Alkoholik

Já vám všem ještě jednou hrozně děkuji za vaše odpovědi, názory a rady. To co píšete mi smysl dává a obdivuji vás za to, že na týhle cestě abstinence jste.

Snad se do takového stadia dostanu, protože mám pocit, že jsem teď ve stadiu na mostě. Stojím v půlce a vidím svoje možnosti a cesty.. chlastat dal a už opravdu skončit po zdravotní i sociální stránce to mám sakra na hraně. Přijít o moji práci a o rodinu, kterou v práci mám by pro mě byla konečná.. skočit dolu a nemuset si vybírat, sobecky si ulevit, to je něco co mám v hlavě spoustu let a vím, že hodně bojuji většinu času, abych to zábradlí nepřelezla. Ne jen kvůli chlastu, chlast to akorát posiluje a nebo jít a přejít most. Zkusit něco, co si ve své hlavě nedokážu představit, ale co mi může zachránit život a nastoupit cestu na které je spousta šťastných lidi, které za to obdivuji.

To co se stane než nastoupim je hrozně nejisté. Děla mi to starosti, protože cítím, jak tu kontrolu, co už par měsíců nemám na dosah už ani nevidím a bude to o prsa, jestli se tam dostanu. Samozřejmě se snažím rapidně nenavyšovat dávky, i tak je to víc než potřeba a na dne hlavy mám jednu slabost, se kterou jsem se před par lety rozloučila. A to jsou drogy. A tak si říkám (samozřejmě vím, jak moc velká a zbytečná blbost to je) ale říkám si. Jestli mám na konci března skončit se vším, proč ještě naposledy, jednou! Nezažít to, co mi už tak dlouho chybí

Vždycky jsem si říkala, nejsem alkoholik, protože v tomhle věku alkoholismus neexistuje, jsem přece mladá, jsem záchranář, není možný byt alkoholik. O 5 let později se sama mlátím za to, že jsem to díky vymluvam a pohodlí nechala dojít tak daleko

Eliško, neboj se, zobneš si tak. Překonat první dny alkoholového absťáku s pocením, třesem, zimnicí a hučením v hlavě Ti bude bohatě stačit.
Pokud jsi v takovém rozpoložení, že máš chuť se vrátit ještě i k jiné droze, zaklepej na dveře léčebny hned teď!
Řekla bych, že jsi na tom tak, jako jsem byla před dvěma měsíci já- že už Ti alkohol nezabírá a nemocný mozek Tě nutí hledat další a další úlevu. Já ji hledala v množství alkoholu, které se během pár týdnů výrazně zvýšilo- úleva už prakticky nepřicházela nebo jen na pár minut po prvním napití.
Jinak k délce pití- píšeš, že piješ pět let. Já také pila "jen" pět let. Oproti zdejším ranařům nic moc. Nehraje to žádnou roli. Byla jsem tam, co byli jiní třeba po dvaceti letech. Dohnala jsem to. Nemyslím, že množstvím, ale závislost není měřitelná množstvím. Kdyby totiž byla, tak jsem určitě mohla ještě v klidu pár let nasávat, než bych místní bardy dohnala.
Poslouchala jsem rozhovor s Martinem Preissem, který se léčil zároveň ze závislosti na lécích i na alkoholu. Jak ho v léčebně zpočátku museli krmit, neudržel lžíci. Toto nechceš...
Jinak alkoholismus je stejný ve 30 jako v 50, u VŠ vystudované učitelky jako u zametače v parku, u mámy dvou dospělých dětí stejně jako u mladé slečny...
Alkohol je v tomto poměrně spravedlivý.
Nepřidávej si další potíže.

Já to nemyslela jako přidělávat si potíže. Spíš zažít znova to, co jsem zažívala roky predtim. Naposledy. Jestli mám přijít o vše, tak bych měla vědět o co přesně prichazim. Mesic ani ne.

