Alkoholik

Dobrý podvečer, chtěla bych tady ještě reagovat na jednu věc, která podle mě není založena na nějakých vědeckých podkladech. Píše se tu o dědičnosti alkoholismu a já tomuto nevěřím, jak už jsem psala jsem z Moravy a tady je k alkoholu nějak tak benevolentnější přístup. Proto i z mého okolí znám jak dopadají rodiny a rodinné vztahy tam kde jsou alkoholici. Bohužel znám ve svém okolí i velmi velmi zlé životní příběhy, kvůli nechuti alkoholika se jít léčit. Proto tady musím napsat i o té dědičnosti a podle mě nepravdě. Z mého blízkého okolí znám asi 10 rodin kde byl nebo je alkoholik, at muž nebo žena a mohu upřímně říct, že se za ně jejich potomkové tak styděli, že mají k alkoholu zcela opačný přístup než jejich rodiče, jsou to vesměs zapřisáhli abstinenti, mohu jen říct, že jsem vzpomínala, na všechny ty rodiny kde se přemíru pilo a opravdu to dopadlo i tak, že se rodiny zcela odstěhovaly od alkoholiku a nikdo z těch dětí kdo v dětství s alkoholikem vyrůstali opravdu nepije, ba naopak ze studu a špatných zkušeností z dětství to jsou vesměs abstinenti. Podle mě je to spíše tak trochu naopak, znám z nejbližšího okolí dvě rodiny, kde byl alkohol zcela tabu a dětem byly zakazovány skoro do plnoletosti zábavy atd. a dnes v těch rodinách, ty děti, dnes už plnoleté mají velký problém s alkoholem a i drogami je to moc moc smutné.

Chtěla bych se zeptat proč u nás nelze léčit alkoholika bez jeho souhlasu, mělo by stačit už jen to, že ho odešle lékař na léčení i bez jeho souhlasu u léčby by potom mohla dát souhlas jeho nejbližší rodina, předešlo by se tak spoustě špatných věcí včetně domácího násilí a i jiných trestných činů!
U nás to funguje tak jako v Kocourkově: rodina nezmůže absolutně nic, denně prožívá hrůzu s jakou alkoholik zase dnes přijde atd, atd. pokud se rodina nerozhodne nahlásit takové jednání ze strany alkoholika na Policii, třeba i ze studu což je podle mě asi z 99 procent, není na alkoholika žádný metr. Vůbec žádný a i když alkoholika třeba kvůli domácímu násilí nahlásíte policii, stejně většinou dopadnete s nepořízenou a ještě si na vás okolí ukazuje prstem...Opravdu se stydím za tuto zemi a její zákony co se tohohle ohledu týče. Ani rodina ani lékař ani ta mnohdy zminovaná policie nenadělá s alkoholíkem vůbec nic, většinou se to řeší až když se něco vážného stane a většinou už je pozdě...přitom by stačilo poslat alkoholika na léčení bez jeho souhlasu se souhlasem rodiny a lékaře a bylo by po starostech,že?? Ale Kocourkov je hold Kocourkov a normální slušný občan má zastání od státu úplně nulové...Stejně je to i s léčbami schizofrenie atd. zářné příklady se nám ukázaly tento týden, 6 letý kluk mrtvý a u druhého případu zase mrtví rodiče...a přitom by stačilo jen trochu vůle od státu pozměnit tyhle na hlavu stavěné zákony! Ptám se musejí být stále takové objeti, když řešení existuje? Prosím vysvětlete mi to někdo, prosila bych i ze strany lékařů. Jak tedy v takových případech jednat? Má dlouholetá zkušenost je opravdu velmi velmi špatná.

Přítel pije denně 4 piva. O víkendu i víc. Už jsem ho neviděla co si pamatuju nepít tak 4roky. Nebaví mě pořád čuchat smrad z chlastu, hádáme se, on tvrdí, že je to normální. Je normální denně pít?

Dobrý den, mám dotaz, jsem abstinující alkoholička, úspěšně abstinuji dva roky, je nějaká možnost získat dítě k adopci či do pěstounské péče. Děkuji.

> Alena
Jak kde, státnízdravotnická zařízení fungují jako nemocnice, takže stovka za den, u nestátních je to podstatně víc, s větším komfortem, lepší stravou a jinou klientelou, ale předpoklad úspěchu je všude stejný, veliká vlastní motivace... takže ve výsledku není pravda, že dražší léčebna znamená větší šanci na úspěch

Dobrý den, zajímalo by mě kolik se platí za pobyt v léčebně pro závislé na alkoholu. Nevíte někdo? Hledala jsem na internetu, ale asi hledám špatně.Děkuji.

Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně alkoholismu mého otce. Vše začalo zhruba před 13 lety nebo spíše ještě mnohem dříve: začnu někde asi před těmi 13 lety. Můj otec skončil v invalidním důchodu s páteří a začal si podstatně krátit chvíli popíjením alkoholu napřed jen pivo příležitostně slivovici a pak už bylo víc a víc té slivovice a šlo to s ním z kopce. Byl každý den tak nalitý, že usnul většinou v garáži na zemi nebo za stolem, ale když bohužel neusnul, tak bylo pravé peklo. Nadávání mě mému manželovi a zejména mamce. Přidalo se násilí dokonce takové, že jsem měla rozbitý stůl v obyváku, okno, maminka byla přidušená atd atd. A bohužel nám v té době nedokázal nikdo pomoct a okolí před tím zavíralo oči a otce v tom ještě podporovalo. Tím, že mu všichni nalévali a nalévali, bohužel bydlím totiž na Moravě kde je přístup k alkoholu, zejména domácí slivovici zcela běžný.
Hádky tedy byly na každodenním pořádku a vše bylo neunosné. Jen vysvětlím, že bydlíme s otcem v dvojdomku do kterého jsme investovali opravdu hodně peněz a jsem tedy nucena chtě nechtě tady s ním bydlet.
Jeho abnormální pití trvalo zhruba 4-5 let a nastoupily psychické problémy. Vyhrožování, že se zabije, podpálí barák atd atd. V té době jsem s toho byla tak psychicky na dně, že jsem vyhledala i já pomoc psychiatra a asi rok jsem byla na zklidnujících lécích. Nicméně jeho stav se zhoršoval všem jen a jen nadával a jeho duše šla někam do háje. Můj psychiatr mi tehdy poradil a dostali jsme ho k němu.
Nastoupil první protialkoholní léčení, byl to člověk na dně, totalně zlomený a sliboval, že už se chlastu nikdy nedotkne. Jenže do roka po návratu to bylo to samé a navíc ještě zhoršeno, tím, že užíval léky na které pil. Vyzvracel se, padal, měl záchvaty zuřivosti a našel si novou doktorku, která s námi od začátku vůbec nekomunikuje a nechce slyšet naše prosby.
Otec byl už na léčení 4x bez valného výsledku po poslední léčbě se i chválil jak měli vycházky a jak večer tajně na oddělení pašovali butylky s vínem. Ted to s ním vypadá stejně jako jako před těmi lety. Samá slivovice, kamarádi, karty a já jsem zase s toho v háji.
Nejhorší na tom je, že jsem od narození těžký kardiak po 4 operacích srdce a tyhle stresy mi vůbec nepomáhají. Jěště, že mám nejlepšího manžela na světě, který je abstinent jako já a dvouletého synka. Jinak bych to už dávno zabalila a asi skočila pod vlak. Nikdo vůbec nikdo vám pomoci nedokáže.
Na stát a jeho zákony se taky vůbec spolehnou nemůžete a na léčení v tomhle případě také né...nejlepší rada od mě je odejít od alkoholika jednou pro vždy a navždy....sliby od alkoholíku jsou plané...neříkám, že někteří se nepoučí a vyléčí se, ale opravdu si myslím, že jen hrstka alkoholíku to zvládne. Já zvažuji, že se zadlužím s manželem do konce života opustím náš pěkný domek i přátelé a odstěhuji se a začnu někde v klidu a otce už do konce života neuvidím.
Nenavidím alkohol a tudiž se do konce života alkoholu nedotknu...Jsem možná divná, ale má nenávist k alkoholu je obrovská ve svých 34 letech jsem za svůj život vypila asi tolik co můj otec za jeden jediný den! Pryč pryč pryč od alkoholiků...

