Alkoholik

Zdravím vás všechny.
An nevím,jak začít psát a co napsat.Kdybych měla vypsat všechno, tak by to byl článek na několik dní.Proto jdu rovnou k věci.Pokud alkoholik partner nedodrží ultimátum, které bylo nejprve zkusím nepít sám - nevydržel, bylo ultimátum, že zajde alespoň do ambulantí poradny.Jednou tam přítel byl a pak kvůli Covidu (jeho výmluva nejspíš) už nechodil.Pak další ultimátum po propitým dnu, že to zkusíme spolu, že já jsem jediná osoba se kterou může přestat pít.Poprvé vydržel skoro měsíc. Říkám si, úsoěch, jeho nervózní nálady vždy vyspal a já nevybuchla.Jeho matka tvrdí, že to úspěch není, že vydrží dlouho nepít.Super opil se.Dobrý, jedno selhání po takové dlouhé době abstinence...jede se dál, zkusíme znovu.Tentokrát nepil 36 dní (ano, psala jsem si to).Napil se.Volal mi.Řekla jsem buď se sebereš a přijedeš a nebo si chlastej dál.Přijel.A po týdnu odjel a napil se znova, ale tentokrát jsem mu připoměla jeho slova před dvěma měsíci.Zkusil jsem to sám a nevyšlo to, zkusíme to spolu a pokud ani to nevyjde, tak je mezi náma konec.Ale neposlouchal, odjel.Odevzdal klíče a leje.Dva dny se neozval a teď se opakuje ten stejný scénář.Jak se máš?A co syn?Jak vám je?Můj dotaz.Pokud s nim komunikovat, ikdyž s ním nebudu, protože jsem mu odpověděla tím, že ať se vrátí až bude abstinovat a bude mít černé na bílém, že absolvoval léčbu.Mám ho ignorovat?Nebo s ním normálně komunikovat?Máme spolu syna.Mám ho úplně odepsat nebo mu vždy dát naději, že můžeme být spolu, pokud se začne léčit?

Ahoj. Omlouvám se, že neodpovím na to, na co se ptáš, ale už při čtení tvého příspěvku mě napadlo, prosím nezlob se, jestli víš, co znamená slovo ultimátum.
Ultimátum je jen jedno a pokud se nedodrží, musí následovat ta kokrétní sankce. Tvůj manžel ví, že "ultimát" byla již řada a vždycky to nakonec pro něj dopadlo dobře, žádné sankce dodrženy nebyly, tak co.
Snad někdo zkušenější poradí, jak to řešit, já jsem alkohol ve vztahu řešit nemusela, tak nevím. Ale vím určitě , že mu nemůžeš dávat ultimáta, která vlastně žádnými ultimáty nejsou.

Ahoj.Vim,co to znamena ultimatum.Vzdy,kdyz jsem ho dala,tak byl nejaky posun dobredu,proto jsem ustoupila.Ale myslim si,ze jsem uz vycerpala vsechny moznosti.V tihle chvily mi pise smsky s tim,jak se s malym mame a nikde ani zminka o tom,ze se vyleci nebo ze ma problem.V minulosti vse priznal vetsinou jen opilej na mol.Strizlivej se o tom bavit nechtel.Me jde hlavne jen o to,jestli bych mela naprosto zrusot komunikaci a nebo s nim komunikovat normalbe na dalku,aby vedel,ze pokud se sebou neco udela,ja tu budu.Bohuzel on si nejspis vybral sam,je u sve mamy a leje si kazdej den sam.Horsi je,ze do prace chodi a tvrdy nepije a to mi furt omyla jeho maminka dokola.Pritom cela jeho obec a okolni vesnice vi,co je to za alkace.Orede.mnou zo dokazal krasne skryvat dlouhou dobu.

Ahoj,
sama jsem alkoholik a nemám co radit. Můžu pouze napsat svoje poznatky a co si myslím, ale to ještě neznamená, že je to správné.
1. příběh - Kdysi (asi ještě před válkou) jsem byla vdaná. Za alkoholika. Naštěstí to nebyl otec mých dětí (na to jsem si vybrala jiného exota)...
Manžel nebyl agresivní. Spíš takovej tichej moula... Pil než jsme se seznámili, pil, protože nikoho neměl a byl nešťastnej, pil, když jsme se poznali, protože byl šťastnej, pil v manželství, protože byl nešťastnej, že se kvůli pití hádáme...zkrátím to, páč to stejně bylo furt dokola..Po dvou letech jsme se rozvedli. Lahve měl všude, pil všechno. Vyrazili ho z práce, chlast mu postihl pohybové ústrojí. Přestal chodit a skončil v léčebně. Podotýkám, že v té době mu bylo něco přes třicet. Někdy před pěti lety jsem ho zahlídla jak se šourá...v padesáti stoletej dědek.
2. příběh - Kamarádka (nebo spíš známá) je vdaná 25 let. Manžel děsně vtipnej, společenskej...až moc. Denně v hospodě s kamarádama. Ona nepije. 25 let poslouchám co má doma za prase. Jak ho zvedá z vany pochcanýho, poblitýho, jak ho má plný zuby..Výsledek je ten, že on dál chlastá se svýma kamarádama co ho obdivují a s ní se už nikdo nebaví, protože nechápe proč ho dávno nekopla do zadku a nikoho už to nebaví poslouchat a už jí ani nikdo nelituje a všichni říkají jaká je BLBKA že s ním je.
3. příběh - Ani tyhle dva předchozí příběhy mě neodradily od pití. Chci tím říct...pokud nebude chtít on sám, nikdo a nic mu nepomůže a už vůbec ne to, že budeš pořád odpouštět. Je to i Tvůj život.

