Alkoholik

Iveto, Váš přítel je kvartální alkoholik, typický. Já taky byla. Znám to moc dobře. Doba střízlivosti se začne zkracovat, bude pít častěji, až spadne na dno. Já se sice vyhrabala, náhodou, měla jsem štěstí, je to nad lidské síly. Měl by jít do léčebny, zkusit AA, tam svou nemoc pochopí, naučí se, jak s ní žít, jak nepít, pozná plno lidí, co nepijí, žijí kvalitní, hezké životy. Určitě jeho stavy nejsou sranda, bude jen horší.

Můj přítel chodí každý den do hospody. Za poslední asi 4 měsíce (chodíme spolu půl roku) jsem ho v podstatě neviděla střízlivého. Nechodí domů vyloženě opilý, ale ten alkohol tam je, pije dost pivo. Dokonce jsem zjistila, že doma sám pije tvrdý alkohol. Náš vztah velice ochladl, nezajímá se naprosto o nic, jenom si na něco stěžuje a leží na gauči.
Myslíte, že může být alkoholik?
Paradoxem je, že jeho otec alkoholik je a v době našeho seznámení mně přítel vykládal, že má k alkoholu velmi negativní vztah a nepije skoro vůbec...
Díky předem za odpověď.

Jana

Dobrý den,
jedná se o mažela, 34 let, nevím jestli pije nebo má jiný problém. Cca před dvěma lety jsem byla málo doma, a když jsem večer přišla byl často opilý. Tyto stavy však pod mojí výhružkou rozvodu přestaly. Po naší rozmluvě, přiznal, že to přehání a že je blbec, že o mě nechce přijít. Pil převážně víno. Zřejmě zapíjel samotu, byl si mnou nejistý a také se mu nedařilo v práci. Během 3 let vyměnil asi 3 zaměstnání z toho byl 9 měsíců bez práce, což také nebylo jednoduché. Loni v létě mi volal i švagr, kterému v tuto dobu pomáhal, že se mu zdá divnej a ať ho víc hlídám. Poslední 2 roky má však stavy, kdy se nejeví jako opilý (alkohol z něj není cítit), mnohdy i v tomto stavu řídí. Já už to poznám na jeho chování a v očích. Věřím ale tomu, že pod vlivem by si za volant nesedl. Když se ho přímo zeptám jestli pil nebo si něco vzal tak mi nic samozřejmě nepřizná, co proti němu zase mám. Jeho stavy jsou takové, že chodí od ničeho k ničemu, je červený v obličeji a má malé, lesknoucí se oči a trochu hůř mluví. Zajímavé je, že když na něj člověk "udeří" tak tento stav zmizí a začne normálně fungovat...
O víkendech hodně pije pivo, ale ne, že by si k němu sedl, ale tak průběžně při práci. Je fakt, že dříve chodil "pojď dáme si panáka", nyní se stává, že v lahvi ubývá, že asi ucucává potají. Slavila jsem narozeniny, a za celé 2 dny jsem na něm nezpozorovala opilost, nevím jestli se držel a chtěl mi tím udělat radost, pak jsem odjela domů a manžel zůstal s mým otcem ještě sám.. Po mém odjezdu byl prý 2 dny zase "mimo", ale když na něj táta udeřil, tak opět jakoby zázrakem "vystřízlivěl" a začal normálně fungovat.... Nemůžu manželovi říct, že o tom vím, že mi to táta řekl. V pátek pro mě přijel, a opět se mi na něm zdálo něco v nepořádku. Alkohol jsem necítila. Nyní tedy nebývá opilý, ale má stav, který nedokážu identifikovat. Nedávno, když jsme se pohádali, sebral se z domu a vrátil se evidentně opilý. Tvrdil mi, že byl u známých a že měl jen třetinku piva. Já mu to samozřejmě nevěřila. Nepřiznal se, že byl předtím ještě v hospodě. Ten den byl na mě i docela hrubý. Jsem zmatená, je mi dost nepříjemné poslouchat od rodičů jaký má manžel stavy, když s ním nejsem. Už si říkám, jestli se náhodou nejedná o nějakou zdravotní komplikaci Že má teď problém s alkoholem mi nepřizná.
To, že třeba před známými s nadsázkou řeknu, když je opilý, ať pořádně artikuluje, že mu není rozumět, bere jako velké ponížení. Když jsem ho chtěla dostat před časem k psychologovi i kvůli našim intimním problémům tak nejříve, že ano, určitě ano, ale pak stejně nešel. Možná mi potvrdíte mé obavy, možná mi poradíte. Ale jestli by to takto mělo pokračovat, nedokážu si představit, že bych s ním měla založit rodinu. Díky za radu, M.

