Je dobře,že jsi začal s problémem Tvého otce něco dělat,protože pití Tvého otce postihuje celou rodinu a především Tebe.Doufám,že Tě hned ze začátku neodradím,jsem totiž abstinující,ale alkoholička.Pila jsem přesně 3 roky,podstoupila jsem léčbu a nyní 2 a půl roku abstinuji.Nejdřív bych Ti opdpověděla na otázku,zda-li otec pije kvůli matce.Víš,i v mém příběhu a příbězích lidí,které jsem v léčbě poznala,bylo hodně zlého,špatného.kvůli "čemu"jsme začali pít,fetovat či hrát.Opravdu jsme někdy v životě v situaci,která je nepříjemná,hrozná....,ale náš problém je ,že jsme ji neuměli řešit.Prostě se určitým problémům postavit a řešit je nebo si uvědomit,že prostě všechno nevyřešíme a naučit se to prostě nechat být.Když člověk není vyrovnaný a toto neumí,tak si pomalu nebo v mém případě ze dne na den zvykne na únik od reality,kterou neumí řešit k droze.A je jednou jestli to je alkohol nebo herna.Tvůj otec je určitě ve fázi psychické i fyzické závislosti,ale je problé,,že si ho on sám neuvědomuje.Ani to nejde.Tím pitím se mění psychika,člověk zažije i pár dní bez alkoholu a tím má tendenci,situaci zlehčovat,věty typu,mám to pod kontrolou,to zvládnu sám...Všichni to mají v tomto stádiu stejně.Máš oprávněné obavy jestli to na Tobě nechá nějaký vliv.Jednoznačně Ti říkám,že v případě,že se Tvůj otec nezačne léčit,tak rozhodně ano.To jakým způsobem se ke mě chovala matka,mě poslalo do života nepřipravenou,závislou na ostaních,bez sebevědomí...Já jsem také matka,tak vím čo si prožily se mnou moje děti,ale teď jsem v pořádku,víš nejenom,že nepiju,ale jsem jiná,prostě jsem dokázala "odhodit"ty zažité "blbé" a říkám slušně,způsoby chování a vztah s dětmi je perfektní.Myslí,že i kdych nepila,tak bych je stejně nepřipravila do života,aby byly sebevědomé,dokázaly se prosadit,říct svůj názor a hlavně vědí,že i když máma měla období,že prostě nefungovala,tak teď za mnou přídou s jakýmkoli problémem a dokážem ho spolu řešit.Možná,že to zní moc učeně,ale přesně takový vztah jsem já neměla se svou matkou.Vztah s tátou může být zase dobrý,ale jen když otec přestane pít.Chci Ti hlavně ještě říct,že obdivuju lidi,kteří spontálně přestali sami,bohužel já nikoho takového neznám,ale nevylučuju to,ostatně i já jsem se pokoušela přestat sama a vydržela jsem to poměrně dlouho,tak pak to zase ruplo.Víš možná ve společnosti je léčebna určité stigma,tam chodí ty nejhorší....,proto to spousta lidí odmítá.Ale Ti nejhorší,tam už opravdu nechodí,ty se nejspíš upijí někde na nádraží.Potkala jsem tam lidi,všech možných profesí,od lékařů,učitelů až po mladinké narkomany.Začátek všeho je aby si otec alespoň trochu připustil,že má problém,Vy se mu můžete pokusit sehnat kontakt na lékaře,či přímo léčebnu,rozhodně někoho kdo se touto problematikou zabývá a pak říct otcovi,že ho máte rádi,ale takhle s Vámi žít nemůže,respektive Vy s ním.Aby věděl,že i hlavně Ty máš hranice,které nemůže překračovat.Podle toho jak popisuješ otcovo pití,je opravdu ve stádiu těžké závislosti a alkoholismus je nemoc,a je jasné,že by se měla jako nemoc léčit.Mysli především na sebe,protože Tě to určitě ovlivní,jen si ještě nedokážeš uvědomit.Víš,já Ti to všechno píšu s vědomím,že jsem v podstatě s Tvým otcem,na stejné lodi,ale já už jsem ten krok udělala a vím,že to jde.Ale je potřeba vědět,že je to do konce života a to jestli jsem ten boj s alkoholem opravdu zvládla budu vědět až na smrtelné posteli.Trochu to teď odlehčím,já totiž můžu úplně všechno,jen nepiju alkohol,buru to trochu tak,že ,když budu mít cukrovku,tak holt nebudu jíst sladký.Strašně moc Ti držím palce a říkám Ti jde to,a nezapomeň na ty hranice,jinak Tě otec stáhne nějakým způsobem taky.Drž se a klidně se ozvi
|