Chtěl bych se s vámi podělit o můj příběh, jak jsem to měl s alkoholem. Pomůže to mě, protože se z toho zase vykecám a myslím, že to může být i trochu návod a trochu varováni pro ostatní.
Je mi 43 let a popíjel jsem dřív alkohol, jako většina přátel, ale někdy i víc. Asi víte, o čem mluvím. To bylo od 20ti do 33ti let. Prostě jsem si užíval života. Často to bylo do “mrtva", ale ráno jsem vstal a šel normálně do práce. Bylo tak nějak pořád mnoho let veselo. Nepil jsem každý den, ale často víkendy byly “moje”...
Pak ale nastal opravdu velký zvrat a šlo to se mnou z kopce. To mi bylo 32.
Rozchod z přítelkyní, nucený odchod z práce a právě započatá rekonstrukce bytu. Vše přišlo v jednom týdnu.
Byl to opravdu velký kopanec do hlavy a já jsem to řešil tak, že jsem nechal dělníky pracovat doma a šel jsem na pivo. Tvrdý ani víno jsem prakticky nepil.
Rekonstrukce se bohužel protáhla na 5-6 týdnů a já tyto týdny doslova prochlastal od rána do večera. V 09:00 jsem klepal na dveře hospody a končil, až když hodili hadr na pípu. Každý den to tak bylo…
Byt se podařilo udělat pěkně, ale já jsem mlátil hlavou do zdi, protože jsem musel bojovat s chlastem. Ani jsem z bytu neměl radost.
Dostával jsem se do situace, že jsem nespal. Ráno mi bylo do breku, když jsem se podíval do zrcadla, ale nešlo to nijak změnit. Klepal jsem se od rána do prvního piva na stole. Chtěl jsem si jít hledat práci, ale za hodinu už jsem seděl v nejbližší hospodě a byl jsem tam až do večera. Dostal jsem prášky na spaní, ale ani ty mne neuspaly. A to jsem polkl celý, místo půlky, jak mi bylo striktně doporučeno (prý to je silný driják).
Bylo mi hrozně každý den a potřeboval jsem nějakou pomoc od přátel. To bylo ale všechno špatně. Pomoc mi nabízeli u piva v hospodě. Jen mne vyslechli, tak řekli, že to bude dobrý…. no toto bylo velké ponaučení, stran přátel. Ano, chyba byla hlavně ve mně. Vím to a nikoho neviním. Bohužel i můj otec, kterého jsem do Prahy pozval a problém mu vysvětlil mi navrhl jít na pivo a vše probrat. (chyba). Měl jsem pocit, že to ani nechtěl slyšet.
Tohle všechno trvalo 4 měsíce.
Protože jsem cvičil jógu pár roku před těmito problémy, tak jsem si vzpomněl na p Nešpora, ke kterému jsem chodil na jógové semináře.
Napsal jsem mu email a vylíčil problémy. Byl tak hodný, že mi ihned napsal zpět a navrhl schůzku u něj v Bohnicích.
Chtěl jsem to ale zkusit sám a navrhl jsem odjezd z Prahy na druhou stranu republiky s tím, že nebudu pít celý týden. Jen procházky a přemýšlení, co jsem všechno udělal špatně. Pan Nešpoř souhlasil a odpovídal na emaily, které jsem mu skoro každý den psal. O tom, jak se cítím, o tom světýlku na konci tunelu, jak je mi šoufl, jak zakopávám na rovném chodníku, jak mám divný pocit z kolemjdoucích a že jsem blbec atd….
Já si pořád říkal, že toto ještě není stav, že bych byl alkoholik. Nebo už ano? Dodnes to nevím.
Dovolte mi pokračovat….
Po této léčebné kůře jsem začal žít opět normálně. Podařilo se to. Nová práce a vše bylo jako dřív.
Mnoho let uběhlo, já se oženil, velmi šťastně a máme kupu dětí. Pivo jsem pil dál, ale už s rozumem, ikdyž ?!
Pokud žena odjela s dětmi na víkend pryč, tak jsem také dokázal propít víkend. A v pondělí jsem se cítil hrozně.
Asi tam někde ve mně uvnitř zůstala "ta doba", kdy jsem pil moc a nezvládal to.
A proč zmiňuji Masaryka v mém psaní.
V roce 2012 v záři, to vypukla alkoholová tragédie, jsem v neděli poslouchal v radiu p. Nešpora, jak hovoří o naši společnosti a její lásce k alkoholu. Dost mne to dostalo. V rozhovoru ovšem zmínil Masaryka. Uvědomil jsem si, jak lidé prahnou po alkoholu, jak se o tom všude hovoří, jak lidé zmiňují alkohol ve všech pádech. Jak jim to chybí a že vlastně prožívají osobni tragédii, protože se nemohou nikde napít. Ani na vlastní svatbě. Připadalo mi, že po chodníku chodí lahve alkoholu, místo lidí.
Zde to je a toto mi ukázalo směr kudy jít.
www.phil.muni.cz/fil/blok/katedrovy_kost_2004/pavlincova.html
Tento článek jsem přečetl v tu neděli asi 100 krát a rozhodl jsem se přestat pít alkohol. Žádný alkohol a to hned.
Prostě, ze dne na den, nebo vlastně z minuty na minutu. Seděl jsem v autě na parkovišti a přemýšlel.
Rozhodnutí jsem učinil a začal jednat. Napsal jsem o mém rozhodnutí p. Nešporovi a i s poděkování za pomoc v letech minulých a za rozhovor v radiu. Pan Nešpor mne pozval do Bohnic, abych se zúčastnil sezení AA. Byl jsem tam a nikdy na to nezapomenu.
Jenže ouvej.
Prvních pár dní jsem měl takový divný pocit, jako před léty, když mi p Nešpor pomáhal. Bylo mi divně, klepal jsem se a chtěl jsem jít na pivo. Dokonce jsem si říkal, že je to blbost, co jsem se rozhodl udělat (nepít alkohol). Že by mi ten alkohol nechtěl dát pokoj? Řekl jsem si, že to je o důvod víc nepít žádný alkohol a vydržel jsem to. Už to budou skoro dva roky a já jsem naprosto v pohodě. (Ale nikdy neříkej nikdy)
Vůbec to pití nepotřebuji. Zhubnul jsem 10kg a jsem na normální váze. Cítím se opravdu skvěle. Do hospody nechodím. Hraju si víc s dětma. Občas jsem si koupil nealkoholické pivo, nebo nealko víno , ale to už teď dlouho nekupujeme. Nemám na to ani chuť. Jediný problém, který stále mám je ten, že musím neustále někomu vysvětlovat, že nepiju alkohol.
Často se dívám na tyto webové stránky a čtu si vaše příběhy. Držím vám všem palce.
Tento dopis, co jsem napsal, jsem plánoval dlouho. Je fakt, že to pomáhá hlavně mě, ale snad si z toho někdo vezme ponaučení.
Nevím, jestli je to vlastně zajímavě napsané, protože nejsem dobrý písmák. Třeba ano…
Všechny zdravím
Pepa
P.S. Masaryka jsem ve stejném rozhodnutí předběhl o 5 let.
a já u toho rozhodnutí také zůstanu.
Fórum
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
