Alkoholik

Zdravím,
Táta má silnou dlouholetou závislost (min 30let), vlak míří do konečné stanice a stále zrychluje. Zkoušela jsem dříve (i jako dítě) dávat nějaké signály / rozmluvy ale nic se nezměnilo. Možná že jsem byla málo důrazná, mohla jsem být důraznější, ale nechala jsem to být, nesnažila jsem se to změnit spíše jsem se učila to nevidět, odklonit z mysli, vytěsnit, ale dnes když tátův vlak jede plnou rychlostí do konečné bych ten vlak chtěla zastavit, zpomalit - při prohibici mi svitla naděje, říkala jsem si že když by ten zákaz trval déle byla by tu možnost zmenšit dávky, ve smyslu vyřazení tvrdého alkoholu ze hry a pak nějak postupně třeba,možná. Pokusila jsem se tedy o další "rozmluvu" která byla opět úspěšně odražena, ale těch pár dní to přeci jenom vypadalo o něco lépe, návrat do "vyjetých kolejí" byl však tvrdý. Je nějaká naděje že vláda tu prohibici zavede na trvalo(?)

Tak s prohibicí jistě nepočítej.Takový kšeft, tolik peněz, co vydělají na alkoholu, vláda potřebuje.A nebylo by to dobré.Bez prohibice se dostalo na trh svinstvo, kdyby trvala déle, kdoví, co by alkoholici pili, ale určitě by pili!

Nakonec v průběhu prohibice konečně vyšlo najevo kolik stát na chlastu vydělá peněz.Je fajn,že jste se s tátovým pitím dokázala porvat tak,aby to bolelo co nejméně.Je to šílenství rozjetého vlaku,který se řítí čím dál rychleji,že už člověk nevidí krajinu ani nevnímá okolí-NEMŮŽE-ALKOHOLICKÁ NEMOC TO NEDOVOLÍ.Pokud by se podařilo odtrhnout tátu od chlastu na pár dní-mohla by tomu přispět hospitalizace!?Příznaky halucinozy,Delirium tremens,alkoholická epilepsie...zcela určitě by se některý z těch stavů dostavil.Možná ,až to ,by ho nastartovalo zapřemýšlet a začít s léčením alkoholismu.Vím jak chutná bezmocnost.Nezávidím Vám.Naděje umírá poslední-jen s ní se však nesmí v takovém případě začít žít.Hodně štěstí,ale též síly.

Varovné situace které tátovi jasně říkaly kam jeho vlak jede zažil. A tím nemyslím různé podlitiny po těle. Bohužel ale následně výhybkou projel rovně.
Na pár dní, tj. čekání na důvody nedobrovolné hospitalizace. Předpokládám že soudy (v ČR) potvrzují NH v případech kdy se jedná o těžkého A. který je agresivní ať už v "rodině" nebo v jiných "vztazích, rolích" mimo rodinu. Nebo by soudu postačovalo svědectví (verbální útoky, vyhrožování agresí, apod.) z rodinného kruhu? Navíc si nejsem úplně jistá výsledkem, je nějaká statistika úspěšnosti NH u alkoholiků?
Myslím si že když není z jejich strany vůle k spolupráci (což určitě není u NH) tak recidiva je v těchto případech velmi vysoká. Nevím co je, co by bylo horší. NH + následné kroky může dopadnout dobře - je ta tu možnost, ale může to dopadnout úplně jinak, absolutní uzavření se - "vyškrtnutí z telefonního seznamu" samozřejmě i hůře. Čekání, váhání, nejistota, strach. Najde se tu nějaký vyléčený alkoholik - stále abstinující, který byl "nakopnut" NH?

Byl jsem na NH.ostatně jako drtivá většina lidí. Ono podle toho co jsem tam zažil, skoro každého tam dovedly okolnosti. Rodina, práce atd.Málo kdo tam byl zcela dobrovolně.
No já nepiji od té doby, ale určitě nejsem vyléčený, alkoholizmus je nevyléčitelná nemoc, je to jediná nemoc co nemocnému pořád tvrdí, že nemocný vlastně není. Jako když celé mé okolí již vědělo, že mám problém, jen já ne.
Vše se změnilo, nejdříve léčba a pak AA, bez áček by mě tolik život nebavil, nepití je mi dnes přirozené, nemusím bojovat, nemusím se držet, nemusím ani pít. Jsem svobodný.
Takže nevzdávat se a klidně dostat na léčbu i přes jakoby lež. Tak mě tam dostala segra, až když jsem tam byl, došlo mi to. Naděje odchází poslední, držím Ti palce Dagmar. Pěkný den přeje Michal alkoholik

Převážná většina alkoholiků šla do léčebny s naivní představou,že po jejím absolvování budou uzdraveni a budou umět příležitostně pít.Hodně žen,co znám bylo přivezeno nedobrovolně na léčbu svými dětmi.V léčebně už funguje souhra náhod,co se složení pacientů a jejich zkušeností s alkoholem týče,ale též snaha o zapojení se vůbec do celé léčby.Je to individuální.Ne vždy úspěšné.