Alkoholik

Ahoj, potřebovala bych radu od někoho, kdo má s tímto zkušenost (ať už vlastní nebo z blízkého okolí). Pokud se alkoholik rozhodne léčit ambulantně, jak taková léčba probíhá? Pokud přijde do adiktologické poradny, dostane pouze rady jak tuto situaci zvládnout nebo mu budou předepsány léky, které potlačí chuť na alkohol? Chodí se na kontroly, případně jak často? A pravděpodobně nejdůležitější otázka - kdy je ještě možné řešit problém s alkoholem pouze ambulantně? Děkuji.

Sandra S. napsal:
A pravděpodobně nejdůležitější otázka - kdy je ještě možné řešit problém s alkoholem pouze ambulantně? Děkuji.

Na toto neexistuje odpoved protoze dva alkoholici nejsou stejni a u kazdeho ma zavislost jiny prubeh a na kazdeho jiny vliv. Ale asi takhle - pokud situace neni uplne kriticka - tj. nedochazi k abstakum ktere ohrozuji zdravi ci zivot tak je vhodnejsi zacit ambulatni lecbou. Neni to takovy zasah do zivota jako klinicka lecba.


Sandra S. napsal:
nebo mu budou předepsány léky, které potlačí chuť na alkohol?

Ufff... ted Te zklamu . Takove leky neexistuji . Pokud by nekdo s takovym lekem prisel tak okamzite Nobelovka a do par let je dotycny nejbohatsi clovek na svete. Lekar muze pri ambulantni lecbe nasadit napriklad: Tlumici leky a antidepresiva - ulehci abstakum a pokud pije alkoholik kvuli psy problemum tak odlehci depresim. Leky typu Antabus - neodstrani bazeni ani chut pit ale kdyz se alkoholik na Antabus napije tak je mu strasne spatne = Antabus brani alkoholikovi pit strachem z bolesti. Leky typu Selincro - neodstrani chut pit ale odstrani vsechny prijemne pozitky ktere se dostavi po piti = Selincro brani alkoholikovi pit tim ze je mu piti k nicemu.

Zaklad lecby je ale motivace! Pokud se jde alkoholik lecit protoze MUSI - protoze mu hrozi ze prijde o rodinu, deti nebo praci. Protoze MUSI prestat jinak bude mit zdravotni problemy a stane se z nej ozrala troska. No tak potom je lecba s velkou pravdepodobnosti odsouzena k neuspechu. Klicove je aby se alkoholik CHTEL lecit! Ne kvuli rodine, kvuli lasce, kvuli detem, kvuli praci... nic takoveho ale kvuli sobe. Protoze uz nechce pit a protoze je mu na bliti ze sebe sameho a z toho kam se dostal.

U mně je abstinování taková psychologická práce, kontrola, uzpůsobování se situaci. Asi jako tvorba programu(návrh,implementace, testování).Ženy tuším si umí požádat o pomoc a podporu a mají taky dost dobré statistiky se dostat ze závislosti. Jakoby jdou si cílevědomě za svým a nakonec toho dosáhnout. Podle mne si získají informace, co pomáhá a rychle to nasadí u sebe. Takže co tady asi poradit. Buďte ženou.

Já ti nevím, zda si ženy jdou za svým, nemyslím, že by byly urputnější nebo cílevědomější.
Nevím a zajímalo by mě, zda existuje nějaká statistika, kolik % žen/mužů kdy, jak a proč poprvé zatáhlo za brzdu. Kolik % to v nějakém časovém horizontu zvládlo. Co je úspěch a co neúspěch.
Úspěch je půl roku, rok, pět let, deset... ?
Ani nevím. Úspěch je asi každý den.
A jistě, kdo máte děti, tak víte, že kvůli dětem je to druhá nejvyšší motivace.
Ta první je kvůli sobě. Že už se na sebe nemůžete dívat.

