Alkoholik

Smrt maminky bolela nejvíc nás, kdo jsme jí do poslední chvilky navštěvovali. Maminka už nevěděla, byla v komatu. Ten pohled bych opravdu přála všem nastávajícím alkoholikům. Bylo to hrozné a veliká beznaděj. Po tolika letech stresu, trápení, přemlouvání a hrozného strachu kdy tato chvíle příjde ale i svým způsobem úleva. Myslím že jsem to nesla statečně, upnula jsem se na své děti a moje každodenní starosti..Ale teď po roce najednou nemůžu spát, mám o mamince děsivé sny které mě budí a já už pak neusnu. Často na ní myslím a přemítám jestli jsme opravdu nemohli udělat víc... zároveň vím že jsme udělala maximum. Najednou mě chybí i přesto že mi dobrou maminkou většinu let nebyla.
Chtěla bych se zeptat jestli máte zkušenost že tyto stavy se mohou dostavit až po tak dlouhé době, jestli samy odezní nebo bych měla hledat odbornou pomoc? Mamince jsem vědomě vše odpustila, milovala jsem jí do poslední chvíle, ale někde hluboko ve mně ten vztek asi pořád nosím. Mám na to zkusit zapomenout nebo s tím bojovat? Poraďte tímto prosím i L. a všem koho něco podobného potkalo. Žádné rady nebo podpory v nemocnici kde maminka už po druhé umírala se nám nedostalo. Jen jsme byli rádi že už je to za námi, ale je to opravdu za námi?

Milá Katko, určitě bych vyhledala odbornou pomoc. Už jen proto, že i vy jste závislostí ohrožena. To, že vidíme rodiče se upíjet a upít většinou nestačí k tomu, abychom se závislosti vyhnuli. V naší rodině na alkoholizmus zemřelo už spoustu lidí, můj otec se léta upíjí, ale nestačilo mi to jako varování. Prostě jsem potřebovala vlastní zkušenost. Alkohol jsem nenáviděla, ale bylo to asi málo. Děti alkoholiků jsou ohroženou skupinou. Lepší vyhledat pomoc, než děsivé sny začít zapíjet, nebo užívat léky na kterých vzniká závislost.

tak jsem tady cetla nektere tragicke konce..a porad si rikala me to snad nepotka..ale uz to prislo po nekolika letech ukrutneho trapeni..maminka se upila k smrti..pila od meho narozeni..cele me dospivani..neznala jsem ji strizlivou..kdyz rok abstinovala konecne sem mela mamu! tu kterou sem vsem mojim kamaradkam tak moc zavidela.rok nepila fungovala nasla si praci..sluselo jito i kdyz utekla uz tenkrat hrobnikovi z lopaty..toco jsem si prozila sni nepreju nikdy nikomu na svete.kdyz nepila nastehoval se knam bracha taky alkoholik stahnul ji po roce ssebou,zdimal ji financne,kradl ji penize..byla nestastna.behem2let tak strasne sesla,vyhubla,vsechny vlasy ji vypadaly,nejedla,mela deprese,chtela umrit,zabit se,uz jsem zani ani nechodila nechtela jsem to videt pohled nani byl uplne desivy.vzdala to vsechno,celej svuj zivot.poslednich par dni zivota nejedla,kombinovala alkohol s leky na srdce,na jatra,na tlak a na spani.kolikrat sem ji nasla doma na zemi v bezvedomi uplne zfetovanou zpitou pomlacenou od tech pádů..melai bolavou nohu..nejhorsi na co vzpominam je to jak jsem prisla domu..klepala bracha ozralej spal a ona na zemi v kuchyni narikala nmohla se postavit na nohy.vetsinu casu spala ruzne po byte na zemi protoze upadla a uz se nedokazala zvednout.zas se mi hrnou slzy do oci..ani sem se sni nerozloucila..tyden jsem nebyla doma ona me prosila po telefonu at prijdu..kdybych vedela zeje to poslednich par dni jejiho zivota travila bych sni kazdou vterinku..bracha ji nasel mrtvou v posteli,posranou,poblitou,mrtvou.kdyz sem prisla domu zbyli poni na posteli jen jeji prstynky a retizek..ktere jsem ztratila!zabila bych se.udelala jsem pro jei zachranu vsechno ale co si dosmrti neodpustim...ze sem ji nechala umirat samotnou a zejsem ji nerekla ani sbohem..

Kristýno, zbytečně si něco vyčítáš.Nemohla jsi být s mamkou nonstop, ne?Za její pití také nejsi zodpovědná, mamka si tuto cestu vybrala jako dospělá svéprávná sama.Vzpomínej na maminku v dobrém, už je jí lépe.