Dobrý den, naše rodina má velký problém s mojí sestrou, dnes již bohužel těžkou alkoholičkou. Sestra už vůbec nezvládá svůj život a téměř stále je velmi silně opilá (její opilecké stavy trvají min. 7-14 dní), pak většinou několik dní abstinuje 3-5 dní. Začala mít problémy s alkoholem cca před 15lety (dnes je jí 41 let) a postupně se zhoršují (je nespolehlivá, nedokáže se ovládnout a nepít např. i o štědrém dnu, kdy si všichni přejeme, aby rodina byla pohromadě). Ona to již druhý rok nezvládla, opila se a zůstala doma dokonce i na štědrý večer osamocená. Bohužel komunikace s ní je dosti problematická, stále jsme se ji všichni včetně její dcery snažili pomoci a přesvědčit ji, aby se šla léčit, bohužel neúspěšně. Navíc se většinou urazí a pak s námi několik týdnů nekomunikuje, má vlastní byt, takže máme o ni strach,aby se jí něco nestalo. Většinou nám řekne, že ona o svém problému ví, ale zvládne to sama, žádnou pomoc nepotřebuje atd. nebo že se nechce léčit, protože by už nikdy nemohla pít atd. Je mi strašně, když si uvědomuji jak se ničí a nechci domyslet jak to vše dopadne.
Už jsem jí natvrdo říkala, že takto se padesátky nedožije, že si vše uvědomí teprve až bude ležet na JIPce a pak už bude pozdě, bohužel vše marné. Je nějaká šance jí přesvědčit, aby se šla léčit? Je pro mě i pro moje rodiče strašné se dívat jak se pomalu zabíjí. Děkuji za odpověď. L.

Prosím mám na vás dotaz, je mi 48 let, jsem 2x rozvedená, bezdětná. Nikdy nepiji tvrdý alkohol. Ob jeden den si dopžeji dvě lahvě Plzně, doma s přítelem, protože do hospody nechodím. Ty dvě plzně hned cítím a když vyjímečně 1 x za 2 měsíce jdou s přítelem do hospody tak vypiji 4-5 točeného piva. Víno nepiji, to mi nechutná. Přítel se se mnou chce rozejít a tvrdí že jsem alkoholik. Já si myslím že nejsem. Prosím můžete mi napsat co nejdříve Váš názor. Děkuji, budu čekat, zdravím I.

Dobrý deň. Chcel by som Vás poprosiť o radu. Mama priatelky je 6 rokov po rozvode, kedy začala piť netušim. Odhadujem to na cca 3 roky. Začalo to nevinnou sklenkov vina no teraz vypije denne 3-4 l. Stihla spraviť neuveritelné dlhy a kôly alkoholu a absencii ju vyhodili z práce. Nema žiadny príjem a absolutne nič nerieši. Žije v domacnosti so synom ktorý sice nepije no je tiež nepracujuci, bez príjmu a ochoty čokolvek riešiť. Ma priatela ale to je kapitala sama o sebe. Keď si vypije nie je agresivna ani nič iné takže nie je ako ju dostať na liečenie. Nemáme ani peniaze aby sme ju tam daly sami a najskôr by ani dobrovolne nešla. S priatelkou (ona 22r/ja 27r) robime čo možme no už to prestavame psychicky aj finančne zvládať. Žijeme v podnájme a kôly praci tam nemôžme chodiť často. Naposledy sme ju našli v postely, mala abstinenčne príznaky, cela sa triasla a nebola schopna ničoho. Nevedely sme čo máme robiť tak sme jej daly alkohol. (asi je to hluposť ale to bolo prve čo nás napadlo aby sme ju stabilyzovaly) Netušime čo ďalej, nemôžme ju len tak nechat opíjať ja k smrti a dívať sa na to. Akakolvek rada alebo nasmerovanie nám neuveritelne pomôže. Nevieme na koho sa máme obratiť. Exmanžel nám sice finančne vypomáha no ohrozuje svoje terajšie šťastne manželstvo a to nechceme. (v podstate už to nie je jeho starosť) Žijeme v Pardubiciach (CZ občianstvo) a celá naša rodina je na slovensku. Keď sa obratime na ních ohrozujeme další život. Babička je po infarkte a operacii srdca, toto by už nerozchodila. Takže ake máme možnosti a čo ďalej? Velka vďaka Vám za akukolvek radu.