Nic a nikdo ho neprimeje prestat.Co teda alkoholika primeje prestat?Proc se nekteri seberou a jdou se lecit?Ja tomu nerozumim.Nejsem zabisla.Ja nechapu jak je mozne,ze kdyz jeho deti (ma jeste dve s jinou,kzere skoncili v decaku) ani nikdo mu za to nestoji?Mam toho cloveka tedy naprosto ignorovat?Nebo mu stale dokazovat,ze pokud se sebere a pujde léčit,tak tu pro nej budu?

Bohužel, alkoholika nedonutí ani to, že má děti, že má ženu, že mu to jde všechno do sr..ček. Alkoholika z venku nedonutí nic. Ani nůž na krku, ani ultimátum. Musí chtít on sám. Musí si to přiznat, že má problém i za střízliva. Jinak nemá dlouhodobě šanci a Ty ztrácíš drahocený čas.

Závislost je hrozně nebezpečná "věc". Bohužel i závislost na partnerovi.

Alkoholismus má vývoj. Proto je jedno, jestli stav je má/nemá finanční problémy, má/nemá práci, pije/nepije tvrdý. Zkrátka to začne nenápadně jednou sklenkou/pivem večer a postup je jen víc a častěji, osobní život se rozpadá a zdraví se rozpadá, až se rozpadne.

Alkoholimus je směr, který vede od toho začátku k úplnému konci. Takže není něco jako "až takový alkoholik". Je jen začínající, pokročilý a mrtvý. Jestli uvažuješ o tom, přerušit s ním kontakt, není to podle mě o tom zachránit vztah, ale o tom, zachránit mu život. Můžeš bojovat jen o to druhé a na první se vykašlat.

Pokud ale teď žije u mamky, která mu nepomůže tuhle cestu zastavit, tak všichni víme, kam vede a kde taky jistojistě skončí.

Ty ultimáta - to je hrozně těžké, fakt. Našel jsem si pro to takové přirovnání. Představme si, že máme obézního člověka, který stále přibírá. Dá si za cíl udělat 20 kliků. Je to pro něj těžké, ale pokud je neudělá, druhý den to pro něj bude těžší. A pokud se na to zase vykašle, tak za měsíc to bude řádově těžší úkol. Za 20 let to bude nemožný úkol. A je jedno, jaká ultimáta, jaké sliby a jaké výhružky mu nabídneme. 200 kilový člověk neudělá 20 kliků, i kdybychom mu slíbili za odměnu živou vodu a za trest smrt. Prostě je neudělá.

Proto považuji za tak důležité dát všechny síly do ukončení pití teď hned. Protože každý další den to bude náročnější úkol, než je to dnes. A nakonec to bude nemožný úkol.

Přidávám se k SAM, závislost na partnerovi je poměrně dost častá a sama jsem ji zažila. Ne, že bych manžela násilníka a vulgárního (přitom ale vysoce inteligentního) člověka, který ničil, co mohl (ale podotýkám, že alkoholik nebyl) tolik milovala... Ale neměla jsem sílu od něj odejít, bála jsem se samoty. Pak jednoho dne cosi přecvaklo v hlavě... a já požádala o rozvod. Bohužel jsem stresy a nejistotu začala zahánět alkoholem, který pro mě do té doby skoro neexistoval. Pokud alkoholik sám nechce, nic se s tím nedá dělat. Pro mě byly motivací moje děti, už jsem se za sebe tolik styděla, že jsem jim vše přiznala, i když to samozřejmě věděly. Poslední kapkou bylo pověstné okno, z večera 22. prosince po půl litru tvrdého si nic nepamatuju. A ráno hrůza, hrůza, hrůza. 3 dny jsem se potácela po bytě, nevím, jak jsem přežila Vánoce při takovém absťáku. Na druhé straně, pořád mám pocit, že pokud někdo dokáže odabstinovat měsíc, tak zase na tom nemůže být tak zle. Co je tom blbé, že každý jsme nějak s pitím začínali, taky jsme nejeli hned od začátku každodenně, čili je prognóza, že to bude čím dál kratší doba, kterou bez pití daný člověk vydrží. Já velmi lituju, že jsem si to nepřiznala dříve a neskončila to, dokud to šlo líp. Teď jsem si fakt musela odbýt regulérní 3-4 denní šílený absťák. Přežít se to dalo, ale už to nechci ani za nic prožít znovu. A to mě taky zatím drží od pití. Sice nepiju teprve 14 dní, takže z té puzzle skládanky jsem složila tak 2-3 dílky, ale i to je zatím největší posun za poslední asi 3 roky.

Ja jsem se smirila s tim,ze jeho mama ho vzdycky necha chlastat doma.Ona se nezmeni,ikdyz mozna tusi,ze by to bylo nejlepsi,ale to je prave ono,ze on dokaze i mesic nepit.Ja s timhle odmitam zit.On si vybral.A je to tezky.Mam s nim syna.Nejhorsi je,ze nevim,jak s nim mluvit.Asi jen o dulezitych vecech.Jinak ne.