Alkoholik

Dobrý den, našla jsem vaše stránky z důvodu toho že mám obavu o přítele. Má problém z alkoholem ale neni to nic extrémního, ale prostě nám to v tom vztahu vadí.Bylo by možné se sejít s někjakm odborníkem na neutrální půdě a v klidu si promluvit? Poraďte mi na koho se obrátit.Děkuju moc.

Vše co potřebuješ, včetně kontaktů najdeš na tomto webu.
je zde pouze jediný problém, tvůj přítel musí chtít sám a to tak, že opravdu

Hanko, jedině si najdi spojení na Al-anon, pro příbuzné alkoholiků, tam se dozvíš hodně rad, pomoc.

Dobrý den, vyhledala jsem vaše stránky, protože si nevím rady s přítelem. Známe se devět let, když jsme se potkali pil minimálně, postupem času se to začalo stupňovat. Dnes je ve stádiu kdy si nedovede představit nějakou akci, nebo jen normální den bez alkoholu. Běžně si večer lehá k televizi, vedle sebe postaví lahváče a vypije jich dost a jde spokojeně spát. Volno tráví podobným způsobem, pokud není něco co je potřeba udělat ale to také bez piva nejde. Takto funguje už 3 roky. Nedovede se bez toho už ani bavit, stal se z něj protivný morous. Když si do odpoledne nedá aspoň jedno pivo, neosladí si ani kávu jak se mu třesou ruce, je protivný, výbušný, adt. Prostě má klasický abstinenční příznaky. Když se pokusím něco říct proti alkoholu je na mě hned agresivní, naštvaný a vypráví mi pohádky typu "já přeci nepiju","proč bych si nemohl dát pivo, to ještě nikomu neublížilo a přeci bych nepil vodu", "nebudu se přeci ztrapňovat před kamarády v hospodě, že se s nimi nenapiju, mysleli by si, že jsem pod pantoflem“… Možná to trochu přeháním, ale snažím se na to nahlížet s otevřenýma očima. Mám pocit, že alkohol je jeho jedná láska.
Mám s alkoholismem veliké zkušenosti z dětství a vlastně ještě teď si to stále užívám s otcem, ale už to není tak dramatické jak to bývalo. Můj otec si nechal alkoholem zničit celý život. Matka, já a sourozenci jsme se snažili ho přesvědčit o léčbě, ale neměli podporu v rodičích táty. Moji prarodiče tradovali větu "u nás v rodině pivo vždycky bylo a bude". Mamka se mu snažila vyhrožovat rozvodem, on vždy nasliboval, jak se bude léčit a už se nikdy nenapije. Vydržel to i půl roku a pak zas začal. Když mi bylo devět let, rodiče se opravdu rozvedli, ale máma to stále nevzdávala, pořád jsme doufali, že to bude dobře. Na konec sem s matkou v 15 letech odešla do malého bytečku. Sourozenci už v tu dobu nebydleli s námi. Asi po roce jsem šla už sama k otci zpět, protože mu zůstal velký byt, kde jsem mohla mít svůj vlastní pokoj. V tu chvíli jsem začala odnášet jeho pití já asi tak 100 krát víc než před tím. Vodila jsem ho z hospody, sbírala jsem ho různě potlučeného a špinavého po zemi, často jsem ho hledala v zimě, aby někde neupadl a nezmrzl, věčný přemlouvání aby šel spát, nadávky a podobné radosti co s tím souvisí. A když po nějaké době vystřízlivěl tak sem si zas vyslechla, že jsem parchant, hajzl,… Jeden čas vydržel pít dva roky bez vynechání jediného dne. Začal mít závažné zdravotní problémy a to ho teď poslední dva a půl roku drží v tom, aby moc nepil. Dnes pije jen týden v kuse. Celý týden probíhá tak, že ráno vstane, dojde si koupit 10-15 piv a leží, pospává a v průběhu dne stihne všechny piva vypít a nesníst ani sousto. Ráno zas pro pivo a… Po týdnu nastávají 3 dny léčby. Kdy je mu strašně zle a zas jen leží a spí. Pak vydrží zas i 2-3 měsíce vůbec nepít. Nesmí mu ale nikdo dát ani čuchnou ke špuntu od vína, to by bylo zas zle. Jsem moc ráda, že to zvládá tak jak poslední ty roky. S tátou asi už nic nezmůžu, a když se zas nerozjede tak to spolu zvládneme . Byl by to nejlepší táta na světě nebýt toho svinstva alkoholu! Vzhledem k tomu čím už jsem si musela projít za celý můj život, bych potřebovala poradit s přítelem. S alkoholikem žít je moc těžký a já se obávám, že už bych to psychicky nezvládla, i když je mi teprve 24let. Hlavní důvod je to že nechci. Já bych si do budoucna přála děti a pohodovou rodinu konečně bez nadávek a bez alkoholu. Nevím, jestli se mám ještě snažit příteli nějak domlouvat, přemlouvat a vyhrožovat rozchodem, nebo co mám dělat. On sám si snad ani neuvědomuje, že takoví obrovský problém tady je. Vím, že domlouvání, brečení, nadávaní, vyhrožování, atd. funguje jen na chvilku. Mám to nějak zkusit, nebo to už vzdát? Od mého otce už 15 let poslouchám, že půjdeme k paní doktorce v úterý, ale neřekl které .