Dobrý den,
prosím o radu, která se týká mého tatínka (45 let). Jeho situace je následující:
Co si pamatuji (20 let), vždycky pil alkohol víc, než je zdrávo, ale nikdy se to v rodině neřešilo, protože se nikdy neopil.
Dnes každý den vypije několik piv (odhaduji minimálně pět denně), v průběhu dne si dá několik panáků fernetu a večer jednu, dvě skleničky vína (občas i víc). Nikdy však není podnapilý, nebo to alespoň na něm není vidět.
Vídám se s ním tak jednou za měsíc, kdy k němu chodím na návštěvu. Tak tomu je už sedm let, tj. od doby, kdy se rodiče rozvedli. Dříve jsem se s ním vídala, častěji, ale teď studuji v jiném městě, takže to není možné. S bratrem (13 let) se taťka vídá každý víkend.
Agresivní taťka nikdy není, spíš naopak – často vystupuje až lehkovážně. Pouze když se nemůže napít – třeba když musí řídit, je hodně nevrlý, roztěkaný a snaží se všechno urychlit tak, aby měl řízení co nejdříve za sebou a mohl se napít.
Problémy v osobním ani pracovním životě alkohol taťkovi nepůsobí. Je možné, že pití bylo jedním z důvodů rozvodu, ale to se už asi nedovím. Zbytek rodiny se s jeho stavem víc méně smířil, téma na tátovo pití je v podstatě tabu. Táta momentálně žije s přítelkyní, která je v invalidním důchodu a je na něm finančně závislá, takže z její strany nepřipadá v úvahu, aby ho nějakým způsobem usměrňovala. Naopak spíše čím dál víc pije s ním.
V práci taťkovi alkohol nijak nebrání – živí se jako profesionální muzikant a s tímto povoláním je alkohol v podstatě úzce spojený. Ve skupině, kde hraje, však již problémy s alkoholem byly – jeden z jejích členů před nedávnem odešel poté, co po několikáté neúspěšně absolvoval protialkoholní léčbu.
Co se týče sebekritiky, taťka o sobě jako o alkoholikovi mluví spíše v žeru a ve skutečnosti takto sám sebe nevnímá. Zájem o léčení v žádném případě nemá, vlastně nemá zájem ani o jakékoli rady. Dřív, když se např. jeho rodiče snažili přesvědčit ho, aby své pití omezil, reagoval podrážděně a hodně dlouho jim to zazlíval – z tohoto důvodu se už tento problém v rodině v podstatě neřeší. Veškeré argumenty táta odbývá tím, že přece není nikdy opilý.
Mám pocit, že se tátův stav zhoršuje – stupňuje se množství vypitého alkoholu, zkracuje se doba, kdy bez něho vydrží, a zvýrazňují se jeho nálady. Zároveň mám ale obavu mu cokoliv říct – byl by zklamaný, kdybych mu řekla jenom půl slova o tom, že by měl přestat pít. Nechci ale jen nečinně přihlížet.
Prosím o radu, jak můžu taťkovi pomoc, aniž by se ode mě odvrátil.
Děkuji

Každý, kdo neumí zastavit pití zavčas, má problém s alkoholem! Budoucí alkoholik. Nemůže přestat. Stačí i po půl roce zajít na jedno! A je z toho pomalu delirium. Intervaly se zkracují, blíží se peklo.

Dobrý den.
Rád by se chtěl svěřit a zároveň požadat o radu, respektive pomoc. Je mi 34 let, jmenuji se Jan, žijí dlouhodobe (10let) s přítelkyní ve společném bytě a mám problem s pitim alkoholu.
Posledni dobou vyhledavam příležitosti k piti a neznám hranice. Zvlášt uplynulý rok je moje pití intenzivnejší. Na začatku jsem si zašel na pivko jen v pátek na konci pracovneho tydnu po společných nákupech, vypil jsem jedno dva a šel jesm domu. No ted už pátek nechodim na nákupy, ale rovnou na pivo a k tomu dám i tvrdý alkohol. Poslední pátek dopadl tak, že mne museli dotáhnout domů. Svým chovánim jsem způsobil ostudu a hanbu svým najbližším. Proto vas tímto spusobem žadam o radu. Nechci, aby kvuli mému pití trpěli lidé v mém okolí, rád by jsem našel zpusob jak svuj vztah k pití změnit. Za brzkou odpověd předem dekuji.

