Alkoholik

Dobrý den.Jsme v začarovaném kruhu.Manželovi rodiče-maminka 90let,tatínek 93let,žijí ve společné domácnosti se svým synem,který je kvartální alkoholik již snad víc jak 20let.Byt je napsaný na švagra.|Jeho pití obhajovali,litovali ho a litují stále,on na všechny kašle.Cokoliv jsme udělali,zařídili i léčebnu,to bylo málo.Když vystřízlivěl,tak už se nic neřešilo.On to přece zvládne sám,proč ho chudáka nutíme do léčebny atd.atd.Rodiče ho stále opečovávali,platili nájem,aby náhodou o byt nepřišel,stále stejná známá písnička.Nyní je situace taková,že tatínek je téměř nechodící,přestává mluvit,potřebuje téměř 24hodinovou péči.Pečující je maminka,dovážejí jim obědy,několikrát za měsíc mají asistenta na vyjížďku s tatínkem na vozíku ven.Víc dosud maminka nedovolila,že prý to zvládne.My se snažíme pomáhat jak se dá,chodíme za nimi,manžel s tatínkem jezdí ven,pomáháme s hygienou atd.Pokud je švagr ve fázi bez pití,tak pomůže také.To je ale bohužel vždycky jen pár týdnů.Pak pije 2-3 týdny v kuse,týden je mu špatně a zvrací,to se stále opakuje.Je schopný maminku v noci probudit a ona jde a udělá mu jídlo.Přece je to její syn,to musíme pochopit.Ale nám si stále stěžuje,že už nezvládá oba chlapy,ale když nabízíme řešení,tak to nechce.Už několik let mají možnost bydlet u nás v domku,stále jim to připomínáme,ne a ne,přece nenechají syna padnout.Tak se alespoň snažíme domluvit navýšení sociálních služeb od pečovatelské organizace,reakce je...přece mi sem nebude chodit cizí člověk,co tu bude dělat a tak dále.Bydlet k nám nepůjdou,služby od jiných maminka nepřijme,švagrovi bude sloužit dál.Je to přece její syn,to musíme pochopit,on chudák nemá rodinu,my ji máme,ale jak to prý má zvládat .....Kolotoč.Kolikrát jsem kontaktovala AA,psala jsem si i s panem Nešporem...rady jsou,nechat ho padnout,tím mu pomůžeme.To my dobře víme,ale pokud toto uděláme,odejdou rodiče,necháme je tam napospas.Při jejich věku mají nárok na klidné dožití,toto je živoření.Co dělat? Jak si to samy v sobě máme srovnat?Pokud pečovatelská služba zjistí,že má posílat svého člověka do rodiny,kde se vyskytuje alkoholik, tak tu pomoc stopne.Je z toho vůbec nějaká cesta ven? Je řešení?Děkuju.

Dano zdravím Vás
Situace rodičů se synem alkoholikem v jedné domácnosti, navíc i ten věk rodičů...těžko poradit.
Zde je to spíše diskuse o vzájemné podpoře alkoholiků, kteří se to snaží řešit, ale je tu i často dotaz: "Co s náma, když ničíme životy jiným?"
Ve většině případů je rada ještě zkusit Al-Anon. Je to združení rodin a přátel alkoholiků a řeší podobné sitace jako Vy.
AA jste zkusila kontaktovat, píšete, že dokonce i pan Dr.Nešpor Vám radil a ano, pokuď dotyčný nechce přestat chlastat sám, tak nepřestane.
Je to o tom, že ničíme životy vlastní rodině a ti se s náma dostávají do tzv. "spoluzávislosti".
Tak je to i u vás v rodině.
Trpí s ním, navíc tady se mísí rodičovská láska a i jejich věk, nevidí už to co vidíte Vy.
Proto se podvolují jeho životnímu stylu, ať už jak píšete, že maminka vstane a večer chystá jídlo, nebo časem může dojít i na nějaké dluhy, protože na chlast je potřeba nemálo peněz...
Těžko jim můžete radit, ať tak nečiní, vidíte, že Vám oponují.
Neporadím Vám odbornou radou ,ale zkuste ještě Al-Anon.

Zdravím,
asi Vás zklamu, ale pan Nešpor Vám radí dobře, protože jiná cesta prostě není...švagr musí prostě padnout na dno a buďto se "zmátoří" a začne něco dělat nebo ne a umře (nebude ani první ani poslední). A nejenom to, vy musíte taky v tom nechat "vykoupat" jeho rodiče. Za současné situace jim není pomoci, protože nejsou ochotni teď něco dělat. Teprve až míra stresu "stěhování k Vám" bude menší než "míra stresu "bydlení s alkosynkem" nastane změna. Děláte chybu, že posloucháte tchýniny nářky o tom, jak to má s alkosynkem těžké, tím ji defakto poskytujete podporu v tom, s čím sama nesouhlasíte. Bere Vám to energii co potřebujete sama k životu. Je to její volba ne Vaše. NEMÁTE odpovědnost za cizí životy.
Možná, že ta pomoc sociálky nebude tak špatný nápad, protože se TO konečně provalí a třeba se začne něco dít ze strany úřadů.

