Alkoholik

Renata moc pekne napisane. Ja som to mala tak isto, kazdy problem som sa snazila riesit tym, ze som sa na to napila ale hlavny problem bol ten, ze potom som uz nemala silu nic riesit a len soms a utapala v sebalutosti. Nepijem uz 8 mesiacov a odvtedy sa moj zivot tak velmi zmenil k lepsiemu. Ale musela som to taktiez vsetko pochopit sama, rozhodnut sa a nastartovat v sebe vnutornu zmenu. Dokazala som to sama, o to viac som na seba hrda. Tie prve dni boli strasne, ale stoji za to ich pretrpeit.

Já pila proto, že jsem zdědila tuto nemoc po tátovi, že mně to chutnalo, že jsem vůbec netušila, co alkoholismus je, jak je to zrádná nemoc,že mě alkohol i kdysi pomáhal usnout, zapomenout na trápení.........

Proc jsem pila? Urcite kvuli uvolneni, navozeni prijemnych stavu, odreagovani,zklidneni.Tedy ze zacatku.Pote jsem jezdila na navstevy, jen abych se napila, a to hodne rychle,takze to koncilo vetsinou ostudou.Takze na co cekat?Az mi naleji?Jednodussi bylo mit TO doma a dat si kdykoliv,hodne,cokoliv.Prvni myslenky byly, co to zase delam,od zitrka ne...Pak jsem tim resila manzelskou krizi,svuj vzhled,pak vsechno.Citila jsem euforii,pak uz fyzickou a psychickou bolest.Najednou jsem to nechtela.Citila jsem konec.A ted? Take jsou situace,kdyz bych jindy sahla po lahvi,ale ani me to nenapadne.Je to ohromna uleva a pocit stesti a svobody.

Je tomu pár let, co jsem přestala pít. Když se ohlížím zpět, divím se, že jsem to vůbec přežila... Mým problémem byla "bolest duše". Nevím jak to popsat, jako když vám je nejhůř a vynásobíte to tisícem....
Začínalo to vínem, pivem na uvolnění. Když mě bývalý parter začal týrat, pila jsem už jen tvrdý alkohol... Propila jsem se k 5 promilím.
Nepomohla ambulantní ani ústavní léčba,stacionář, antabus.
Nepila jsem pro chuť ani pro radost. Jen aby nic nebolelo...
Až mi nasadili správnou léčbu na "bolavou duši". Najednou nepít nebylo až tak nemožné. Nicméně jsem si připadala jako zvířátko, které se socializuje a učí normálně žít.
Nebylo jednoduché se s touto částí života vyrovnat a nejtěžší bylo si odpustit.
Moji nejbližší přes to všechno při mně stojí a zbyla mi i hrstka přátel, kteří to se mnou nevzdali. A já si toho nesmírně vážím!
Uteklo hodně vody a já mám fajn partnera, skvělé dítko a prima práci.

Já taky mněl takovej neklid/úzkost/samotu a nemohl jsem usnout, dal jsem si pár piv a spát šlo. Proto jsem začal pít, uklidňoval jsem se tim. Z pár piv bylo 6 pak 10 a dneska už to radši nepočítam. Bez chlastu už neusnu. Nemyslim si, že jsem alkoholik (to o mně jenom řikaj ostatní), ale aspoň 10 piv si za den prostě dát musim- na uklidnění, na chuť a abych mohl spát, vyjímečně víno nebo destilát, ale to mi nechutná, to piju jen když vážně nejde spát, nebo nic jinýho nemam. Snažim se sportovat, abych vylepšil náladu, ale moc to nepomáhá. Dnes se mi i zdálo jak piju(vlastně i včera), i přes den na to furt myslim. A když nepiju tak nervózně lezu po bytě atd.., případně se třesu, takže to mam jako takový psychofarmakum. Někdy zpytuju svědomí a chci přestat, ale prostě nepřestanu. Zanedbávam všechno co jde. Jak už ani nemam kamarády na chlastání tak chlastam sám doma, aspoň ušetřim, když nechodim do hospody.

Ano

Každý svobodný člověk má svou volbu, takže proč nie

Peťo, už nevíš, co je střízlivý život,jak je krásný, je tě škoda, ale kdo chce kam........