Alkoholik

Dobrý den,

prosím Vás o radu.

Jedná se o mého tchána, je mu 51 let. Pije 20 let určitě (před 20 lety se s ním tchýně z tohoto důvodu rozvedla). Pije hlavně pivo, ale nepohrdne ani vínem či destiláty.
Přes týden chodí do práce, takže to asi zatím zvládá, ale když příjde domů, hned si dá nějaké množství alkoholu, který má zrovna po ruce. Od pátku do neděle je ale vždy v silně podnapilém stavu a v podstatě tráví čas všude tam, kde mu nalijí, takže hospody či podobná zařízení. Doma si pak ještě rád přidá.
Bohužel už se mu to podepsalo na zdravotním stavu a vzhledu. Má vysoký tlak, cholesterol, křečové žíly, rudý ***čej, jde z něj takový jakýsi zápach, je udýchaný po 100 metrech chůze.
Bydlí se svou maminkou, se kterou se kvůli tomu neustále dohadují a nedaleko bydlí jeho příbuzný, se kterým dobře vychází.
Agresivní nebývá, před měsícem ale bohužel došlo k tomu, že začal vyhrožovat sebevraždou.
Mám obavu především o jeho zdraví a dále pak o práci, protože to je asi to jediné, díky čemu dodržuje ještě alespoň nějaký režim.
Nemyslí si, že má s alkoholem problémy. Když mu to říkám, tvrdí, že mu to nevadí.
Nemá zájem se nikde léčit, ani navštívit jakéhokoliv lékaře, nevidí k tomu důvod a vše je mu jedno - jakoby už vše vzdal a ztratil chuť do života. Připadá mi někdy se svými řečmi jako 15. letý kluk, který se poprvé opil a je s tím strašně důležitý - chlubí se.

Poraďte prosím, co můžu dělat nebo jak ho přesvědčit, aby se šel léčit nebo s tím něco udělal. Nevím si rady.

Je smutné, že se jedná kromě výše zmíněného o člověka, který je milujícím a starostlivým tatínkem, zručným kutilem a člověkem se smyslem pro pořádek a čistotu.

Děkuji moc a těším se na Vaši odpověď.

Dobrý den, maminčin manžel je alkoholik. V loňském roce oslavil 70 let, pije už alespoň 20 let. V posledních cca 5 letech je to den ode dne horší. Má žaludeční vředy, silnou cukrovku a cirhózu jater, do toho deprese. Vůbec nejí, často třeba 3 dny nic nejí a jen pije. Pije hlavně tvrdý alkohol a víno. Už je to s ním k nevydržení, maminku psychicky týrá, vydírá. je to vážně katastrofa. Léčit se nechce, dle svých slov by chtěl umřít. Jak dlouho tohle může vydržet? Je nějaké řešení? Na léčení se on sám dobrovolně nikdy nepřihlásí.

Dobry den, chtela bych se zeptat, jak postupovat v pripade meho manzela, ktery musi mit pravidelne aspon 2×tydne tvrdy alkohol (min. pul litra). Ma 48let, jiz se 1×rozvedl kvuli alkoholu, deti s nim nechteji komunikovat, v zari 2019 prisel o ridicsky prukaz. Vzdy, kdyz to hodne prezene s pitim, slibuje, ze nebude, ze to ma pod kontrolou, ale opak je pravdou. Uz dokonce pripustil leceni, kdyz to sam nedokaze, ale… Nevim uz jak na mej, zname se 4 roky, je mi lito vse zahodit a stale mu davam sanci, ale asi jen plytvam energii. , .

Dobrý den. Chci se zeptat na to, v jakých případech je možné nařídit povinnou protialkohol. léčbu?

Máme člověka v činžáku a ten se pravidelně denně opíjí. Počůrává se ve výtahu, na chodbách, ale nejhorší je, že si doma něco dá vařit a usne a je problém vůbec jej vzbudit. Několikrát v měsíci se stane, že se z jeho bytu valí černý kouř z oken. Bojíme se o naše životy.
Kdyby jsme všichni v domě sepsali petici, aby se povinně léčil, že se bojíme bydlet v domě s tímto nezodpovědným alkoholikem, může mu být nařízena léčba?

