Alkoholik

Možná moje slova zachrání aspoň jednoho závislého člověka, proto píšu. Je to měsíc, co Marek navždy odešel a strašně to bolí, rodiče, manželku, jeho děti, sourozence.Byla to naprosto zbytečná smrt. Bratr býval veselý, společenský, pracovitý, měl spoustu koníčků, lidé ho měli rádi. Jeho "láska" k alkoholu začala dávno. Nejdřív pití ve společnosti, nic výjmečného. Protože byl finančně dobře situovaný do poslední chvíle, nikdy se nemusel v pití omezovat. Jeho manželství roky dobře fungovalo, asi před pěti lety, to už byl v hospodě každý den, manželka začala protestovat. Doma skoro nebyl, nebylo divu. Prosila ho, aby se šel léčit, pořád dokola tvrdil, že ON to má pod kontrolou. Neměl. Ani jedenkrát si nepřiznal, že má problém. Ani jedenkrát se o léčbu nepokusil. Raději se odstěhoval, aby nemusel nic poslouchat a mohl si nerušeně popíjet. Pil od rána desítky piva a příležitostně i tvrdý alkohol. Poslední dva roky bydlel sám a jeho závislost se prohlubovala. Naštěstí byl z těch, kteří, ačkoliv pod vlivem, se nemotal, nepadal, nezvracel, komunikoval. Přestalo ho zajímat jak bydlí, všechny koníčky, které miloval, šly stranou. Jeho jediný zájem a jediná starost, aby měl doma plnou basu piva. Začal se stranit i rodiny, se slovy, že nebude pořád poslouchat ty řeči, aby nepil. V polovině ledna měl první epi záchvat a možná byl součástí deliria, propocené oblečení na radiátorech, noční úzkost a přestal jíst, jenom pil pivo azačal zvracet. Upadl v koupelně, druhý den šel k lékaři, poslal ho na CT hlavy, všechno ok. Tak to šel oslavit po svém. Večer upadl znovu, druhý den měl problémy s chůzí, byl slabý. Prosili jsme ho, aby šel k mým rodičům, chtěla jsem ho odvézt, přemlouvala ho, nechtěl nic slyšet. Byl to náš poslední rozhovor.Za hodinu poté si sám zavolal pomoc. Rychlá ho odvezla do nem, CT už nikdo neudělal. Z krve zjistili kritické hodnoty draslíku, sodíku atd. Léčba infuzemi. Bohužel druhý den u něj začala porucha vědomí. Rodiče ho při návštěvě sotva probudili, řekl 2 slova a znovu spal. Prý po epi záchvatu normální stav, sdělila sestřička. Hodinu po jejich odjezdu jim upadl z postele na podlahu, museli mu ošetřit hlavu, ani teď nikdo CT neudělal. Za další dvě hodiny už ho museli v bezvědomí převávat na JIP. Celou noc se opět nic nedělo, ráno převoz na ARO, kde po dvou dnech udělali CT a zjistili masivní subdurální krvácení s provalením do komor.
Okamžitý převoz do Brna a operace, lékaři nám sdělili, že stav je velmi vážný. Po týdnu byl schopý sám dýchat, jinak ale hluboké kóma, tzv. vegetativní stav, kdy funguje jenom mozkový kmen. Bylo jasné, že už se nikdy neprobudí. Všechny ionty se vrátily do normálu, všechna další vyšetření prokázala, že je jinak naprosto v pořádku. Mluvili jsme s lékaři o transplantaci orgánů(pro moje rodiče to byla v té vší hrůze spásná myšlenka, že jeho srdce bude bít dál, že jeho smrt nebyla úplně zbytečná a někomu zachrání život). Infekce zasáhla rychleji, deset dnů po operaci bratr zemřel na zápal plic a sepsi.K mému velkému překvapení pitva prokázala, že játra, ledviny i ostatní orgány byly v pořádku. Opravdu naprosto zbytečná smrt. Zbyly jenom slzy a krásné vzpomínky na dobu, než brášku ovládl alkohol.

Typický příběh alkoholika.Smutný, jenže tuto cestu si vybral sám, dobrovolně , jako svéprávný, dospělý člověk.Alkohol ho dostal.

JSOU 2 NESMÍRNĚ KŘEHKÉ HRANICE-TA PRVNÍ,KDY Z NORMÁLNÍHO PIJÁKA PŘEKROČÍŠ PRÁH ZÁVISLOSTI A VKROČÍŠ DO NEMOCI ZVANÉ ALKOHOLISMUS.TA DRUHÁ HRANICE,KDY PŘEKROČÍŠ,DÍKY TOMU,ŽE JSI NEDOKÁZAL VYUŽÍT ŽÁDNÉ Z MOŽNOSTI POMOCI?JE HRANICE OSUDOVÁ-Z KTERÉ UŽ NENÍ MOŽNOST SE JAKKOLIV DOSTAT-KONEC JE SEBEVRAŽDA,UPITÍ SE,NEBO TOTÁLNÍ ZEŠÍLENÍ.LÉK JAK VEN Z TOHOTO MARTIRIA JE JEN TRVALÁ DOŽIVOTNÍ ABSTINENCE.HORŠÍ JE,ŽE TOUTO NEMOCÍ JE POSTIŽENO VÍCE A VÍCE MLADÝCH LIDÍ,KTEŘÍ NEMAJÍ NA ČEM POSTAVIT SVŮJ ŽIVOT.

Je mi to moc líto. Já sám jsem s alkoholem došel až k pokusu o sebevraždu. Naštěstí přišla léčba a nyní žiji střízlivý hezký život. Uvědomil jsem si jakou bolest jsem mohl způsobit svým blízkým. Jsem rád, že je to za námi...mám co vracet...Cítím s vámi....Lukáš

Je to opravdu zbytečná smrt, bohužel i tak to dopadá. Ovšem, je mi to líto.

Vzpomněla jsem si na známého, který pravidelně pil a holdoval alkoholu. Já jsem s ním trávila také tyto výkendy. Jednou přišel opilý domu a upad na záchodě. Zřejmě si dal do hlavy o záchod. No hrozná smrt, uznejte. Byl to mladý člověk, 30 let.

Tak to berte v úvahu, co všechno se může stát!!!

Je to smutne kam ten svět spěje. Bohužel každý nemá v sobě ten prostor zaměřit se na duši a nehnat se za konkrétní věcí. řekla bych, že někde se stala chyba, nebo jestli to tak má být?? Možná jsem idealista, ale mám za to, že člověk tu není od toho aby trpěl. Tak proč ty nástrahy???

I zlo patří k životu, záleží jen na každém člověku, jak se svým životem naloží, jestli žije, nebo přežívá, někdo ani neví , jak je hezky na světě!

Kateřino asi je to právě proto,že bolest zušlechťuje duši.

Všeho moc škodí, já bych musela být ušlechtilá až moc.Nejsem.

Libu-jenže my jsme si to dělaly sami.Sami jsme si způsobovaly bolest vlastním pitím.Co ty víš-třeba budeme mít někdy modrou krev.