Dobrý den,
mám rok a půl přítele, který je velmi schopný, inteligentní, aktivní, šikovný atd..Ale to platí do doby, než se napije - což je tak jednou za 3-4 měsíce, nicméně poté to trvá minimálně 6 dní v kuse a opravdu "do dna" a to se změní k nepoznání..Začne paranoidně žárlit, je mu vše jedno, je verbálně agresivní, nejde do práce apod.. Po ukončení konzumace trpí tak 2 - 3 dny stavem deliria (halucinace, třes, pot, výčitky, paranoidní žárlivé scény). Poté se vše opět uklidní a on 4 měsíce zodpovědně pracuje, stará se o rodinu, dům, nemáme žádný problém. Pokud bych byla sama, tyto jeho stavy bych zvládla, ale mám děti a nepřipustila bych, aby ho takto viděli. Připadá mi, že to není typický alkoholismus, ale kombinace alkoholismu s psychickou poruchou (úzkost, paranoia?) a asi i vliv jeho velice malého sebevědomí a neschopnosti upřímné, otevřené komunikace. Navštěvuje ambulantně psychiatra, psychologa, chodí 2 x týdně na Antabus, ale stejně se vždy tento cyklus opakuje. Jaké má možnosti? Lze mu ještě nějak pomoci? Nerada bych to vzdávala předčasně, jelikož je to muž, kterého skutečně miluji a za mnohé mu i vděčím.
Děkuji, Iveta

Rodiče mého přítele jsou alkoholici (matka 72let, otec skoro 80let) a pijou každý den (nebo skoro každý den) a pak se dějou věci.
Přítel, který má 49let s něma bydlí, jelikož je svobodný, dělá pro ně už teď všechno. Nakupuje, chodí otci pro léky (otec je diabetik a píchá si inzulín), ale stejně pije. Přítel uklízí, pere, už i žehlí. Po včerejší scéně, kdy se vrátil domů, oba rodiče namol, v kuchyni jako po výbuchu, tak otec, kterého se přítel šel ptal, co se stalo, na něho začal řvát. Prý má z bytu vypadnout, že tam nemá už dávno co dělat a ať jim dá už konečně pokoj. Jenomže on nemá byt a myslím, že by ani neodešel, protože ti dva se, co chvíli "zabíjejí", takže si myslím, že je jen otázka času, kdy k tomu skutečně dojde. Protože on je "východňár" a když si vypijou, tak začně řvát a už i bít svou manželku, která začala pít i proto, jak se chová (psychický teror). Ona už vůbec nejí (za celý den snad 1 rohlík), ale vydatně pije rum, kterým zapíjí bolesti, které má. K doktorovi ale nepůjde, ani náhodou (má problémy nějaké ženské, teď jí úplně zčernal prst), ale nepůjde nikam, to si raději popíjí ten svůj rum. Už nechodí vůbec ven. Venku nebyla snad už půl roku.
Já bych potřebovala radu co s nimi, jak se chovat, co udělat, aby přítel nemusel tohle všechno snášet a jak říkal, stydět se za ně. Oni byldí v 3patrovém domě a všichni o všech všechno ví. Zvlášt,když jeho otec stále řve a má hodně pronikavý hlas, takže je to slyšet až ven na chodník. Nevím, zda jsem se obrátila správně, ale u nás na psychyatrii mi řekli, že se nedá dělat nic, jen čekat až se upijou. Já jen nechápu, že už pijou tak dlouho, co je znám a to je 25let, a stále žijou, sice čím dál tím hůře, ale žijou. Co dělat, má se to opravdu nechat tak?
Děkuji za odpověď, A.
P.S.přítel má ještě bratra,ale ten od toho dává taky ruky pryč...

Dobrý den, přítel mojí kamrádky pije. Se svou první ženou se již kvůli alkoholu rozvedl. Kamarádka ho miluje a tvrdí, že spolu chtějí zvládnout jeho závislost. Nicméně přítel tvrdí, že by se chtěl léčit, ale není to tak jednoduché, nikde ho nechtějí hospitalizovat. Jsem přesvědčená, že přítel kamarádku vodí za nos. Přece není problém, když se chce někdo dobrovolně léčit, aby toto mu nebylo umožněno.