A odpověď Sandře.
Určitě je limitující, kolik člověk pije a jakém je stavu.
Přežije den bez? Funguje ráno po pití předchozího dne? Nebo už všechno vzdal?
Ono se to stejně pořád posunuje.

Nejsou tabulky, převody jednotek.

Jak jednoduché by bylo převést alkoholismus na jednotky... Bod mrazu a varu. Ještě nebublám? Tak to si ještě můžu nalít.
Alkoholismus není exaktní veličina.

Ještě k adiktologovi.
Mně adiktolog neřekl co mám dělat a co dělám špatně.
Kladl jen pár otázek, směřoval rozhovor.
Cílem není odnést si zápisníček plný rad. Cílem je kouknout na věc z jiného úhlu.

Děkuji za vaše odpovědi. Ale přiznám se, že je mi z toho velmi úzko. Manžel nad léčbou neuvažuje, nemá pocit, že by měl až tak velký problém, který by nezvládl sám. Má ale pocit, že by měl pití omezit. Buď pít jenom příložitostně nebo naopak omezit množství. Oboje je, ale v jeho případě nemožné. Práci mu to nenarušuje, má zavedený e-shop a skvělé zaměstnance, stačí mu tedy pracovat pár hodin denně, aby udržel obchod na současné úrovni. Děti jeho problém nevnímají. Začíná pít až později odpoledne, takže v době kdy jdou spát není ještě moc opilý. Dopoledne, když vyspává, tak si děti myslí, že pracuje. A odpoledne se jim aktivně věnuje. Jediný kdo s tím mám problém jsem já. A zároveň jsem se už stala důvodem pro něj, aby se napil. Protože kdo by to se mnou vydržel. Nebýt dětí, už mám sbaleno. Ale on je miluje a ony jeho. Zároveň mě děsí, kam až to může zajít. Celá jeho závislost se vyvinula pomalinku, v průběhu mnoha let. Kdysi by si doma alkohol vůbec nenalil. Aktuálně pije několikrát do týdne (někdy i každý den) třeba tři láhve vína nebo láhev tvrdého. Dřív začínal pít až večer, když už děti spaly, teď si kolikrát tu láhev otevře už třeba ve čtyři odpoledne. Měla jsem v úmyslu položit nůž na krk, ale když tady čtu, že to hlavní je to, že musí chtít sám, tak nevím jestli to vůbec má cenu

Ahoj, hledal jsem jak chtěla Edna tu informaci o tom, že žena si jde více za svým cílem a dosáhne jej.
Našel jsem toto, je to na straně 30 a je tam věta "Také do individuální psychoterapie a do doléčovacích programů se ženy lépe
zapojují. Po jejich absolvování je pak abstinence u nich trvalejší."

Ještě další zdroj pro mě byl zde : www.medvik.cz/medlike/alkoholismus/typ:audio

Honza napsal:
Ahoj, hledal jsem jak chtěla Edna tu informaci o tom, že žena si jde více za svím cílem a dosáhne jej.
Našel jsem toto, je to na straně 30 a je tam věta "Také do individuální psychoterapie a do doléčovacích programů se ženy lépe
zapojují. Po jejich absolvování je pak abstinence u nich trvalejší."

LINK: theses.cz/id/65c81t/Kubincov_Lenka_Efektivita_lby_zvislosti_na_alkoholu_v_esk.pdf

Myslím, že malinko sinější motivaci mohou mít ženy-matky.

Vím o mnoha lidech v okolí, co by podle mě měli alkohol omezit. Zejména v karanténě. Panáček na probuzení, šláftuňk na spaní. Nic moc, ale...

Tím spíš, že znám svůj případ. Z téměř abstinenta za rok alkoholikem.
Kdo pije denně či obden, má nahozeno vždy. I ten, kdo pije jen o víkendu.

Možná to tak zůstane. Možná za rok bude v léčebně. Nikdo neví.