Dobrý den, můj partner přes rok marodí a já jsem na rizikovém těhotenství. kazdy den bohužel chodí na pivo, průměrně vypije 5 piv i více a občas i panáka. (každý den má hladinku) a každý den se hádáme, občas je to i dost vyhrocené, řvaní nadávky. což v těhotenství není dobré. kdyz mu řeknu že se mi to jeho pití zda už přehnané, tvrdí že až bude v práci a malý Oliver na
světě, nebude chodit. o alkoholismu nechce ani slyšet. jak s tímto bojovat? mám čekat až půjde do práce a čekat, že to přejde? Jsem v 9 měsíci a jsem zoufalá

Dobrý den, prosím o radu. Můj přítel (jsme spolu rok a půl, rok společně bydlíme, 28 let) má problém s pitím. V pubertě a na škole pili hodně, jako spousta jiných, ale přítel to pořád přehání. Než jsme spolu začali, pil o víkendech tak, že často usnul v hospodě na stole, úplně hotový. Teď je to lepší, ale jak je víkend, automaticky sahá po pití, na akcích, kde nejsem pije extrémně. Pije hlavně pivo, víno ale často i tvrdý alkohol. Vždy je ten, který to hecuje a nalévá ostatním. Už pár jeho i mých přátel se mě ptají, jestli nemá problém. V týdnu pije výjimečně, ale stane se. Když jsem s ním, trochu ho krotím, jak je beze mě s přáteli, pije extrémně. Byl na týden lyžovat na pánské jízdě, opil se i před jízdou, kamarádi ho varovali, at je doma, stejně šel. Jeden den zůstal na chatě, jen tak sám vypil cca 5 panáků Jeggermeistra, asi, aby se tam nenudil. Nebo jen tak dopil půl flašky vína před odchodem na svah. O víekendu často pije do noci a často ráno řídí. Má diagnostikované prostatolity a běžně chodí často na wc, ale často se stává, že ho to po pití v noci nevzbudí a pomočí se do postele. Sám přiznal, že když začne, neví, kdy má dost a že ví, že to má asi zděděné po otci. Snažím se s ním o tom mluvit, podporovat ho v nepití, někdy nadávám, hádáme se, on ale nevidí, že má problém. Vždy řekne, že to přeháním, že ostatní taky pijí, že jsme v Česku. Když je pátek a nepije, ak se tím pomalu chlubí, jak je šikovný. Jinak je skvělý, práci má, v ostatních věcech je zodpovědný. Otázka na Vás je - jak mám postupovat? Je to už na léčení, konzultaci? Co mám dělat, když přijde opilý, jak se mám chovat, abych nebyla mezi kamarády za semetriku, co ho hlídá? Je možné se s ním na něčem domluvit? Někdy už nevím, jestli to zase já nepřeháním. Děkuji.

Dobrý den, potřebovali bychom poradit - otec v poslední době propadl alkoholu. Alkohol v menší míře pil vždycky, ale opíjet se začal až koncem loňského roku. Otec se vrací domů vždy ve čtvrtek večer, přes týden ho nevídáme. Včera (tj. v Pátek) měl tzv. "home office", ale opil se tak, že nedokázal fungovat - když jsme mu zkusili dát alkoholtester, který měří maximálně 4 promile, psal že už to je nad tento limit. Dneska však ale relativně v pořádku vstal a zas funguje a slíbil nám, že už pít nebude. Chtěli jsme ho dotlačit na nějaké léčení, ale sami pořádně nevíme kam a sám ani na léčení jít nechce. Příští týden chce jít normálně do práce, ale přestože slibuje že už pít nebude, máme z toho trochu strach, aby něco nevypil a nevyhodili ho. Co byste poradil? Popř. na koho bychom se měli obrátit? Děkuji.

