Alkoholik

Pane Alfonzi,
chtěla bych reagovat na vaš dotaz ze 21.12.09

V nějakém pořadu jste zaslechl názor, že když se alkoholik vyléčí a zlepší se mu duševní činnost, tak si uvědomí, co si to vzal za ženskou v období zamilovanosti. V důsledku toho po 6 letech dochází k rozvodu.

Může to být také naopak:
Díky vašemu dotazu jsem si vzpoměla, že když jsem byla na konzultaci u psychologa, tak se zmiňoval, že když muž přestane pít a abstinuje, tak po delší době si některé ženy stěžují, že by muž stále jenom kázal a je pro něj všechno jasné a černobílé.

Je perfektní, že jste to tak pěkně zvládnul a jste bezvadný příklad ( tolik let). Je dobře, že se sdílíte a další vidí, že to jde.

PS: Někdy je život těžký i když se mají dva rádi natož, když se nemilují.
Květa

Paní Květo, i tak je to možné. Je to možná tím, že my vyléčení alkoholici si myslíme že jsme už dokonalí a vyžadujeme totéž po okolí. Při léčení dochází jako vedlejší účinek někdy ke změně psychiky a pak jsou ti úspěšně vyléčení urejpaní a otravní a nespolečnští. Ale je to v každém případě lepší než se uchlastat k smrti a zničit v okolí všechno co se dá.

Pane Alfonsi,
to je ideální stav, když si takto vyléčený manžel uvědomuje ovoce vedlejších účinků léčby. Může někdy manželce říct třeba kouzelné slovíčko ,, promiň,,.
Květa

Ono totiž se hodně změní v celé rodině, když začne partner abstinovat.Hlavně není vydiratelný!!Taky je jeho střízlivé chování nezvyk.Má plnou hlavu starostí s tím, jak se udržet, rodina ho nechápe.Zní to hrozně, ale je fakt, že se manželé rozchází, když alkoholik začne být střízlivý.

Radim - přepisuji svůj dotaz z Drogové poradny a zde tak píšu po cca 1 roce

Po delší době Vás opět zdravím, pane doktore, tentokrát mám však dotaz, který není až tak \"medicínský\", takže na něj můžete odpovědět kdokoliv budete zrovna na drátě. Již téměř celý rok jsem abstinoval, dodržoval léčebný program a cítil jsem se poměrně dobře. S odstupem času chápu, že mě tehdy má přítelkyně opustila, viděla, že to jde se mnou z kopce, stále jsem více pil, nepracoval, různě se schovával, vždyť víte jak to chodí..... Jenže minulý týden jsem měl hodně špatné období, nějaké právní spory atd. a bylo mi fakt mizerně a tak jsem udělal chybu - myslel jsem si, že to jednorázově nějak vyřeším alkoholem, \"vypláchnu si mozek\" a bude vše ok. Je mi jasné, že abstinující alkoholik si nesmí ani ke špuntu čuchnout, ale prostě stalo se. Jenže moje přítelkyně si to asi nějak špatně vyložila, nebo si myslela, že stejně tajně piju, těžko říct. Zkrátka a dobře mě po téměř 8-leté známosti bez jakéhokoliv varování opustila a vrátila se ke své mamince. Zatímco jsem chrápal a vyspával se z té nepříjemné opice, tak přítelkyně si sbalila všechny svoje věci (prádlo, boty, pyžamo, tepláky,...), ani nevím jak to všechno pobrala a zmizela bez rozloučení. Když jsem ji druhý den telefonoval, tak se ozvala její matka, že si prý má bývalka nepřeje se mnou mluvit, ovšem byla to lež, na mém starém telefonu byly nějaké zmeškané hovory od ní. No a tak jsem v pondělí navštívil svého psychiatra, vše jsem mu řekl a také jsem se mimořádně objednal do AT poradny. Kupodivu jsem dostal z obou míst celkem stejné rady - pokračujte dále v abstinenci jako dříve, vraťte se ke své práci a hlavně nesnažte se navázat jakýkoliv další kontakt se svojí bývalou přítelkyní a její rodinou, stejně ten vztah nebyl perspektivní. Je to divné, ale pomalu se začínám cítil lépe a opravdu ten kontakt s mojí bývalou mi příliš nechybí - tedy upřímně stále na ní myslím, myslím na to vše hezké, co jsme spolu prožili, ale je nutné si sebekriticky přiznat, že ten poslední rok či dva již nestály za moc. Zaplaťpámbu, že jsme spolu neměli žádný společný majetek, peníze, děti atd. To můj známý dopadl nedávno podstatně hůře... Co myslíte, získal jsem od svých lékařů dobré rady, co byste mi poradili třeba Vy? Přeci jen být zase po 8-mi letech sám děsně svádí k alkoholu, případně i jiným drogám, ale snad to nějak přežiju. Mějte se všichni hezky a držte mi palce. Radim.

Radime,jednou budete třeba rád, že tento krok udělala vaše přítelkyně první a Vy jste toho byl ušetřený. Tato zkušenost vás nasměrovala na správná místa, kde jste získal stejně dobře míněné rady.
Je fakt, že ve dvou se to lépe táhne, věřím i tak,že naberete druhý dech a s pomocí odborníků najdete další důvody proč pokračovat v čem jste před rokem začal.
Možná Vám to v této těžké chvíli nepřijde, ale jste úžasný Radime, tak dlouhou dobu jste si své milé osobě dopřál pauzu, gratuluji, je opravdu k čemu a na Vás záleží, zda ji prodloužíte a na jak dlouho.
Moc Vás zdravím.

