Alkoholik

Dnes jsem se rozhodl, že to prostě musím někam napsat!
Jsem alkoholik a vím to, nikdo mi to nemusí připomínat, vyčítat, vymlouvat atd. Prostě, je to tak!
A jelikož to bude příběh dlouhý, šokující a překvapivý, tak ho budu psát na etapy.
Tak přeji všem alkoholikům příjemné počteníčko.
Váš Fokkin
P.S. Budu se snažit psát každý den

Tak to ze sebe vysyp, pomůže to.

Letní aktivita mládeže, stavba masokombinátu v Olomouci. Tak tam to bylo poprvé. Tři kluci. Přes den jsme pracovali na stavbě, ale co pak? Na ubytovně poskládané z unimobuněk byla nuda, a tak jsme se poflakovali po ulicích, mleli hovadiny o tom, jaký bude první sex,o tom jaký bude druhý sex, bude lepší s mladší nebo starší, prostě puberta. No a večer tradá do místní hospody na večeři. Měli pouze tlačenku a párek, ale to vůbec nevadilo. Dali jsme si Litovelskou desítku, která tě, dle Karla Plíhala, zakrátko promění v rozkošného medvídka, hráli karty a mleli hovadiny.
Pak přišli chlapi ze stavby a už to jelo – borovička – pivo – borovička – pivo ……….. Ve 21,45 už jsem nemohl, tak jsem se odklopýtal na ubytovnu, kluci ještě zůstali. Cesta byla velmi zajímavá, stavěla se kolmo přede mnou(to jsem lezl po čtyřech). Pojídal jsem výborné hrušky(to byly kaštany v ještě zelené slupce). Každopádně jsem se na ubytovnu dostal a ulehl na kavalec. A začal vesmír. Úžasné, zrychlující se motání hlavy, které jsem pak už nikdy nezažil. Ráno bylo v pohodě, nic mě nebolelo, jen ta chuť borovičky v ústech trvala až do oběda. Brigáda skončila, a já od té doby nikdy nepil borovičku.
A začalo to nádherné, bezstarostné období života. Vandrování, lezení po skalách, vodáctví, fotbal, lyžování, malování, fotografování, víkendy na chatách a chalupách, první lásky, konečně první sex, muzicírování, prostě paráda. A večer se pilo. Protože s pitím je ta paráda ještě parádnější. Nikdo nic složitého neřešil, nikdo neměl deprese, jen pro tu náladu se pilo.
Potom naše slavná revoluce, svatba, dítě, práce v kapitalistické společnosti. Ale všechno pořád v pohodě. Vandrování, lezení po skalách, vodáctví, fotbal, lyžování, malování, fotografování, víkendy na chatách a chalupách, muzicírování, prostě paráda. A večer se pilo. Už ne tak moc.
Ale přišly první krize, hádky, řešení problémů a jízda pod vlivem alkoholu.
A pak další, tentokrát už s očesáním pravé strany vozidla a odebráním řidičského oprávnění. Z toho vyplývající další hádky, krize.
A požadavek:“….běž se léčit, jinak se rozvedu“!
No tak jsem šel. Následovaly známé procedury. Po aplikaci disulfiramu jsem začal manželce smrdět, sexuální aktivita byla nulová. Začal jsem se vyhýbat kamarádům, jen abych nemusel do hospody(ty výmluvy byly naprosto šílené), začal jsem se vyhýbat sportovním aktivitám, jen abych nemusel do hospody po jejich skončení, začal jsem se vyhýbat hudebním aktivitám, jen abych nemusel do hospody. Odmítli mě pojistit a všichni v mém okolí věděli, že jsem alkoholik. A najednou jsem neměl žádné kamarády. Takhle to dál nepůjde, řekl jsem si a šel za lidmi do hospody. Dal jsem si čaj a dělal, jako že jsem zkrátka nemocný a alkohol nemohu (dost hloupá výmluva). Ale seďte v hospodě s lidmi pod vlivem. Asi za deset minut jsou vám nepříjemní a vy jste nepříjemní jim. A takový firemní večírek, kdy děláte akorát šoféra a 8 hodin posloucháte ožralecké kecy svého šéfa a kolegů, se závěrečným konstatováním všech zúčastněných(ve 4,00 ráno), že vy jste z nich ten nejlepší, tak to je přesně to, co od abstinence očekáváte.
Tudy cesta nevede, řekl jsem si. A tak jsem se začal vyhýbat úplně všemu. Je mi 50 let. Abstinuji 7 let. Před těmi sedmi lety jsem měl atletickou figuru a hmotnost 75 Kg. Dnes mám figuru a 115 Kg. Mou nejmilejší činností je ležení na gauči. Nevyjdu do třetího poschodí bez pocitu, že umřu. Na kytaru, banjo, mandolínu, bicí už nedovedu nic zahrát. Natož abych něco zazpíval. Nic mě nebaví, nemám žádného kamaráda a mám deprese.
Žena se chce rozvést, s tak nudným člověkem přece nebude žít. Děti se semnou nebaví, s tak nudným člověkem si nemají co říct. Nikdo mě nepojistí. Stále abstinuji. Život mě nebaví, rodina mě nebaví, práce mě nebaví.
Začal jsem brát antidepresiva.
A tak se ptám sám sebe – má(mělo)to smysl? Pil jsem jako ostatní, veselý jsem byl jako ostatní, úlety jsem měl jako ostatní, jsem jako ostatní.
Dnes se zabývám sebevraždami a jejich nejrychlejší, nejjistější a nejbezbolestnější cestou.
Abstinuji 7 let.
Tak vzhůru do ní!!!!! Váš Fokkin