Zdravím všechny, co se trápí kvůli problémům s alkoholem, ať už u sebe nebo u svých blízkých. Já pila od svých 16 let - na zábavách a tak různě ve společnosti, později v manželství o víkendech na chatě s manželem a se sousedy a nejpozději už i doma tajně - to už propukla kvůli častému pití u mě závislost. To mně bylo asi 30 let. Pila jsem denně asi litr a půl vína, když jsem přišla z práce. Přišla jsem o řidičák, rozvedla jsem se. Rodiče to moc trápilo, své děti jsem viděla kvůli tomu několikrát brečet. Strašně jsem se trápila - pila jsem už pak hlavně kvůli potlačení úzkosti, ale účinek alkoholu byl jen dočasný a pak přišly vždycky ještě větší deprese. Prosby rodičů nepomáhaly, vždy když mi otec udělal kázání, jela jsem si natruc koupit láhev. Ale proč vám to všechno píšu.
V létě 2019 (to mně bylo 45 let) mi otec dal nůž na krk, buď navštívím Anonymní alkoholiky, nebo mi vezme auto (je psané na něj). Musela jsem tam před ním zavolat a domluvit se, že navštívím jejich setkání. Zavezl mě tam a celou dobu - asi hodinu, čekal na mě před tou budovou. Řeknu vám, že to bylo strašné než jsem tam dorazila, hrozně jsem se styděla, že se tím, že tam půjdu zařadím mezi alkoholiky (kterým jsem už stejně byla, ale odmítala jsem si to vždycky připustit). Taky jsem se bála, že to bude jako v těch filmech a budu muset přede všema o sobě mluvit.
Setkání proběhlo tak, že u oválného stolu sedělo asi 20 lidí (žádní bezďáci, ani do jednoho bych neřekla, že to byli bývalí alkoholici), proběhlo čtení tématu, kterého se týkalo dané setkání a pak ti, co chtěli něco k tomu říci, popovídali o svých zážitcích s alkoholem. Nikomu jsem se nepředstavovala, ani mě nikdo nenutil vyprávět o sobě, prostě jsem tam jen seděla a poslouchala. Strašně mě udivilo, že ten průběh a zkušenosti s alkoholem mají lidé různého věku, různých povolání atd. téměř stejný a hlavně, že byl tomu mému hodně podobný - ty příznaky, chování, důsledky např. ve formě lhaní svým blízkým, atd.
Z toho jsem poznala, že jde skutečně o nemoc. Po skončení toho sezení jsme si v kuchyňce umyli hrníčky po čaji a tam už jsme se s některýma i trochu bavila, ale podotýkám, že to všechno bylo nenucené. Cítila jsem se po tom setkání moc fajn, jako by se mi vyčistila hlava - a to mi řeklo už více lidí, co tam chodí, že si tam chodí čistit hlavu. Dokonce jeden vtipálek, co nepije už asi patnáct let, tak řekl, že tam chodí tak, jako kdysi chodil do hospody si popovídat : -)
Jsou tam muži i ženy, mladí i starší, někteří byli v léčebnách - i vícekrát a zkušenost těchto je ta, že až nezávazné schůzky anonymních alkoholiků jim s pitím pomohly. ani antabus je předtím nedonutil a najednou to šlo. Co je hlavní pro mě: Od té doby, co tam chodím a je to od července 2019, nepiju. Nemám na to chuť a prostě ta potřeba se napít zmizela. To, co mě trápilo 15 let najednou šlo a vůbec nevím proč, to je na tom zajímavé. Někteří z těch lidí prý uvěřili v Boha, protože to taky nechápou, ale já a někteří zase věříme v sílu té skupiny lidí, co se vzájemně podporujeme. Nevím, jaká síla mi pomohla, ale fakt to funguje.
ANONYMNÍ ALKOHOLIKY OPRAVDU DOPORUČUJI. Jejich pobočky jsou zde:
https://www.alkoholik.cz/zavislost/anonymni_alkoholici/index.html
Tuším, že tam dobrovolně vaši blízcí taky jako tehdy já asi nepůjdou (a věřte, většina lidí tam je z donucení od někoho blízkého), tak jim zkuste dát taky třeba s něčím nůž na krk. A pokud jste to Vy, kdo má problém, tak to jenom zkuste - jenom jedno setkání, nemusíte tam víckrát chodit, pokud nebudete chtít.
Já tam chodím tak co 14 dnů, jak mi to vyjde, takže přes půl roku a ještě jsem tam nemluvila, jenom poslouchám (jsem stydlín). Prosím zkuste to, protože jsme teď vážně šťastná a o dost sebevědomější a jsou šťastní i mí rodiče i mé děti. Fakt to stojí za to!!!! Vypadá to jako reklama, ale píšu to tu jenom proto, že vím, co mi alkohol udělal ze života a protože je mně líto všech, co tu napsali své smutné příspěvky. Držím Vám všem palce. Uvidíte, že to s pomocí skupiny lidí, co drží při sobě a jsou fakt navzájem k sobě milí kamarádští, zvládnete : -)
Ahoj, Verča

