Alkoholik

Michal napsal:
, jde vidět, že Ti to myslí a o různých variantách jsi už uvažovala. :/

To byl asi vždycky můj největší problém. Moc přemýšlím.

Ale Tobě moc dekuju za tuhle zprávu, že tomu asi rozumíš a něco máš podobně jako já. Nevím proč, ale trochu pomůže, když občas zjistíš, že tvoje myšlenky nejsou úplně ojedinělé

Jak jsi na tom, Michale ty? Abstinence? Nevím, jestli se můžu takhle ptát, jen posledních par dni tady čtu ty diskuze, nejvíc abych se vůbec dozvěděla něco o detoxu, co mě možná čeká, ale všímám si vašich příběhů, jak bojujete a hrozně to obdivuji

Eliško,
nezjišťuj jak na tom je Michal, zaměř se na sebe. Před tím neutečeš!!!!!
Ty se v tom chceš rejpat, co by kdyby. Do .........máš velkej problem. Řeš to, žádný výmluvy. U tebe to asi nepůjde bez ADP, jseš panikář. Odmítáš odbornou pomoc, myslím, že jsme ti se Simonou poslaly kontakty. Předpokládám,že jsi nikam nevolala.
A co tvoje rodina, přítel, kamarádi, spolupracovníci, ti to nevidí v jakém jseš průseru.
Nevím odkud jsi, ale připojuju se k Simoně, že jsme schopné tě kamkoliv odvezeme. Je to pro tvou záchranu.Vím přesně jak vypadá pracovní soustředění když máš před očima lahev s chlastem a na patře tu chuť....tak to je peklo....

Ivana napsal:
Eliško,
nezjišťuj jak na tom je Michal, zaměř se na sebe. Před tím neutečeš!!!!!
Ty se v tom chceš rejpat, co by kdyby. Do .........máš velkej problem. Řeš to, žádný výmluvy. U tebe to asi nepůjde bez ADP, jseš panikář. Odmítáš odbornou pomoc, myslím, že jsme ti se Simonou poslaly kontakty. Předpokládám,že jsi nikam nevolala.
A co tvoje rodina, přítel, kamarádi, spolupracovníci, ti to nevidí v jakém jseš průseru.
Nevím odkud jsi, ale připojuju se k Simoně, že jsme schopné tě kamkoliv odvezeme. Je to pro tvou záchranu.Vím přesně jak vypadá pracovní soustředění když máš před očima lahev s chlastem a na patře tu chuť....tak to je peklo....

ADP jako antidepresiva? Panikář možná jsem. Ale nemyslím si, že bych potřebovala. Mám extrémy. Hrozně moc myšlenek, informaci, hrozně moc se děje v hlavě i těle, člověk nemusí spát, jede to proste. Jo, je za to dluh potom, je těžký vylézt z postele, ale stojí za to. První co mi nasadí, bude něco, co mi vezme tyhle dva extrémy a daji mi nudu. Ani dobrý, ani špatný a to já nevydejcham

