Alkoholik

Děkuju za podporu, budu se snažit, jak jen to půjde a zároveň navštěvovat tyhle stránky. S pozdravem Katka:)

Ahoj, tak je to víc jak týden co jsem si nedala ani malé pivo. Alkohol mi nechybí, ale vzpomenu si na něj. Užívám si dny a večery, kdy mám čistou hlavu a zdravé myšlení.Je aby to zůstalo.Taky jsem zjistila, že když člověk nechce pít, tak je dobré jet na nějaké párty autem. To nemusíte nic vysvětlovat - je to jasné. Přeji Všem pěkný víkend a zase někdy:) Ahoj Katka

Dobrý večer..jsem ráda,že jsem se náhodou dostala na tyto stránky.Je moc fajn vědět ,že v tom nejsem sama.I já tento problém řeším skoro 3/4 roku..A je to dost těžké..Jsi opravdu borec.Držím pěsti a přeji velkou výdž.Stojí za to.Dáša

Nepiji dva roky a možná můj příběh někomu pomůže. Poprvé jsem alkohol zkoušel už před patnáctým rokem, tak jak většina kluků v partě, nic mimořádného,žádné mimořádné průšvihy a tolerance společnosti ke klukovinám. Poznal jsem však jaké to je, jak to uvolňují zábrany, jak se lépe balí holky a jak jsem lepší a dospělejší chlap. Na střední škole jsem pokračoval v občasném pití s kamarády, po sportu, na mejdanech a později i v hospodě. Kdo prostě nepil byl divný a nebyl v partě. Pořád jsem se, ale nedostal do stavu, že jsem měl okno. Špatně mi ovšem bylo mockrát. Na vysoké škole na tom nebylo nic divného, že se vše řešilo v hospodě, nebo na koleji s nejlevnějšími druhy vín a samozřejmě s pivem. Kořalku jsme pili občas. Poprvé jsem již ale zkusil pít i sám. Na vojně se pilo kdykoliv k tomu byla příležitost a navíc to byl sport, kdo sežene něco k pití. Poprvé jsem se opil tak, že jsem ráno vůbec nemohl reagovat. Začal jsem pracovat jako mladý inženýr na stavbě, kde k mému údivu pili všichni! Náš šéf chodil do práce už na pět, aby do šesti stihl první půllitr (již nežije, upil se). Po rozdělení práce začala akce dvacet a uklízečka donesla z obchodu líh, který jsme ředili s tonikem a všichni jsme pili. Málokdo měl auto a tak to celkem v pohodě šlo. 17.11 1989 jsem se poprvé opil tak, že jsem vůbec nevěděl jak jsem se dostal domů. Opět tolerance společnosti, že to je sranda. Začal jsem budovat firmu, bylo více peněz, více příležitostí k zapíjení úspěchů a moje první jízda autem pod vlivem alkoholu. (naštěstí bez následků pro nikoho, ani pro mne) Narodili se nám děti, firma se rozrostla a začal jsem pít i doma. Manželka z toho samozřejmě nebyla vůbec šťastná. Kupodivu jsem stále zvládal všechny své povinnosti. Mimořádně jsem ztloustnul, zvýšil se mi krevní tlak a přestal jsem aktivně sportovat. Při tom všem jsem ještě stihl vystudovat s výbornými výsledky MBA. Tehdy v Anglii jsem poprvé snad za dvacet let byl poprvé měsíc bez alkoholu a u Temže jsem si slíbil, že už v tom nebudu pokračovat.Sliby chyby. Opět rutina, stresy a alkohol. Čím dál více. Už jsem pil v pohodě i sám a každý den. Firma vydělávala tolik peněz, že jsem nemusel pracovat a vlastně jsem neměl co dělat. Všichni mne chválili jak jsem úspěšný, starám se o rodinu atd.atd. Jenom má žena věděla, že uvnitř se propadám do hlubin. Stála vždy trpělivě při mně, za což ji vyjadřuji hluboký vděk a obdiv. Dostal jsem se do stádia kdy fyzické příznaky jsou popsány na těchto stránkách a psychické byly tyto. Denně jsem musel vypít minimálně půl litru tvrdého alkoholu ( nešlo to na mně skoro poznat) Budil jsem se s myšlenkou kde si koupím alkohol abych nebyl v obchodech nápadný. Doma jsem znal už skoro všechny skrýše kde si můžu alkohol schovat. Moje žena byla čím dále smutnější. Do práce jsem skoro nechodil. Pil jsem doma , nebo jsem utíkal do hospody. Uvědomoval jsem si, že jsem alkoholik, ale pořád jsem netušil jak z toho. Studoval jsem internetové stránky, objednal jsem si z anglie antabus(nepřišel), snažil jsem se hubnout, sportovat, psal jsem si dny kdy nepiju (max 65), hledal jsem si nové zájmy, koníčky a nakonec jsem zase pil. Stačí několik skleniček po abstinenci a mozek vydal signál JDEME DO TOHO a pil jsem klidně týden v kuse. Zlom musel nastat pouze trvalou abstinencí, nebo pomalou ostudnou smrtí. Našel jsem znovu Boha, ze srdce ho poprosil o pomoc a on mi pomohl.Zavedl mne k psychiatrovy. Stresující na tom je, že v čekárně s vámi čeká spousta kamarádů alkoholiků a narkomanů a vy vidíte jak můžete skončit. Paní doktorka se mnou udělala vstupní pohovor a jasně mi vysvětlila, že jsem bohužel alkoholik a musím bojovat. Předepsala mi antabus a stanovila další kontrolu za měsíc. To byl pro mne zlom. Antabus jsem si dal vedle zubního kartáčku, nejedl jsem ho a začal bojovat. Přeorganizoval jsem si den a zrušil řadu kamarádů. S pomocí Boží začala má hluboká duševní změna. Jsou to v květnu dva roky. Za tu dobu jsem zhubnul 30 kilogramů, několikrát týdně sportuji, v podnikání jsem ještě úspěšnější, udělal jsem šťastnou rodinu a mé skutečné přátele( ten nejbližší bohužel tragicky zemřel), krevní tlak mám na hodnotách, že se směje i můj ošetřující lékař a já jsem šťastný. V loňském roce jsem poděkoval Bohu za jeho neustálou trpělivost a péči tím, že jsem vykonal svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostella (800 km pěšky za 32 dní).