Dobrý den.
Je mi 26 let a mám problém s alkoholem. Rozpadá se mi vztah. Přítelkyne mne chce opustit dokud se nevyléčím a nepřestanu pít. V práci potíže kvůli alkoholu nemám ale nebudu tajit, že se pár krát stalo, že jsem do práce kvúli opilosti nešel. Nikdy to nedošlo do fáze že by mi hrozili propuštením nebo neco podobného. Prvý krát jsem vyskoušel k alkohol když mi bylo 14 let a od té doby cca do 20ti než jsem začal pracovat jsem pravidelne pil cca 2-3 týdne. Vždy jsem mnel k tomu sklony.
Nikdy jsem se nedokázal opít jen do nálady, protože vždy když jsem byl v nálade potřeboval jsem se dorazit. Pak po té 20tke když jsem nastoupil do prvé práce jsem se trochu uklidnil a pil cca 1x za dva týdny. Pak jsem ale šel do zahraničí, zhruba po roce a znovu jsem se rozjel a taky jsem začal lítat v tvrdých drogách. Drogy jsem užíval cca 1x za dva týdny a chlastalo se 2-3 a nekdy 4x týdne s přáteli a kolegy po práci. Jako vždy jsem ale nedokázal být v pohode ale musel jsem být doslova na šrot, že jsem sotva přišel po svých. Taky mám problém, když ráno vstanu po flámu a ješte mám v sobě zbytkovej alkohol tak hned první co udelám je to že se opiju hned z rána a pokračuju klidne celej den do kým nepadnu. Samozřejme když mám ten den volno. Klidne i sám doma.
2016-2019 piju hlavne pivo, víno a destiláty jen zřídka, ale do té doby jsem pil jenom destiláty. Když mám volno a nedotknu se alkoholu je to v pohode. Nemám ani nejaké silné potřeby si vypít. Ide hlavne o to když se naštartuju třeba i jedním pivem a už se to veze a všechno je v háji. Dám si 1-2 piva, začnu trochu cítit, že jsem neco pil, pak si dám další 2 dostanu slinu a do večera jsem na plech.
Přítelkyne pak přijde z práce domú a já jsem vožralej. Vždy se mnou byla na alkoholu ale sranda a zábava. Asi poslední tři roky když jsem opilej celkem hodne jsem nepříjemný, arogantný, agresivný a hodne vztahovačný na všechno kdo co řekne. Nadávam přitelkyni, poňižuju ji a pár krát jsem ji v hádce i uhodil.
Jsou okamžiky kdy si ale vúbec nic nepamatuju. Proste na další den když mi přítelkyne řiká co jsem ji řikal a co jsem delal tak o tom vúbec nevím. Proste si nemúžu vzpomenout na to že by se neco podobného stalo. Pár krát už jsem mnel i podezření že si to vymýšlí a prehání to, protože jsem si to absolútne nepamatoval.
Prosím řekli by jste mi jak velký mám problém a jak tuto situaci mám řešit? Za Vaši odpoveď moc dekuji s pozdravem David.

Dobrý den, prosím vás o pomoc.
Můj otec pije.
2005 jsme byli s mým sourozencem vcelku malí a moji rodiče se rozvedli. Otec tenkrát stál o naší výchovu, sympatie měl i naše (na rozdíl od mé matky), ale po prohře u soudu začal utápět žal v alkoholu. Tehdy mu pomohla jeho sestra a on se z toho dostal, kvůli nám. Nakonec jsem si i jako dítě vydupala pár dní navíc v jeho péči. Úspěšně jsme tedy vyhráli oba.

Nyní jsme s bratrem vylétli z hnízda a tatínek začal znovu pít. Zkoušela jsem to po dobrém, po zlém (věřte, že nebavit se s milovanou osobou přes dva měsíce je velice těžký úkol - řekla jsem buď já nebo alkohol), ale zdá se mi, že jen co sem si myslela, že se srovnává, objevily se lahve ve skříni znovu.
Nevím co dělat, nevím jak ho dostat k odborníkovi.
Taťka už měl pod vlivem i nehodu na kole, občas chodí i do práce pod vlivem a já i další blízcí jsme v koncích. Ubíjí nás, že i přes snahu ho navštěvovat v pravidelných intervalech (aby se necítil sám), spoustě společných aktivit a denní komunikaci se k pití stále vrací (nebo spíš nepřestal).

Můžete mi, prosím, někdo poradit, jak dál? Ničí to nejen mne…

Moc děkuji za jakoukoliv reakci!

Hezký den
Dcera v největší nouzi