Nevím si vůbec rady a tak žádám o jakoukoliv informaci. Žiju se svojí rodinou a s mým otcem v domě, který je tu vedený jako věcné břemeno. Celý život co ho znám je alkoholikem dříve velice agresivním i proto se s ním má matka rozvedla. Nikdy nenastoupil žádnou léčbu, nikdy si neuvědomil svůj problém. Bydlíme tu 4 roky, otci je 60let dnes už není agresivní, ale velice psychicky vyčerpávající. Nepracuje jen pije od rána do večera, žádné hygienické návyky nemá a o slušném chování také nelze mluvit. Za 4 roky pozoruji, že jeho pamět má vetší a větší výpadky, moc si toho nepamatuje stále opakuje to co už během hodiny řekl několikrát, nezamyká, cigarety neuhasíná, neustále chodí pomočený, odmítá se mýt, nejí když mu jídlo nepřipravím pod nos, jednoduše řečeno ráno vstane pije celý den a večer si lehne to co se děje okolo něj nevnímá a léčit se odmítá protože neví proč by měl. Minulý rok mu byl vzat řidičský průkaz za jízdu pod vlivem alkoholu - 2 promile. Celá má rodina je psychicky vyčerpaná nacházíme ho od krve povalujícího kdekoliv, bojíme se o naše bezpečí a bezpečí našich dětí. Prosím Vás o radu jak postupovat při zbavení svépravnosti, je obvodní doktorka povinna na mojí žádost otce vyšetřit? Jakým způsobem je možné dokázat, že nás tento člověk dostává psychicky stále níž a níž....... Velice děkuji za jakoukoliv odpověď. Romana

Můj syn je alkoholik, dochází do psychologického centra, kde jsem ho donutila jít, protože na léčení již jednou byl. Po poradě s lékařem, který mi řekl pokud nebude chtít dobrovolně na léčbu, tak ho nikdo nedonutí. Máme vlastní firmu, tak se mu tolerovalo i pití s tím že se poslal domů. Nyní mu přišla exekuce na 20.000Kč, protože před 3 rokama kouřil na nádraží a místo pokuty 500 Kč, kterou nezaplatil tak má teď platit tolik. Byly s ním problémy už dříve, tak jsme mu dali trvalé bydliště na obec. On tenhle problém začal řešit pitím ještě víc. Tak jsme mu řekli, že buď bude doma kde bude dostávat určitý obnos na den bude mít navařeno, opráno, bude splácet dluh, nebo ať si jde kam chce. Spával na černo někde na ubytovně a dojídal zbytky jídel v práci co chlapi nesnědli. Protože teď byly svátky a on už vypadal tak špatně, že jsem mu navrhla, aby ten svátkový týden byl u nás, protože jsme měli zaplacenou dovolenou. Když jsme se vrátily tak doma nebyl, navíc nám mistr sdělil že ho musel poslat s práce domů, jak byl opilý hned ráno, pak jsem ještě zjistila, že mi ukradl 20.000Kč. Vůbec nevim co mám v této situaci dělat. Místo hlídání domu prošmejdil celý dům, protože ty peníze jsem měla dobře schované a za ně zase pije. Ohlásit to na policii asi není řešení, ale jak to s ním vyřešit až se vrátí nevím. Kvůli němu beru prášky od nervů a toto mě úplně položilo, přitom já ani manžel nepijem a ani nekouříme. Můžete mi prosím poradit co máme v takové situaci dělat? Budu moc vděčná za váš příspěvek.

Dobrý večer,
moc děkuji za Vaší reakci a snahu mi pomoci. Beru antidepresiva a ještě občas k tomu něco na uklidnění.Snažím se přetvařovat před dětmi,ale nejde to.Nedokážu pochopit,že to udělal a ještě k tomu zvolil tak hrozný způsob.Představuji si každý jeho krok,to jak strašně zle mu muselo být a já u něj nebyla,nepomohla jsem mu.Motá se mi z toho hlava,přepadá mě tak strašná bolest a úzkost.
Vím, že je to vše hodně čerstvé.
Oba dva jsme měli rádi svou práci,pořád se nám honila hlavou a přestali jsme mít čas na odpočinek.Neuměli jsme se zastavit a odpočívat.V tu dobu stačilo zastavit a na chvíli z toho kolotoče vystoupit.Oba dva jsme to věděli,kritizovali za to jeden druhého.
Moc Vám přeju,ať zvládnete tento boj s démonem,zvaný alkohol.Je dobře,že máte kolem sebe tolik podpory.Mají Vás strašně moc rádi a záleží jim na Vás.Hodně sil.

