Alkoholik

Prosím dokázal by mi někdo poradit, jak se mám chovat k manželovi, kvůli kterému jsem se šla léčit. Přijela jsem domů na dovolenku a on šel večer do hospody a přišel až k ránu a opilý. Myslím si, že je to od něho bezohledné. Mám za sebou měsíc a půl léčby a určitě se necítím tak silná abych odolala. Když jsem mu to řekla, že mi to vadí, tak jen konstatoval, že on není alkoholik a že se nebude omezovat. Nevím si rady

Martino,
fér to od něho určitě není. Snaž se ho ignorovat, pokud to bude dělat schválně a častěji, tak mu zřejmě na Tobě až zase tak nezáleží.
Přeji hodně sil,

Petr

Martino,určitě je to bezohlednost jako prase.Hodně alkoholiků,když začne abstinovat má problémy se svým protějškem.Vydrž,neřeš teď jeho,ale buď v tomhle sobecká a mysli jen na sebe.Ještě tě čeká asi hodně řešení problémů.Proč píšeš,že ty jsi se šla léčit kvůli němu?Měla bys hlavně kvůli sobě.Jeho chování ukazuje na to,že ty jsi až ta druhá.Dokaž sobě i jemu,že jsi lepší.Držím pěsti.

Já bych se naněj vybodla hned,pokud máš kam jít tak běž.To mi udělat ten můj bych nevahala.Jak k vůli něm se léčit???Řekla bych mu NAZDAR

Já bych mu dopřála jeho pití, jestliže není alkoholik, tak ať si zajde do hospody.Nemůžu přeci omezovat přítele, manžela za to, že mně pití škodí.Asi je chyba v tom, že Martina šla na léčení kvůli němu, ne kvůli sobě.Martino, dopřej mu to, uleví se Ti, neomezuj ho.

Žádný člověk neví, ani nemůže vědět, co si prožívá alkoholik, pokud sám alkoholikem není, proto se na ně nemůžeme zlobit, vyžadovat, aby nás podporovali, myslí si totiž, že je to lehké, přestat pít, podle sebe soudí jiné, je to pochopitelné.

To stejné může říct i každý blízký alkoholika.Také může říct,že nikdo pochopí jen ten co zažil svého alkoholika s jeho alkoholickou minulostí.Bylo by škoda zahodit svůj start do života a začít pít.Nic se tím nevyřeší.Jste v léčebně pokud jsem dobře pochopila.Mnohé léčebny UMOŽŃUJÍ MANŽELSKÝM PÁRŮM,ABY SI TYTO A PODOBNÉ PROBLÉMY VYŘEŠILI BĚHEM LÉČBY.promluvte si o tom jestli vaše léčebna toto umožńuje.Je škoda,že jste nechtěla přestat pít právě a jen pro sebe kvůli sobě.Že máte svoji léčbu postavenou na manželovi a asi také jeho požedavku a návrhu aby jste se šla léčit.Někdy se těžko zapomíná a odpouští.Chce se trestat stůj co stůj.a to taky není dobře.myslím,že by i váš manžel měl něco se sebou dělat.

Určite je dobré, ked alkoholik počas liečby cíti oporu partnera. Taktiež je podstatné, že po liečbe a návrate domov sa može opriet o parnera, ktorý s ním dodrží určité zásady, aby čerstvo liečený alkoholik nezrecidoval. Podla toho, ako to píšeš, s oporou od partnera to nevypadá dobre.Ale aj to je možné že si to jednoducho neuvedomuje, že aké je doležité pre teba, aby ta podporoval a prisposobil svoje chovanie k tvojej novej situácii. Nie je to ale důvod, že by si zahodila možnost, ktorá ti liečba poskytne. Pridávam sa k tým názorom, že liečit by si sda mala hlavne kvoli sebe a nie kvoli niekomu. Ked som sa liečil ja, tak bola možnost pozvat parneŕa na 1 týžden do liečebne, tzv. manželská terápia, kde bolo partnerke vysvetlené že ako najviac podporí abstinenciu alkoholika po liečbe. Neviem, či takéto možnosti teraz existujú, ale bolo to velmi poučné pre moju manželku, aj pre mna samotného. V každom prípade o chovaní partnera sa porad s terapeutmi v liečebni a nezahrávaj sa s myšlienkou, že ked ta on nepodporí, tak nemá význam, aby si sa doliečila a abstinovala. Najviac totiž poškodíš sebe, tak sa drž...si na správnej ceste, a ked si už vyštartovala, tak to nepokaz hned na začiatku. Vela štastia praje dlhodobý abstinent Stefan

Nyní je Martina chráněná v léčebně, může si vyříkat z partnerem, co vůbec od ní chce, jestli jí chápe, jestli jí bude oporou.....on fakt nemusí vůbec tušit, že jí ubližuje.Může i telefonicky.V Červeném Dvoře i v Havl.Brodě "Rodinka " je.Je to vynikající terapie pro rodinné příslušníky, i pacienta, tam si řeknou tolik věcí, co doma nikdy nedokáží.Je to i pro děti a rodiče......

Martino je důležité, proč jste se šla léčit. Nevím třeba jste si svoji léčbu podmínila vztahem k partnerovi. Je dobré když má uzdravený alkoholik oporu v blízkém člověku, ale ne vždy to vyjde. Byl jsem na ústavní léčbě před jedenácti lety. Důkladně jsem si rozvážil, proč na léčbu jdu, co od ní očekávám a také, co bylo pro mě nejdůležitější - jak budu žít po léčbě. Počítal jsem se všemi variantami. Byl jsem ženatý, čtyři dospívající děti, částečně samostatné. Po návratu nebylo přijetí ze strany manželky zrovna vstřícné a do tří let jsme se rozešli. Dneska s dětmi i vnoučaty vycházím perfektně, dokáži se postarat i o ty menší (od půl roku), dost často mi je děti svěřují ke hlídání. Z toho jasně vyplývá, že abstinuji. Byl jsem na léčení, protože jsem se chtěl léčit JÁ, bylo to MÉ rozhodnutí, léčil jsem se pro SEBE. Žiji normálně, věnuji se cyklistice a nemám potřebu navštěvovat místa, kde se alkohol podává. Nikdy jsem své rozhodnutí nelitoval, naopak, považuji léčbu za jedno z nejlepších rozhodnutí ve svém životě. Nejsem sám, jednou za měsíc pořádá naše terapeutka setkání bývalých pacientů z léčebny.
Svým příspěvkem chci říct - musíte si sama rozhodnout, co je pro Váš život prioritní. Pro mě bylo rozhodnutí mezi životem v abstinenci, nebo v rizikovém prostředí také těžké, ale vybral jsem si.
P.S. Slovní spojení - BYL JSEM ALKOHOLIK - si protiřečí. Jsem pořád alkoholikem, ale abstinujícím. Přes deset let.