Alkoholik

Zdravím všechny, kteří se řeší náš společný problém řešit. Jak to vůbec začalo? Během svého bláznivého mládí jsem nejvíce vyváděl. Pití byl zbližovací prostředek s jinými lidmi, zdroj zábavy a potěšení. Nebyla jiná činnost, než se kvalitně zkalit pokud možno každý den. Ovšem to že jsem bydlel u rodičů mě drželo na uzdě. Během letních prázdnin jsem si to ovšem dostatečně vynahrazoval 2 měsíce na táboře kde jsem mohl vipít zdarma cokoliv. A že toho bylo víno, panáky pivo. Furt každý den, klidně pivka od rána. Nebyli žádný větší problémy s pitím.Tak to šlo až do doby kdy jsem se dostal na VŠ. A tam se to zlomilo. Do školi jsem v podstatě nechodil a selý týden se smrskl na to v pátek odjet z domu, koupit flašku ruma, kofolu a tak 5 piv. V sobotu jsem to vypyl a v podstatě s obdobným sortimentem jsem to vydržel až do pátku. O víkendech jsem řešil problémy s holkou - většinou jsem se ožral a byl na ní hnusnej. Takže to dopadlo tak, že jsem ztratil jak holku, tak nejlepšího kamaráda, kterej s ní začal chodit. Tehdy mi to strašně vadilo a řešení bylo opět v láhvi. Začalo se to stupňovat a poté jsem byl lihu už pořád. Dokonce mě zastavili policajti, když jsem jel za kamarádama na chatu (50 km) s 2,5 promile v krvy a 1,5 litrem vína na přední sedačce, abych asi náhodou cestou neuschl. Zastavili mě půl kiláku před cílem. Jak jsem se tam dostal nevím. Prý mně na chatu vezli v pocilnějním autě. Jo a to jsem ještě měl sebou rodičů - kterej tam málem zařval, protože jsem se o něj absolutně nepostaral. No druhej den přijeli naši ( zavolal jim to majitel chaty ) a začlo to. Výčitky, deprese, brčení..... Poté následovalo období relativního zkidnění ( začal jsem pracovat na směny, do práce jsem chodil pravidelně a jezdil 30 km každý den, takže pití nepřicházelo v úvahu. Poté jsem si našel práci v místě bydliště
a odstěhoval se od rodiny do vlastního s přítelkyní. Nějaký čas to bylo v pohodě, ale potom jsme začali experimentovat s drogama. U mně nic hroznýho, občas extázi, perník ale nepřeháněl jsem to. Když nebylo tak jsem to moc neřešil. Ovšem přítelkini to zachutnalo moc. Po měcících drogových excesů ( ukradla mi 2 telefony - nebo teda jí ty telefony prej ukradli v herně, kam šla místo školi za svejma "kamarádama", kradla mi peníze ale furt slibovala jak toho nechá). Chtěl jsem tomu věřit, ale poté co jsem málem přišel o auto - chtěli mi ho ukrást její kamarádi jsem řekl a dost. Vyber si. A ona si vybrala. Skončila s nima a já sám doma. Řekl jsem si, že na drogy už nesáhnu (kromě trávy, ta je fajn ), že takhle nechci zkončit. To se taky stalo. Je to už přes 3 roky a já kromě trávy nic neměl. Jsem na to pyšný a vím, že to vydržím i dál, protože tyto pořeby již nemám. No ale dostal jsem se z toho pomocí chlastu - prostě jsem se první 3 měsíce bez drog večer ožral tak abych padl a neměl potřeby to řešit. Během tohoto období se mi stal vážnější úraz - samozřejmě jsem se ožralej vyflákal na kole ( prej záznam chybí ). Z úrazu se vyklubaly 2 operace a 6 měcíců léčby pěkdě v klídku doma. Samozřejně, když je člověk sám doma a nudí se, tak co má