Oni Vám věří, i já věřila svému muži.Ale pořád si nechávají rezervu,že to možná přijde zase.Když začal abstinovat, vážila jsem si ho ještě více,v mých očí byl silný - ale bohužel jsem mu to neřekla.Určitě by to chtěl slyšet.
Asi jsem už na to neměla sílu nebo jsem potřebovala povzbudit i já.
Zvádněte to,udělala jste na sobě už velký kus práce,ušla jste kus cesty.Rodina Vám věří,jen mají o Vás strach.Bojí se o Vás.
Vydržte pro sebe,kvůli rodině.

Ráda bych reagovala na zpověď MF. Prosím, nedělejte si výčitky. Váš manžel věděl o čem to je. Byl lékař. I já s toutou profesí bojuji se závislostí. Vím, jak je to pro nás škodlivé, uvědomujeme si, jak dopadají naši pacienti s poškozením,které jim způsobil alkohol, víme, jak naše závislost působí na nás samotné i na blízké. Přesto je láhev pro nás závislé nad vše.A hlavně v této profesi je každý sám sobě terapeutem a lékařem.Tímto obdobím jsem si také prošla. Vím o tom, sama osobně jsem absolvovala ústavní AT léčbu.Věřte, že závislý si vždy najde záminku, aby lhal sobě a hlavně okolí. Já sama jsem i nadále v ambulantní péči lékařů,zatím s abstinencí mám podporu blízkých, léčbu jsem ale podstoupila dobrovolně. Věřím, že se s tímto osobním a krutým zážitkem vyrovnáte, jen čas je lékař.
I pro mě je vše čerstvé, učit se žít v abstinenci. Mám kolem sebe blízké, ale nedůvěra v to, že chci abstinovat ,je velká. Cítím to na každém kroku, na každé změně mé nálady.Tuším dle Vašich reakcí, že i Vy pracujete ve zdravotnictví.Při mé ústavní léčbě třetina pacientek byla z tohoto oboru.Nenechte se zlákat anxiolytiky, hypnotiky. Závislost na těchto lécích i zde byla velká..Přeji hodně sil,pokory.

Dobrý den, píšu bohužel už pozdě. Adresu Vašich stránek jsem našla v PC až skoro po měsíci, kdy manžel zemřel. Spáchal sebevraždu. Manžel na Vaše stránky nahlížel. Je to necelý měsíc, co spáchal sebevraždu (vrhnutím se pod vlak). Já se neustále za vše obviňuji. Dělala jsem přesně to, co se nemá. Neustále jsem ho omlouvala, zařizovala pracovní neschopenky a dovolené, aby ho neviděli v práci.
Hodně pil, bohužel ze začátku jsem to nijak zvlášť nepozorovala, protože vždy donutil pít i mě. Takže to bylo v začátcích společné. Oba dva jsme měli dost náročné a vysilující zaměstnání.
Moc se trápím, každý den pláču. Na psychiatrii strávil 4 dny, pak podepsal reverz. Odmítal pomoc. Když jsme vyjednali léčení, v poslední chvíli před nástupem opět odmítl. Poslední rok jsem žila ve strachu o jeho život, období krátké abstinence střídaly derília, kdy mě nepoznával. Svůj stav podporoval ještě různými léky, často jsem ho hledala nejen přes den, ale i v noci. Ke konci mně docházely síly. Už jsem nemohla dál, na psychiatrii mně tvrdili, že léčba musí být dobrovolná a nebo ho mám zbavit svéprávnosti. Ale můj manžel byl velice inteligentní, byl lékařem. Ve chvílích abstinence fungoval na 150%.
V posledních týdnech se jeho stav velmi zhoršoval, nepoznával mě, byl ke mně zlý, odmítal jakoukoliv pomoc. Začal si plánovat svou budoucnost - beze mně. Měl předemnou tajemství, skoro neustále mi lhal. Říkal mně, jak strašně jsem se mu vzdálila, pak zase opak a že mně strašně moc ublížil. Strašně moc se trápím, každý den moc pláču, cítím hroznou bolest, úzkost na srdci. Je z těchto stavů možný únik?
Postihlo to celou rodinu, děti, jeho matku (její první manžel spáchal také sebevraždu - po té,co se vrátil z léčení). Byl to pro mne osudový muž. Všude ho vidím, připomínám si chvíle, kdy jsme byli šťastní. Ale i ty, kdy jsem neměla už sílu. Prosím,co mám dělat,strašně to bolí,chvílemi chci odejít za ním. Pomozte.