Ty víš, že bys měla odejít, jen to chceš potvrdit.Je úplně zbytečné se někomu obětovat, nechat se zničit...už jsi s přítelem ztratila dost hezkých let.

Katrino, přítel je už "rozjetý" a jak ti potvrdí všichni a i ty sama dobře víš, pokud on nebude chtít, nepřestane.
U nás to bylo podobné, můj přítel je kvartální alkoholik, ale doba pití se začala zkracovat a jak už si sám koupil flašku tvrdého a tajně ji vypil, to bylo už moc. Jak pro mě, tak pro něj. Začali jsme se vzdalovat, vztah ochladával, ale i kdybych ho doopravdy vyhodila, nezměnil by se - vyhrožoval, že se raději upije, než být beze mne (jak klasické). U kvartálů je problém, že vydrží nějakou dobu nepít a dají naději své rodině, že to bude OK, ale pak přijde tah a je po všem - po všech slibech, nadějích, plánech, mě ta planá naděje vysilovala a to nejsem žena, která by alkoholika opečovávala, kolikrát jsem ho nechala spát venku, nebo ve vlastní moči na chodbě a ještě jsem mu to zdokumentovala, ať vidí "co umí"...
Pomohlo až to, že si promluvil se známou, která 2 roky úspěšně abstinuje a prodělala tříměsíční pobyt v léčebně. Zašel za jejím psychiatrem a do 14-ti dnů odjel na léčbu. Teď už má přítel jen pár dní do konce léčby. V práci jeho léčbu přijalo vedení kladně (vedoucí je taky abstinují alkoholik). V léčebně si uvědomil spoustu věcí a hlavně ty řeči "pije každý, tak si dej taky, nebuď podpantoflák", tak už přestal brát vážně. Přišel na to, že pije, aby si vylepšil náladu, neuměl se radovat ze života, bavit se s druhými, měl nízké sebevědomí, to vše si nahrazoval alkoholem, ale místo toho se jen utápěl v horších stavech, protože se často styděl za to, co dělal.
Katrino, už to bude jen a jen horší, věř mi. Buď se musí rozhodnotu on s tím něco dělat, nebo ty musíš udělat ten rázný krok! A možná až tvůj odchod jej donutí s tím něco udělat, ale hlavně když dáš ultimátum, dodrž jej.
Držím pěsti. Verča

Děkuji za kometáře. Mám strach že neumím být sama, kdyť je v mím životě od mích 15 let, ale na druhou stranu bych si už asi potřebovala odpočinout od všeho a od všech. Teď už jen odvahu to udělat a třeba konečně budu mít trochu klidný život.

Právě ten klid je vzácný, najdeš sílu, budeš mít plno možností myslet na sebe, na koníčky, najdeš svobodu.Přeji Ti to.Nevracej se, nevěř slibům, slzám.

Věruš, přítel přemnou zatím alkohol neschovává, ale když nemusí tak mi něříká že pil. Tata zas schovává každé pivo a nacházím po bytě prázdné lahve. Mamky přítel se také léčil a už 7let abstinuje, má alergii na opilce, nevydrží mezi nimi a je klid. Tak přeji ať Vám to také vyjde

Ahoj Katrino, no ten strach být sama chápu. Já jsem s tím svým už přes deset let, bylo nám -náct jak jsme začali. A řeknu ti, taky jsem si nedokázala představit, že bych byla bez něj. Teď jak je v léčebně, tak si říkám, že zvládnu sama spoustu věcí. A hlavně mám KLID, úžasný klid, žádný stres, napětí. Byla jsem neustále podrážděná a čekala jsem, kdy z práce přijde s tím stupidním pohledem a výrazem, na které jsem byla už alergická. Já ho miluju střízlivého, ožralého bych ho nejraději zabila. On se teď drží, je rozhodnutý nepít, ale takových už bylo ....
Víš co je důležité, mít ráda sama sebe! Často to neumí jak alkoholici tak jejich partneři