Od malička jsem nechápala proč má moje mamka takové nálady a proč pořád pláče, jak jsem rostla všímala jsem si že pije. Asi jsem tomu začala rozumět protože si pamatuji jak jsem vylévala flašky do dřezu, a jak jsem je nenáviděla. Věděla jsem že jsou příčinou mamky pláče a jejích zvláštních nálad. V těch náladách se střídaly šílené emoce, smích pak hysterický pláč, odmítání a pak obrovské mazlení a slova že jsem ta jediná, a proč se tohle a támhleto děje. Nevim sama jsem s toho byla šílená, a v dospělosti jsem měla ty samé stavy. Odporné hysterické výlevy srdce.
No pila stále, jednou chtěla spáchat sebevraždu našel ji děda, pamatuji si že jsme byli v nemocnici a řekli mi že má něco se žaludkem. Tvářila se tenkrát hodně špatně ani mě moc nevítala, myslím že měla obrovské výčitky. Dodneška ji vidím u stolu jak pije, kouří a píše si deník, ten pořád mám.
Když se naši rozvedli, vzala si toho největšího alkoholika co jen jde, stáhnul ji na samé dno, a žili Pražským bohémským životem. Já už šla do puberty a nechtěla jsem s nimi žít. Zůstala jsem s tátou. Když jsem šla do plnoletosti strávila jsem s mamkou úplně celé prázdniny, doufala jsem že ji přesvědčím, pila méně pár piv denně, dávala jsem na ni pozor.
Nakonec odjela se mnou zpět do našeho rodného města, a manžela alkoholika opustila. U nás doma za dva dny zemřela, embólie ucpalo se srdce tím těžkým životem.
Několik let vždy opilá jsem brečela až k zalknutí, pak jsem přečetla pár knih o odpuštění a přijetí. Ano maminka si tu cestu vybrala, byla alkoholička a věděla to, ano chtěla začít nový život ale umřela doma.
Já sama bojuji s démonem co ji život vzal, věřím že ho přemůžu za nás obě.

Pavlo, já se na svého tatínka dávno nezlobím, poznala jsem sama na sobě, jak je těžké přestat pít, hrabat se ze sraček, jen mně mrzí, že jsem tenkrát nevěděla o alkoholismu tolik, co nyní, možná bych mu pomohla,AA nebyli, také zemřel díky alkoholu.

Moc me to mrzi...Ja jsem svoji mamu "zachranila".Nebo spise jsem vyuzila situace,dostala ji na leceni a pak si mamka uz dokazala pomoci sama.Dnes jsem v podobne situaci jako ona a vim jedno,pokud by nechtela,nic by se nezmenilo!A to,ze jsi se s ni nerozloucila...ja jsem se stejne nerozloucila se svoji babickou.Mela ne moc rada.Byla jsem tehdy v zahranici a take z toho dodnes nemam dobry pocit.Horsi o to,ze jsem si jednu chvili prala,aby zemrela.Ma mama pila kvuli ni,vylozene ji terorizovala a ja si prala,aby ma mama dostala sanci...

pavli ja kdyz tohle vsechno ctu uplne vsemu rozumim..tomu co prozivas..nebo jsi prozivala za utrpeni..ja to mam taky tak nedokazu ji odpustit,nedokazu se zbavit vycitek svedomi,toho zejsem udelala pro ni malo..nesmim pit kdyz se napiju brecim a brecim a nemuzu prestat..kdyz nepiju mam ty emoce tak nak pod kontrolou..nejde tohle ssebou tahnout celej zivot..stalo se co se stalo jiny uz to nebude achce to se soustredit jen nasebe..a na svuj zivot..porad si rikam ja kvuli ni probrecela tolika noci,skoro kazdou noc,porad premejslela co se asi doma deje za hruzy zase..akoho trapilo to ze ja jsem smutna??nikoho.kdo hledel name.dala sem ji nekolikrat vybrat ja a nebo chlast..bohuzel jsem prohrala..ja bych to svinstvo uplne vymazala ze sveta!

ano mas ve vsem naprostou pravdu..nemohla sem sni byt nonstop..ale nikdy mi to nedalo a porad sem ji vyhledavala ikdyz sem byla v jeji pritomnosti nestastna..mela sem oni strach..alespon ten prisernej strach oni jak ji je jak se citi,uz neprozivam.je to pryc a jo jeji lepe strasne chtela umrit opakovala to denne..bylo to jeji prani vedela ze jeto jeji posledni sance na ulevu..ale stejne.nechovala sem se kni ke konci dvakrat moc hezky uz sem nemohla z nervama byla name taky zla kdyz byla opila..ikdyz sem si to nezaslouzila chtela sem ji jen pomoct,kolikrat kdyz byla namoc mi rikala tynusko chytni me za ruku..aja nani: nehrabej name ses ozrala..proste mela sem kni odpor..byla mi odporna kdyz byla nalita..byla zla..taky protoze mela bolesti.sakra..porad si predstavuju,preju a by tu byla na jednu jedinou minutku..abych ji objala chytla za ruku,rekla ji jak ji miluju a ze se nani nezlobim...a rozloucila se! pak by se mi ulevilo...ale toje nemozny..takze je to nanic

Kristýno, zkus toto:Napiš jí dopis, vše, co bys jí chtěla ještě říct, rozluč se s ní, ....pak to třeba zakopej do země, nebo hoď do vody....uleví se ti, uvidíš!Vím, že to zní divně, ale zkus to.