Pro upřesnění pijí 5 let pravidelně. Predtim bylo období co měl asi každý. Vylejt se o víkendu s kamarády na max, vyvádět blbosti, a bylo to velký.. na akci jsem zvládla přijít s flaskou v krvi a rozjet tvrdý ve velkým. Ne jednou jsem se probudila v nemocnici na jednotce intenzivní péče. Ne jednou mě tahali v únoru z řeky po tom, co jsem myslela, že by bylo fajn si skočit (ne sebevražedně.. spis mi asi vždycky chyběl zdravý pud sebezáchovy..) nechala jsem si v alkoholové a drogové rauši od tatéra bez barvy potetovat snad 90 procent těla, protože bolest byla fajn a nic mě nemohlo zastavit.
Až mě jednoho krásného dne před cca 5ti lety táta naučil, že takhle to nejde. Že pít se dá i normalne, tak aby to nikdo nepoznal a aby člověk fungoval mezi lidmi,. A od té doby se držím od tvrdého alkoholu a velkých akci, jsem nejspokojenější, když se ráno probudim a první cesta vede do lednice pro víno. Okolí mělo hrozně těžký vůbec poznat, že mám v krvi alkohol. A to mi vyhovovalo. Než mi to pomalu začalo řídit každodenní život a teď už mám v hlavě pouze a jenom paniku a myšlenky na cestu ven, která nezahrnuje detox a to, co vidím v práci.

Stejně, jako se trochu bojím toho, že na detoxu vyplave všechno co se děje. Co se mnou dělá stávající situace na ARO, kde za peníze přijímám lidi, co po pár dnech zabalim. Márnice v nemocnici na prasknutí, oddělení na prasknutí, sestry co normalne nepiji alkohol začínají pít a pomalu ale jistě vyhořiují.

Je nějaká šance, že by mě z jakéhokoliv důvodu mohli držet na detoxu dyl než týden ? Bez podepsáno negativního reverzu myslím

A Ty se bojíš, že Tě tam budou "držet" nebo si to přeješ?
Nepracuju v nemocnici, takže netuším, ale tipuju, že místa je teď v běžné nemocnici málo, čili určitě Tě tam "držet" nebudou. Buď přesun do léčebny nebo do ambulantní léčby.
Jinak k detoxu- já mám detox spojený s pěti prvními šílenými dny a dalšími pěti jen o něco málo ukrutnými, čili zhruba těch 10 dní, než si tělo fyzicky zvyklo na nula promile v krvi.
Co se týká psychiky, tam mám závislost pořád vraženou i po 10 týdnech stejně jako na začátku. Někdy se to projevuje víc, někdy míň, ale je to tam furt.

Eliško to, že 5 let denně piješ s domněním, že to nikdo nevidí je z 99% jen v Tvé hlavě. Ono to jde dobře maskovat nějakou dobu, ale alkoholik jde poznat po 5ti letém pití celkem dos, jen Ti to spíš neřeknou a myslí si svoje. Drž se a klobouk dolů za práci, musí to být šílené a člověk si to podle mě nedokáže představit ten nápor. K tomu detoxu za týden se nic nezmění podle mě

Edna napsal:
[quote]A Ty se bojíš, že Tě tam budou "držet" nebo si to přeješ?

Přesně na tohle nedokážu teď odpovědět. Protože se toho naprosto DĚSÍM. Ale myslím, že v hloubi duše mám fakt hrozně blízko k nenávratné blbosti. A jelikož mi seberou chlast a prášky, kteryma se držím v provozu, bojím se co řeknu nebo udělám

Michale, myslím, že každá práce je teď nepředstavitelná. Já si třeba nedokážu představit mít malý děti a každý den nevedet co s nima. Nebo mít malou firmu a vidět, jak krachuje. Byt holič a nemoct zákonně vykonavat povolání. Na jednu stránku já mám práci jistou vždycky, na tu druhou od začátku covidu kazdyho zabalime a je to silně depresivní

Jinak ještě k dotazu, zda budeš moci po detoxu chodit normálně do práce.

Každý to má jinak, ale zrovna mně práce pomáhá a hodiny v zaměstnání mezi lidmi (pracuju, řekněme duševně:-) jsou jediný čas, kdy vím, že na alkohol určitě myslet nebudu. Tedy alespoň zatím to tak bylo.
Nadcházející totální lockdown a každodenní home office mě docela děsí.

Detox jsem přežila o Vánocích sama a pak jsem šla běžně do práce.

Edna napsal:
Jinak ještě k dotazu, zda budeš moci po detoxu chodit normálně do práce.

Každý to má jinak, ale zrovna mně práce pomáhá a hodiny v zaměstnání mezi lidmi (pracuju, řekněme duševně:-) jsou jediný čas, kdy vím, že na alkohol určitě myslet nebudu. Tedy alespoň zatím to tak bylo.
Nadcházející totální lockdown a každodenní home office mě docela děsí.

Detox jsem přežila o Vánocích sama a pak jsem šla běžně do práce.

Tak já bych řekla, že v moji práci není čas nad chlastem přemýšlet určitě, ale hned co vylezes máštrojnásobnou potřebu se napít