Alkoholik

Bohužel jo.Nemusíš, ale hodně lidí právě tuto nemoc zdědí,proto je brána víc jako nemoc, než třeba fetování, gamblerství.Asi 70% je dědičná!Tak se hlídej, dá se žít i tak.Víš dobře, co je to za nemoc.Drž se od alkoholu dál, můžeš žít i bez chlastu hezky.Přeji Ti to upřímně.

Alkoholismus jako takový dědičný není, ale určité dědičné dispozice, které vědci objevili zkoumáním mozku se u příbuzných alkoholiků mohou nacházet a to v takových procentech, jak píše Liba.
Slyšela jsem jak jeden lékař psychiatr, který se podílí na těchto výzkumech říká, že sám tuto dispozici, která zvyšuje riziko závislosti na alkoholu má, ale to ještě nic neznamená.K tomu, aby onemocněl takovouto nemocí souvisí víc faktorů, které může sám ovlivnit.....

MÁTE DISPOZICE,DĚDIČNOSTÍ TO NENÍ, ZÁLEŽÍ NA VÁS JESTLI JIM OTEVŘETE BRÁNU DO PEKLA. A JESTLI CHCETE POKRAČOVAT V RODOVÉ TRADYCI... ILA

Jak to je s dědičností k alkoholismu-či jiné závislosti?Indispozice jsou.To beze sporu.Velice důležitou úlohu tu sehrává rodina jako celek.Převážně ženy,matky trpí alkoholismem svého muže-může být i naopak.Stydí se a snaží zakrývat pravou podstatu.Nerozumí,nechápe,co dělá ona špatně,myslí si,že je špatnou manželkou a nevidí,nechce si přiznat,nemoc svého muže-partnera.Neporozumnění vede k interakcím-střídané výbušnosti,hádek,sporů přes tichou domácnost a napětí v rodině.Děti všechno cítí,ale nerozumí.Rodinné vztahy takto onemocní-nejsou zdravé pro potřeby rozvíjení dítěte.Děti takto nemají pro svůj život správný vzor.Schází jim dostatek lásky,pokud matka chce za každou cenu zachranóvat svého muže a plně soustředí pozornost jen na něj.Co bude?Jak přijde?Pocity nejistoty,strachu a úzkostí je přenášeno i na dítě.Navíc děti se učí žít nejen svými vědomostmi-ale hlavně příkladem rodičů.Hrozí,že založí rodinu na přístupech a nevědomky začne opakovat stejné chyby svých rodičů ve kterých vyrůstal.I když všechny děti tvrdí něco naprosto jiného,jsou přesvědčeni,nikdy nebudu jako táta,či máma.Podvědomně,nevědomky jsou schopni opakovat a předat vše tak jak sami zažily,viděly.

O té dědičnosti se špatně mluví, hrozí, že některý alkoholik se rychle smíří s tím, že vlastně podědil nemoc, je chudinka, a rochní se s tou myšlenkou, lituje se, upíjí se.

Souhlasím s Tebou Libo-ale je důležité pro každého,kdo si tuto otázku klade sám.Vědět-znát pravdu.Jestli se tím bude řídit-a bude obezřetný?To už záleží na každém.Dobře víš,že alkoholik si k pití výmluvu najde vždycky,když chce pít.Tomu už nikdo nezabrání!

Vážení a milí, můj otec byl alkoholik. Od malička sme to s bráchou museli snášet. Občas si říkám že nikdo nemohl mít horší dětství než já. Ale k tématu, nechápu lidi, kteří si neustále říkají jací jsou chudáčči že mají v rosině alkoholika. Alkoholismus je závislost (stejně jako každá jiná) která lze ukočírovat silou vlastní vůle. Je mi 21, studuji vysokou školu (myslím že úspěšně) a všichni moji kamarádi a spolužáci chodí do hospody. No a? Já tam chodím taky a neznamená to že když si dám dvě decky že ze mě bude alkoholik. A když nechci tak si nedám, dobrá kofola je taky pochutnáníčko. Nikomu si neztěžuji, ani nikomu nic nevyčítám. Ráda svoje kamarády na nějakou tu akci a oslavu odvezu autem, vůbec mi to nevadí že musím celý večer řídit, zabavím se i bez alkoholu a docela výborně. Takže když tu čtu články jak nebýt alkolik tak si ťukám na čelo. Stačí vzít rozum do hrsti a mít správný a zdravý úsudek. Takže přátelé vzpamatujte se, i když máte skvělé dedičné dispozice stát se alkoholikem, nemusíte jím zdaleka být.
Takže, abych to nějak ukončila, přeji všem jako sem já, co mají dědičné dispozice aby měli optimistický náhled na svět, neviděli vše černě. Věřte, že bavit se dá úplně střízlivý a lze v životě dosáhnout velkých věcí.
Hodně zdaru, zdraví Janka

Janko, silná vůle jistě nepomůže, když už alkoholik letí ke dnu!Mýlíš se, možná ta vůle je nutná, než začne pít, jenže, vyhráno není nikdy, znám plno lidí, co měli rodiče alkoholiky, zapřísahali se, že oni nikdy!!a bum, jsou z nich alkoholici taky.Neťukej si na hlavu, někdo má s alkoholem, i s alkoholikem opravdu peklo, smutný život.Asi toho zase tolik o alkoholismu nevíš.

ja jsem teprve ted objevila ostatni kategorie a procitam a
procitam, a je to s tou dedicnosti zapeklite, u nas v rodine pili vsichni, chlapi hodne a mamka delala servirku, pak kdyz prisly problemy pila i ona a byla hodne agresivni, pak toho nechala, pamatuji si jak jsem ji rikala mami vezou ti nas a
nebudem spolu kdyz budes pit. Nechala toho, otec pije dal a
vsichni v rodine se tvari ze nic... Ja jsem si rekla ze tohle peklo nikdy a zaroven jsem mela chut prozkoumat ze jak tak muze nejaka voda cloveka ovladnout, hm tak jsem pekne prozkoumavala
a kde dneska jsem,? na webu alkoholik,ze a hledam pomoc,
neb vim ze to sama nezvladam, a to jsem zdravotnik, mam
pevnou vuli i odolnost, ale kdyz prijde na problemy a jejich reseni alkoholem, jsem v koncich. To neni vec vule, je to v mozku, je to iracionalni a je to na cely zivot a verim ze i zdedeny mechanismus jak se stavet k problemum, tak tolik ma zkusenost, a sestra ta nepije protoze byla stejne jako mama agresivni, zato ma muze co se rad napije, ze???
a mamka meho muze taky popijela, ja zas zdedila ten mechanismus
meho otce, tichy klidny nekde sam a flaska, hlavne at nikdo neprudi, no povedena particka tahle rodina, jak se to vzdy pritahuje, jsou to casto tragikomicke historky, ale nejdulezitejsi se mi jevi nepit, neb to vsechny problemy jen zhorsi, teda u me, petra