Zdravím všechny, kteří se řeší náš společný problém řešit. Jak to vůbec začalo? Během svého bláznivého mládí jsem nejvíce vyváděl. Pití byl zbližovací prostředek s jinými lidmi, zdroj zábavy a potěšení. Nebyla jiná činnost, než se kvalitně zkalit pokud možno každý den. Ovšem to že jsem bydlel u rodičů mě drželo na uzdě. Během letních prázdnin jsem si to ovšem dostatečně vynahrazoval 2 měsíce na táboře kde jsem mohl vipít zdarma cokoliv. A že toho bylo
víno, panáky pivo. Furt každý den, klidně pivka od rána. Nebyli žádný větší problémy s pitím.Tak to šlo až do doby kdy jsem se dostal na VŠ. A tam se to zlomilo. Do školi jsem v podstatě nechodil a selý týden se smrskl na to v pátek odjet z domu, koupit flašku ruma, kofolu a tak 5 piv. V sobotu jsem to vypyl a v podstatě s obdobným sortimentem jsem to vydržel až do pátku. O víkendech jsem řešil problémy s holkou - většinou jsem se ožral a byl na ní hnusnej. Takže to dopadlo tak, že jsem ztratil jak holku, tak nejlepšího kamaráda, kterej s ní začal chodit. Tehdy mi to strašně vadilo a řešení bylo opět v láhvi. Začalo se to stupňovat a poté jsem byl lihu už pořád. Dokonce mě zastavili policajti, když jsem jel za kamarádama na chatu (50 km) s 2,5 promile v krvy a 1,5 litrem vína na přední sedačce, abych asi náhodou cestou neuschl. Zastavili mě půl kiláku před cílem. Jak jsem se tam dostal nevím. Prý mně na chatu vezli v pocilnějním autě. Jo a to jsem ještě měl sebou rodičů - kterej tam málem zařval, protože jsem se o něj absolutně nepostaral. No druhej den přijeli naši ( zavolal jim to majitel chaty ) a začlo to. Výčitky, deprese, brčení..... Poté následovalo období relativního zkidnění ( začal jsem pracovat na směny, do práce jsem chodil pravidelně a jezdil 30 km každý den, takže pití nepřicházelo v úvahu. Poté jsem si našel práci v místě bydliště
a odstěhoval se od rodiny do vlastního s přítelkyní. Nějaký čas to bylo v pohodě, ale potom jsme začali experimentovat s drogama. U mně nic hroznýho, občas extázi, perník ale nepřeháněl jsem to. Když nebylo tak jsem to moc neřešil. Ovšem přítelkini to zachutnalo moc. Po měcících drogových excesů ( ukradla mi 2 telefony - nebo teda jí ty telefony prej ukradli v herně, kam šla místo školi za svejma "kamarádama", kradla mi peníze ale furt slibovala jak toho nechá). Chtěl jsem tomu věřit, ale poté co jsem málem přišel o auto - chtěli mi ho ukrást její kamarádi jsem řekl a dost. Vyber si. A ona si vybrala. Skončila s nima a já sám doma. Řekl jsem si, že na drogy už nesáhnu (kromě trávy, ta je fajn
), že takhle nechci zkončit. To se taky stalo. Je to už přes 3 roky a já kromě trávy nic neměl. Jsem na to pyšný a vím, že to vydržím i dál, protože tyto pořeby již nemám. No ale dostal jsem se z toho pomocí chlastu - prostě jsem se první 3 měsíce bez drog večer ožral tak abych padl a neměl potřeby to řešit. Během tohoto období se mi stal vážnější úraz - samozřejmě jsem se ožralej vyflákal na kole ( prej záznam chybí ). Z úrazu se vyklubaly 2 operace a 6 měcíců léčby pěkdě v klídku doma. Samozřejně, když je člověk sám doma a nudí se, tak co má dělat. Jo přeci chlastat. Peněz bylo dost tak to šlo. Po nemocencský jsem byl vyhozen z práce - prej takový lidi nepotřebují. Tak nic začnu podnikat. Tak jsem začal - půjčil jsem si 50 klacků, nakoupil věci a s kamarády jsem začli makat. Šlo to dobře - dělali jsme jen o víkendech vidělali si slušdě (cca 2500 denně čistá ruka). Takže co - celý týden chlastat a o víkendu