no, cítím těžkost teda. Na mě tvůj příběh působí jakože alkohol tvůj dost dobrý kámoš do nepohody, bez kterého tě nic nebaví. Kdyby člověk chlast nikdy nepoznal, nemohl by chlast předělat člověka k obrazu svému. Jednoduše by nezdeformoval to co by se později naučil za střízliva, tudíž by v životě nepoznal věci zkreslené alkoholem, tudíž by se mu nemělo po čem stýskat. Taky mám občas deprese, ale když si připustím že je to kvůli chlastu a kvůli tomu že jsem se do toho navrtala vlastní chybou?!....Pokud abstinuješ 7 let, nechápu že píšeš, byl jsem stejný jako ostatní, pil jsem jako ostatní, úlety jsem měl jako ostatní?. Kvůli čemu jsi teda přestával?
Ani nerozumím tomu proč tě tvé koníčky nebaví, co mají hory a sport společného s alkoholem, to se snad nedá ani srovnat.
Beru to pouze ze svého pohledu ale tyhle věci se mi nějak míjí.
Chlast je černá díra co bere lidem identitu, větší smůla že až s chlastem se někteří dokáží zasmát, smutné.

Přečetla jsem si tvůj příběh,ale nenašla jsem na něm nic šokujícího Takhle žije dost lidí a nemusí být zrovna alkoholici.Spíše tě vnímám,jako totálně emočně vycuclého,ale nevím,jestli s tím chceš vůbec něco dělat nebo snaha se posunout dál(nemyslím tím z gauče )Ty prášky je jen chemie,co ti míchá v hlavě nedobrý guláš
Ikdyž jsi v minulosti procházel cesty do kopce a z kopce,určitě se dá našlápnout na tu správnou s podporou rodinky a právě těch přátel,které jsi odstřihnul
Držím palce Ivča

A já za Fokkinův příspěvek moc děkuju! ono to, co se tady pořád píše, že bez chlastu začne být život o 100% lepší není pravidlo... můj lepší je, spousta lidí, co abstinuje, bude souhlasit... a další spousta vám řekne, že je život bez pití nebaví Jinak na tvém místě bych asi změnila antidepresiva, v tomhle stavu to není o nějakým nalezení přátel a koníčků, ale o nemocné psychice.
Hanka

Fokkine, také jsi už mohl být mrtvý, dement...spousta lidí nepije, najdi si je.Proč nehraješ?Musíš u toho pít?Máš tisíce možností, nechceš, válíš se na gauči, a lituješ se, musíš být protivný už sám sobě, natož rodině.Neznám nikoho, kdo by litoval, že přestal pít!Zkus AA!Jezdí na výlety, akce, po světě, na hory.......

Děkuji všem za odezvu
Byl jsem poslán, na přání mé ženy, na protialkoholní očistu. A takto to dopadlo. Nic víc, nic méně. Já jen chci říct, jak jsem skončil.

Já se také připojuji s díky za ten příběh. Vidím v něm sebe, jak bych dopadl bez AA.Jen abstinence by mě zabila. Měl jsem štěstí, vlezl jsem do AA, a začal žít střízlivě bez všech medikamentů. Nepiji také sedum let, mám rád svůj život,mám rád své přátele,hlavně ty z AA, mám rád své koníčky. Třeba by se mohl změnit život i Tobě?
Přeji všem spokojenost a klid, takový ten vnitřní Michal alkoholik

Po léčebně jsem měl pocit, že si zasloužim něco dohnat. Dohnat život kterej jsem opustil. A povedlo se. Piju každej pitomej den. Ráno začínám s placatkou. Večer nevim co bylo ráno. Dnes nevim co bylo včera. Každej pitomej den. O depresích tady snad nemá cenu psát...No a další písnička se jmenuje Chlastám v práci. Peklo. A nejde z něj ven.