a v 8 třídě měla 1. dvojku z chování - za chlast. A pak na střední jsem si nosila vínko místo limči a .... sice se nepočůrávam, jako Slávek, ale ... klepu se, je mi hnus a nic jinýho, než jak sehnat aspoň 20 Kč mě nezajímá.
Je mi 26 let a terapeutky říkají, že jsem jak 50letá se svými zkušenostmi. Přežila jsem vybouchnutí varu, kdy jsem vysela v hořícím bytě a já sama cejtím, jak se ničím. Lituji toho a samozřejmě to nechci, ale nejde to. Moc někoho potřebuji. Stydím se, za ty řezance pilkou a za všechny ty jizvy. Vždycky, když se ráno probu dím, mám modřiny, spáleniny atd. Vím, že jsem si už několikrát lehla na koleje, ale v tomhle mám smůlu. Já nevím, kudy kam.

Dobrý den pane doktore,
s manželem jsem již 39 let, máme dva syny, ženaté a vnoučata. Musím řici, že více jak 30 let bylo naše manželství moc hezké, řekla bych až vzorové, všichni nám záviděli, že jsem v takové pohodě. Manžel měl pivo rád vždy, ale dříve to nějak dokázal ukočírovat a hlavně něbyl tak nepříjemný jako teď, do všeho a do každého rýpe a kritizuje. Začalo to když odešel do důchodu (dělal v podzemí takže šel již v 56ti letech). Potom dělal ještě různé brigády a to bylo docela dobré, ale před dvěma lety přestal pracovat úplně a od té doby je to hrůza, ovšem pije co teče, takže i víno a tvrdý alkohol, hlavně také utratí dost peněz a přestalo ho bavit vše, sport, rád jezdil na kole,v zimě na běžkách, práce kolem domu je mu také na obtíž a já s ním nechtěla ani do společnosti, protože jsem se styděla, když se opil (jinak moc rádi tančíme a manžel fyzicky vypadá velmi dobře, takže kdo ho nezná blíže mi nevěří). Před čtyřmi roky u nás v domě začal bydlet syn s rodinou (v oddělené domácnosti) a teď se kvůli tátovi odstěhoval a ani mi nechce půjčovat vnoučata, protože nechce aby děli viděly dědu opilého. Je pravda, že toto rozhodnutí mladých manžela donutilo k tomu, že si řekl,že přestane pít, a že to dokáže bez cizí pomoci. Vydržel to asi tři měsíce, pil nealkoholické pivo, byla jsem šťastná, protože začal být opět aktivní, příjemný, začali jsem opět jezdit na kole a mladí začali věřit, že to skutečně dokáže, i já věřila, protože před více než 30ti lety přestal kouřit a k tomu prý je také nutná dávka vůle! Koupila jsem si alkohol tester, když byl v pohodě, klidně ho použil, ale pak když jsem začala mít opět podezření (poznám to na něm na první pohled) tak se samozřejmě zdráhal tester použít. Moc mě to trápí, ale manžela ne, protože on žádný problém nemá, to já stále něco na něm hledám a rýpu!! Když mu připoměnu, že se děti odstěhovaly kvůli němu, tak si vymýšlím.
Já jsem již také v důchodu, ale pracuji, když přijdu odpoledne domů, manžel sedí u bazénu a lelkuje, i když není opilý na mol, je nepříjemný a já ani nevím co si s ním povídat, protože vše co řeknu je proti němu!!!!!
Pane doktore, co mi poradíte, chodím cvičit, na jogu, jezdím na kole, do divadla, na koncerty, bavím se s kamarádkami, ale nechci manžela úplně odstavit, byla jsem celá ta léta zvyklá být s ním, mám ho ráda, ale když má tu svoji hladinku tak je mi odporný a na léčení nepůjde, protože jak jsem již napsala on s alkoholem problém nemá!! Děkuji za přečtení mého dopisu a budu se těšit na odpověď. Vlasta

Dobrý den, pane doktore.
Můj manžel má problém s alkoholem. Před 15ti lety prodělal úspěšnou protialkoholní léčbu v Brně, vydržel nepít asi 11let. V posledních letech zjišťuji , že abstinenci porušuje, pije jako dřív - tajně.
V zaměstnání zatím problémy nemá. Pracuje u PČR. Problém je v tom, že pokud se půjde oficálně léčit (měl by zájem) a zaměstnavatel o tom dostane zprávu, bude v každém případě výpověď. Manžel má 52 roků, proto je jasné, že nové zaměstnání, přestože je vysokoškolák asi velmi těžko scháněl. Poraďte mi, prosím, jaké kroky bychom měli udělat, aby se mu dostalo nějaké pomoci, která by současně neohrozila jeho zaměstnání. Děkuji, M.