Dobrý den,
rád bych se zeptal na jednu věc. Má přítelkyně poslední dobou (já to sleduji 2 roky) neumí v určité fázi přestat pít. Jde o to, když je někde se mnou, či s přáteli tak v průběhu večera, když dosáhne určité hladiny alkoholu tak "neví kdy má dost". Je pak problém, ji například dostat domů. Prostě chce pít dál a dál. Poslední dobou jsem se o tom několikrát zmínil a zpočátku se k tomu stavěla odmítavě, nicméně teď přišel zlom, kdy se mi sama svěřila, že ji to nepřijde úplně normální. Například tento týden si dala v práci po konci směny 2 piva načež restaurace zavřela a ona odešla do non stopu, kde si dala další 2 úplně sama. Není alkoholik, pije víceméně ve společnosti, ale jak jsem zmínil, neví kdy přestat. Občas i po cestě domů je agresivní (pouze verbálně). Chci se zeptat, zdali je to normální a pouze nemám přehnané představy, či se jedná o nějaký byť podle mě malý problém v začátku a měl by se řešit. Případně jak mohu já pomoci. Ještě podotknu, že její otec má problémy s alkoholem, ale nevím, jestli to může mít nějakou souvislost. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, má matka (5 je alkoholik, pije už asi 15let, ale čím starší je, tím je to horší. Teď už je snad v poslední fázi, kdy je nebezpečná sama sobě. Díky alkoholu už si způsobila tolik zranění, ale pořád ji to nestačilo. Nejhorší bylo to, že přišla o jednu ruku, měli jí ji uřezat, ale nakonec ji nechali s tím že chodí na rehabilitace (i když už se ví, že s tou rukou nebude nikdy úplně hýbat). Když odtud přijde a opije se (je v invalidním důchodě). Navíc bere ještě tabletky. Kolikrát už ležela na zemi a nevnímala kolikrát už jsme ji pomáhali a kolikrát slibovala že pít už nebude, ale pořád je to dokola a pořád je to tak ubíjející. Zajímá ji jen flaška. Nevíme co si s ní počít. Bydlí s mým otcem sama, sestra jezdí na víkendy, takže když se něco děje otec volá mně. Já mám malé dítě, stavíme dům, a navíc další starost, která by vůbec nemusela být.
Poslední dobou vydrží max 2dny střízlivá, v podstatě jen když má jít na cvičení s tou rukou. Zrovna dnes jsme ji museli tahat ze zemi špinavou, pomočenou, a nebylo to poprvé.
Vím, že musí sama chtít se léčit, ale nejraději bych ji odvezla někde hned. Pije, jí prášky, nic nejí. Nemůžeme ji tam prostě jen tak nechat, ona se totiž ani nemusí někdy už vzbudit. Nevím kam pro radu.

Dobrý den, je mi 22 let, podnikám, už rok žiji sám v bytě a nyní dělám zkoušky na dálkové studium VŠ. Zjistil jsem, že se mým častým stimulem stal alkohol. Bylo období, kdy jsem se ve velké míře věnoval fitness. Nyní sice cvičím stále, ale mám o 10 Kg více, než před rokem. Piji minimálně jednou týdně s kamarády, občas si koupím láhev vína, kterou "stáhnu" během sledování filmu. Jsem si vědom negativních důsledků alkoholu, ovšem doposud jsem nenašel potřebu ani chuť se ho zbavit. Mám perspektivní budoucnost, skvělou přítelkyni, jen se občas "nudím". Dám si láhev vína, pustím film a nálada je zpátky. Vím, že to není správné řešení, vím, že bych to měl řešit. Zajímá mne Váš názor. Děkuji, Richard.

Mám syna alkoholika, veškerou léčbu odmítá, nedělá, kde bere peníze nevím. 2x jsem žádala soud o ústavní léčbu, vždy byla zamítnuta. Dožadovali se lékařských zpráv. Jenže lékařskou zprávu vám nevydají, pokud není zbaven svéprávnosti. Vidím, že trpí bolestí, jídlo nepřijímá, dochází k inkontinenci, k atakám nálady. Volala jsem do poradny, prý jsem u soudu měla smůlu, neboť jsem narazila na soudce, který se alkoholiky nezabývá. Nevím jak dál, je strašné vidět mé jediné dítě umírat a pomoci se nikde nedovoláte.

Dobrý den, ráda bych požádala o radu. Týká s mého manžela (27). Jsme spolu již 6 let. Celé roky se potýkáme s jistým problémem. Manžel není alkoholik, pije příležitostně. Platí u něj ale pravidlo, že jak už s pitím začne (pije tvrdý), tak pořádně. Tak dvakrát do roka, se opije tak, že se dostane do šílených stavů. Myslím, že by se mohlo jednat o intoxikační delirium, co jsem vyčetla z netu. V tomto stavu má halucinace a je agresivní. Zajímalo by mě, zda je možnost to nějak "léčit" nebo je jedinou možností pro to, aby se do těchto stavů nedostával, se prostě vzdát pití úplně..?
Předem moc děkuji za odpověď