Alkoholik

Mému příteli je 35 let, znám ho asi 5. Celou tu dobu pil. Já jsem bohužel k alkoholu byla tolerantní, vždy jsem si myslela, že pijí lidé, kteří jsou nějakým způsobem "nešťastní".
On se před 4 lety rozváděl a podle mě "utíkal" do hospody. Vždy jsme byli výborní kamarádi. Po jeho rozvodu jsme se dali dohromady. Žijeme spolu cca 2,5 roku.
Tenkrát pil podle mého tehdejšího názoru přiměřeně. Když jsem byla v práci (jsem barmanka)a on končil dřív, stavil se, dal si dvě piva než jsem skončila a šli jsme domů. Klidně jsem s ním v té době sem tam zašla na pivo i já. Když jsem měla volno, do hospody nešel.
Vloni v dubnu diagnostikovali mému otci rakovinu tlustého střeva. Zemřel letos v lednu. Celou tu dobu jsem byla buď v práci nebo se starala o otce a přítel se mezitím "rozpil". Přece se nebude sám doma nudit, že....
Vloni v prosinci přišla první opilecká scéna. Samozřejmě nesmyslná. V únoru další, tentokrát byl na mě dost sprostý. Druhý den za střízliva jsem mu jasně řekla, že to si rozhodně líbit nenechám.
Od listopadu loňského roku pil denně, pod různými záminkami. V podstatě kdykoli měl nějaký problém, "řešil" to pitím. Pak už pil, protože prostě pil. A začal i doma.
V dubnu jsem mu vlídně řekla, že si myslím, že má problém s alkoholem.Plánovali jsme rodinu a já mu řekla, že chci pro své děti střízlivého tatínka apod.Uznal to. Rozhodl se, že nebude pít. O pomoci odborníka nechtěl slyšet, že to zvládne sám. Tehdy jsem si teprve pořádně uvědomila, jak moc je závislý. Bylo mu zle fyzicky i psychicky. Propotil 3-5 triček za noc, jen ležel před TV, nic ho nebavilo, neměl chuť na sex, prostě nic.
V té době zdědil větší částku peněz. Říkal mi, jak je rád že už nepije, že by určitě všechny ty peníze promrhal atd. A že už je mu alkohol odporný, jak mu smrdí . .
Vydržel asi 3 týdny a pak si zašel na pivo. Za pár dní zase,... Dostala jsem krásnou přednášku o tom, jak ho obtěžuje, když mu volám a on se zrovna "s někým baví" a že ho hlídám a kdesi cosi. Nepřijde mu divné, že jde v 18h pro chleba a přijde ve 4 ráno (samozřejmě bez chleba).
Řekla jsem mu jasně: Alkohol nebo já.
A vyhrál alkohol. Od té doby nezřízeně pije. Zhruba 3x-4x týdně do rána. Někdy třeba 2 dny nepřijde vůbec. Já mu nevolám, neřeším kde je, kdy přijde, prostě nic. Když přijde, lehne si a dá mi pokoj, je mi to jedno. Zlomila jsem nad ním hůl.
Mezitím mi udělal několik opileckých scén. Přijde třeba ve 2 nebo ve 4 ráno, vzbudí mě a "jede". S opilým se s ním nehádám, ale po jedné větší jsem mu řekla, že jestli to udělá ještě jednou, nechám ho vyvést policií a vyměním mu prostě zámek.
Vždycky to tak 14 dní vydrží a pak přijde další, i když ne už tak hrozná scéna. Záminkou může být cokoli, většinou naprosté prkotiny a nesmysly.
Své dědictví už samozřejmě promrhal. Kromě toho že pije totiž od té doby nepracuje. Teď zjistil, že už nemá peníze a začal z toho obviňovat mě. Ani se střízlivým už se s ním mluvit nedá. Myslím si, že má vztek sám na sebe, ale je jednodušší si to vybít na mě. Já se s ním nijak nemazlím. Klidně mu řeknu do očí, že je obyčejný alkoholik a ubožák, protože kdo jiný se "nacamrá v hospodě" a jde si domů "honit triko" a urážet ženskou? Samozřejmě si vyslechnu všechny "typické žvásty" typu: Mě všichni říkají, ať se na tebe vykašlu. Tomu se teda otevřeně směji :-DDD
Mimochodem v mezičase jsem zjistila, že se na přelomu roku dost zadlužil, nevím co s těmi penězi udělal. A z dědictví samozřejmě dluh nezaplatil. Takže teď nemá ani peníze, ani práci, ani přítelkyni . . . Zato dluhy mu zůstaly.
Je mi líto vyhodit ho vyloženě na ulici, ale obávám se, že mě k tomu donutí. Ani nevím kolikrát jsem mu řekla, ať vypadne, ale vždy jde do hospody a vrátí se. Myslím, že jiné bydlení neřešil. Teď vede řeči, ze něj bude bezdomovec, oběsí se apod. A samozřejmě všechno je moje vina.
Měl v mezičase i záchvěvy, že "byl hodný" a snažil se dát to se mnou zase dohromady, ale i s alkoholem. Toho se vzdát nehodlá.
Já vím, že doufat, že odejde sám, je hrozně naivní a nesmyslné. Ale vyměnit mu zámek se lépe řekne než udělá