makat) Tak jsem to takto provozoval. Časem ovšem mím spolupracovníků začalo vadit mé občasné absence a taky pokud celej tejden dostatečně kalíte tak váš výkon jistě není 100%. Poté co mi bylo oznámeno, že již se mnou nepočítají jsem opět zkončil doma s flaškou. Pil jsem furt což mělo za následek odstěhování mého spolubydlícího. Chápu ho. Bylo to hrozný. Někdy jsem si nepamatoval celé dny. Říkám mu ty nejdeš do práce a on prej ale vždyť je sobota. Byl jsem schopný reagovat velmi agresivně i na malé podněty. Tak se odstěhoval a já začal uvažovat o léčení. Ambulatně, jen tak v klídku, ani antabus vždyť to přece vydržím. Vydržel jsem to měcíc pak jsem se opět rozjel. Po tomto incidentu jsem se rozhodl přek okolím přiznat barvu. Dojel jsem za rodičema, abychom to zkusili nějak vyřešit. Dopadlo to tak že jsem se tam na pár dní nastěhoval a pak 2 měsíce sekal latinu. Našel si dobrou práci a byl v pohodě. Sidce jsem se občas zkalil jak dobytek, 1x na záchtce trošku vyváděl ale byl jsem schopen zvládat své pracovní povinnosti (během 1 roku jsem zdvojnásobil svůj plat). Ovšem soukromí život a život mimo práci se stále silně točil kolem chlastu. Jak byla příležitost tak pít, často ráno do práce s kocovinou jak dělo a tam se pokud možno někde zašít a trpět. Klepat se, potit, nebejt schopnej pořádně mluvit). A pak to přišlo - Vánoční večírek - prostě kalba s lidma z práce. Schlastal jsem se tam jak dobytek, chěl se prát s ostatními, pak usnul a pochcal se. Odvezli mě domu a já pak celý Vánoční svátky prožíval v tom největším studu a depresích - ale nepil jsem. Řekl jsem si že to musím vyřešit. Po návratu do práce jsem to nakonec ustál - kolegině řekli že jsem se prostě ožral a stalo se - oni i ostatní dost vyváděli a měli své temné stránky. Takže se nakonec nic tak hroznýho nestalo = můžu pít? Po této době jsem své pití dosti omezil. Ovšem zhruba po měsíci jsem se o víkendu opil tak, že jsem nemohl ani do práce. Tak jsem šel týden marodit. Během tohoto období jsem již opět nepil. Poté jsem se rozhodl navštívit svojí doktorku a nějak to probrat. Nechal jsem si od ní nasat antidepresiva a rozhodl se že přestanu pít a změním svůj život k lepšímu. Vydržel jsem to 80 dní. Během těchto dní se mi život velmi rapindě zlepšil - urovnal jsem vzathy v rodině, našel si kamarádku a i práci pohodička, mám psa tak s ním chodím ven.... Poté ovšem nastal den D 2.7.2010 - rodina byla pryč, došli prášky na hlavu a kamarádka odjela s partou (a jejím přítelem) do chorvatska a v práci propouštěli ( ne mě, ale stejně). Tak jsem se prostě sesipal a v pátek si koupil 2 flašky vína. No dál to řešit nebudu konečný účet za víkend 7 litrů vína a 15 piv. Pil jsem dokud jsem nepadl. A opět si posral život.
Tak a proč jsem se tady rozepsal. Vidím , že jsou zde lidé lidé, kteří měli větší problémy než já a taky to zvládli.Když člověk doopravdy chce tak to jde. Nebojujeme s ostatními, bojujemi samy se sebou. A tento boj musíme vyhrát, jiná cesta není. Ale máme výhodu - náš nepřitel je silný jenom tak, jak jsme mi slabí. Nedělám to kvůli rodině, práci, přítelkyni. Nic z toho nemusí vyjít nebo o to mohu kvůli něčemu přijít. Dělám to kvůli sobě, abych se stal lepším člověkem. Tak mi dršte palce a pokud to někoho bude zajímat, tak napíšu jak se držím.
Začátek totální abstinece 5.7.2010
Fórum
,myslím si že je lepší ho vůbec vynechat ze života a přibrat si místo něj lepšího partáka 
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