Eliško, samozřejmě, že lékařská pomoc by teď byla nejvíce na místě. Ale znám to, když jsem se 23.12. probudila se šílenou opicí za krkem a hrůzou, že musím skončit, ale nevidím možnost jak, také jsem vůbec netušila, kam se tak najednou před svátky urgentně obrátit.
Zkusila jsem to tedy sama a fakt jsem věděla, že je to má poslední možnost. Moc jsem potřebovala pomoc, ale komu se tak člověk může pověsit na krk? Dětem? Rodičům? Příteli? Známým? Nic z toho mi nepřipadalo možné, nemůžu nikoho zatahovat do svých sraček. Svěřila jsem se mámě, dětem, to ano. I to hodně pomohlo. A pak jsem sebrala fakt poslední zbytek sil a minutu po minutě se rvala jako lev. Vím, co to bylo, vykonávat domácí práce s třesoucíma rukama, kdy ti všechno padá z ruky, každé 2 hodiny zpocená do sprchy... Bylo to hrozné, ale pro tebe jedna zásadní informace- není to nekonečné!!! Ačkoli v tu chvíli je ti příšerně, drž v hlavě myšlenku, že to skončí! Přijde úleva. Pro mě byla nejhorší dopoledne, kolem 14.- 15. hodiny po procházce se psy to začlo polevovat. Večer byl v pohodě, zachránily mě seriály, na které jsem nikdy předtím nekoukala, ale vytvořila jsem si z nich takový malý rituál, na který jsem se těšila.
A ráno pochopitelně to samé znovu.
Nejvíc mi pomohlo chodit ven, i když jsem vždy odcházela z domu s třesoucíma nohama, venku se pětkrát zpotila, přesto to VŽDY po pár kilometrech přešlo a domů jsem se vracela relativně uklidněná.
Pokud do léčebny nepojedeš a máš stále zábrany, zkus aspoň toto, fakt ti to pomůže. Vůbec nemysli na to, jak přežiješ zítřek, důležité je přežít DNEŠEK!
Předpokládám, že nemáš žádné nutné povinnosti doma. Úklid bytu počká a cokoli ostatního taky. Teď jde jen o to, udržet to dnes. Oprosti se od pocitů, co se dějí v těle. Teď jsi jen stroj- takto to funguje ty první dny.
Obleč si bundu, něco k jídlu do batohu, peníze jen na jízdenku, žádnou platební kartu s sebou... Dojdi na nejbližší nádraží či zastávku a vyjeď kus za svoje bydliště, klidně 25 km... a domů hezky po svejch.
Fakt se ti uleví. Sice prvních pár kiláků půjdeš jako robot, ale opravdu úleva přijde. Dnes je hezky, ideální počasí na den jedna...
Samozřejmě tě nohy budou chtít donést do nejbližšího obchodu, to známe všichni. Ale tam nedojdeš, protože jsi přece naprogramovaný stroj.
Neexistuje zázračná rada, žádný lék na absťák není. Přežít absťák se skládá z desítek malých podpor. Pro mě (a myslím pro většinu lidí zde) to bylo toto: pohyb, chůze, pevný řád, něco jednoduchého na večer- seriál, pletení ponožek, muzika, audiokniha.. co je komu libo, něco sladkého do břicha (my se Símou pijem Granko doteď), s někým o tom mluvit, případně něco na zklidnění na první dny (já přežila prvních 5 dní s Rivotrilem), magnesium, B komplex, rozpustné C...
Zkus to. 23.12. mi bylo jako tobě dnes. A vidíš, žiju...
Držím palce a moc na tebe myslím. Nevymlouvej se a něco začni dělat. Zítra se ti nebude chtít přestat o nic víc než dnes...

Ještě dopíšu jednu věc.
Pokud jsi doteď byla schopná fungovat v práci, tak nejsi tak ztracený případ, abys nezvládla přežít absťák. snad i sama.
To je, myslím, pozitivní.

Co ti opravdu mohu zaručit, že po pár kilometrech pravidelného střídání nohou při chůzi, určitě přijde úleva. Věř mi, že na konci trasy se určitě budeš cítit stokrát lépe nežli teď doma na sedačce v obýváku.
Absťák má své zákonitosti a není nekonečný.
Jde o to přežít dnešek!

On je totiž absťák něco jako porod.
Kdo zažil, dámy, tak ví:-)
Při porodu si také po první hodině nemůžeš říct: To je hrozné, dál do toho nejdu.
Prostě to už musí doběhnout do konce...

Edna napsal:
On je totiž absťák něco jako porod.
Kdo zažil, dámy, tak ví:-)
Při porodu si také po první hodině nemůžeš říct: To je hrozné, dál do toho nejdu.
Prostě to už musí doběhnout do konce...

Na porod se taky nechystám. Nevím jestli vůbec někdy

Eliška napsal:


Na porod se taky nechystám. Nevím jestli vůbec někdy[/quote]

Rozumím tomu správně, že na absťák se TAKY nechystáš?

Čekala jsi zázrak od detoxu? Že tě tam na konci března opraví? Tak to si pozorně přečti příběhy lidí, co i po léčebně zrecidivovali. Asi je v té opravně dobře neopravili, že? Nebo že by to byla opravna bez záruky? Přesně tak to totiž je.

A co se týká mnoha myšlenek, zbystřeného vnímání při pití a obav z pocitu nudy ve střízlivosti?
To nemohu potvrdit. Řád v životě není nuda. Řád je opora.

Dělej, jak myslíš. Já ti poctivě vypsala, co jsem ti chtěla říct a víc nemám co dodat.
Jdu něco dělat, ať mám ve svém nudném řádu pořádek:-).

Edna napsal:
Eliška napsal:


Na porod se taky nechystám. Nevím jestli vůbec někdy

Rozumím tomu správně, že na absťák se TAKY nechystáš? ).[/quote]

Tak to vyznelo, teď uznávám. Ale ne nemyslím to tak.

A tobě samozřejmě děkuji za tvoje zprávy. Nevypadá to tak, ale čerpám