Alkoholik

Dnes jsem se vzbudila už lehce podrážděná protože na mne poslední dobou opět upadá lidská zloba, debilita, bezohlednost, ale ta zloba mě prostě celý život dostává na kolena. Ať čtu jak čtu, že mám lidi chápat, jejich životní situaci, to v čem se potýkají a vžít se do nich, to že nevědí co činí. Jak to mám udělat když vidím že mi lžou do očí, že moc dobře vědí co činí.
I starý lidi dokáží být pěkně jedovatí, jak vidí že jste hodný dokáží vás vysát. Snažím se si to nebrat, chodím většinou do práce pozitivní i když vím že moc radosti tu nenajdu, věčně se tu něco řeší, holky se neuvěřitelně pomlouvají...je to mazec.
Nemám na to žaludek prostě, pak mám kolikrát chuť si ten mozek vypííít abych nemyslela na to jak lidi hnusný jsou. Ubližují si i když ví jakou to tomu druhému může udělat bolest. Nechápu to, mám pocit jako by to vše ve mě popíralo a nechtělo s tím nic mít, ale pořád se snaží vše okolo stáhnout mě k těm hnusům. Je mi zle, pomooooc

Třeba to není tak zlé, ale tvůj nemocný mozek hledá důvod pít.Svět nezměníš, lidi jsou zlí moc, jenže co s tím dělat?Nic.Chránit si svou střízlivost.Neřešit, nehrát si na hrdinku......

Libuško já nechci pít, to jsem dělala dřív. Samo že hledám řešení, ale je to všude okolo mě, prostě špatně nesu to že lidi o sobě mluví nepravdu a ubližují, prostě se mě to dotýká a nevim proč. Standa tu psal že je to náš odraz nebo tak nějak, že nás zasahuje to s čím jsme se nevyrovnali. Ano uznávám, s tímto se nikdy nevyrovnám, i když si budu všímat sebe, lidí co mám ráda, pořád tu budou ty zlé elementy co mě ubíjí. chjooo

Hlavou zeď neprorazíme, zlo vládne, je to smutné, také mně to trápí, zlobí, jenže co s tím.Zbývá jen přijmout to, co změnit nemohu, čili, nezatěžovat se tím.Většinou Boží mlýny melou, pomalu ale jistě, zlo bývá potrestáno.

Libuško dopoledne jsem probrečela, trošku uklidnila. Ale zlo a drby a jízlivost nepřijmu, neumím to, moje nitro to odmítá. Asi se s tim budu muset poprat. Vím že je to i otázka mého pití, lidská zloba a nenávist, závist, nespravedlnost, a křivda vůči druhým. To jsou věci co ubíjí mou duši.

Ahoj Pavli.Taky tím občas trpím a chce mne to pokoušet abych se kvůli tomu trápila.Jiné lidi nezměníš.Jediné co můžeš je změnit sebe sama.A tím,že to občas dolehne si přiznávám,že jsem především alkoholička.Že tímto se chce probudit moje touha opět pít.Stejně jako to,že každý musí nést zodpovědnost sám za sebe.Tím rozliším co je mé vlastní,které jako jediné můžu změnit a co ne.Pomáhá mi z toho se vypovídat,nebo i všechno hodit jen tak na papír.Tím se napětí ve mne uvolní a opět můžu dýchat pozitivní energii.

Pavli, nesmutni, usměj se!Když tak zavolej, 724978049.Kurnik, my dámy se nedáme, ne?????

Děkuji Vám dámy , nedáme to je jasný. Už je to lepší, snad to zase odejde, jo proto jsem okamžitě šla sem za Vámi. Jo k napití to nabádá, opět mě to ujistilo v tom jak tenký led to je, a jak snadné je si říct a nechat ten mozek přesvědčit - jo máš trápení, lidi jsou zlí máš to zapotřebí, jdi a dej si skleničku.
Jenže na druhou stranu docela intenzivně cítím jak mě to posiluje, když říkám NE. To není řešení, je to chvilkový záchvat který by se jen zhoršil, protože bych nebyla naštvaná jen na ty lidi, ale hlavně sama na sebe. A tím spíš že mě zahnali opět do kouta, a já to jako slaboch řešila alkoholem. Ne to se nestane.
Krásný večer

Pavli,takové chvíle budou přicházet v různých obměnách a neočekávaně.Já jim říkám pokušení a naučila jsem se být za to vděčná.Beru to jako připomínku toho,kým jsem se v průběhu svého pití stala.Každá taková situace mi ukazuje, co mám v sobě ještě málo zpracované.Kde jsou moje slabá místa.

Jenže Jano, ty máš už praxi, přestáváš pít po několikáté, ale nováček trpí, neví, co se děje, vděčný nemůže být.