Mé zkušenosti s odvykáním jsou tyto:
- až na několik málo vyjímek pijí všichni, to poznáte tehdy když nepijete a jste jim hned podezřelý. S humorem jsem tvrdil, že jsem muslim a nemohu pít, nebo jsem se vymluvil na nemoc( což alkoholismus opravdu je) Vašim pijícím kamarádům nastavujete totiž zrcadlo, že to jde a oni se i když si to nepřiznají vnitřně stydí. Později jim budete divný a ještě později vás budou obdivovat.
- o pár kamarádů přijdete. Později zjistíte, že se vůbec nic nestalo. Několik nových kamarádů získáte, ti ovšem stojí za to.
- NEJDŮLEŽITĚJŠÍ je najít si činnost, která naplní váš volný čas, který získáte tím, že nepijete, nejste opilý, nebo nespíte.Svět vám nabízí úžasné možnosti.
- denně hovořím s Bohem a on mne vede k tomu abych činil šťastnými lidi kolem mne. A funguje to!
Přeji vám hodně štěstí a vytrvalosti.
Zuko

Díky za tenhle příspěvek.

Nepiju pul roku je mi 63let nemam s tim problem.Hledam radu na relax.Jinak je to parada.Vše se zlepšilo,myšleni,unava,reakce, atd.Par lidi vam to nepreje ale to je normalni.jsem moc rad že semi to povedlo.]

