Alkoholik

Zdravím, chci se stát abstinentem. Poslední rok jsem začala mít s alkoholem problém. Pila jsem hlavně pivo, občas bílé víno a nikdy tvrdý alkohol. Když jsem pila, tak jsem kouřila. Normálně nekouřím. Pila jsem sama doma nebo v blízkém baru, kam chodí známí. Vždy po třech sklenkách, kdy by bylo vhodné přestat se ve mně něco převrátilo a chtěla jsem pít víc a víc a opila se. Když jsem opilá, hodně povídám, ale melu nesmysly i vymyšlené věci. Druhý den si to nepamatuji. Když mám kocovinu, je mi hrozně fyzicky i psychicky, spustí se mi úzkost, depresivní nálady a hlavně pocity viny a studu a ztráty sebeúcty. Narušila jsem si tím vztah s přítelem, tahle věc mu samozřejmě hodně vadí. Také jsem nezodpovědná a když mám kocovinu, nejsem schopná jít do práce. A pak jsem si tedy narušila psychiku. Od 18 let mám úzkostnou poruchu a s přestávkami užívám antidepresiva. Nyní beru 1 prášek Cipralexu denně. Psychiatričce jsem o problému s alkoholem řekla až dnes. Styděla jsem se. 15.7. jdu za ní a probereme, jak to nejlépe zvládnout. Včera jsem pila pivo a víno. Dnes jsem měla kocovinu, nešla do práce a přítel byl naštvaný. Rekla jsem si, že už je toho dost. Neumím pít alkohol s mírou, nemám to pod kontrolou. Proto už nechci pít vůbec. Dřív jsem třeba nepila ani kapku 4 roky a alkohol byl pro mě neznámou. Pak jsem začala pít jen tak a po každé se mi to vymklo. Chci se toho zbavit, škody už jsem napáchala dost. Četla jsem si tu hodně příspěvků a z některých mě až mrazilo, kam alkohol může lidi zavést. Takže věřím, že to zvládnu a mrzí mě, že jsem vůbec kdy čuchla ke špuntu a chovala se pak jak neřízená střela. A zítra jdu se sklopenýma ušima do práce, kde budu vypadat jako debil, že jsem tam dnes nebyla. No, každý svého štěstí strůjce, že?

Proč nezačneš něco dělat hned?Zkus AA!K psychiatričce můžeš docházet také, ale neoddaluj to.Čekáš, až Tě vyhodí z práce, až Tě přítel opustí...?

Ahoj Líbo:) Ne, samozřejmě na tohle nečekám. Rozhodla jsem se abstinovat a nepít vůbec. Právě proto, že nechci o přítele přijít, práci si také ještě potřebuji udržet a hlavně jde o to, mít čisto v hlavě a být se sebou spokojená. Zjistila jsem, že jsem pila hlavně asi z pocitu nenaplnění a nudy. A to ostatní, to už s sebou prostě alkohol nese. I když mi na chvíli zvedl náladu, tak ty následky byly děsné. Prostě už nechci pít nikdy. Abstinovat doživotně.

Tak jdi do toho hned.

Jdu Do léčebny nejdu, to by mě vyhodili z práce a necítím se být až zas tak závislá. Budu docházet ambulantně k té doktorce od 15.7., ona léčí i závislosti. Jinak se teď nesmím napít ani kapky, žádný absťák ani chutě zatím nemám. Pomáhá mi, že si vždycky vybavím, jaký to má následky a jak klamu sebe i svého přítele. Musím akorát vymyslet nějakou náplň, která mi bude dávat smysl. No a nevím, zda někdy přejdou ty výčitky.

Ahoj.Napiš za 10 dní jak si dopadla.Děkuji

Ahoj Petře, určitě dám vědět.

Tak jsem zase tady:) Alkohol stále nepiju. Nemám žádný absťák. Nemám na alkohol vůbec chuť přes den, to by mě ani nenapadlo se napít. Chuť jsem dostala večer, když jsem šla po náročným dni domů z práce, byl pátek a cesta vedle kolem oblíbeného baru, kde seděli známí. Přiznám se, že mě v tu chvíli napadlo, dát si pivo a hned se k této myšlence přidaly takové ty obhajoby jako, dala bych si jen málo, vždyť by to nebylo nic špatného, každý to tak dělá, mám na to po náročném dni nárok... Ale hned jsem si řekla, že to tedy ne, že to jsou zase ty alibi, které si dávám jako alkoholik a normální je jít zodpovědně domů a nepít, protože jsem si to slíbila, i svému příteli a doktorce, že bych se tam opila jak čuně a měla výčitky a zkažený víkend. Mazala jsem domu a ta chuť přešla a dnes jsem strašně ráda, že jsem to neudělala. Asi je lepší, nepočítat dny, kdy člověk nepije, ale každý den nepít a každého dnu si vážit.

Ahoj Just.Taky mě včera braly mrákoty, že večer po práci půjdu pít, kdyt je přece pátek, pak půjdu ještě v sobotu a v neděli přestanu.Mozek mi začal obhajovat-dlouho si nepil, dva dny si dáš a přestaneč, máš na to nárok, pracuješ, taky si potřebuješ něco užít.S těmito myšlenkami nejde moc rozumem zápasit, jsou velice silné a přesvědčivé a většinou mne zlomily.Ale včera ne, šel jsem domu, dal si sprchu pustil telku.Dnes ráno to bylo podobné, ale ted je už lépe..Jdu něco dělat.Jinak tomu se říká alkoholotoxické myšlení a bažení po alkoholu ikdyž víme, jaké by to mělo následky..ach jo

Ahoj Petře, ano, je to takové to bažení. Prostě druhá polovina člověka, ta nemocná - alkoholická, přesvědčuje člověka různými kličkami, proč by si měl jít dát a není spokojená, dokud nemá alkohol v krvi. Mně ještě pomohlo, že jsem si řekla, že někdo si to jedno pivko může klidně dát, protože to má pod kontrolou a není alkoholik. Já si ho prostě dát nemůžu, protože já to pod kontrolou nikdy neměla a nemám, takže nazdar. Je to droga, která má na mě zničující účinek a já se nechci zničit. Chci žít a vážit si sama sebe. Ráno jsem vstala a bylo mi psychicky i fyzicky dobře, šla jsem ven na procházku, užívala si sluníčko, natrhala luční kytky do vázy a teď tady udělám velký úklid. Nevím, zda to bažení někdy přestane, ale ve svém dospělém životě jsem nepila ani kapku alkoholu asi čtyři roky a čím déle jsem nepila, tím se pak myšlenky na alkohol postupně vypařily a mohla jsem jít s kamarády do hospody a pila v klidu nealko. Jenže to jsem nebyla ve fázi, v které jsem byla teď, kdy jsem pila pivo i doma a dokázala se sama opít a druhý den nejít do práce a jen ležet s depresí a zataženými závěsy doma. Dnes, zítra, ani v neděli se rozhodně nenapiju:) Drž se, prosím, určitě to zvládneš taky. Ty chutě jsou hrozný, ale není to určitě nic, co bychom nepřekonali. Hodně zdaru a klidně napiš:)