Moc děkuju za reakci.My moc dobře víme,že jsme v kruhu a točíme se podle alkoholika.Pokud by bydlel sám,tak bychom už ho zřejmě neřešili.Říkám zřejmě,protože to fakt nevím,situace je jiná.Stále tam jsou rodiče, a my si říkáme,jak dlouho to tak ještě bude,protože věku rodičů se v dnešní době dožívá už málo lidí.I z toho důvodu je taková to situace asi unikát.Dnes jsem byla u rodičů pohlídat tatínka,když maminka byla na kontrole v nemocnici.Švagr se tam párkrát proplížil jako zombie na WC,pak sebou praštil a chrápal,až se hory zelenaly.Když maminka přišla,šla ho hned zkontrolovat,protože chudák nic nejedl.Říkala jsem jí,ať ho nechá,stále si vedla svou.Pak mu naservírovala jídlo až do pokoje,on ho snědl,talíř nechal, a šel ven.Samozřejmě si přinesl flašku.Pokračování.Je to marné,marné,marné.Rodiče věděli už roky,že pije.Dokonce měl nějakou dobu partnerku,také alkoholičku,která se ho v opilosti pokusila zabít.Stáhnul žalobu. V jeho případě chápu,že pokud nebude chtít,tak se nic nestane.Pojede v chlastu až do úplného konce.Co rodiče? nechat je zničit?Vím,vybrali si to sami,je to jejich syn,ale můj manžel je taky jejich syn,má je rád.Pokusím se kontaktovat tu org.Al-Anon.

Zdravím po nějaké době od mého dotazu. Za ten víc jak měsíc došlo k velkému zvratu, sice zřejmě ne ve švagrově pití,ale v rodinné situaci.Manželova tatínka bylo nutné hospitalizovat, jeho zdravotní stav se skokem zhoršil.Tři týdny byl v nemocnici,bohužel to dopadlo špatně a odešel.Snažili jsme se za ním chodit jak jen to bylo možné,jen švagr to vyřešil dalším pitím a když byl pár dnů bez flašky a i komunikoval,tak do nemocnice nešel, že se na to necítí.Pak znovu sáhl po flašce.Nakonec tatínek odešel,aniž by se viděli.Nevím, co se děje v hlavě alkoholika, kterému odejde blízká osoba a on ji svým rozhodnutím už neviděl.Do pohřbu se švagr dal celkem dohromady,je hubený,klepou se mu ruce,celý je jakoby šedivý.Teď se drží,dokonce zase začal pracovat.Jak dlouho mu to vydrží?Nevíme.Jestli odchod tatínka něco v něm změní...,možné to je, ale moc tomu nevěříme.Postupně se jen tak mezi řečí dozvídáme, jak to vlastně celé roky společného bydlení bylo, že třeba rodiče platili celou dobu nájem a poplatky a švagr nic.Oni ze svých důchodů financovali byt,který je napsaný na švagra,tohle nechápeme.Co to je? Zatemnění mozku z alkoholu a nebo výchova a nebo charakter člověka?Asi všechno dohromady. Uvidíme, co bude dál.

Danka, keď píšeš o švagrovi, akoby si písala o mojom bratovi. Nikdy mu neodpustím, že nechcel chodiť k otcovi do nemocnice. Vraj preto, že neznáša nemocnice, necíti sa tam dobre. A ja som stále musel klamať prečo neprišiel. Hlavne, že keď bol v nemocnici on, trebalo za ním chodiť stále. Ja som síce alkoholik, ale bratovi nešahám ani po členky. Ešte tohto roku neprekročil triezvy prah dverí. Je to niekedy o nervy taký život.

U môjho brata hraje veľkú úlohu jeho povaha. Keď robili horoskop na barana,tak určite podľa neho.

Tak situace se znovu opakuje. Švagr vydržel nepít dva měsíce a pár dní, teď už dva týdny pije znovu.Ani smrt tatínka s ním nic neudělala. Na chvíli přestal, našel si práci,ty dva měsíce to vydržel, a jede nanovo.Je vůbec možné, že by se to po tolika letech změnilo? Švagr pije co ho znám, a to je už skoro 30let. Nejdřív to bylo jen trochu, pak stále víc a víc. Je tu prosím někdo,kdo jste zvládnul i po tolika letech přestat pít? Co vás k tomu přimělo, kde byl ten impulz, který pro vás znamenal jít to řešit? Dá se to vůbec? Děkuji.