Alkoholik

Dobrý den,

už nějakou dobu řešíme alkoholismus matky. Sice si uvědomuje, že má s alkoholem problém, ale nechce jít k žádnému specialistovi s tím, že je pro ni těžké svěřovat se někomu cizímu. Alkohol pije nejčastěji, když je sama doma a když se blíží nějaká psychicky náročnější situace. Otec to řeší tak, že když najde nějakou láhev, tak se pohádají a vyhrožuje jí rozvodem. Jakmile se situace uklidní, tak spolu normálně komunikují. Nemůžu říct, že matka pije každý den, pokud ji hlídáme, tak je schopna bez alkoholu fungovat i několik týdnů, ovšem potom se opět uchýlí k alkoholu. Její problémy jsou provázány i s psychickými problémy, který mají kořeny v jejím dětství. Vím, že nejlepší pro ni by bylo léčení, ale bohužel se nám ji zatím nepodařilo přesvědčit.

Proto Vás prosím o radu, jak se k ní chovat a jak postupovat, abychom ji co nejdříve přesvědčili k léčení

Otec vyhrožuje rozvodem, ale pak se nic neděje. Asi by se dít mělo. Zkuste jí říct, že se za ni musíte stydět....

dee-myslim ze tohle moc nepomuze, urcite to sama vi a ma vycitky.O to je to jeste horsi.Pokud pije jen pred nejakyma stresovyma situacema a je ji zatezko se sverovat, nevidel bych to ani na lecebnu.Tohle je tezka situace...Co zkusit aby si promluvila s nejakym odbornikem telefonicky?Je to preci jen jednodussi.Nebo ji sehnat nekde treba atarax,neco jineho nenavykovyho na uklidneni...Premyslim....Sama vi o svym problemu, to je zaklad.Zkusil bych se zeptat sam nekde na psychiatrii nebo u nakyho odbornika.existujou i poradny pro pribuzny...

Suhlasim s Martinom. Maminka nemusi byt ani zavisla na alkohole. Skor to vypada na to, ze nevie ako riesit svoje psychicke problemy a narocne situacie a najlahsie sa jej to zda riesit alkoholom.
Ono by to chcelo skor dobreho psychiatra ako liecebnu. Len je to tazke, pokial sa ma problem zverit sa. Myslim si, ze je potrebne s nou vela komunikovat, aby sa co najviac zverila Vam a postupne ju nejak na toho psychiatra prehovorit a slubit jej podporu, pripadne zajst k tomu psychiatrovi spolu s nou.
Myslim si, ze tu skor ako vyhrazky pomoze hlavne co najviac komunikacie s maminkou.

Kiro,
dovolím si nesouhlasit, chtělo byt to velmi dobrého psychologa ne psyschiatra. Prášky (AD) může předepsat i obvoďák. Svoje problémy si musí člověk v hlavě srovnat sám a k tomu ho muže nakopnout psycholog.
Petr

Ano, Petr N suhlasim s tebou, asi skor psychologa ako psychiatra, kedze sa hlavne potrebuje vyrovnavat so svojimi psychickymi problemami a zmierit sa s minulostou. Ale je to tazke diagnostikovat takto na dialku, nevieme co presne za psychicke problemy ma.

Jen poznámka.. leckdy se lépe svěřuje cizímu člověku, než vlastní rodině. Možná by maminka pomoc dobrého psychologa i uvítala, jen je jí to třeba vhodně nastínit. Nebo aspoň nasměrovat na tento web. Soudím podle sebe.. ani ve snu by mne nenapadlo se svěřit se svýma problémama s pitím dceři nebo někomu z rodiny, neb se příšerně stydím, ale sem píšu o sto šest. A pokud by mi někdo doporučil a nejlépe domluvil dobrého psychologa, jdu hned. Ale sama si ho sehnat z téhož důvodu (bože, je mi to děsně trapný a nepředstavitelný) nedokážu.

Mockrát děkuji za všechny rady. Také si myslím, že je pro ni nejlepší nasměrovat ji na tyto stránky, kde se může svěřovat, aniž by vlastně někdo věděl o koho se přesně jedná. S námi sice o alkoholismu trošku debatuje, ale není to dost na to, abychom jí mohli sami nějak pomoci. Také jsem přemýšlela nad nějakou online psychologickou poradnou.

Ahoj všichni,

i já mám matku alkoholičku. V rodině bohužel pil můj praděda, děda - ten s tím ale ze dne na den přestal, moje babička má taky alkoholové excesy, ale moje matka po úmrtí strýce a tety /její mladší bratr a sestra/ se přestává kontrolovat.
Nejhorší je, že si to přede mnou schovává. Pije vodku, občas doma najdu prázdnou lahev. Když má den a koupí si jí se mnou na nákupu a ví, že já o ní vím, tak jí má v lednici a je schopná 3/4 vypít třeba za 4 hodiny.
Ale mám otázku - poslední dobou je moje matka agresivní na cizí lidi. Teď na posled jelikož jsme řešili pokousání cizího psa naším psem. Máma se začne hádat, je sprostá, ale co je nejhorší, je schopná dojít k cizímu člověku a začít do něj strkat prstem. Snažila jsem se, aby odešla domů a vše jsem chtěla vyřešit v klidu, ale to je ještě ve větší ráži a nejde s ní nic udělat. V tomhle stavu to pravidelně vyeskaluje v její brečení, kdy má pocit, že ona nic a že se proti ní spikl celý svět a pravidelně mi něco vyčte. Teď naposledy to bylo to, že mi hlídá psa. Z mýho vlastního bytu mě vyhodila se slovy sbal si toho zmrda a táhni. Druhý den si nic nepamatuje a chová se jak milius. K lékaři odmítá jít, když jí řeknu, ať jde se mnou na psychiatrii, tak se pravidelně urazí a obrečí to. Já beru už 2 roky Itakem, jelikož to nezvládám. Nemám sourozence, ani otce, mám jenom jí. Ale kde je ta hranice, kdy ublíží cizímu člověku? Psychiatr mi řekl, že když ona nechce, že jí nemůžu nechat zavřít, ale když už do někoho strká, je to už na to, že by s ní někdo něco udělal? Mám panickou hrůzu z toho, že něco provede. Bohužel jí už ani nevěřim. Skončila ve stadiu, jelikož je už v důchodu, že prostě sedí celej den doma, čte si a 1-2x denně vyvenčí mého psa. Uvaří si, ale tim to celé končí. Přerušila jakékoli styky s rodinou, nechodí ani mezi známé. Všichni jí popuzují, všechno jí vadí. Prostě nevim, co s ní...