Alkoholik

Zdravím všechny,
i když je tady dost podobných témat, přesto je to moje trochu jiné. Moje matka pije snad už 30 let, pravidelně o víkendech, ale nikdy nebyla opilá natolik, že by nebyla vůbec schopná fungovat. Nestal se jí zatím žádný takový problém jako u ostatních, že by byla po tom, co ji vyhodili z práce atd. Ona opravdu nějaký pořádný důvod neměla, má dle mého problémy stejné jako jiní.
Má to jako náplň dne, když se náhodou vzepře a nepije, neví vůbec co má dělat, tak celý den prospí. Už si jednoduše nedovede představit život, resp. volný čas bez alkoholu.
Od té doby co jsme se od sebe odstěhovaly (2 roky) se to ale stupňuje, pije víc dnů-víkendy + některé dny v týdnu a větší množství. Většinou víno, pokud nemá, je schopná klidně sáhnout po rumu do buchet. Tvrdí že jí to vadí a nenávidí to na sobě, přesto si nepamatuju kdy by byla nějaký víkend střízlivá. Ví to v podstatě všichni v rodině, nějak se to netutlá. S otcem - manželem bydlí jen částečně a vypadá, že se ho to nějak extra netkne.
Už několikrát jsme mluvili o léčení, anonymních alkoholicích atd., ale k navšívění nějaké instituce se chystá dobrých 10 let. Zkoušela jsem vše, působení na ni po dobrém, po zlém, nic. Ptám se tedy konkrétně: jak vyřešit to, že má závislost fyzickou i psychickou? Může se to vůbec někdy zlepšit bez toho, aby šla na léčení? Můžu to změnit já? Nebo mám čekat další desítky let a přecházet to?
Omlouvám se za délku problému a děkuji za rady!

Věrko, Ty můžeš jedno-pohrozit mamce, že když něco se svým pitím neudělá, přestaneš se s ní stýkat úplně, nechceš přihlížet jak se ničí, ztrapňuje.Že to zvládne sama, pochybujeme obě dvě!Víš, kam má jít.

Má matka má stejný problém. Chodí do práce, uklízí... Nikdy jsem jí neviděla na úplném dnu, jak se tady popisuje.
Ale vím, že pije a má s tím problémy.Nejvíc o víkendu, ale i v týdnu někdy.

Jediný rozdíl, který shledávám, je takový, že tvoje mamka to o sobě ví a uvědomuje si, že má problém a nenávidí to na sobě.
To moje mamka si to ani neuvědomuje. Řešili jsem to spolu po dobrém i po zlém, ale ani náznak toho, že by třeba začala plakat a přiznala, že ví, že má problém. Nikdy nic.
Je to strašný! Moc dobře chápu, jak se cítíš..