Dobrý den, pane doktore.
Můj tchán, 57 let, má problémy s alkoholem. Před několika lety se mu ne vlastní vinou přestalo dařit v zaměstnání a nyní je již téměř rok firma bez práce a on bez každodenní náplně, sehnat v tomto věku jinou práci je obtížné.
Nebydlíme spolu, vídáme se většinou jen o víkendech a vztahy máme s oběma rodiči velice pěkné. Četnost pití se zejména v posledních měsících výrazně zvýšila, dříve tak jednou až dvakrát týdně, spíš se dostal do nálady, nyní minimálně ob den, často denně, pije však tajně - obvykle tvrdý alkohol, někdy prokládá pivem, ale nevíme přesně, protože před námi skleničku nikdy v ruce nemá, maximálně to pivo. Poznáme to na očích, řeči, chování a už víme, že vyhazovat tajně lahve nebo je schovávat není řešení. Už se v poslední době několikrát stalo, že se neuhlídal ani před návštěvou.
Projevy agresivity jsem nezaznamenala, obvykle se napije, má "povídavou o nesmyslech" nebo protivnou náladu a pak usne. Chtěli bychom s ním tuto situaci nějak řešit, ale nevíme, jak. Jak začít rozhovor na toto téma, jak ho přesdvědčit, aby si sobě a otevřeně i okolí přiznal, že ten problém má a co s tím, protože oni to všichni ví, ale stále se o tom jen mlčí. Navíc je po opakovaném infarktu a není zdravotně úplně vpořádku. Rozhovory rodičů na toto téma končí jen hádkou a zametením po koberec. Rozvod zatím asi nehrozí, ale společné soužití začíná být pro moji tchyni náročné s vidinou toho postupného zhoršování. My nevíme, jak z pozice dětí toto otevřít, aniž bychom ho urazili nebo ponížili, protože důvod toho pití je pro nás celkem pochopitelný.
Snažíme se zatím neúspěšně najít mu novou práci, ale v současném stavu si nejsme jisti, jestli si bude schopen ji udržet. Poraďte mi prosím, zda je cesta jít se napřed někam poradit a připravit na ten rozhovor, nebo jít k odborníkovi až když bude jasné, zda se chce či nechce léčit, případně zda to s ním má řešit jen manželka, nebo i dospělé děti.
Děkuji

Dobrý den už jsem jednou psala o své mamince, že pije dost 10/15 piv deně. Léčit se nechce a ona tvrdí, že akoholik není, že mi jí to pivo závidíme. A přitom bere plno prášku, pak jí je 1/2dny špatně a PAK JEDE CELÍ TÝDEN A PAK PAUZA CO MÁME DĚLAT LÉČIT SE NEBUDE.

Prosím o radu či pomoc. Mému manželovi je 43let, pije už asi 10 let. Je velmi závilslý na alkoholu a to pivo, víno, rum prostě vše co si potají koupí!
Pokaždé co se pohádáme, slíbí že toho nechá. Jenomže za pár dní je to tu zase. Promluvili jsme si a říkal,že chce jít na léčení, ale nevím jestli to opravdu udělá. Prosím o radu, jak dostat manžela na léčení. Děkuji za odpověď.

Ahoj,
líbí se mi tyhle stránky, je dobře, že si někdo uvědomuje, že alkohol je nebezpečný. Pro mě alkohol i marihuana zhruba na stejné urovni, možná ještě horší.

Zdá se mi, ale že tedy chybí článek o alkoholu a dospívajícíh. Z mého okolí snad všichni začali pít okolo 16let, prošli si bouřlivým obdobím a více či méne se uklinili. Jako vysokoškolačka, také chodím do hospody celkem dost často, ale piju s mírou, i když mi to samozrejmě občas ujede - tím ale nemyslím, že bych se někde válela na zemi atd. Myslím, že alkohol k mládí patří, protože se chodí na plno akcí atd. Ale opíjet se 2x týdně v 50ti už je trochu na pováženou.