Květo, vy jste neobyčejná optimistka, ve všem vidíte spíše to pozitivní, to je samozřejmě dobře, ale veřte mi, že můj duševní stav v posledních dnech je docela propadák a udržovat abstinenci je spíše na hranici zázraku.

Ale něco Vám ještě povím. Před odchodem z AT ambulance mě paní doktorka položila takovou šalamounskou otázku, na kterou se fakt těžko odpovídalo, ale řekl jsem pravdu resp. co jsem cítil, proč ne.

Zeptala se mě, jestli v tuto chvíli více lituji toho, že jsem se napil alkoholu a nebo že mě opustila přítelkyně. Řekl jsem, že mě ten alkohol mrzí, ale 1000x více mě mrzí to opuštění. No a na to mě lékařka řekla, že to byla špatná odpověď a že ještě budeme muset dlouho pracovat na mém uzdravování.....
Co si o to myslíte?

Moc Vás zdravím Radime.
Chci Vám napsat,že jste velký bojovník.Vzpomente si,kde jste byl a v jakém stavu před rokem.Vzpomínám si,že jste psal o svých problémech s partnerkou.Možná se Vám budu zdát cinická,ale myslím,že na vás někde čeká nějaká lepší.Nevím proč,ale cítím to.Věřte,že nic se neděje náhodou.Vy jste stále řešil Váš vztah a navíc Vaše pití.Ted se nasměřujte na sebe.Má to tak být,proto to opuštění.Doktorka má pravdu.Pracujte na sobě,vždyt Vy víte,že ani rozchody a ani jiné trampoty alkohol nikdy nevyřešil,na chvíly utečete,ale problém zůstává.Jste dobrý chlap a zasloužíte si víc.Vy to ustojíte vím to a všechno má svůj čas.Hodně síly a víry v sebe.

toje teda taky tema, ja jsem casto pozorovala a nechapala,ze proc hodne manzelek alkoholiku kupuje alkohol a nechava ho v lednicce, pamatuju si oslavy u me babicky, deda pan doktor prav a alkoholik a ona stale kupovala a kupovala a po letech mi doslo ze chtela aby byl mimo,mela chlapy a uzivala jeho penize, hm je to vazne mozne v tech vztazich takto?, pamatuju si i jak jsem jeste davno vyhlasila ze nebudu pit a nepila jsem a muj muz kupoval domu vino a kdyz jsem se ptala proc,rikal ze zapomel,me to tenkrat prislo jako podraz a jasne ze jsem vecer sedla k lahvi s nim,je to zamotane klubko v tech vztazich, ta svoboda a nezavislost to je vec,na kazde urovni,
radime co? rok je dlouha doba a rychle se vratis na tu cestu strizlivou,pak se i ty vztahy odvijeji jinak,co myslite? ja zacinam chapat jak ta podpora funguje tady, na vsech tech pribezich vidim kus vlastniho a vzpominam si i na to co v nasi rodine alkohol napachal a jak je to vse propletene,zda se mi to dulezite to videt a vnimat, abych se zas nezamotala do nejakych zavislackych pasti..ale vseobecne plati, ze milujicipartner te podporuje a nechava tu volbu na tobe,ne... ? a kdyz pretece pohar tak proste pretece..
prestava clovek vzdy kvuli sobe, ne?? co vy? jake mate motivy?
ja to delam kvuli sobe, me se to strizlive ziti zda nejake jednodussi i ty emoce jsou nejake vyklidnenejsi,clovek neni tak precitlively,?? nebo je to blbost? Petra

Víte, mě nejvíce mrzí, že jsem přišel nejen o přítelkyni, ale hlavně o dobrou kamarádku. Moje přítelkyně byla moc hodná, hezká, milá, veselá atd. atd. atd. Bohužel tam byly dva špatné faktory, která náš vztah již delší dobu "dusily". Tím prvním faktorem byla její sociální nevyzrálost, paní primářka z psychiatrie mě kdysi zcela mylně informovala, že se to "časem srovná". Přítelkyni je stále tak okolo řekněme 15-18 let, na ten věk i vypadá (ale letos jí bude již 35 roků) a také se tak často i chovala. Jenže mě už bude 34 a začalo mi to postupně stále více a více vadit.
No a tím druhým problémem byla její maminka, sama trpí závažným onemocněním, ale nikdy by mě nenapadlo se jí do léčby míchat nebo tak něco, pokud bych pochopitelně nebyl třeba požádan o vyzvednutí léku v lékarně apod. A časem se stalo pravidlem, že tyto dvě "holky" si mezi sebou vytvořily obrovsky silné pouto (já říkám silnou pupeční šňůru), takže podle psychiatra jsem de facto již více chodil s její maminkou té přítelkyně nežli s přítelkyní samotnou.

Je to celé vlastně moc smutné, nic jsem nikomu neprovedl, a tuhle chvíli absolutně nevěřím, že bych někdy našel lepší partnerku. Tahle byla mimo jiné 100% věrná a hodná.
Co ještě více bych sem měl asi tak napsat.....