Alkoholik

Dobrý den,chtěla bych se zeptat.Jsem opatrovnice mého syna,který má 21 let.Starám se mu jenom o peníze z důvodu aby nemohl utrácet za alkohol.Léčil se zrovna se závislostí na alkoholu je to už 18 měsíců co byl v léčebně ve Šternberku kde mu začali i epileptické záchvaty a dodnes tím trpí takže epilepsie.Momentálně od té doby tedy 18 měsíců přísně abstinuje a nic alkoholického podle mě nepije a dokonce chodí i do školy kde to dost dobře zvládá.Chodíme k doktorce ambulantně a ještě na neurologii kde se mě ptají jak se na něho dívám a jak se chová.A nedávno jsem se ho zeptala jestli už se cítí na to jestli by už se nechtěl o ty peníze starat sám nebo jak to vidí ptala jsem se lékařky jestli by si už mohl rozhodovat o těch penězích sám a řekla,že by to šlo jenže nastal problém při diskuzi s mým synem z něho vylezlo,že i po tady téhle době někdy má v obchodě choutky si koupit vodku nebo nějaký alkohol anebo,když jde do s kamarády někam,že má s tím opravdu co dělat aby po tom nesáhl.Takže moje otázka nebo s čím bych potřebovala poradit zní,může mít alkoholik po tak dlouhé době co se léčil furt takový chutě?Nikdy jsem v takové situaci nebyla takže nevím nebo neměli by jsme to říct v ambulanci u lékařky?Nevím jak se zachovat mám strach,že by začal znovu pít a že by se to všechno zbořilo jako domeček z karet a ještě by se ty záchvaty zhoršili.Děkuji

Vladko, k alkoholismu patří i ty chutě, Váš syn se musí naučit žít vedle alkoholu, ať zajde na Anonymní Alkoholiky, jsou u Vás, a tam se to bude učit.

souhlasím s Libou.Jenom přestat pít opravdu nestačí.Je dobže,že je syn upřímný a netají před vámi věci,jakými je chut´na alkohol.Zatím mu peníze svěřovat nemusíte.já sama jsem s tém měla oroblémy řádově několik měsíců,kdy jsem si nevěřila a opravdu se bála mít u sebe finance.Pomohlo mi sdílení AA a jejich program.Při poslední recidivě,kterou jsem měla před pár měsíci?Jsem dobrovolně odevzadala veškeré finance synovi-Byl nucen mi zajištovat nákup ale já se opravdu bála,že peníze utratím jinde.O alkoholismu toho vím za ty roky hodně,bohužel i já šlápla vedle.Vážím si toho,že mi syn pomohl-i když o alkoholismu toho moc neví-ale ví,že se mi už jedná opravdu o život.Je to mentální a recidivní onemocnění.Každý půběh je bohužel dramatičtější a má horší průběh než předtím.