dělat. Jo přeci chlastat. Peněz bylo dost tak to šlo. Po nemocencský jsem byl vyhozen z práce - prej takový lidi nepotřebují. Tak nic začnu podnikat. Tak jsem začal - půjčil jsem si 50 klacků, nakoupil věci a s kamarády jsem začli makat. Šlo to dobře - dělali jsme jen o víkendech vidělali si slušdě (cca 2500 denně čistá ruka). Takže co - celý týden chlastat a o víkendu makat) Tak jsem to takto provozoval. Časem ovšem mím spolupracovníků začalo vadit mé občasné absence a taky pokud celej tejden dostatečně kalíte tak váš výkon jistě není 100%. Poté co mi bylo oznámeno, že již se mnou nepočítají jsem opět zkončil doma s flaškou. Pil jsem furt což mělo za následek odstěhování mého spolubydlícího. Chápu ho. Bylo to hrozný. Někdy jsem si nepamatoval celé dny. Říkám mu ty nejdeš do práce a on prej ale vždyť je sobota. Byl jsem schopný reagovat velmi agresivně i na malé podněty. Tak se odstěhoval a já začal uvažovat o léčení. Ambulatně, jen tak v klídku, ani antabus vždyť to přece vydržím. Vydržel jsem to měcíc pak jsem se opět rozjel. Po tomto incidentu jsem se rozhodl přek okolím přiznat barvu. Dojel jsem za rodičema, abychom to zkusili nějak vyřešit. Dopadlo to tak že jsem se tam na pár dní nastěhoval a pak 2 měsíce sekal latinu. Našel si dobrou práci a byl v pohodě. Sidce jsem se občas zkalil jak dobytek, 1x na záchtce trošku vyváděl ale byl jsem schopen zvládat své pracovní povinnosti (během 1 roku jsem zdvojnásobil svůj plat). Ovšem soukromí život a život mimo práci se stále silně točil kolem chlastu. Jak byla příležitost tak pít, často ráno do práce s kocovinou jak dělo a tam se pokud možno někde zašít a trpět. Klepat se, potit, nebejt schopnej pořádně mluvit). A pak to přišlo - Vánoční večírek - prostě kalba s lidma z práce. Schlastal jsem se tam jak dobytek, chěl se prát s ostatními, pak usnul a pochcal se. Odvezli mě domu a já pak celý Vánoční svátky prožíval v tom největším studu a depresích - ale nepil jsem. Řekl jsem si že to musím vyřešit. Po návratu do práce jsem to nakonec ustál - kolegině řekli že jsem se prostě ožral a stalo se - oni i ostatní dost vyváděli a měli své temné stránky. Takže se nakonec nic tak hroznýho nestalo = můžu pít? Po této době jsem své pití dosti omezil. Ovšem zhruba po měsíci jsem se o víkendu opil tak, že jsem nemohl ani do práce. Tak jsem šel týden marodit. Během tohoto období jsem již opět nepil. Poté jsem se rozhodl navštívit svojí doktorku a nějak to probrat. Nechal jsem si od ní nasat antidepresiva a rozhodl se že přestanu pít a změním svůj život k lepšímu. Vydržel jsem to 80 dní. Během těchto dní se mi život velmi rapindě zlepšil - urovnal jsem vzathy v rodině, našel si kamarádku a i práci pohodička, mám psa tak s ním chodím ven.... Poté ovšem nastal den D 2.7.2010 - rodina byla pryč, došli prášky na hlavu a kamarádka odjela s partou (a jejím přítelem) do chorvatska a v práci propouštěli ( ne mě, ale stejně). Tak jsem se prostě sesipal a v pátek si koupil 2 flašky vína. No dál to řešit nebudu konečný účet za víkend 7 litrů vína a 15 piv. Pil jsem dokud jsem nepadl. A opět si posral život.