Třeba by mu ten vyhazov pomohl.Ví, že ho nevyhodíte, má zázemí, domov, na alkohol se vždy peníze seženou.Měl by padnout úplně na hubu, pak možná pochopí, že buď přestane pít, nebo umře, a to už je jen jeho volba.

Přesně vím, co prožíváš. Je to pomalu jako přes kopírák...až na to, že můj přítel práci má a hodně dobrou. I s tím miminkem je to stejné. Přítel chce se mnou strašně miminko, ale já mu v zimě řekla, že dokud bude každý den pít, tak prostě já nechci. Teď, když jsem se konečně rozhodla jeho pití řešit, mi to pořád předhazuje. Že s ním stejně nechci rodinu a on ji chtěl, takže už nemá o co stát.

Přítel kromě své práce chodí ještě tak 10-13 dní v měsíci na noční. To jsou dny kdy nepije. Ale každý den co je doma, tak prostě jede. A právě když mu řeknu, že pije každý den, předhazuje mi, že to není každý den když pracuje. Prostě to nedokáže pochopit....nebo schválně zkouší tohle otáčet tak, aby to vypadalo, že je vlastně všechno v pořádku.

Taky jsem mu už párkrát řekla, aby odešel. Neodešel. Sliboval. Taky mám možnost vyměnit zámky a vše by bylo vyřešené. Ale kam půjde?...na 99% ke svému otci, který je alkoholik. A to by byla podle mě pro něj konečná.
Hodně v poslední době přemýšlí a taky si díky tomuhle webu srovnávám myšlenky. Taky díky Libě, i když její slova jsou někdy hodně tvrdá

Jsou tvrdá, jenže život s alkoholikem je ještě tvrdší.Jen nic nemaluji na růžovou barvu,znám to, moje rodina se mnou žila, trpěla.Znám x rodin, co se rozpadly, rodina zničená, děti, partneři, na nervy, jen alkoholici vesele popíjí dál.Zatím, než je ten chlast dostane.

Otáčení je správný výraz Nejlepší jsou rozhovory typu : Ve 3 odpo: Už máme hotovo, stavím se na dvě a přijdu. V 5 hodin: Dopiju a za půl hodiny jsem tam. 3x v týdnu je o půlnoci ještě v hospodě a hrozně se diví, když se ozvu, že se mi to nelíbí. Divná jsem samozřejmě já. Před dvěma lety ještě zabralo, když jsem mu řekla, ať se podívá s kým tam sedí. 9 z 10 chlapů v té hospodě (a to vím, dělám barmanku už pár let) je rozvedených, většina svoje vlastní děti léta neviděla, po padesátce padají jak mouchy kvůli zdravotním problémům. . . .
Asi před půl rokem jsem mu řekla, že s ním budu dělat cokoli, půjdu kamkoli, ať si vybere, co by ho bavilo, ale do hospody s ním nepůjdu. Samozřejmě dodnes nic. Tak teď jsem ....., která ho nutí sedět doma na zadku a stíhačka a kdesi cosi.
Největší problém podle mě je, že on sám si ani nedokáže představit život bez hospody. Prostě nic není zajímavé, pokud se u toho nepije. Když mu řeknu, že chci střízlivého chlapa, popřeje mi hodně štěstí, ať takového najdu. Prostě je to marný.

Líba má zcela pravdu, rodina , hlavně děti trpí naším pitím nejvíce. Já jsem do hospod nechodila, pila jsem doma, přesto jsem měla vyměněný zámek. Přistoupila jsem na léčebnu a moc děkuji rodině, že k tomuto došlo. Teď mám klíče, čistou hlavu a děti se zpět vrátily.Tak holky volejte zámečníka.

Hezký svátek, Hani.

Je,děkuji, Líbo. Moc mě to potěšilo.