Pepo, určitě tě něco baví, nevím jak ty, já nemám vůbec čas se nudit.Nestíhám.Ráda vařím, peču, zahrádka, bylinky, les, chodím na Univerzitu 3.věku, což velice doporučuji, zvládne to každý,ještě mám pár plánů, důchodci jsou aktivní, jsou turistické kluby,jsou levnější zájezdy, kdyby tě bavilo cestovat, k dostání je plno knížek, jistě tě něco napadne, najdeš motivaci.Hlavně si užívej důchodu, nepřežívej ho s chlastem.

Zuko, moc díky za tento příspěvek. Hlavně se mi líbila ta myšlenka s nastavením zrcadla pijícím "kamarádům". Děkuji.

Zuko -
je to tak, lidé stále koukají jak na ně ostatní koukají, ale my se narodili abychom žili, určitě tu máme každý jiný záměr než se opíjet a pomalu umírat. Někdo najde Boha, někdo sám sebe, někdo lásku a moc v přírodě, ale určitě ne v chlastu to je cesta do pekel.

Ahoj, povedlo se mi něco podobného, jako kolegovi nahoře. Je mi 31 let a poměrně intenzivně piju 11. let. Moje pití bylo provázené snahou přestat, ale téměř bez úspěchu. Vždy jsem vydržel sotva pár týdnů, což ale u kamarádů a především u mě vyvolávalo pocit, že to se mnou není nijak hrozný... když oni chodí i několikrát do týdne. Jsem dost workoholický a na pití mi také vadilo, že mě zdržuje od práce, kam jsem občas nepřišel vůbec a někdy se zbytkovým alkoholem, místy to na mě bylo i znát. Styděl jsem se za to, ale ani tento pocit nevedl k tomu, abych přestal. Dobře jsem věděl, že pro mě není cestou omezit pití na společensky únosnou rovinu, kdykoli jsem se napil, zpil jsem se do němoty, ale úplná abstinence. Bohužel jsem byl příliš pohodlný a jak se mi víc a víc dařilo pracovně, začal jsem vydělávat víc a víc peněz, rostlo mi také sebevědomí a svůj problém jsem si nebyl ochotný připustit, dokonce jsem tuto svojí "slabůstku" považoval za mužnou. Vše vyvrcholilo, když jsem řídil pod vlivem zbytkového alkoholu a začal si uvědomovat, že tenhle problém je ještě větší, než jsem si dokázal původně vůbec představit. Naštěstí zbytkáč byl 0,6, což vedlo k velké pokutě a zabavení řidičského průkazu na rok. Byl jsem jen malý kousek od ještě větších následků, kdybych někomu ublížil, nebo měl o čtyři desetiny víc! Ani tahle situace mě ale nedonutila přestat. A pak se to stalo, opustila mě žena mého života, byli jsme svoji 3 roky a spolu 8 let... Konečně jsem si uvědomil, o co všechno jsem přišel svým pitím, ranními kocovinami, častou unaveností, vyloženými průšvihy apod. Přišel jsem také o rodinu, kterou jsem se chystali založit, což si budu do konce života vyčítat. Bohužel na odchodu mé lásky se nic nezmění (pořídila si krátce po našem rozchodu dítě s jiným a odstěhovala se za ním na druhý konec republiky), ale já vím, že život bude už jen lepší. Mám opět své sebevědomí, snažím se žít jako správný člověk a vím, že alkohol se už do mého života nevrátí a i když jsem za toto poznání zaplatil opravdu hodně, můžu o sobě říct: "Ne světec od narození, ale polepšil se-)"
Všem Vám přeji, aby se Vám to taky povedlo a nepřišli jste o to, na čem v životě opravdu záleží, důvěru blízkých a lásku!
PS: Doufám, že Vás toto inspiruje stejně jako inspirovalo mé rodiče, kteří se mnou drží basu a také nepijí!
Lee