Tak a proč jsem se tady rozepsal. Vidím , že jsou zde lidé lidé, kteří měli větší problémy než já a taky to zvládli.Když člověk doopravdy chce tak to jde. Nebojujeme s ostatními, bojujemi samy se sebou. A tento boj musíme vyhrát, jiná cesta není. Ale máme výhodu - náš nepřitel je silný jenom tak, jak jsme mi slabí. Nedělám to kvůli rodině, práci, přítelkyni. Nic z toho nemusí vyjít nebo o to mohu kvůli něčemu přijít. Dělám to kvůli sobě, abych se stal lepším člověkem. Tak mi dršte palce a pokud to někoho bude zajímat, tak napíšu jak se držím.

Začátek totální abstinece 5.7.2010

Honzo, zajdi opravdu na AA, tam Ti pomůžou, sám těžko zvládneš alkohol.S ním nebojuj, prohraješ, je silnější než Ty, nauč se žít bez něho.Ale potřebuješ rady, jak na to.Drž se, vydrž, nenič se, začni konečně žít, už trochu víš, že bez chlastu je lépe.

Díky za podporu, teď bude asi potřeba. Ale věřím tomu že to zvládnu. Chci už konečně udělat tlustou čáru za minulostí a začít normálně žít jako střízlivý dospělý. Stejně to bude vždy jenom na mě - buď vydržím, nebo ne, ale momentálně moc chci. Poté co mi dneska máma říkala jakym stylem sem mluvil v sobotu s tátou tak bych se nejradši neviděl.Na AA zatím nejdu - nemůžu si to dovolit z profesního hlediska. Věřím, že pokud člověk opravdu chce, tak to dokáže. Protože musí. Doufám že vás ani sebe nezklamu a budu si zde moc přidávat své střízlivé měsíce a snad i roky

Ahoj Honzo, poslechni Líbu a dojdi na AA nebo do AT ambulance. Velice ráda bych se mýlila, ale sám to ze začátku nezvládneš.
Nedovedu si představit profesní hledisko, které by ti v tom mělo bránit

Do léčebny můžu jít vždycky. Počítám s tím, že pokud to opět nezvládnu tak se tam nechám zavřít a budu to řešit. Jo a taky problémově piju (kdy mi pití působí problémy) tak 5 let. Jak jsem ale psal poslední dobou se snažím dospět, momentálně mám obrovský odhodlání, i nová přítelkyně, zapojil jsem celou rodinu a nechci zklamat sebe ani je. Nepil jsem 80 dní - žádnej zázrak, ale kdyby se mi nesesipal v pátek život, tak bych nepil dál. Bylo to velmi příjemných 80 dní. Tomu sem napříště zabránil tím, že přijede rodina či kamarádi - nepijící . Už to prostě končí. Vypil jsem dost Pokud to nevyjde tak se nechat zavřít léčení. Jinak to už nepude protože nechci skončit špatně. A pokud to vydržejí jiní tak já musím taky. Musím najít tu sílu, tady jde o život a o to jakej bude. Jo a taky jsem ještě mladej - 25 a nemám v plánu si další roky komplikovat tím, že budu pít. Radši budu nešťastnej a v bolestech, ale střízlivej.

A věřte mi že to zvládnu, už jen pro to že mi nevěříte - je to docela motivace. Prostě nesmím a dělám to pro sebe. Pokud to nezvládnu, jen si zkomplikuju život.

Jo a taky bych řekl, že piju na deprese. Ján pokud nemám depku tak nemám chuť pít. Pokud dostanu depku, tak si řeknu že se na to můžu vysrat takhle se trápit a už to jede. A stím snad teď pomůže rodina, kamarádi a kamarádky. Ještě jich pár mám, co mi pomůžou.

Takže vzhůru do dalšího střízlivého dne.

Deprese je hodně z chlastu,abstinence ji vyvolává nauč se jí čelit.S chlastem nebojuj nemůžeš vyhrát,ale můžeš ho vypustit ze svého života jako největšího nepřítele,ignoruj ho.Prožil sis to a znáš následky.Postav se čelem ke svýmu životu,chlast k tomu nepotřebuješ,to už dávno víš.Pokud selžeš,víš kam se obrátit.Přeju hodně štěstí a sil.

Zdravím. Díky za podporu, zatím se držím. Je to jenom pár dní, tak až to bude alspň měsíc tak dám vědět. Momentálně mám pocit, že to zvládnu. Jde to, stačí se jen nenapít a najít si lepší zábavu. Makám na tom a zatím sem celkově spokojenej. A celkově jsem změnil životní styl. Začal jsem snídat, jezdit po 5 letech na kole a snažil se jemně narovnávat vztahy.

Bude to ale ještě boj, ale snad už sem našel tu vůly změnit.

A já jsem dosti ctižádostivej člověk a toto ničilo mojí čest.
Došlo mi že nad ním nevyhraju tak, to musím uhrát na remízu.

Tak hodně štěstí všem.

Remíza je patová situace a to nevím jestli je dobrej nápad ,myslím si že je lepší ho vůbec vynechat ze života a přibrat si místo něj lepšího partáka

No tak jsem to myslel. Vynechat = remíza pokud bych vyhrával tak by mi pití nepůsobylo problémy jako většině, pokud bych prohrál ....konec

myslím si že je lepší ho vůbec vynechat ze života a přibrat si místo něj lepšího partáka - to ne parťačku