Alkoholik

Ahoj Vláďo, to ti ze srdce přeju. Jenže se zdá, že každý to prostě nedokáže. O soužití se svým přítelem bych mohla napsat román. Já přísný abstinent a zakoukám se do notorického alkoholika. No jak ze špatného románu... Držím palce, a tak trochu i závidím. Sabi

Zdravím všechny,
jak přestat? není to vůbec jednoduché. Nepomáhají prosby okolí, Vaší rodiny, nepomáhá pláč téměř dospělého syna, nepomáhá to, že jste sám sobě odporný, že se Vám mění tělo - odulá obličej, kila nahorů, psychika, protože myslíte jen na jedno. Vlastně žijete jen pro jedno. Nakonec ano. Je to šílený kolotoč, ze kterého mi bylo špatně. Dávky se zvyšovaly, už nestačilo pivo, víno, ale tajně upíjený tvrdý alkohol dolévaný vodou, což vždycky prasklo. Prospaná odpoledne, nefungující stav manželský, ale tohle vše alkoholikovi hraje do karet. Nemusí na nikoho dýchat, s nikým se bavit, má jen kamaráda jednoho, který mu dává vše - klid, pocit tzv. svobody, dobrou náladu, štěstí, všechno je přeci tak úžasné! Ale pak si začne brát. A neohlíží se na nic. V práci je Vám zle a vy rychle vyběhnete pro svou dávku, alespoň na chvíli je to lepší Špatně se Vám dýchá, máte kruté bolesti v nohou, mravenčení prstů, křeče, které Vás budí ze spaní. Ale nejen to. Nespíte, protože Vaše srdce dostává zabrat denními lahvemi čehokoliv smíchaného se silnými antidepresivy, rivotrily. A vy si myslíte, že si dáte zase, je vám chvilku dobře, a zase bude dobře. Ale nejednou to už nefunguje, denně vás pálí jazyk, křeče, dušnost, rozbušené srdce, stres, kam lahve schovat, kde je sehnat, kdy to vypít, kdy ty prázdné vyhodit ze skříní...A jednoho dne je Vám tak zle, že máte strach , obyčejný strach o svůj život. Co když mám cirhozu jater? Co když mám rakovinu jazyka? Co když mám v háji ledviny? Co když umřu? A na vše jsi sama, doma tohle nikoho nezajímá a ty jsi tak vyklepaná, že zavoláš svého psychiatra, bojíš se deliriia, už neřešíš, kde koupi láhev, ale kdy budou výsledky, kdy mě někdo konečně odebere krev, abych věděla!!! Surfování po příznacích nemocí, nespavost a nakonec závěrečná party, kdy jsem měla po dlouhé době druhý den kocovinu. KOnečně mi bylo špatně. Což se mi před tím, ať jsem vypadala sebehůř, už nestávalo. Nikdo mě nepřemlouval, najednou to přišlo. Už jsem sem psala a vím, že vyléčená nejsem a asi nebudu. Lhala bych, kdybych si na plesích ráda něco nedala, ale myslím, že bych TO nevypila:) Dle mého na tohle neexistují zaručené rady. Za svým lékařem jsem chodila několik let, lhala mu, jak nepiju,pak, že zase ano, spolykala prášky, jak jinak než pod vlivem. Byla jsem takový sobec!!! Musíte na to přijít sami, i mně to hodně chutnalo a asi ještě by chutnalo. Ale stojí to za to všechno ztratit???? Neberu žádný antabus, zatím jsem to těch 9 měsíců zvládla sama. Možná, že je to tak lepší,člověk pak nehledá žádnou berličku, která by mu zase pak s dalším průšvihem pomohla. PADNOUT AŽ NA SAMÉ DNO, BÝT TOTÁLNĚ SÁM A PAK, BUĎ TO ZVLÁDNETE, NEBO NE. Slibů mám za sebou spousty. a i teď se bojím, že nemám vyhráno.

Andreo-máte pravdu.Alkoholismus očima alkoholika.ale že by to bylo všem jedno?to nevěřím.Ostatní propadli ze zoufalství spíš do apatie aby se sami uchránili před zblázněním.Protože všichni a to bez vyjímky zažívají pekelné muka.Úzkosti,strach,zoufalství a beznaděj.

Vyhráno z nás nemá nikdo, nikdy.No a?Nechlastejme!

A proč se toho tak bát?? Není lepší nechat věci volně plynout?? Ať s antabusem nebo bez něj. Čím víc se člověk bojí, tím víc ho to přitahuje.

Ještě Andeo-strach je oprávněný!Nikdo nemá vyhráno-protože nikdy neříkej nikdy-to má upřímnost.Jen pozor na podprahové strachy,které si děláme sami.Jinak strach je a má zůstat jen ten přirozený-ten je zdravý.Ten ostatní,co si děláme sami?Je vždy navíc a jen proto,aby zatáhl zpět k pití.Vyšlápla jsi dobře -tak opatrně se vším.At´se daří nepít!

Andrejko, mohla abyste mi napsat na můj soukromý mail Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ? Díky Sabina

Zdravím všechny,
mám za sebou 3 měsíce bez alka. Těm který si neví rady můžu vřele doporučit, aby si přečetli o MOCI PODVĚDOMÍ. Máme ve zvyku se upínat na konkrétní věci, né že by to bylo na škodu, ale tak trochu zapomínáme na věci které nejsou hmatatelný a nemluví se o nich. Je to mnohem větší prostor k vytvoření si lepšího života. Hodně mi to otevřelo oči a i když s mnoha věcmi na tomhle světě nesouhlasím a mám za to že jsme vystaveni velkému tlaku, dá se to zvládnout.

Takže přeji hezké dny....

Jsem také alkoholička, abstinuji 8 let, ale říct, že jsem pyšná na to, že jsem alkoholička, to je trochu divné?!? Jsem na sebe hrdá, že to zvládám. Ale pyšná, že jsem alkoholička, to fakt ne!

Ono je to myšleno asi , že abstinující alkoholička.